Sken 3 – titulní list
Přepis
Liber Fundationum
Erectarum
à Reverendissimo ac Amplissimo Epp[iscop]ali Officio Litomericensi
Confirmatarum
Penes Ecclesiam Sti Nicolai Episcopi
Trzebuschinae
ab anno 1738
Vidi in visit. can. die 8. Junii 1864 — A. Fischer (?) ep. vic. for.
Dieses Buch hat 175 Seiten mit der Unterschrift (?) — Josef Schiffner, Pfarrer u. bisch. Vic. Sekretär (?) in Triebsch
Vidi in visitatione canon. die 5. Junii 1916 — Jos. Funk (?) Vic. forea.
Překlad
Kniha nadací zřízených a nejdůstojnějším a veleváženým biskupským úřadem litoměřickým potvrzených při kostele sv. Mikuláše biskupa v Třebušíně, od roku 1738.
Viděl jsem při kanonické vizitaci dne 8. června 1864 — A. Fischer (?), biskupský okrskový vikář.
Tato kniha má 175 stran [stvrzeno podpisem?] — Josef Schiffner, farář a biskupský vikariátní sekretář (?) v Třebušíně.
Viděl jsem při kanonické vizitaci dne 5. června 1916 — Jos. Funk (?), okrskový vikář.
Sken 4 – vlepený tištěný lístek faráře Schiffnera a výpočty tužkou
Přepis
Josef Schiffner, geboren am 6. Juni 1849 in Habstein, zum Priester geweiht am 25. Juli 1874 in Leitmeritz, Kaplan in Zirkowitz (7 Monate), Kaplan in Maffersdorf (16 Monate), Bürgerschulkatechet in Rumburg (10 Jahre), Pfarrer in Triebsch (29 Jahre), nimmt nach 29jähriger Wirksamkeit unter Euch Abschied und gibt seine letzte Mahnung und Segen.
[tužkou, zčásti přeškrtnuto:] Pfarrer 21 à 30 xr = 10 fl 30 · Org. 1 Req. – 1 – 45 · Ministranten 34 · bleibt für die Kirche 1 fl 11 · 14 fl … = 4 % von 350 fl
Pfarrer 12 f 30 · Lehrer 45 · Minist. 34½ · [součet] 13 / 49½ · für Kirche bleibt 3 f 40½ · 17 f 30 i. e. 5 % Interesse v. Capit. 350 fl
Překlad
Josef Schiffner, narozen 6. června 1849 v Jestřebí (Habstein), na kněze vysvěcen 25. července 1874 v Litoměřicích, kaplan v Církvici (7 měsíců), kaplan ve Vratislavicích nad Nisou (16 měsíců), katecheta měšťanské školy v Rumburku (10 let), farář v Třebušíně (29 let), se po 29letém působení mezi vámi loučí a dává své poslední napomenutí a požehnání.
[Výpočty k nadaci č. 1:] farář 21 mší po 30 kr. = 10 zl. 30 kr.; varhaník za 1 rekviem …; ministranti 34 kr.; kostelu zbývá 1 zl. 11 kr.; 14 zl. = 4 % z 350 zl.
Farář 12 zl. 30 kr., učitel 45 kr., ministranti 34½ kr., dohromady 13 zl. 49½ kr.; kostelu zbývá 3 zl. 40½ kr.; 17 zl. 30 kr., tj. 5% úrok z kapitálu 350 zl.
Sken 5 – str. 1: Nadace č. 1 (závěť faráře, 1738)
Přepis
N. 1
Im Nahmen der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit, gott des Vatters, Sohnes, und heiligen geistes, Amen.
Nachdeme der den 2ten May A° 1738 in gott Verschiedene Trzebuschiner Wohl Ehrwürdige Herr Pfarrer Pater Johann Heinrich Benesch, Krafft dessen errichteten, und bey einem Hochwürdig Bischöffl. Leutmeritzer Consistorio den 8. praefacti mensis, et Anni publicirten Testamenti §° 13tio die Diesfällig instituirte Erbin, als seine Schwester Mariam Rachlin Schallugerin (?) aus ober-Schöna dahien in gewissen Verbunden, auf das mit anbelangender genehmhaltung der Trzebuschiner gnädigen obrigkeith, bey der Trzebuschiner Pfarr Kirchen Sub Titulo Sti Nicolaj Episcopi, so wohl vor dessen Arme Seel = als auch vor seine Nächste anverwandtschafft, auf eine immerwehrende heilige fundation Dreyhundert funfftzig gulden Rhein. außgeleget, hinfolgsam von denen hiervon Jährl. abwerffenden Interessen, in der Trzebuschiner Pfarr Kirchen all Jährl. Ein- und zwantzig Stille heyl. Messen gelesen, und an dem Tag dessen tödtl. hinscheydens […] jedes mahlen den 2ten May ein gesungenes anniversarium gehalten, von welchem der Trzebuschiner Herr Pfarrer, und zwar vor jede Stille heyl. Mess 30 xr, vor dass bemerckte anniversarium aber Ein guld. Rhein., dann dem Schulmeister alleinig vor das letztere 45 xr, denen Ministranten hingegen vor jede Stille heyl. Mess 1 xr 3 d, und vor das gesungene 3 xr gezahlet, der übrige Interessens betrag hingegen ledigl. der Kirchen zum Nutzen verbleiben, hinfolgl. also zur unverbrüchl. festhaltung von wohl gedachten hochwürdig bischöffl. Leutmeritzer Consistorio, hierüber die Erforderl. Ratification eingehollet werden solle; Wann dann aber wir Respective Ends gefertigte, von dem Verstorbenen Herrn testatore, pro Executoribus testamenti ernennet, und Requiriret worden, womit dessen beschlossenen Letzten willen, und diesem angerühmten so heylsamen Werckh, ein ohnabgekürtzt =
Překlad
Č. 1
Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Poté, co dne 2. května roku 1738 v Pánu zesnulý třebušínský velebný pan farář páter Johann Heinrich Benesch mocí své sepsané a u veledůstojné biskupské litoměřické konzistoře dne 8. téhož měsíce a roku vyhlášené závěti v § 13 zavázal dědičku k tomu ustanovenou, totiž svou sestru Marii Rachlinovou, [provdanou?] Schallugerovou (?) z Ober-Schöna, aby – se svolením třebušínské milostivé vrchnosti, o něž je třeba požádat – složila při třebušínském farním kostele pod titulem sv. Mikuláše biskupa, jak za jeho ubohou duši, tak za jeho nejbližší příbuzenstvo, na věčnou svatou nadaci tři sta padesát zlatých rýnských; aby pak z úroků, které to ročně vynese, bylo v třebušínském farním kostele každoročně čteno jednadvacet tichých mší svatých a v den jeho úmrtí, tedy vždy 2. května, slouženo zpívané anniversarium (výroční zádušní mše); z toho aby bylo vypláceno třebušínskému panu faráři za každou tichou mši svatou 30 kr., za zmíněné anniversarium pak jeden zlatý rýnský, dále učiteli jen za ono anniversarium 45 kr., ministrantům pak za každou tichou mši 1 kr. 3 den. a za zpívanou 3 kr., kdežto zbytek úroků aby zůstal výhradně k užitku kostela; a aby k neporušitelnému dodržování toho bylo od řečené veledůstojné biskupské litoměřické konzistoře vyžádáno potřebné potvrzení. A poněvadž jsme my, níže podepsaní, byli zesnulým panem zůstavitelem jmenováni a požádáni za vykonavatele závěti, aby se jeho poslední vůli a tomuto chvályhodnému, tak spasitelnému dílu nezkráceně …
Sken 6 – str. 2: Nadace č. 1, pokračování
Přepis
Vollkomen immerwährendes genügen beschehen mögte; dannenhero in dieser beschwerten obsorge haben die Hoch Edl gebohrne Freyle Mariam Magdalenam Annam Kresslin von Qualtenberg, Frau auf Trzebuschin, und Werbitschan, qua Patronin ihrer Trzebuschiner Pfarrkirchen gebührend belanget, umb vorläuffig angesinte fundations Verfassung, gegen erlegung des zu gewiedmeten Capitalis deren 350 fl. von dem nächsteinkünfftigen fest Sti galli gegenwärttigen Jahres, der gestalten, et in perpetuum, veranlassend gnädig zu gestatten, zumahlen da der Pfarr Kirchen über die entworffene fundations außlaag, ex percipiendis Censibus, dannoch dass residuum zum eigenen bedarffs nutzen verbleiben werde. und da nun Hocherwehnte gnädige Freyle Patronin, nach außweiß der Vorläuffig außgefertigten bewilligung in alle wege Condescendiret, gegen in die Pfarr Kirchen Cassa, sogleich bewürckter außhändigung des obangeregten fundations quanti, von nächstkünfftigen St galli dieses lauffenden 1738ten Jahres anfangend, ex Censibus all Jährl. aus der Trzebuschiner Kirchen Cassa, vor die diesfällig abhaltende heyl. Messen, dem Trzebuschiner Herrn Pfarrer 12 fl. 30 xr, dem Schulmeister 45 xr, und denen Ministranten 34 xr 3 d, in Einer Suma aber Dreyzehen gulden Rhein. 49 xr 3 d zu setzen, und künfftig-hiegen zeithen ohnwiedersprechlich abfolgen und bezahlen zu Lassen; dafern nicht Expressum ein Reservirte unglücks fälle /: Wovor jedoch gott gnädigst behütten wolle :/ als feindliche Landes Verheer- und Spolirung, oder der quocunque modo in totum, vel pro parte entstehen könnende Verlust dieses fundations Capitalis, nicht unterlauffete, oder aber solche zeithen, und umstände einfalleten, wordurch sothannes Capitale Fruchtbl. nicht genutzet werden könte, mithin in jenen unverhoffenden fällen, würde auch die Trzebuschiner Pfarrkirchen, a proportione des hierinfalls erleydenden Damni, keiner dingen gehalten seyn, nomine fundationis nicht was oder ein mehreres auß zu legen, als was Selbte an Interessen von diesen zu gewiedmeten Capitale ein zu heben im stande wäre, und über dem der Kirchen —
[tužkou na okraji:] 17.30 − 13.49 = 3 / 41
[pozdější přípisek dole:] Pf. 12.30 · Cantor 45 für Req. · Min. 34½ · Kirche 3 f 40½ · 17 f 30 — der Meßner ist vergessen, dessen … für Bedienung bei 22 hl. M. u. Req. 5·45 (?) v. der Kirche zugewiesen wurden
Překlad
… dostalo dokonalého a trvalého naplnění; proto jsme v této nám uložené péči náležitě požádali urozenou slečnu Marii Magdalenu Annu Kresslovou z Qualtenbergu, paní na Třebušíně a Vrbičanech, jakožto patronku jejího třebušínského farního kostela, aby zřízení zamýšlené nadace – proti složení k tomu věnovaného kapitálu 350 zl. – počínaje nejbližším svátkem sv. Havla [16. října] tohoto roku, v této podobě a na věčné časy milostivě dovolila; zvláště když farnímu kostelu po odečtení navržených nadačních výdajů z vybíraných úroků přece jen zbude přebytek k vlastní potřebě. A protože řečená milostivá slečna patronka podle předběžně vydaného povolení ve všem svolila, že proti okamžitému odevzdání výše uvedené nadační částky do pokladny farního kostela dá – počínaje nejbližším sv. Havlem tohoto běžícího roku 1738 – z úroků každoročně z třebušínské kostelní pokladny vyplácet za příslušné mše svaté třebušínskému panu faráři 12 zl. 30 kr., učiteli 45 kr. a ministrantům 34 kr. 3 den., úhrnem tedy třináct zlatých rýnských 49 kr. 3 den., a to i v časech budoucích bez odporu; ledaže by nastaly výslovně vyhrazené nešťastné případy (před nimiž nás však Bůh milostivě chraň), jako nepřátelské zpustošení a vyplenění země nebo jakkoli vzniklá úplná či částečná ztráta tohoto nadačního kapitálu, anebo takové časy a okolnosti, za nichž by řečený kapitál nemohl být výnosně užíván; v oněch nenadálých případech by pak ani třebušínský farní kostel, úměrně utrpěné škodě, nebyl nijak povinen vydávat z titulu nadace nic více, než kolik by z tohoto věnovaného kapitálu byl s to na úrocích vybrat, a nadto kostelu —
[Výpočet na okraji:] 17 zl. 30 kr. − 13 zl. 49 kr. = 3 zl. 41 kr.
[Pozdější přípisek:] farář 12 zl. 30 kr., kantor 45 kr. za rekviem, ministranti 34½ kr., kostel 3 zl. 40½ kr., celkem 17 zl. 30 kr. — na kostelníka se zapomnělo; za obsluhu při 22 mších a rekviem mu bylo z kostelního podílu přiznáno 5 zl. 45 kr. (?)
Sken 7 – str. 3: Nadace č. 1, závěr a biskupské potvrzení
Přepis
mit theilnehmig- Verbleiben sollenden Nutzen pro Rata auß zubezahlen sich ergebete; wessentwegen zu bester- und ehender vermögender abwendung derley fundations Verfalls, sothannes Capitale deren Dreyhundert funfftzig Gulden Rhein. aus der Trzebuschiner Kirchen Cassa jedes mahlen mit der Trzebuschiner gnädigen obrigkeithl. genehm halt- und Veranlassung auch mit Vorwissen Eines hochwürdig Leutmeritzer Bischöffl. Consistorij elociret werden könne; und so nach wir Executores testamenti den Jetzt- und künfftigen Trzebuschiner wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer unter Priesterl. zu trauen Kräfftigst Verbunden- und Verstricken, die außgemessene heyl. Messen, vor des in gott ruhenden Herrn testatoris Patris Joannis Henrici Benesch, und seiner nächsten anverwandtschaffts arme Seelen, gegen der Jährl. außgeworffenen gebühr, in so Lang kein angemerckter Unfall hierinnfalls beschehete, ohnausbleiblich zu Celebriren, und hierdurch der inbrünstig gehofft- Seelen erfreuenden Meynung, ein Vollkomenes genügen zu Leisten; zu wessen bekräfftigung gegenwärttiges fundations Instrumentum, in Drey gleichlauthende Exemplaria Verfasset, Wovon eines dem hochwürdig Leutmeritzer bischöffl. Consistorio, das andere der Trzebuschiner gnädigen obrigkeith, das dritte aber dem Trzebuschiner Herrn Pfarrer zu handen gestellet worden, und anbey Ein hochwürdig bischöffl. Consistorium, in nahmen des in gott Verschiedenen Herrn testatoris gebührend ersuchen, sothannes Instrumentum ohnVorschreiblicher gestalten zu Ratificiren; zu wessen besterer beglaubigung, wir uns eigenhändig unterschrieben, und unsere gewöhnl. Pettschafften beygedrucket haben; So geschehen Trzebuschin den 10ten Junij A° 1738.
Supra memorata fundatio Authoritate Epp[iscopa]li et ordinaria acceptata per praesentes Literas perpetuum robur habituras Confirmatur; Simulque moderno Curato Eccle[si]ae Trzebussinensis Ejusdemque Successoribus demandatur, ut executioni hujus piae dispositionis diligenter invigilent; Scientes Conscientiam
Překlad
… [kostelu] by pak připadlo vyplácet poměrnou část z užitku, který mu má zůstat; a proto, aby se takovému úpadku nadace co nejlépe a nejdříve předešlo, smí být řečený kapitál tří set padesáti zlatých rýnských z třebušínské kostelní pokladny půjčován na úrok pokaždé jen se schválením a z podnětu třebušínské milostivé vrchnosti a s vědomím veledůstojné litoměřické biskupské konzistoře. A tak my, vykonavatelé závěti, co nejdůrazněji zavazujeme nynějšího i budoucí třebušínské velebné pány faráře na jejich kněžskou věrnost, aby stanovené mše svaté za ubohé duše v Pánu odpočívajícího pana zůstavitele pátera Jana Jindřicha Benesche a jeho nejbližšího příbuzenstva sloužili za vyměřený roční poplatek neopomenutelně, dokud nenastane některá ze zmíněných nehod, a tím plně dostáli vroucně doufanému úmyslu potěšit duše. Na potvrzení toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících vyhotoveních, z nichž jedno bylo odevzdáno veledůstojné litoměřické biskupské konzistoři, druhé třebušínské milostivé vrchnosti a třetí třebušínskému panu faráři; zároveň veledůstojnou biskupskou konzistoř jménem v Pánu zesnulého pana zůstavitele náležitě žádáme, aby tuto listinu bez výhrad potvrdila. Pro lepší hodnověrnost jsme se vlastnoručně podepsali a přitiskli své obvyklé pečeti. Stalo se v Třebušíně dne 10. června 1738.
[latinsky:] Výše uvedená nadace, přijatá mocí biskupskou a řádnou, se tímto listem, jenž má mít trvalou platnost, potvrzuje; zároveň se nynějšímu duchovnímu správci třebušínského kostela a jeho nástupcům ukládá, aby bedlivě dohlíželi na plnění tohoto zbožného ustanovení, vědouce, že je tím jejich svědomí
Sken 8 – str. 4: konec potvrzení (1738) · Nadace č. 2 (Möltzer), začátek
Přepis
Suam desuper oneratam esse; In futuram rei memoriam hae Literae inter reliqua instrumenta, et monumenta Eccle[si]ae diligenter asservandae, ac etiam Protocollo Parochiali inserendae Sub Sigillo Cancellariae et consveta SubScriptione expeditae, et praeterea Protocollo fundationum insertae Sunt. Litomericij in Cancellaria Epp[iscopa]li die 3 Julij 1738.
(L. S.) Fridericus Ignatius Reintsch, vic. g[enera]lis et officialis.
Henricus Jäger, Protocollista Consist[oria]lis pro Secretario.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc.
N. 2
Im Nahmen der allerheiligsten Dreyfaltigkeit, des Vatters, Sohns und heiligen geistes.
Ich Endes unterschriebener, mache wohl bedachtsamb für mich und meinen gottseel. H. bruder Josephus Frantz Möltzer, ehemahl gewesten Seel Sorger zu Trzebuschin, und gesambten Möltzerischen Verstorbenen Freundschafft folgende Ewige Meß-stifftung nacher Trzebuschin Leutmeritzer Kreyses auf Ewige zeithen, und zwar so, und dergestalten, als: ich übergebe der Trzebuschiner Pfarr-Kirchen S. Nicolai Episcopi zweyhundert guld. Rhein., jeden guld. zu 60 xr gerechnet, à 5 pro Cento, auf Sichere gewisse grundStücke auß zu leyhen, von welchen Jährlichen fallenden zehen gulden Interesse sollen alljährl. zwölff heilige Stille Meß opfer, jedes mahl Vermeldeter in dem Trzebuschiner gottes hauß, unausbleiblich gelesen werden, und zwar Jeden Monath Eine, benandtl. in Monath Januarij für mich noch Lebenden als Stiffter, umb ein glückseeliges sterbstündlein zu erbitten, nach meinem Tod aber eben den ersten Monath des Jahrs für meine arme Seel. den andern Monath als februarij für meinen Verstorbenen H. bruder P. Joseph Möltzer und gesambte Verstorbene Möltzerische Freundschafft. den dritten Monath als Martij wiederumb für mich, als der zeit noch Lebenden, und nach meinem Tod, als Verstorbenen, wie oben: und also vice versa durchs
Překlad
… tím zavázáno. Na budoucí paměť byl tento list – jenž má být pečlivě uchováván mezi ostatními listinami a památkami kostela a také vložen do farního protokolu – vyhotoven pod pečetí kanceláře a s obvyklým podpisem a nadto zapsán do protokolu nadací. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 3. července 1738.
(místo pečeti) Fridrich Ignác Reintsch, generální vikář a oficiál.
Jindřich Jäger, konzistorní protokolista, v zastoupení sekretáře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem ze dne 26. ledna 1893, zaznamenaným v knize nadací II, str. 3, a uloženým v archivu, fascikl [číslo neuvedeno].
Č. 2
Ve jménu Nejsvětější Trojice, Otce, Syna i Ducha svatého.
Já níže podepsaný činím s dobrým rozmyslem za sebe, za svého v Pánu zesnulého pana bratra Josefa Františka Möltzera, někdejšího duchovního správce v Třebušíně, a za veškeré zemřelé möltzerovské příbuzenstvo tuto věčnou mešní nadaci do Třebušína v Litoměřickém kraji na věčné časy, a to takto: odevzdávám třebušínskému farnímu kostelu sv. Mikuláše biskupa dvě stě zlatých rýnských, zlatý počítaje po 60 kr., aby byly půjčeny na 5 procent na bezpečné a jisté pozemky; z ročně plynoucích deseti zlatých úroku má být každoročně neopomenutelně čteno v třebušínském chrámu Páně dvanáct tichých mší svatých, a to každý měsíc jedna: totiž v lednu za mne, dosud žijícího zakladatele, aby mi byla vyprošena šťastná hodinka smrti, po mé smrti pak v témž prvním měsíci roku za mou ubohou duši; ve druhém měsíci, v únoru, za mého zemřelého pana bratra P. Josefa Möltzera a za veškeré zemřelé möltzerovské příbuzenstvo; ve třetím měsíci, v březnu, opět za mne, toho času ještě žijícího, a po mé smrti jako za zemřelého, jak výše; a tak střídavě po celý
Sken 9 – str. 5: Nadace č. 2 (Möltzer, 1745), závěr a potvrzení
Přepis
gantze Jahr, durch alle Monathen, Jetzt für mich, wiederum auch für meinen H. bruder und gesambte abgestorbene Freundschafft, und also unaußbleiblich zu Ewigen zeithen; für welche alljährlich gelesene zwölff heyl. stille Meß opfer jeder H. Seel-Sorger p. t. des Trzebuschiner Kirch Spiehls mit sambt dem Vermelden haben soll … 6 fl. 36 xr
der Trzebuschiner Schulmeister, welcher bey jeder Vermeldten H. Meß des Monats den heyl. Rosen Krantz von Sechs gesätzeln mit der Schuljugend für unsere arme Seelen andächtig betten wird … 1 fl. 30 xr
die Trzebuschiner Kirchen für Lichter, wein, etc. … 1 fl. 30 xr
die Ministranten … 24 xr
Zusammen … 10 fl.
Damit dan nun aber auch diese meine geistl. Stifftung zu Ewigen zeithen seine Krafft und bestand in alle wege, und genau observirter haben möge, als thue hiemit Ein hochwürdiges bischöffl. Consistorium zu Leutmeritz demüthig bitten, Selbtes geruhe diese meine andächtige Stifftung zu Ratihabiren, Confirmiren und seiner perpetuisation halber, protocoliren zu Lassen, wo zu dessen gewiß- und Sicherheit, ich mich wohl bedacht unterschrieben, und mein Pettschafft wissentlich beygedruckt. Politz den 1ten Jenner A° 1745.
(L. S.) Johann Heinrich Karl Möltzer, Infulirter Ertz-dechend zu Politz.
Authoritate Episcopali acceptatur, et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, Ejusque in Beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione officij Sui perpetuationi et Executioni Illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Episcopali die 4ta Martij A° 1745.
(L. S.) J. Wenceslaus Regner, vicarius g[enera]lis et officialis.
Henricus Jäger, Secretarius Consistorij.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
… rok, po všechny měsíce, jednou za mne, podruhé zase za mého pana bratra a veškeré zemřelé příbuzenstvo, a tak neopomenutelně na věčné časy. Za těchto dvanáct každoročně čtených tichých mší svatých má dostat:
každý dočasný pan duchovní správce třebušínské farnosti, včetně ohlášení [mší] … 6 zl. 36 kr.
třebušínský učitel, který se při každé ohlášené měsíční mši svaté bude se školní mládeží zbožně modlit za naše ubohé duše svatý růženec o šesti desátcích … 1 zl. 30 kr.
třebušínský kostel na svíce, víno atd. … 1 zl. 30 kr.
ministranti … 24 kr.
Dohromady … 10 zl.
Aby pak tato má duchovní nadace měla na věčné časy ve všem svou platnost a trvání a byla přesně dodržována, prosím tímto pokorně veledůstojnou biskupskou konzistoř v Litoměřicích, aby ráčila tuto mou zbožnou nadaci schválit, potvrdit a pro její trvalost dát zapsat do protokolu. Na jistotu toho jsem se s dobrým rozmyslem podepsal a vědomě přitiskl svou pečeť. V Polici dne 1. ledna 1745.
(místo pečeti) Johann Heinrich Karl Möltzer, infulovaný arciděkan v Polici.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. března 1745.
(místo pečeti) J. Václav Regner, generální vikář a oficiál.
Jindřich Jäger, sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem ze dne 26. ledna 1893, zaznamenaným v knize nadací II, str. 3, a uloženým v archivu, fascikl A.
Sken 10 – str. 6: Nadace č. 3 (jezdec Andres Sauer, 1748)
Přepis
N. 3
Demnach der von hier gebürthige Andres Sauer dermahliger Reytter von dem Kayßl. und Königl. Löbl. general-feld-Marchall Lieutnant graf Karl Palffischen Courassier Regiment, auß andächtigen betrieb sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr Kirchen St. Nicolai Episcopi Eine heyl. Meß auf Ewige zeithen dergestalten zu fundiren, das solche in so Lang Er lebet vor ihme und dessen gesambte Freundschafft, so dann aber nach seinen Tod, an dem nehmbl. Tag dessen hinscheydens wann dieser in Erfahrung gebracht werden würde, vor seine arme Seel, und gleichfalls dessen abgestorbenen Freundschafft alle Jahre ohnausbleibl. zu Ewigen zeithen gelesen werden solle; Alß hat er bemelter Reytter Andres Sauer hierauff zwantzig guld. Rhein. Capital baar erleget, worüber derselbe hiermit quittiret, und versprochen wird, von denen dies fälligen Interessen sothane heyl. Meß Jährl. jedes mahlen mit vorhergehender Vermeldung obverstandener massen zu persolviren, von welcher Jährl. heyl. Meß dem jetzig- und künfftigen Trzebuschiner Wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 30 xr, und von Vermelden 3 xr thut 33 xr, denen Ministranten 1 xr 3 d und dem Schulmeister welcher hierbey den Rosenkrantz betten werdet, 7 xr 3 d: zusammen aber 42 xr zu verabfolgen seyn werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen zu Nutzen Verbleiben solle; Uhrkund dessen, gegenwärttige Ferttigung; Actum Trzebuschin den 20ten Augusti A° 1748.
(L. S.) Maria Magdalena Anna Kresslin von Qualtenberg.
(L. S.) Antonius Sig[ismun]d[us] Sommer p. t. Pfarrer alda.
Authoritate Episcopali acceptatur, et Confirmatur haec pia fundatio, cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione officij perpetuationi, et executioni Illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Episcopali die 5ta 7bris A° 1748.
(L. S.) J. W. Regner, vicarius g[ene]ralis et offic.
Henricus Jäger, Consistorij Assessor et Secret.
[tužkou na okraji:] Pf. 33 · M. 1½ · Sch. 7½ · K. 18 · 60 = 1 fl
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotatae in libro fundationum II. pag. 3 et depositi in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 3
Poněvadž se zdejší rodák Andres Sauer, toho času jezdec slavného císařského a královského kyrysnického pluku generála polního podmaršálka hraběte Karla Pálffyho, ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla každoročně neopomenutelně na věčné časy čtena – dokud žije – za něho a veškeré jeho příbuzenstvo, po jeho smrti pak v den jeho úmrtí, až se o něm zví, za jeho ubohou duši a rovněž za jeho zemřelé příbuzenstvo; složil na to řečený jezdec Andres Sauer hotově kapitál dvacet zlatých rýnských, což se mu tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků bude tato mše svatá každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem sloužena. Z této roční mše svaté má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 30 kr. a za ohlášení 3 kr., tedy 33 kr., ministrantům 1 kr. 3 den. a učiteli, který se při ní bude modlit růženec, 7 kr. 3 den., dohromady tedy 42 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Na doklad toho toto vyhotovení. Dáno v Třebušíně dne 20. srpna 1748.
(místo pečeti) Marie Magdalena Anna Kresslová z Qualtenbergu.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, toho času zdejší farář.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 5. září 1748.
(místo pečeti) J. V. Regner, generální vikář a oficiál.
Jindřich Jäger, přísedící a sekretář konzistoře.
[Výpočet na okraji:] farář 33 kr., ministranti 1½ kr., učitel 7½ kr., kostel 18 kr. = 60 kr. = 1 zl. [roční úrok z 20 zl.]
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 11 – str. 7: Nadace č. 4 (mlynář Johann Hacker, 1749)
Přepis
N. 4
Demnach der Nunmehr Verstorbene allhiesig-Trzebuschiner gewesene Müller Meister Johann Hacker, Herrschafft Liebeschützer Unterthann, aus andächtigen betrieb bey seinen Leb zeithen sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr-Kirchen Sti Nicolai Episcopi Eine heyl. Meß auf Ewige zeithen dergestalten zu fundiren, dass solche nach seinem Tod, vor seine arme Seel, alle Jahr ohnaussetzlich zu Ewigen zeithen gelesen werden solle. Alß ist aus seiner Verlassenschafft des bemelten Johann Hacker hierauf zwantzig guld. Rhein. Capital baar erleget worden, worüber hiermit quittiret- und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen sothanne heyl. Meß Jährl. jedes mahlen mit Vorhergehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren, von welcher Jährl. heyl. Meß dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 30 xr und von Vermelden 3 xr thut 33 xr, denen Ministranten 1 xr 3 d, und dem Schulmeister welcher hiebey den Rosenkrantz bethen werdet 7 xr 3 d, zusammen aber 42 xr zu Verabfolgen seyn werden, Wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen [nadepsáno: 18 xr] zu Nutzen Verbleiben solle; Uhrkund dessen gegenwärttige Ferttigung; Actum Trzebuschin d. 8ten Junij A° 1749.
(L. S.) Maria Magdalena Anna Kresslin von Qualtenberg.
(L. S.) Antonius Sigis[mun]dus Somer p. t. Pfarrer.
Authoritate Episcopali acceptatur, et Confirmatur haec pia fundatio Cum Seria adhortatione ad Loci Curatum Ejusque in Beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione officij Sui perpetuationi, et executioni Illius Solerter invigilet. Litomericij die 10 Junij in Cancellaria Episcopali A° 1749.
(L. S.) Bernardus Josephus Fischer, vicarius g[enera]lis et officialis.
Henricus Jaeger, Consistor[ia]l[is] Assess[or] et Secret[arius].
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotatae in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 4
Poněvadž se nyní již zemřelý bývalý zdejší třebušínský mlynářský mistr Johann Hacker, poddaný panství Liběšice, ze zbožného popudu ještě za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla po jeho smrti každoročně bez přerušení na věčné časy čtena za jeho ubohou duši; byl na to z pozůstalosti řečeného Johanna Hackera složen hotově kapitál dvacet zlatých rýnských, což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků bude tato mše svatá každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem sloužena. Z této roční mše svaté má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 30 kr. a za ohlášení 3 kr., tedy 33 kr., ministrantům 1 kr. 3 den. a učiteli, který se při ní bude modlit růženec, 7 kr. 3 den., dohromady 42 kr.; zbylá část úroků [18 kr.] má zůstat k užitku kostela. Na doklad toho toto vyhotovení. Dáno v Třebušíně dne 8. června 1749.
(místo pečeti) Marie Magdalena Anna Kresslová z Qualtenbergu.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, t. č. farář.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích dne 10. června 1749 v biskupské kanceláři.
(místo pečeti) Bernard Josef Fischer, generální vikář a oficiál.
Jindřich Jäger, přísedící a sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 12 – str. 8: Nadace č. 5 (svobodný mládenec Georg Köbert, 1751)
Přepis
N. 5
Demnach der Nunmehro Verstorbene Junggesell Georg Köbert aus Niedertäntzel gebürthig, Herrschafft Zahorzaner unterthann, aus andächtigen betrieb in seinen Lebzeiten sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr-Kirchen Sti Nicolai Episcopi Drey Stille heilige Messen auf Ewige zeithen der gestalten zu fundiren, dass eine vor seine arme Seel in Die anniversarij, die übrigen zwey gleichfalls vor seine arme Seel, und gantze Köbertische Freundschafft alle Jahr ohn aussetzlich zu Ewigen zeithen gelesen werden sollen. Alß ist aus seiner Verlassenschafft des bemelten Georg Köbert hierauf funfftzig Gulden Rhein. Capital in die Trzebuschiner Kirchen Cassam, unter 5 pro Cento Verinteressirung bereits baar erleget word., worüber hiemit quittiret, und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen, sothane Drey heyl. Messen Jährl. Jedesmahlen mit Vorhergehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren, von welchen Jährl. Drey Stillen heiligen Messen dem Jetzig- und zukünfftigen Trzebuschiner wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 1 fl. 30 xr, und von Vermelden 9 xr, thut 1 fl. 39 xr, denen Ministranten 6 xr, und dem Schulmeister von aufschreibung deren heyl. Messen 9 xr, zusammen aber 1 fl. 54 xr zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen [nadepsáno: 36 xr] zu Nutzen Verbleiben solle. Es wird dahero Ein hochwürdiges Leutmeritzer Consistorium Resp[ecti]ve dienstschuldigst- und demüthig ersuchet, und gebetten, dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen aus obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren; in dessen Urkund ist dieses fundations Instrument in Drey gleichlauthende exemplarien desumiret, hievon eines dem hochwürdigen Consistorio, das andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und das dritte denen Köbertischen Erben überlassen, folgsam eines wie das andere von der behörde zur Steuer der warheit unterschrieben, und Corroboriret word. So geschehen Trzebuschin d. 15ten Martij A° 1751.
(L. S.) Maria Magdalena Anna Kresslin von Qualtenberg.
(L. S.) Antonius Sig[ismun]dus Somer p. t. Pfarrer.
Authoritate Episcopali acceptatur et Confirmatur
[tužkou na okraji:] 2 f 30 xr · Pf. 1.39 · Mi. 6 · Sch. 9 · Kirche 36 · 2 f 30
Překlad
Č. 5
Poněvadž se nyní již zemřelý svobodný mládenec Georg Köbert, rodák z Dolního Týnce (Niedertenzel), poddaný panství Zahořany, ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa tři tiché mše svaté na věčné časy, a to tak, aby jedna byla čtena za jeho ubohou duši ve výroční den [úmrtí] a zbylé dvě rovněž za jeho ubohou duši a celé köbertovské příbuzenstvo, každoročně bez přerušení na věčné časy; byl na to z pozůstalosti řečeného Georga Köberta již hotově složen do třebušínské kostelní pokladny kapitál padesát zlatých rýnských na 5% úrok, což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků budou tyto tři mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto tří ročních tichých mší svatých má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 1 zl. 30 kr. a za ohlášení 9 kr., tedy 1 zl. 39 kr., ministrantům 6 kr. a učiteli za zapsání těchto mší 9 kr., dohromady 1 zl. 54 kr.; zbylá část úroků [36 kr.] má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická konzistoř se proto co nejuctivěji a pokorně žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí köbertovským dědicům, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 15. března 1751.
(místo pečeti) Marie Magdalena Anna Kresslová z Qualtenbergu.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, t. č. farář.
[latinsky:] Mocí biskupskou se přijímá a potvrzuje
[Výpočet na okraji:] roční úrok 2 zl. 30 kr.: farář 1 zl. 39 kr., ministranti 6 kr., učitel 9 kr., kostel 36 kr.
Sken 13 – str. 9: potvrzení nadace č. 5 · Nadace č. 6 (Johannes Bienerth), začátek
Přepis
haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum Ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione Sui officij perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Epp[iscop]ali die 24. Maij A° 1751.
(L. S.) Bernardus Josephus Fischer, vicarius g[ene]r[a]lis et officialis.
Henricus Jaeger, Consistor[ia]l[is] Assessor et Secret[arius].
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
N. 6
Demnach Ein hiesig- Hoch Ritterl. Kressel von gwaltenbergischen guth Trzebuschin, angehöriger Unterthann Nahmens Johannes Bienerth, aus andächtigen betrieb, sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr-Kirchen Sti Nicolaj Episcopi drey heyl. Messen auf Ewige zeithen, dergestalten zu fundiren, dass Solche in so Lang er lebet, vor seine Verstorbene Eltern und Freundschafft, so dann aber nach seinem Tod, an dem Nehmbl. Tag dessen hinscheydens Eine heyl. Meß vor seine arme Seel, die übrigen zwey aber vor sich, sein weib Elisabetha und gantze Freundschafft alle Jahr ohn aussetzlichen zu Ewigen zeiten gelesen werden sollen; Alß hat bemelter Johann Bienerth hierauff Sechtzig guld. Rhein. Capital baar erleget, worüber derselbe hiemit quittiret- und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen Sothane heyl. Messen Jährl. Jedes mahlen mit Vorhergehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren, Von welchen Jährl. drey heyl. Messen Sambt Vermeldung, dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner hoch Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 1 fl. 48 xr, denen Ministranten 4 xr 3 d, und dem Schulmeister, welcher hiebey den Rosenkrantz bethen werdet 22 xr 3 d, zusammen aber 2 fl. 15 xr zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen [nadepsáno: 45] zu Nutzen Verbleiben solle; Es wird dahero ein hochwürdiges Leutmeritzer Bischöffl. Consistorium Resp[ecti]ve dienstschuldigst und demüthigst ersuchet, und gebethen,
[tužkou na okraji:] 3 fl. Interess. · Pf. 1.48 · M. 4½ · Sch. 22½ · Kirche 45 · 3 f 00
Překlad
… tato zbožná nadace, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 24. května 1751.
(místo pečeti) Bernard Josef Fischer, generální vikář a oficiál.
Jindřich Jäger, přísedící a sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Č. 6
Poněvadž se poddaný zdejšího rytířského statku Třebušín pánů Kresslů z Qualtenbergu jménem Johannes Bienerth ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa tři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby byly – dokud žije – čteny za jeho zemřelé rodiče a příbuzenstvo, po jeho smrti pak jedna mše svatá v den jeho úmrtí za jeho ubohou duši a zbylé dvě za něho, jeho ženu Elisabethu a celé příbuzenstvo, každoročně bez přerušení na věčné časy; složil na to řečený Johann Bienerth hotově kapitál šedesát zlatých rýnských, což se mu tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků budou tyto mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto tří ročních mší svatých včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 1 zl. 48 kr., ministrantům 4 kr. 3 den. a učiteli, který se při nich bude modlit růženec, 22 kr. 3 den., dohromady 2 zl. 15 kr.; zbylá část úroků [45 kr.] má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí,
[Výpočet na okraji:] úrok 3 zl.: farář 1 zl. 48 kr., ministranti 4½ kr., učitel 22½ kr., kostel 45 kr.
Sken 14 – str. 10: závěr nadace č. 6 (1759) · Nadace č. 7 (Maria Elisabetha Jaitlin), začátek
Přepis
dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen aus obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses fundations Instrument in drey gleichLauthende Exemplarien desumiret, hievon eines dem Hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und dass dritte denen Bienertischen Erben überlassen, folgsamb eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben, und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 21. Martij A° 1759.
(L. S.) Antonius Sig[ismun]dus Somer p. t. Pfarrer.
Authoritate Epp[iscop]ali acceptatur et Confirmatur, haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum Ejusque in Beneficio Successores: ut unusquisque Eorum pro obligatione Sui officij perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Epp[iscop]ali die 26. Aprilis, A° 1759.
(L. S.) Henricus Jaeger, Canon[icus] et Assess[or] Consistor[ia]l[is], pro R[everendissi]mo D[omi]no vicario g[ene]r[a]li et officiali.
Joann. Jo. Ruß (?), Secret[arius] Consistor[ia]l[is].
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotatae in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
N. 7 [tužkou: 75 fl. – jähr. 3 fl 45]
Demnach Eine hiesig- Hoch Ritterl. Kressel Von gwaltenbergischen guth Trzebuschin, angehörige Unterthannin Nahmens Maria Elisabetha Jaitlin, auß andächtigen betrieb sich entschlossen bey der allhiesigen Pfarr Kirchen Sti Nicolai Episcopi drey heilige Messen auf Ewige zeithen dergestalten zu fundiren, das die Erste, so Lang sie Lebet, umb eine glückseelige Sterb-Stund, nach ihrem Todt aber vor ihre arme Seel, die andere, Vor ihren gottseel. Mann Heinrich Jaitel, und die dritte, vor ihre Verstorbene zwey Töchter, als Maria und Elisabetha, alle Jahr ohnaussetzlich zu Ewigen zeithen gelesen werden sollen. als hat bemelte Maria Elisabetha Jaitlin hierauff Siebentzig fünff guld. Rhein. Capital baar erleget, worüber derselben hiemit quittiret, und Versprochen wird, von denen
[tužkou na okraji:] 3 hl. Mess. · 3 fl 45 Interess. · Pf. 1.48 · Mi. 4½ · Sch. 22½ · Kirche 1 f 30 · 3 f 45
Překlad
… aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí bienertovským dědicům, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 21. března 1759.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, t. č. farář.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 26. dubna 1759.
(místo pečeti) Jindřich Jäger, kanovník a přísedící konzistoře, v zastoupení nejdůstojnějšího pana generálního vikáře a oficiála.
Jan Jo. Ruß (?), sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Č. 7 [tužkou: 75 zl. – ročně 3 zl. 45 kr.]
Poněvadž se poddaná zdejšího rytířského statku Třebušín pánů Kresslů z Qualtenbergu jménem Maria Elisabetha Jaitlová ze zbožného popudu rozhodla založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa tři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby první byla čtena – dokud žije – za šťastnou hodinku smrti, po její smrti pak za její ubohou duši, druhá za jejího v Pánu zesnulého muže Heinricha Jaitla a třetí za její dvě zemřelé dcery, totiž Marii a Elisabethu, každoročně bez přerušení na věčné časy; složila na to řečená Maria Elisabetha Jaitlová hotově kapitál sedmdesát pět zlatých rýnských, což se jí tímto stvrzuje, a slibuje se, že z …
[Výpočet na okraji:] 3 mše svaté; úrok 3 zl. 45 kr.: farář 1 zl. 48 kr., ministranti 4½ kr., učitel 22½ kr., kostel 1 zl. 30 kr.
Sken 15 – str. 11: Nadace č. 7 (Maria Elisabetha Jaitlin, 1760), závěr a potvrzení
Přepis
diesfälligen Interessen, sothane drey heilige Messen Jährlichen Jedes mahl mit Vorgehender Vermeldung ob Verstandener massen zu persolviren, Von welchen Jährl. drey heiligen Messen sambt Vermeldung dem Jetzt und zukünfftigen Trzebuschiner Wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 1 fl. 48 xr, denen Ministranten 4 xr 3 d, und dem Schulmeister, welcher hierbey den Rosenkrantz betten werdet, 22 xr 3 d, zusammen aber 2 fl. 15 xr zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen [nadepsáno: 45 xr] zum Nutzen Verbleiben solle. Es wird dahero Ein hochwürdiges Leutmeritzer bischöffl. Consistorium Respective dienstschuldigst und demüthigst ersuchet, und gebetten, dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen aus obhabender Consistorial gewalt zu ratificiren, und zu Confirmiren. zu wessen Urkund ist dieses fundations-Instrument in drey gleichlauthende Exemplarien desumiret, hievon eines dem Hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen-Cassa, und das dritte denen Jaitlischen Erben überlassen, folgsamb eines, wie das andere Von der behörde zur Steuer der warheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 12ten April A° 1760.
(L. S.) Antonius Sig[ismun]dus Somer, Curatus.
(L. S.) Jos. Frantz Mertl (?), Verwalter.
Authoritate Epp[iscop]ali acceptatur, et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum Ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione officij Sui perpetuationi, et executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 17. Aprilis A° 1760.
(L. S.) Joann. Jos. Jarschel, vic. g[enera]lis et official[is].
Joann. Jos. Ruß, Secret[arius] Consist[orialis].
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
… příslušných úroků budou tyto tři mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto tří ročních mší svatých včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 1 zl. 48 kr., ministrantům 4 kr. 3 den. a učiteli, který se při nich bude modlit růženec, 22 kr. 3 den., dohromady 2 zl. 15 kr.; zbylá část úroků [45 kr.] má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí jaitlovským dědicům, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 12. dubna 1760.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, duchovní správce.
(místo pečeti) Jos. Franz Mertl (?), správce [statku].
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 17. dubna 1760.
(místo pečeti) Jan Josef Jarschel, generální vikář a oficiál.
Jan Josef Ruß, sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 16 – str. 12: Nadace č. 8 (farář Anton Sigismund Sommer, 1762)
Přepis
N. 8 [tužkou: 100 fl.]
Demnach ich Endes Unterschriebener auß andächtigen betrieb mich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr Kirchen Sti Nicolai bischoffs, Vier heyl. Messen auf Ewige zeithen dergestalten zu fundiren, das solche alle Viertl Jahr, Eine, und zwahr, in denen quatember Tägen, mit Vorgehender promulgirung, für mich, und meine Verstorbene Eltern-geschwister, und Sammentliche Sommerische Freundschafft gelesen werden sollen; Alß habe ich hierauff Hundert gulden Rhein. Capital in die hiesige Kirchen Cassam baar erleget, Von denen diesfälligen Interessen, dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 2 fl. 24 xr, denen Ministranten 6 xr, und dem Cantori, welcher hierbey den Rosenkrantz bethen werdet, 30 xr, zusammen aber 3 fl. zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen [nadepsáno: 2 fl.] zum Nutzen Verbleiben solle. Es wird dahero Ein hochwürdiges Leutmeritzer bischöffl. Consistorium Resp[ecti]ve dienstschuldigst- und demüthigst ersuchet, und gebethen, dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren, in dessen Urkund ist dieses fundations Instrument in drey gleichlauthende Exemplarien desumiret, hievon Eines dem hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und dass dritte der Sommerischen Freundschafft überlassen, folgsam eines wie das andere, Von der behörde zur Steuer der wahrheit unterschrieben, und Corroboriret worden; So geschehen Trzebuschin den 17ten April A° 1762.
(L. S.) Anton. Sigis. Somer, p. t. Parochus.
(L. S.) Josephus Mat. Hruczi (?), p. t. Verwalter.
Authoritate Epp[iscop]ali acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum Ejusque in beneficio Successores ut unusquisque Eorum pro obligatione officij Sui perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 26. Aprilis A° 1762.
(L. S.) Joann Jos. Jarschel, vic. g[ene]r[a]lis et officialis.
[tužkou na okraji:] 4 hl. M. · Pf. 2.24 · Sch. 30 · Mi. 6 · K. 2 f · 5 fl.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 8 [tužkou: 100 zl.]
Poněvadž jsem se já níže podepsaný ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa čtyři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby byla každého čtvrt roku čtena jedna, totiž o suchých dnech (kvatembrech), s předchozím ohlášením, za mne, za mé zemřelé rodiče a sourozence a za veškeré sommerovské příbuzenstvo; složil jsem na to hotově do zdejší kostelní pokladny kapitál sto zlatých rýnských; z příslušných úroků má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 2 zl. 24 kr., ministrantům 6 kr. a kantorovi, který se při tom bude modlit růženec, 30 kr., dohromady 3 zl.; zbylá část úroků [2 zl.] má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí sommerovskému příbuzenstvu, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 17. dubna 1762.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, t. č. farář.
(místo pečeti) Josef Mat. Hruczi (?), t. č. správce.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 26. dubna 1762.
(místo pečeti) Jan Josef Jarschel, generální vikář a oficiál.
[Výpočet na okraji:] 4 mše; farář 2 zl. 24 kr., učitel 30 kr., ministranti 6 kr., kostel 2 zl. = 5 zl. [úrok ze 100 zl.]
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 17 – str. 13: Nadace č. 9 (Christoph Fischel, 1762)
Přepis
N. 9 [tužkou: 100]
Demnach Ein hiesiges Kirchen-Kind aus dem dorff Pöckel, zur Herrschafft Zahorzan angehöriger Unterthann, Nahmens Christoph Fischel, aus andächtigen betrieb, sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr Kirchen Sti Nicolai Episcopi Vier heyl. Messen auf Ewige zeithen, dergestalten zu fundiren, dass Solche in so Lang er lebet, Nehmbl. drey Vor ihme umb eine glückseelige Sterb-stund, nach seinem Todt aber vor sich, sein weib Catharina, und gantze Freundschafft, die Vierte heyl. Meß von nun an bis zu Ewigen zeithen zu Ehren des heyl. Antonij von Padua ohnaussetzlich gelesen werden sollen. Alß hat bemelter Christoph Fischel hierauf Hundert guld. Rhein. Capital baar erleget, worüber derselbe hiemit quittiret, und Versprochen wird, Von denen diesfälligen Interessen, Sothane heyl. Messen Jährl. Jedesmahlen mit Vorhergehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren, von welchen Jährl. Vier heiligen Messen, sambt Vermeldung dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner Wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 2 fl. 24 xr, denen Ministranten 6 xr, und dem Cantori, welcher hierbey mit den Schulkindern den Rosenkrantz bethen werdet 30 xr, zusammen aber 3 fl. zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen zu Nutzen Verbleiben solle; Es wird dahero Ein hochwürdiges Leutmeritzer bischöffl. Consistorium Respective dienstschuldigst- und demüthigst ersuchet, und gebetten, dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen, aus obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses fundation Instrument in drey gleichlauthende Exemplarien desumiret, hievon eines dem hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen-Cassa, und das dritte denen Fischlischen Erben überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der wahrheit unterschrieben, und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 28ten Julij A° 1762.
(L. S.) Antonius Sig[ismun]dus Sommer p. t. Parochus.
[na okraji:] † 22. Septbr 1772. · 4 hl. Messen
Překlad
Č. 9 [tužkou: 100]
Poněvadž se zdejší farník ze vsi Pöckel, poddaný panství Zahořany, jménem Christoph Fischel, ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa čtyři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby byly – dokud žije – tři čteny za něho, za šťastnou hodinku smrti, po jeho smrti pak za něho, jeho ženu Catharinu a celé příbuzenstvo, a čtvrtá mše svatá aby byla od nynějška až na věčné časy bez přerušení čtena ke cti sv. Antonína Paduánského; složil na to řečený Christoph Fischel hotově kapitál sto zlatých rýnských, což se mu tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků budou tyto mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto čtyř ročních mší svatých včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 2 zl. 24 kr., ministrantům 6 kr. a kantorovi, který se při nich bude se školními dětmi modlit růženec, 30 kr., dohromady 3 zl.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí fischlovským dědicům, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 28. července 1762.
(místo pečeti) Antonín Zikmund Sommer, t. č. farář.
[Na okraji pozdější rukou:] † 22. září 1772 [zřejmě datum úmrtí zakladatele] · 4 mše svaté
Sken 18 – str. 14: potvrzení nadace č. 9 · Nadace č. 10 (výročí za faráře Sommera), začátek
Přepis
Authoritate Epp[iscop]ali acceptatur, et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione officij Sui perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 4. Aug[usti] A° 1762.
(L. S.) Joan. Joseph. Jarschel, vic. g[ene]r[a]lis et official[is].
Joan. Joseph. Ruß, Secret[arius] Consistor[ialis].
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
N. 10 [tužkou: 70 / 5 %]
Demnach der Nunmehro in gott ruhende Wohl Ehrwürdige Herr Pfarrer Antonij Sigismundij Somer auß andächtigen betrieb in seinen Leb-zeithen sich entschlossen, bey der allhiesigen Pfarr-Kirchen Sti Nicolai Episcopi, Ein anniversarium auf Ewige zeithen dergestalten zu fundiren, dass Solches nach seinem Todt Vor seine arme Seel, alle Jahr ohnaussetzlich, und zwahr an dem Tag seines hinscheydens, nehmlichen Jedes mahlen den 8ten Julij, ohnaussetzlich zu Ewigen zeithen gehalten werden solle; Alß ist aus seiner Verlassenschafft des bemelten wohl Ehrwürdigen Trzebuschiner Herrn Pfarrers hierauf Siebentzig Guld. Rhein. Capital in die Trzebuschiner Kirchen Cassam, unter 5 pro Cento Verinteressirung bereiths baar erleget worden, worüber hiemit quittiret, und Versprochen wird, Von denen diesfälligen Interessen, sothannes anniversarium Jährl. Jedes mahlen mit Vorhergehender Vermeldung obVerstandener massen, zu persolviren, von welchem Jährlich, dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer, nebst Vermelden … 1 fl. 3 xr
denen Ministranten … 6 xr
und dem Cantor … 45
zusammen aber … 1 fl. 54 xr
[tužkou dole:] 70 × … = 3.30 · Kirche 1 fl 36 · 3 f 30 Interess.
Překlad
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. srpna 1762.
(místo pečeti) Jan Josef Jarschel, generální vikář a oficiál.
Jan Josef Ruß, sekretář konzistoře.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Č. 10 [tužkou: 70 zl. / 5 %]
Poněvadž se nyní již v Pánu odpočívající velebný pan farář Antonín Zikmund Sommer ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa anniversarium (výroční zádušní mši) na věčné časy, a to tak, aby bylo po jeho smrti slouženo za jeho ubohou duši každoročně bez přerušení, a sice v den jeho úmrtí, totiž vždy 8. července, na věčné časy; byl na to z pozůstalosti řečeného velebného třebušínského pana faráře již hotově složen do třebušínské kostelní pokladny kapitál sedmdesát zlatých rýnských na 5% úrok, což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků bude toto anniversarium každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženo. Z něho má být ročně vypláceno:
nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři včetně ohlášení … 1 zl. 3 kr.
ministrantům … 6 kr.
kantorovi … 45 kr.
dohromady … 1 zl. 54 kr.
[Výpočet tužkou:] úrok ze 70 zl. = 3 zl. 30 kr.; kostelu zbývá 1 zl. 36 kr.
Sken 19 – str. 15: Nadace č. 10 (farář Sommer, 1765), závěr a potvrzení
Přepis
zu Verabfolgen sein werden; wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen zum Nutzen Verbleiben solle; Es wird dahero ein hochwürdiges Leutmeritzer Consistorium Respective dienstschuldigst- und demüthigst ersuchet, und gebetten, dieses heylsame Seelen Vermächtnus zu Ewigen zeithen auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren; In dessen Urkund ist dieses fundation Instrument in drey gleichlauthende Exemplarien desumiret, hievon eines dem hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und dass dritte der Sommerischen Freundschafft überlassen, folgsam eines wie dass andere, Von der behörde zur Steuer der wahrheit unterschrieben, und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 8ten Xbris A° 1765.
(L. S.) Octavianus Wolff p. t. Cur[atus] Loci.
Johann Christoph Groß (?), Rechnungs führer.
Authoritate Epp[iscop]ali acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum seria adhortatione ad Loci Curatum, Ejusque in Beneficio Successores, ut unusquisque Eorum pro obligatione sui officij perpetuationi et Executioni illius solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 3tia Februarij A° 1766.
(L. S.) Joann. Jos. Jarschel, vic. g[ene]r[a]lis et offic[ialis].
Carolus Hartmann, Pro-Secretarius Consist.
Ingross. lib. fund. folio 285.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
… má být vypláceno; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí sommerovskému příbuzenstvu, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 8. prosince 1765.
(místo pečeti) Octavianus Wolff, t. č. místní duchovní správce.
Johann Christoph Groß (?), účetní (důchodní písař).
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 3. února 1766.
(místo pečeti) Jan Josef Jarschel, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, zastupující sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací [konzistoře], folio 285.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 20 – str. 16: Nadace č. 11 (Johann Bienerth, 1772)
Přepis
N. 11 [nahoře: † 30. Nov. 1772 · tužkou: 25 – 5 % – jähr. 1 fl 15 x]
Demnach der Verstorbene hiesig-Trzebuschiner Unterthan Nahmens Johann Bienerth annoch bey lebens zeit aus Andächtigen betrieb, sich entschlossen, bey der Allhiesigen Pfarr Kirch Sti Nicolai Episcopi eine heilige Meß auf Ewige zeiten dergestalt zu fundiren, dass solche nach seinem Todt vor seine Arme Seele alle Jahr ohnaussetzlich zu Ewigen zeiten gelesen werden solle; Alß ist aus seiner Verlassenschafft hierauff zwanzig fünff Guld. reinl. Capital, in die hiesige Kirchen Cassa baar erleget worden, womit von denen diesfälligen Interessen betrag, sothane heyl. Meß Jährlich, dem Jetzig- und künfftigen Trzebuschiner Herrn Pfarrern 30 x, von Vermelden 3 x, thut 33 x, denen Ministranten 1 x 3 d und dem Schulmeister, welcher hierbey den Rosenkranz beten wird 7 x 3 d, zusammen aber 42 x zu verabfolgen sein werden. Wogegen der übrige Interesse betrag der Kirchen zu nuzen Verbleiben solle.
Es wird dahero ein Hochwürdig Leutmeritzer bischöffl. Consistorium Respective dienst-schuldigst und demüthigst ersuchet und gebeten, dieses heylsame Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren; In dessen Urkund ist dieses Fundation Instrument in drey gleichlautende Exemplarien desumiret, hievon eines dem Hochwürdigen Consistorio, dass Andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und dass dritte der Bienertischen Freundschafft überlassen, folgsamb eines wie dass Andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben, und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 30. Xbris A° 1772.
Octavianus Wolff p. t. Pfarr allda.
Johann Carl Körner (?) p. t. Verwalter.
Authoritate Episcopali acceptatur, et Confirmatur haec pia Fundatio Cum Seria adhortatione ad Loci Curatum ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque eorum pro Obligatione Sui officij perpetuationi et executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Episcopali die 7. Januarij 1773.
Joan. Josephus Jarschel, Vic. G[enera]lis et off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. lib. fundat. de a° 1773, fol. 4to.
[na okraji:] † 6. Jun. 1768 (?) · 1 hl. M. · Pf. 33 · M. 1½ · Sch. 7½ · K. 33 · 1 f 15
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 11 [nahoře: † 30. listopadu 1772 · tužkou: 25 zl. – 5 % – ročně 1 zl. 15 kr.]
Poněvadž se zemřelý zdejší třebušínský poddaný jménem Johann Bienerth ještě za svého života ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla po jeho smrti každoročně bez přerušení na věčné časy čtena za jeho ubohou duši; byl na to z jeho pozůstalosti složen hotově do zdejší kostelní pokladny kapitál dvacet pět zlatých rýnských, z jehož úroků má být za tuto mši svatou ročně vypláceno nynějšímu i budoucím třebušínským pánům farářům 30 kr. a za ohlášení 3 kr., tedy 33 kr., ministrantům 1 kr. 3 den. a učiteli, který se při ní bude modlit růženec, 7 kr. 3 den., dohromady 42 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejuctivěji a nejpokorněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí bienertovskému příbuzenstvu, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 30. prosince 1772.
Octavianus Wolff, t. č. zdejší farář.
Johann Carl Körner (?), t. č. správce.
[latinsky:] Mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 7. ledna 1773.
Jan Josef Jarschel, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1773, fol. 4.
[Na okraji:] † 6. června 1768 (?) · 1 mše · farář 33 kr., ministranti 1½ kr., učitel 7½ kr., kostel 33 kr. = 1 zl. 15 kr.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 21 – str. 17: Nadace č. 12 (Wenzl Kosse, 1774)
Přepis
N. 12 [tužkou: 50 fl. · na okraji: † unbekannt]
Demnach ein Verstorbenes Kirchen Kind aus dem dorff Täle (?), zur Herrschafft Zahorzan angehöriger Unterthan Nahmens Wenzl Kosse, bey der allhiesigen Pfarrkirchen S. Nicolai Epp[iscop]i drey heil. Messen auf Ewige zeiten dergestalten zu fundiren sich entschlossen, dass eine vor seine arme Seel, die andere aber vor ihn, seine Eltern und Freundschafft, alle Jahr ohnaussetzlich gelesen werden sollen. Alß ist aus seiner Verlassenschafft des bemelten Wenzl Kosse hierauff fünffzig gulden rh. Capital in die hiesige Kirchen Cassa baar erleget worden, worüber hiemit quittiret, und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen sothane heil. Messen Jährlich Jedesmahl mit Vorgehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren. Von welchen Jährlichen drey heil. Messen samt Vermeldung, dem Jezig und künfftigen Trzebuschiner Herrn Pfarr 1 fl. 6 x, denen Ministranten 3 x, und dem Schul Meister welcher hiebey mit der Schuljugend den Rosenkranz betten [wird] 15 x, zusam aber 1 fl. 24 x zu Verabfolgen sein wird, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen zu nuzen Verbleiben solle. Alß wird ein hochwürdiges Leitmerizer bischöffl. Consistorium Respective gehorsamst ersuchet, und gebeten, dieses heylsame Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset, davon eines dem hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und dass dritte der Kosseschen Freundschafft überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 3ten Xbris Anno 1774.
Octavianus Wolff p. t. Curatus.
Johann Christoph Groß (?), Rechnungsführer.
Authoritate Episcopali ordinaria acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusdem in Beneficio Successores: ut unusquisque eorum pro obligatione sui officij perpetuationi et executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Episcopali die 4. Martij A° 1776.
Laurentius Slawik, Vic. Gen. et off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Cons.
Ingrossatum lib. fund. de a° 1776 folio 20.
[tužkou nahoře:] Pf. 1.6 · M. 3 · Sch. 15 · Kirche 1.6 · 2 f 30
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 12 [tužkou: 50 zl. · na okraji: † neznámo]
Poněvadž se zemřelý farník ze vsi Täle (?), poddaný panství Zahořany, jménem Wenzl Kosse, rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa tři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby jedna byla čtena za jeho ubohou duši a ostatní za něho, jeho rodiče a příbuzenstvo, každoročně bez přerušení; byl na to z pozůstalosti řečeného Wenzla Kosseho složen hotově do zdejší kostelní pokladny kapitál padesát zlatých rýnských, což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků budou tyto mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto tří ročních mší svatých včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému panu faráři 1 zl. 6 kr., ministrantům 3 kr. a učiteli, který se při nich bude se školní mládeží modlit růženec, 15 kr., dohromady 1 zl. 24 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji žádá a prosí, aby tento spasitelný odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí kosseovskému příbuzenstvu, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 3. prosince 1774.
Octavianus Wolff, t. č. duchovní správce.
Johann Christoph Groß (?), účetní.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. března 1776.
Laurentius Slawik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1776, folio 20.
[Výpočet nahoře:] farář 1 zl. 6 kr., ministranti 3 kr., učitel 15 kr., kostel 1 zl. 6 kr. = 2 zl. 30 kr.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 22 – str. 18: Nadace č. 13 (rychtář Franz Kirsch, 1775)
Přepis
N. 13 [tužkou: 50 fl. · nahoře: † 2. April 1793. No. 31 · na okraji slabě: 21. März 1793 (?)]
Demnach ein hiesiges Kirchen Kind aus dem dorff Trzebuschin Nahmens Franz Kirsch, Richter und bauer, aus andächtigen betrieb sich entschlossen bey der allhiesigen Pfarr Kirch S. Nicolai Epp[iscop]i drey heil. Messen auf Ewige zeiten dergestalten zu fundiren, dass solche in so lang er Lebet umb eine glückseel. Sterbstund zu erlangen, nach seinem Todt aber für seine Seel und seine Verstorbene Freundschafft von nun an und biß zu Ewigen zeiten gelesen werden sollen. Alß hat bemelter Franz Kirsch hierauff 50 fl., sage fünffzig gulden Capital in die Trzebuschiner Kirchen Cassam erleget, worüber hiemit quittiret, und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen sothane heil. Messen Jährlich Jedes mahl mit Vorgehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren. Von welchen Jährlichen drey heil. Messen samt Vermeldung dem Jezig und künfftigen Trzebuschiner Wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarrer 1 fl. 6 x, denen Ministranten 3 x, und dem Schulmeister welcher hiebey mit der Schul Jugend den Rosenkranz bettet 15 x, zusam aber 1 fl. 24 x zu Verabfolgen sein wird. Wogegen der übrige Interessen betrag der Kirchen zu nuzen Verbleiben solle. Alß wird ein hochwürdiges Leitmerizer bischöffl. Consistorium Resp[ecti]ve gehorsamst ersuchet und gebeten, dieses heil. Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender gewalt zu Ratificiren und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset, davon eines dem hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa, und das dritte dem Fundator überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der wahrheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 17. Februari 1775.
Octavianus Wolff p. t. Curatus.
Johann Carl Körner (?) p. t. Verwalter.
Authoritate Epp[iscop]ali Ordinaria acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque eorum pro obligatione Sui officij perpetuationi et executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Episcopali die 4. Martij 1776.
Laurentius Slavik, Vic. Gen. et off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. lib. fundat. de a° 1776 fol. 22.
[tužkou nahoře:] Pf. 66 · Sch. 15 · M. 3 · Kirche 66 · 150 = 2 f 30
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 13 [tužkou: 50 zl. · nahoře: † 2. dubna 1793, č. 31 · na okraji slabě: 21. března 1793 (?)]
Poněvadž se zdejší farník ze vsi Třebušín jménem Franz Kirsch, rychtář a sedlák, ze zbožného popudu rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa tři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby byly – dokud žije – čteny za dosažení šťastné hodinky smrti, po jeho smrti pak za jeho duši a jeho zemřelé příbuzenstvo, od nynějška až na věčné časy; složil na to řečený Franz Kirsch do třebušínské kostelní pokladny kapitál 50 zl., slovy padesát zlatých, což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků budou tyto mše svaté každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem slouženy. Z těchto tří ročních mší svatých včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému velebnému panu faráři 1 zl. 6 kr., ministrantům 3 kr. a učiteli, který se při nich se školní mládeží modlí růženec, 15 kr., dohromady 1 zl. 24 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji žádá a prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí zakladateli, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 17. února 1775.
Octavianus Wolff, t. č. duchovní správce.
Johann Carl Körner (?), t. č. správce.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. března 1776.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1776, fol. 22.
[Výpočet nahoře:] farář 66 kr., učitel 15 kr., ministranti 3 kr., kostel 66 kr. = 150 kr. = 2 zl. 30 kr.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 23 – str. 19: Nadace č. 14 (panna Elisabetha Kossin z Dolního Týnce)
Přepis
N. 14 [tužkou: 25 fl. · nahoře a na okraji: † 30. Juni 1776]
Demnach ein hiesiges Kirchen Kind aus dem dorff Niedertenzl zur Herrschafft Zahorzan angehörige Unterthanin Nahmens Elisabetha Kossin, Jungfrau, aus andächtigem betrieb sich entschlossen bey der Allhiesigen Pfarr Kirchen S. Nicolai Epp[iscop]i eine heil. Meß auf ewige zeiten dergestalt zu fundiren, dass solche nach ihrem Todt vor ihre Arme Seele alle Jahr ohnaussetzlich zu Ewigen zeiten gelesen werden solle. Alß ist aus ihrer Verlassenschafft hierauff zwanzig fünff guld. rh. Capital in die hiesige Kirchen Cassa baar erleget worden, womit von den diesfälligen Interessen betrag sothane heil. Meß Jährlich dem izigen und künfftigen Trzebuschiner Herrn Pfarr 30 x, von Vermelden 3 x, denen Ministranten 1 x 3 d und dem Schul Meister, welcher hiebey den Rosenkranz beten wird 7 x 3 d, zusam aber 42 x zu Verabfolgen sein werden. Wogegen der übrige Interessen betrag der Kirch zu Nuzen Verbleiben solle.
Es wird dahero ein hochwürdiges Leutmerizer Consistorium Resp[ecti]ve dienstschuldigst ersuchet und gebeten, dieses heil. Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender gewalt zu Ratificiren und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset, davon eines dem Hochwürdig Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cassa und dass dritte der Kossischen Freundschafft überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 13. Xbris 1771 (?).
Octavianus Wolff p. t. Pfarr.
Johann Carl Körner (?) p. t. Verwalter.
Authoritate Epp[iscop]ali ordinaria acceptatur et Confirmatur haec pia Fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque eorum pro obligatione Sui officij perpetuationi et executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali 4. Martij 1776.
Laurentius Slavik, Vic. Gen. et Off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. lib. fundat. de a° 1776 fol. 24.
[tužkou nahoře:] Pf. 33 · M. 1½ · Sch. 7½ · K. 33 · 1.15
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 14 [tužkou: 25 zl. · nahoře a na okraji: † 30. června 1776]
Poněvadž se zdejší farnice ze vsi Dolní Týnec (Niedertenzl), poddaná panství Zahořany, jménem Elisabetha Kossová, panna, ze zbožného popudu rozhodla založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla po její smrti každoročně bez přerušení na věčné časy čtena za její ubohou duši; byl na to z její pozůstalosti složen hotově do zdejší kostelní pokladny kapitál dvacet pět zlatých rýnských, z jehož úroků má být za tuto mši svatou ročně vypláceno nynějšímu i budoucímu třebušínskému panu faráři 30 kr. a za ohlášení 3 kr., ministrantům 1 kr. 3 den. a učiteli, který se při ní bude modlit růženec, 7 kr. 3 den., dohromady 42 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická konzistoř se proto co nejuctivěji žádá a prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí kossovskému příbuzenstvu, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 13. prosince 1771 (?).
Octavianus Wolff, t. č. farář.
Johann Carl Körner (?), t. č. správce.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři 4. března 1776.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1776, fol. 24.
[Výpočet nahoře:] farář 33 kr., ministranti 1½ kr., učitel 7½ kr., kostel 33 kr. = 1 zl. 15 kr.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 24 – str. 20: Nadace č. 15 (Anna Catharina Kraschlin z Dolního Týnce)
Přepis
N. 15 [tužkou: 25 fl. · nahoře a na okraji: † 2. April 1772]
Demnach ein hiesiges Kirchen Kind aus dem dorff Niedertenzl nahmens Anna Catharina Kraschlin, Zahorzaner Unterthanin, aus andächtigem betrieb in ihrer Lebenszeit sich entschlossen bey allhiesiger Pfarr Kirch S. Nicolai Epp[iscop]i eine heil. Meß auf Ewige zeiten dergestalt zu fundiren, dass solche so Lang sie lebet für sie umb eine glückseel. Sterbstund zu erlangen, nach ihrem Todt aber für ihre und ihres Mannes Seelen von nun an und zu Ewigen zeiten gelesen werden soll. Alß hat bemelte Anna Catharina Kraschlin aus Niedertenzl hierauff 25 fl. Capital in die Trzebuschiner Kirchen Cassam erleget, womit sie quittiret, und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen sothane heil. Meß Jährlich Jedesmahl mit Vorgehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren. Von welcher Jährlichen heil. Meß samt Vermeldung der izige und künfftige Wohl Ehrwürdige Herr Pfarr 33 x, denen Ministranten 1½ x, dem Schulmeister, welcher mit der Schuljugend hiebey den Rosenkranz beten wird 7½, zusam 42 xr zu Verabfolgen sein werden. Wogegen der übrige Interesse betrag der Kirchen zu nuzen Verbleiben soll. Alß wird ein Hochwürdiges Leutmerizer bischöffl. Consistorium Resp[ecti]ve gehorsamst ersuchet und gebeten, sothanes heil. Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren. In dessen Urkund ist dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien desumiret, davon eines dem Hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cass und dass dritte dem Fundatori überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der wahrheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 26. Januarij Anno 1777.
Octavianus Wolff, Curatus.
J. Carl Körner (?), Verwalter.
Authoritate Episcopali Ordinaria acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum ejusque in beneficio Successores, ut unusquisque eorum pro obligatione Sui Officij perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 9. Februarij (?) 1778.
Laurentius Slavik, Vic. G[enera]lis et Officialis.
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. lib. fund. de a° 1778 fol. 1.
[tužkou na okraji:] Pf. 33 · M. 1½ · Sch. 7½ · K. 33 · 1 f 15 x
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 15 [tužkou: 25 zl. · nahoře a na okraji: † 2. dubna 1772]
Poněvadž se zdejší farnice ze vsi Dolní Týnec jménem Anna Catharina Kraschlová, zahořanská poddaná, ze zbožného popudu za svého života rozhodla založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla – dokud žije – čtena za ni, za dosažení šťastné hodinky smrti, po její smrti pak za duši její a jejího muže, od nynějška na věčné časy; složila na to řečená Anna Catharina Kraschlová z Dolního Týnce do třebušínské kostelní pokladny kapitál 25 zl., což se jí stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků bude tato mše svatá každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem sloužena. Z této roční mše svaté včetně ohlášení má dostat nynější i budoucí velebný pan farář 33 kr., ministranti 1½ kr. a učitel, který se při ní bude se školní mládeží modlit růženec, 7½ kr., dohromady 42 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela. Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji žádá a prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí zakladatelce, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 26. ledna 1777.
Octavianus Wolff, duchovní správce.
J. Carl Körner (?), správce.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 9. února (?) 1778.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1778, fol. 1.
[Výpočet na okraji:] farář 33 kr., ministranti 1½ kr., učitel 7½ kr., kostel 33 kr. = 1 zl. 15 kr.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 25 – str. 21: Nadace č. 16 (Johann Georg Hübnert z Třebušína, 1777)
Přepis
N. 16 [tužkou: 25 fl. · nahoře: † 29. März 1777]
Demnach ein hiesiges Kirchen Kind aus dem dorff Trzebuschin Nahmens Johann Georg Hübnert, Trzebuschiner Unterthan, aus Andächtigem betrieb in seiner Lebenszeit sich entschlossen bey Allhiesiger Pfarr Kirch Sancti Nicolai Epp[iscop]i eine heil. Meß auf Ewige zeiten dergestalt zu fundiren, dass solche für sich und sein Weib Maria Elisabeth zu Ewigen zeiten gelesen werden soll.
Alß hat bemelter Johann Georg Hübnert aus Trzebuschin hierauff 25 fl. Capital in die Trzebuschiner Kirchen Cass erleget, worüber auch hierüber quittiret, und Versprochen wird, von denen diesfälligen Interessen, sothane heil. Meß Jährlich Jedesmahl mit Vorgehender Vermeldung obVerstandener massen zu persolviren. Von welcher Jährl. gelesenen heil. Meß samt Vermeldung, dem izig und künfftigen Wohl Ehrwürdigen Herrn Pfarr 33 x, denen Ministranten 1½ x, dem Schulmeister, welcher hiebey mit der Schuljugend den Rosenkranz beten wird 7½ x, zusam 42 x zu Verabfolgen sein werden, wogegen der übrige Interessen betrag der Kirch zu Nuzen Verbleiben soll.
Alß wird ein Hochwürdiges Leitmerizer Consistorium Resp[ecti]ve gehorsamst ersuchet und gebeten, sothanes heil. Seelen Vermächtnuß zu Ewigen zeiten auß obhabender Consistorial gewalt zu Ratificiren, und zu Confirmiren. In dessen Urkund dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien desumiret, davon eines dem Hochwürdigen Consistorio, dass andere der Trzebuschiner Kirchen Cass, und dass dritte dem Fundatori überlassen, folgsam eines wie dass andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben und Corroboriret worden. So geschehen Trzebuschin den 13. August 1777.
Octavianus Wolff p. t. Curatus.
J. Karl Körner (?), Verwalter.
Authoritate Epp[iscop]ali Ordinaria acceptatur et Confirmatur haec pia fundatio cum Seria adhortatione ad Loci Curatum, ejusque in Beneficio Successores, ut unusquisque eorum pro obligatione Sui Officij perpetuationi et Executioni illius Solerter invigilet. Litomericij in Cancellaria Epp[iscop]ali 30. Augusti 1777.
Laurentius Slavik, Vic. G[enera]lis et Off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secr. Consist.
Ingross. lib. fund. de a° 1777 fol. 97.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in Arch. fasc. A.
Překlad
Č. 16 [tužkou: 25 zl. · nahoře: † 29. března 1777]
Poněvadž se zdejší farník ze vsi Třebušín jménem Johann Georg Hübnert, třebušínský poddaný, ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby byla na věčné časy čtena za něho a jeho ženu Marii Elisabeth;
složil na to řečený Johann Georg Hübnert z Třebušína do třebušínské kostelní pokladny kapitál 25 zl., což se tímto stvrzuje, a slibuje se, že z příslušných úroků bude tato mše svatá každoročně, vždy s předchozím ohlášením, výše uvedeným způsobem sloužena. Z této ročně čtené mše svaté včetně ohlášení má být vypláceno nynějšímu i budoucímu velebnému panu faráři 33 kr., ministrantům 1½ kr. a učiteli, který se při ní bude se školní mládeží modlit růženec, 7½ kr., dohromady 42 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická konzistoř se proto co nejposlušněji žádá a prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své konzistorní pravomoci na věčné časy schválila a potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán veledůstojné konzistoři, druhý třebušínské kostelní pokladně a třetí zakladateli, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán a stvrzen. Stalo se v Třebušíně dne 13. srpna 1777.
Octavianus Wolff, t. č. duchovní správce.
J. Karl Körner (?), správce.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři 30. srpna 1777.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1777, fol. 97.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 26 – str. 22: Nadace č. 17 (panna Maria Köbertin z Dolního Týnce, 1780)
Přepis
N. 17 [tužkou: 100 · nahoře a na okraji: † 28. Juni 1780]
Demnach ein allhiesiges Kirchenkind Jungfer Maria Köbertinn aus Niedertenzel, Zahorzaner Unterthaninn, aus Andächtigem betrieb in ihrer Lebenszeit sich entschlossen bey allhiesiger Pfarrkirche S. Nicolai Episcopi Vier heil. Messen auf ewige Zeiten dergestalt zu fundiren: daß die erste für die Fundatricinn Maria Köbertin; die zweyte für die verstorbenen Eltern Georg und Maria Elisabeth Köbertinn; die dritte abermal für die Fundatricin; und die vierte eben für ihre verstorbenen Eltern gelesen werden soll.
Als hat bemelte Jungfer Maria Köbertinn hierauf 100 fl. Capital in die Trzebuschiner Kirchen Kasse baar erlegt. Ein welches dem Groß Augezder Unterthan, und bauer in dem dorf Lutzitz (?), Namens Johann Christoph Haller mit bewilligung seiner Obrigkeit, und in die Kirchen Kasse eingelegten schriftl. Consens vorgeliehen worden, darinn der benannte Johann Christoph Haller der Kirche zur Sicherheit des Capitals ein Stück Feld per 4 Strich, den Strich a 50 fl. gerechnet, als eine Real Hypothec einsetzet, und verspricht im Fall ein Concursus creditorum sich äußern sollte, vor allen die Kirche zu bezahlen. Zu dem Ende auch dieses Capital p. 100 fl. grundbücherlich versichert, und fol. 309 einverleibet worden.
Solchemnach gelobe ich der Zeit Pfarrer Octavian Wolff in Namen meiner, und meiner Nachfolger, daß wir oberdachte Stiftung nach dem Willen obermelter Fundatricin zu immerwährenden Zeiten erfüllen, auch das hiezu gewidmete Capital p. 100 fl. sicher erhalten wollen. Von den abfallenden Interessen hingegen alljährig:
Dem zeitweiligen Pfarrern vor 4 heil. Messen samt Vermeldung … 2 fl. 12 x
Dem Cantor, der dabey mit der Jugend den Rosenkranz beten wird … 30 x
Den Ministranten … 6 x
zu verabfolgen seyn werden, und hiemit der übrige Interesse betrag der Kirche zu Nutze verbleiben soll.
Als wird ein Hochwürdiges Leitmeritzer Bischöfl. Consistorium gehorsamst gebeten sothanes heil. Seelen Vermächtnuß zu ewigen Zeiten aus obhabender Gewalt zu confirmiren. In dessen Urkund dieses fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset worden, davon eines der Hochlöbl. Fundations Commission in Prag, das zweyte dem Hochwürdigen Consistorio und das dritte der Trzebuschiner Kirchen Kasse überlassen. Folgsam eines wie das andere von der behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben worden. So geschehen Trzebuschin den 20. Februarij A° 1780.
Octavianus Wolff p. t. Pfarrer alldahier.
Wenzel Jos. Kostil (?), Verwalter.
[tužkou na okraji:] Pf. 2.12 · Sch. 30 · M. 6 · Kirche 2.12 · 5 fl.
Překlad
Č. 17 [tužkou: 100 · nahoře a na okraji: † 28. června 1780]
Poněvadž se zdejší farnice, panna Maria Köbertová z Dolního Týnce, zahořanská poddaná, ze zbožného popudu za svého života rozhodla založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa čtyři mše svaté na věčné časy, a to tak, aby první byla čtena za zakladatelku Marii Köbertovou, druhá za zemřelé rodiče Georga a Marii Elisabeth Köbertovy, třetí opět za zakladatelku a čtvrtá rovněž za její zemřelé rodiče;
složila na to řečená panna Maria Köbertová hotově do třebušínské kostelní pokladny kapitál 100 zl. Ten byl půjčen poddanému [panství] Velký Újezd, sedlákovi ve vsi Lutzitz (?), jménem Johann Christoph Haller, se svolením jeho vrchnosti a na písemný konsens uložený v kostelní pokladně; v něm jmenovaný Johann Christoph Haller dává kostelu k zajištění kapitálu jako reálnou hypotéku kus pole o výměře 4 strychů, strych počítaje po 50 zl., a slibuje, že kdyby došlo ke konkursu věřitelů, zaplatí přede všemi kostelu. Za tím účelem byl tento kapitál 100 zl. také zajištěn v pozemkové knize a vtělen na fol. 309.
Proto já, toho času farář Octavian Wolff, slibuji jménem svým i svých nástupců, že výše uvedenou nadaci budeme podle vůle řečené zakladatelky plnit na věčné časy a že k tomu věnovaný kapitál 100 zl. bezpečně zachováme. Z plynoucích úroků pak má být každoročně vypláceno:
dočasnému faráři za 4 mše svaté včetně ohlášení … 2 zl. 12 kr.
kantorovi, který se při nich bude s mládeží modlit růženec … 30 kr.
ministrantům … 6 kr.
a zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán slavné nadační komisi v Praze, druhý veledůstojné konzistoři a třetí třebušínské kostelní pokladně, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán. Stalo se v Třebušíně dne 20. února 1780.
Octavianus Wolff, t. č. zdejší farář.
Wenzel Jos. Kostil (?), správce.
[Výpočet na okraji:] farář 2 zl. 12 kr., učitel 30 kr., ministranti 6 kr., kostel 2 zl. 12 kr. = 5 zl.
Sken 27 – str. 23: potvrzení nadace č. 17 (1780) · Nadace č. 18 (farář Octavian Wolff), začátek
Přepis
Authoritate Episcopali Ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio cum seria adhortatione ad loci curatum ejusque in Beneficio Successores: ut unusquisque eorum pro obligatione sui officii perpetuationi et executioni illius solerter invigilet. Litomericii in Cancell[aria] Epp[iscop]ali die 22. [škrtnuto: Augusti] May A° 1780.
Laurentius Slavik, Vicar. g[ene]r[a]lis et Off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Consistor.
Ingrossatum Libro fundationum de anno 1780, folio 44.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in arch. fasc. A.
N. 18 [tužkou: 50 fl., jähr. 2 f 30 x · † 18. Aug. 1783]
Demnach der nunmehr in Gott ruhende Wohlehrwürdige Herr Pfarr in Trzebuschin Octavian Wolff aus andächtigem Betrieb in seiner Lebenszeit sich entschlossen bey allhiesiger Pfarrkirche St Nicolaj Episcopi zwey h[eilige] Messen für seine Seele auf ewige Zeiten [zu] fundiren.
Als sind aus der Verlassenschaft des seel. Herrn Pfarrs Octavian Wolff in die trzebuschiner Kirchen Kasse 50 fl. Kapital baar erlegt worden. Diese 50 fl. sind bey denen Hochlöbl. Herren Herren Ständen des Königreichs Böheim auf Domestical obligation Sub Nro 2,227 – 45 fl.; auf Aerarial obligation Sub Nro 13774 – 5 fl. anliegend.
Solchem nach gelobe ich der Zeit Pfarr Franz Eschler in Namen meiner, und meiner Nachfolger, daß wir obbedachte Stiftung nach dem Willen obermelten Fundators zu immerwährenden Zeiten erfüllen, auch das hiezu gewidmete Kapital pr. 50 fl. sicher erhalten wollen. Von den abfallenden Interessen hingegen alljährig:
dem jemaligen Pfarrn vor 2 h. Messen mit samt Vermelden … 1 fl. 6 xr
dem Kantor, der dabey mit der Jugend den Rosenkranz beten wird … 15
dem Ministranten … 3
Zusammen 1 fl. 24 xr zu verabfolgen seyn werden, und hiemit der übrige Interesse betrag der Kirche zu Nutzen verbl[eiben] soll.
[tužkou dole:] Int. 2 f 30 · Pf. 66 x · Ca. 15 · M. 3 · K. 66 · 2 f 30
Překlad
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 22. května 1780 [původně napsáno „srpna", škrtnuto].
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1780, folio 44.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Č. 18 [tužkou: 50 zl., ročně 2 zl. 30 kr. · † 18. srpna 1783]
Poněvadž se nyní již v Pánu odpočívající velebný pan farář v Třebušíně Octavian Wolff ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa dvě mše svaté za svou duši na věčné časy;
bylo z pozůstalosti zesnulého pana faráře Octaviana Wolffa složeno hotově do třebušínské kostelní pokladny 50 zl. kapitálu. Těchto 50 zl. je uloženo u slavných pánů stavů Království českého: 45 zl. na domestikální obligaci č. 2227 a 5 zl. na erární obligaci č. 13774.
Proto já, toho času farář Franz Eschler, slibuji jménem svým i svých nástupců, že výše uvedenou nadaci budeme podle vůle řečeného zakladatele plnit na věčné časy a že k tomu věnovaný kapitál 50 zl. bezpečně zachováme. Z plynoucích úroků pak má být každoročně vypláceno:
faráři za 2 mše svaté včetně ohlášení … 1 zl. 6 kr.
kantorovi, který se při nich bude s mládeží modlit růženec … 15 kr.
ministrantovi … 3 kr.
dohromady 1 zl. 24 kr.; zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
[Výpočet tužkou:] úrok 2 zl. 30 kr.: farář 66 kr., kantor 15 kr., ministranti 3 kr., kostel 66 kr.
Sken 28 – str. 24: Nadace č. 18 (farář Wolff), závěr a potvrzení (1784)
Přepis
Als wird ein Hochwürdiges Leitmeritzer bischöfl. Consistorium gehorsamst gebeten sothanes h. Seelen Vermächtniß zu ewigen Zeiten aus obhabender Gewalt zu Confirmiren.
In dessen Urkund dieses fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset worden, davon eines der Hochlöbl. fundations Commission in Prag, das zweyte dem Hochwürdigen Consistorio, und das dritte der trzebuschiner Kirchen Kasse überlassen, folgsam eines wie das andere von der Behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben worden.
So geschehen Trzebuschin den 4ten October 1784.
Franz Eschler, Pfarr.
Franz Anton Gelinek (?), d. Z. Amts Verwalter.
Authoritate Episcopali ordinaria acceptatur, et confirmatur haec pia fundatio cum seria adhortatione ad loci Curatum, Ejusque in Beneficio Successores: ut unusquisque Eorum pro obligatione officii sui perpetuationi, et executioni illius solerter invigilet. Litomericii in Cancellaria Episcopali die 29. Novembris Anno 1784.
Laurentius Slavik, Vicar. G[ene]r[a]l[is] et Off[icialis].
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. Lib. fundationum de a° 1784, folio 30.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in arch. fasc. A.
Překlad
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy potvrdila.
Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán slavné nadační komisi v Praze, druhý veledůstojné konzistoři a třetí třebušínské kostelní pokladně, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán.
Stalo se v Třebušíně dne 4. října 1784.
Franz Eschler, farář.
Franz Anton Gelinek (?), t. č. správce úřadu.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje, s vážným napomenutím místnímu duchovnímu správci a jeho nástupcům v obročí, aby každý z nich podle povinnosti svého úřadu bedlivě dbal o její trvání a plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 29. listopadu 1784.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1784, folio 30.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 29 – str. 25: Nadace č. 19 (Christoph Hinke z Babin, 1786)
Přepis
N. 19 [tužkou: 50 fl., Int. 2.30 x · nahoře a na okraji: † 16. April 1785]
Demnach ein allhiesiges Kirchenkind Christoph Hinke aus Babina aus andächtigen Betrieb in seiner Lebenszeit sich entschlossen bey hiesiger Pfarrkirche S. Nicolai Episcopi zwey heil. Messen auf ewige Zeiten für ihn und seine Freundschaft dergestalt zu fundiren.
Als hat bemelter Christoph Hinke hierauf 50 fl. Capital in die trzebuschiner Kirchen Kasse baar erlegt, welche 50 fl. bey den Hochlöbl. Herren Ständen des Königreichs Böheim auf Aerarial Obligation Sub Nro 10274 anliegen.
Solchemnach gelobe ich der Zeit Pfarr Franz Eschler im Namen meiner Nachfolger, daß wir obbedachte Stiftung nach dem Willen obermelten Fundators zu immerwährenden Zeiten erfüllen, auch das hierzu gewidmete Kapital pr. 50 fl. sicher erhalten wollen. Von den abfallenden Interessen hingegen alljährig:
dem jeweiligen Pfarrn vor zwey h. Messen samt Vermelden … 1 fl. 6 xr
dem Kantor der dabey mit der Jugend den Rosenkranz beten wird … 15 xr
dem Ministranten … 3 xr
Suma 1 fl. 24 xr
zu verabfolgen seyn werden, und hiemit der übrige Interesse Betrag der Kirche zu Nutze verbleiben soll.
Als wird ein Hochwürdiges Leitmeritzer bischöfl. Consistorium gehorsamst gebeten, sothanes heilige Seelen Vermächtniß zu ewigen Zeiten aus obhabender Gewalt zu Confirmiren. Zu dessen Urkund dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset worden, davon eines der Hochlöbl. Fundations Commission in Prag, das zweyte dem Hochwürdig. Consistorio und das dritte der trzebuschiner Kirchen Kasse überlassen; und eines wie das andere von der Behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben worden.
So geschehen Trzebuschin den 3ten März 1786. (Sig.) Franz Eschler, Pfarr. (Sig.) Johann Holaubek, Verwalter.
Authoritate etc. /: forma consveta :/ Litomericii in Cancellaria Episcopali die 24. Martii 1786.
Laurentius Slavik, Vic. G[ene]r[a]lis et Off[icia]lis.
Carolus Hartmann, Secret. Consist.
Ingross. Lib. Fundationum de a° 1786, folio 52. · Taxa pr. 3 fl.
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in arch. fasc. A.
Překlad
Č. 19 [tužkou: 50 zl., úrok 2 zl. 30 kr. · nahoře a na okraji: † 16. dubna 1785]
Poněvadž se zdejší farník Christoph Hinke z Babin ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa dvě mše svaté na věčné časy za sebe a své příbuzenstvo;
složil na to řečený Christoph Hinke hotově do třebušínské kostelní pokladny kapitál 50 zl., kterých 50 zl. je uloženo u slavných pánů stavů Království českého na erární obligaci č. 10274.
Proto já, toho času farář Franz Eschler, slibuji jménem svých nástupců, že výše uvedenou nadaci budeme podle vůle řečeného zakladatele plnit na věčné časy a že k tomu věnovaný kapitál 50 zl. bezpečně zachováme. Z plynoucích úroků pak má být každoročně vypláceno:
faráři za dvě mše svaté včetně ohlášení … 1 zl. 6 kr.
kantorovi, který se při nich bude s mládeží modlit růženec … 15 kr.
ministrantovi … 3 kr.
úhrnem 1 zl. 24 kr.;
zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy potvrdila. Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán slavné nadační komisi v Praze, druhý veledůstojné konzistoři a třetí třebušínské kostelní pokladně, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán.
Stalo se v Třebušíně dne 3. března 1786. Franz Eschler, farář. Johann Holaubek, správce.
[latinsky:] Mocí [biskupskou] atd. (v obvyklé formě). V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 24. března 1786.
Laurentius Slavik, generální vikář a oficiál.
Karel Hartmann, sekretář konzistoře.
Zapsáno v knize nadací z roku 1786, folio 52. · Taxa 3 zl.
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 30 – str. 26: Nadace č. 20 (Johann Christoph Kosse z Chudoslavic, 1796)
Přepis
N. 20 [tužkou: 50 fl., Int. 2 f 30 x]
Demnach Johann Christoph Kosse, Bauer aus Kutslawitz, als ein ursprünglich trzebuschiner, dermal aber […] Kirchen Kind, und zur Herrsch. Ploschkowitz gehöriger Unterthan aus freyem und andächtigem Betrieb bey Lebenszeit sich entschlossen bey hiesiger Pfarrkirche S. Nicolaj Bischoffs zwey heil. Messen auf ewige Zeiten dergestalt zu stiften, daß alljährig Eine für die Lebendigen seiner Familie – um ein seliges Hinscheiden – nach dem Tode des Stifters und seines Weibes dann sowohl diese Eine als die andere für deren als deren abgestorbenen Eltern und Kinder Seelen gelesen werden sollen.
Als hat bemelter Johann Christoph Kosse hierauf Fünfzig Gulden rein. als Capital in die trzebuschiner Kirchen Kasse baar erlegt, welche 50 fl. bey den Hochlöbl. Herren Ständen des Königreichs Böheim auf Aerarial Oblig. sub N. 33,320 [5 %] anliegen.
Solchem nach gelobe ich der Zeit Pfarr Franz Eschler im Namen meiner, und meiner Nachfolger, daß wir obbedachte Stiftung nach dem Willen bemelten Stifters zu immerwährenden Zeiten erfüllen, auch das hiezu gewidmete Kapital pr. 50 fl. sicher erhalten wollen. Von den abfallenden Interessen hingegen alljährig:
dem jeweiligen Pfarrn für 2 heil. Messen samt Vermeldung … 1 fl. 6 xr
dem Cantor, der dabey mit der Jugend den Rosenkranz beten wird … 15 xr
dem Ministranten … 3
[tužkou: Kirche 1 – 6]
zu verabfolgen seyn werden, und hiemit der übrige Interessen Betrag der Kirche zu Nutze verbleiben soll.
Als wird ein Hochwürdiges Leitmeritzer bischöfliches Consistorium gehorsamst gebeten, sothanes heil. Seelen Vermächtniß zu ewigen Zeiten aus obhabender Gewalt zu Confirmiren.
Zu dessen Urkund dieses Fundations Instrument in drey gleichlautende Exemplarien abgefasset worden, davon eines der Hochlöbl. Fundations Commission in Prag, das zweyte dem Hochwürdigen Consistorium, und das dritte der trzebuschiner Pfarr Kirchen Kasse überlassen, folgsam eines wie das andere von der Behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben worden.
So geschehen Trzebuschin den 4. Februar 1796.
Christoph Kosse, Stifter. · Franz Eschler, Pfarr. · Fr. Al. Müller, Director.
Von Seiten des bischöfl. Leitmeritzer Konsistoriums wird obbedachte Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch, damit solche in allem beständig beobachtet werde, hierüber feste Hand gehalten werden. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzley den 4. April 796.
(L. S.) Franciscus Piller, Can. Praeses Consist.
Von dem k. k. böhmischen Landesgubernium wird gegenwärtiger Stiftsbrief seinem ganzen Inhalte nach begnehmiget, und durchaus bestätiget. Prag am 28. Febr. 797.
(L. Sig. Reg.) F. Gr. v. Stampach (?) · v. […]
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum pag. 3 et deposito in arch. fasc. A.
Překlad
Č. 20 [tužkou: 50 zl., úrok 2 zl. 30 kr.]
Poněvadž se Johann Christoph Kosse, sedlák z Chudoslavic (Kutslawitz), původně farník třebušínský, nyní však [jiné farnosti – název nečtu], poddaný panství Ploskovice, ze svobodného a zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa dvě mše svaté na věčné časy, a to tak, aby každoročně jedna byla čtena za živé členy jeho rodiny – za blaženou smrt – a po smrti zakladatele a jeho ženy pak jak tato, tak i druhá za jejich duše i za duše jejich zemřelých rodičů a dětí;
složil na to řečený Johann Christoph Kosse hotově do třebušínské kostelní pokladny jako kapitál padesát zlatých, kterých 50 zl. je uloženo u slavných pánů stavů Království českého na erární obligaci č. 33 320 [na 5 %].
Proto já, toho času farář Franz Eschler, slibuji jménem svým i svých nástupců, že výše uvedenou nadaci budeme podle vůle řečeného zakladatele plnit na věčné časy a že k tomu věnovaný kapitál 50 zl. bezpečně zachováme. Z plynoucích úroků pak má být každoročně vypláceno:
faráři za 2 mše svaté včetně ohlášení … 1 zl. 6 kr.
kantorovi, který se při nich bude s mládeží modlit růženec … 15 kr.
ministrantovi … 3 kr.
[tužkou: kostel 1 zl. 6 kr.]
a zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy potvrdila.
Na doklad toho byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán slavné nadační komisi v Praze, druhý veledůstojné konzistoři a třetí pokladně třebušínského farního kostela, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán.
Stalo se v Třebušíně dne 4. února 1796.
Christoph Kosse, zakladatel. · Franz Eschler, farář. · Fr. Al. Müller, ředitel [panství].
Ze strany biskupské litoměřické konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude nad ní také držena pevná ruka, aby byla ve všem trvale zachovávána. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. dubna 1796.
(místo pečeti) Franciscus Piller, kanovník, předseda konzistoře.
C. k. českým zemským guberniem se tato nadační listina v celém svém obsahu schvaluje a zcela potvrzuje. V Praze dne 28. února 1797.
(místo pečeti) F. hrabě ze Stampachu (?) · [druhý podpis nečitelný]
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací, str. 3; archiv, fascikl A).
Sken 31 – str. 27: Nadace č. 21 (sedlák Joseph Hautke, 1796)
Přepis
N. 21
Demnach ein hiesiges Kirchenkind Joseph Hautke, Bauer aus Klinaj (?), Ploschkowitzer Unterthan, aus andächtigem Betrieb bei Lebzeit sich entschlossen bei hiesiger Pfarr Kirche S. Nicolaj Bischoff Eine heil. Messe auf ewige Zeiten dergestalt zu stiften, daß diese h. Meß bei Lebenszeit des Stifters auf seine Meinung, nach seinem Tode aber für ihn – alle lebende und verstorbene aus seiner Familie eingeschlossen – gelesen werden soll.
Als hat bemeldter Joseph Hautke hierauf 25 fl. Capital in die Trzebuschiner Kirchenkassa baar erlegt, welches Capital pr. 25 fl. bei denen Hochlöbl. H. H. Ständen des Königreichs Böhmens auf Aerarial obligation Sub Nro 34941 anliegt.
Solchem nach gelobe ich der Zeit Pfarr Franz Eschler in Namen meiner und meiner Nachfolger, daß wir obbedachte Stiftung nach dem Willen benannten Stifters zu immerwährenden Zeiten erfüllen, auch das hiezu gewidmete Kapital pr. 25 fl. hingegen sicher erhalten wollen. Von den abfallenden Interessen aber alljährig dem jemaligen Pfarrer für 1 h. Meß samt Vermelden … 33 kr.
dem Cantor, welcher mit der Jugend dabei singt … 7½ kr.
und dem Ministranten … 1½ kr.
in S[umm]a … 42 kr. [tužkou: Kirche 33 · 75 = 1 fl. 15]
zu verabfolgen sein werden, und hiemit der übrige Interesse betrag der Kirche zu Nutzen verbleiben solle.
Als wird ein Hochwürd. Leitmeritzer bischöfl. Consistorium gehorsamst gebeten, sothanes h. Seelenvermächtniß zu ewigen Zeiten aus obhabender Gewalt zu Confirmiren. Zu Urkund dieser Stiftung dieses Fundations Instrument in drei gleichlautende Exemplarien abgefasset worden, deren eines der Hochlöbl. Fundations Comission in Prag, das zweite dem Hochwürdigen Consistorium, und das dritte der Trzebuschiner Kirchenkassa überlassen, folgsam eines wie das andere von der Behörde zur Steuer der Wahrheit unterschrieben worden. So geschehen Trzebuschin den 20. Jänner 1796.
Franz Aloy. Müller, Direktor […] · Joseph Hautke, Stifter +++ · Franz Eschler, Pfarr.
Von Seiten des bischöfl. Konsistoriums wird obgedachte Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch, damit solche in allem beständig beobachtet werde, hierüber feste Hand gehalten werde. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzlei den 4. April 796.
Franciscus Piller, Can. Praeses Consist.
Bartholomeus Winkler, Canon. Assessor.
Překlad
Č. 21
Poněvadž se zdejší farník Joseph Hautke, sedlák z Klinaj (?), ploskovický poddaný, ze zbožného popudu za svého života rozhodl založit při zdejším farním kostele sv. Mikuláše biskupa jednu mši svatou na věčné časy, a to tak, aby tato mše svatá byla za života zakladatele čtena na jeho úmysl, po jeho smrti pak za něho – se zahrnutím všech živých i zemřelých z jeho rodiny;
složil na to řečený Joseph Hautke hotově do třebušínské kostelní pokladny kapitál 25 zl., který je uložen u slavných pánů stavů Království českého na erární obligaci č. 34941.
Proto já, toho času farář Franz Eschler, slibuji jménem svým i svých nástupců, že výše uvedenou nadaci budeme podle vůle jmenovaného zakladatele plnit na věčné časy a že k tomu věnovaný kapitál 25 zl. bezpečně zachováme. Z plynoucích úroků pak má být každoročně vypláceno:
faráři za 1 mši svatou včetně ohlášení … 33 kr.
kantorovi, který při ní s mládeží zpívá … 7½ kr.
ministrantovi … 1½ kr.
úhrnem … 42 kr. [tužkou: kostel 33 kr.; celkem 75 kr. = 1 zl. 15 kr.]
a zbylá část úroků má zůstat k užitku kostela.
Veledůstojná litoměřická biskupská konzistoř se proto co nejposlušněji prosí, aby tento svatý odkaz za duše mocí své pravomoci na věčné časy potvrdila. Na doklad této nadace byla tato nadační listina sepsána ve třech stejně znějících exemplářích; jeden byl ponechán slavné nadační komisi v Praze, druhý veledůstojné konzistoři a třetí třebušínské kostelní pokladně, a každý z nich byl příslušnými osobami na svědectví pravdy podepsán. Stalo se v Třebušíně dne 20. ledna 1796.
Franz Aloys Müller, ředitel […] · Joseph Hautke, zakladatel +++ [tři křížky = nepíšící] · Franz Eschler, farář.
Ze strany biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude nad ní také držena pevná ruka, aby byla ve všem trvale zachovávána. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 4. dubna 1796.
Franciscus Piller, kanovník, předseda konzistoře.
Bartholomeus Winkler, kanovník, přísedící.
Sken 32 – str. 28: guberniální potvrzení nadace č. 21 (1797) · Nadace č. 22 (Franz Wagner), začátek
Přepis
Von dem k. k. böhmischen Landesgubernium wird gegenwärtiger Stiftsbrief seinem ganzen Inhalte nach begnehmiget, und durchgehends bestättiget. Prag den 28ten Februar 1797.
(L. Sig. Reg.) [dva podpisy, nečitelné]
[pozdější rukou:] Nota: Missae fundatae reductae sunt ex decreto episcopali de die 26. Januarii 1893 annotato in libro fundationum II. pag. 3 et deposito in arch. fasc. A.
N. 22 [na okraji: † 15. Aug. 1833]
Wir Endesgefertigten bekennen hiemit für uns und unsere Nachkommen, daß wir für das zum Guthe Triebsch gehörige Pfarrgotteshaus S[anc]ti Nicolai von dem Franz Wagner, Häusler aus Ritschen No. 26, Fünf und Zwanzig Gulden in Conv. Münze, zu der Absicht empfangen haben, daß jährlich eine heilige Messe für ihn und sein Weib Maria Elisabeth gelesen, und von den abfallenden Interessen dem Pfarrer samt Vermelden 33 kr., dem Schullehrer 10 kr. und den Ministranten 2 kr. zugetheilt werden, das übrige aber mit 30 kr. der Kirche für Wein, Wachskerzen und Apparamenten verbleiben solle.
Da nun erwähntes Stiftungskapital pr. 25 fr. auf die Realität des Wenzel Holey in Rochow (?) No. 14 bereits fruchtbringend angelegt, und die Obligation in der Kirchenkasse hinterlegt worden ist, so machen wir uns hiermit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, und dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu ewigen Zeiten, so lang die Bedeckung dauert, genau nach dem Willen des Stifters, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zu dessen Bekräftigung sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe drey Exemplare errichtet, und hievon eines dem Hochlöbl. bischöfl. Consistorium zugestellet, das zweyte dem
[tužkou na okraji:] Kirche 30 x
Překlad
C. k. českým zemským guberniem se tato nadační listina v celém svém obsahu schvaluje a veskrze potvrzuje. V Praze dne 28. února 1797.
(místo pečeti) [dva podpisy, nečitelné]
[Pozdější poznámka:] Nadační mše byly redukovány biskupským dekretem z 26. ledna 1893 (kniha nadací II, str. 3; archiv, fascikl A).
Č. 22 [na okraji: † 15. srpna 1833]
My níže podepsaní vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro farní chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, přijali od Franze Wagnera, domkáře z Ritschen č. 26, dvacet pět zlatých konvenční měny s tím úmyslem, aby byla každoročně čtena jedna mše svatá za něho a jeho ženu Marii Elisabeth a aby z plynoucích úroků bylo přiděleno faráři včetně ohlášení 33 kr., učiteli 10 kr. a ministrantům 2 kr., zbytek pak, totiž 30 kr., aby zůstal kostelu na víno, voskové svíce a bohoslužebná roucha.
Poněvadž je zmíněný nadační kapitál 25 zl. již výnosně uložen na usedlosti Wenzela Holeye v Rochově (?) č. 14 a dlužní úpis byl složen v kostelní pokladně, zavazujeme se tímto, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat a postaráme se, aby tato nadace byla na věčné časy, dokud potrvá její krytí, plněna přesně podle vůle zakladatele, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny pořízeny tři exempláře; jeden byl doručen slavné biskupské konzistoři, druhý …
[Poznámka na okraji:] kostel 30 kr.
Sken 33 – str. 29: Nadace č. 22 (Franz Wagner, 1829), závěr a tři potvrzení (1830)
Přepis
Landesgubernium überreicht, und das dritte in die Kirchenkasse hinterlegt worden.
So geschehen Triebsch am 1. November 1829.
Thausing, Amtsverwalter · Martin Blaschko, bischöf. Bezirksvikär · Mathias Maschke, Pfarrer · Jo. Wenzel Stolle als Zeuge · Johann Mühlstein als Zeuge
Ad Num. 628. Daß von vorstehender Stiftung keine Erbsteuer gesetzlich zu entrichten kömmt, wird hiemit bestättiget. Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag den 18. April 1830. In Verhinderung Sr Excellenz des Herrn Oberstburggrafen.
(L. S.) Wokurka (?) · Ritter Bentheld (?)
Nro 1137. Von Seiten des leitmeritzer bischöflichen Konsistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz in der bischöf. Kanzley am 11. Mai 830.
(L. S.) Franz Faulhaber, Praeses · Anton Krammer (?), Konsist. Rath
N. 21183. Vom k. k. böhm. Landesgubernium wird vorliegender Stiftsbrief seinem ganzen Inhalte nach hiemit bestättiget. Prag am 9. Juni 1830.
(L. S.) Ritt. v. Prochazka · Hanke (?)
Překlad
… [druhý byl] předán zemskému guberniu a třetí uložen v kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 1. listopadu 1829.
Thausing, správce úřadu · Martin Blaschko, biskupský okrskový vikář · Mathias Maschke, farář · Jo. Wenzel Stolle jako svědek · Johann Mühlstein jako svědek
K č. 628. Tímto se potvrzuje, že z výše uvedené nadace se podle zákona neplatí žádná dědická daň. C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 18. dubna 1830. V zastoupení Jeho Excelence pana nejvyššího purkrabí.
(místo pečeti) Wokurka (?) · rytíř Bentheld (?)
Č. 1137. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 11. května 1830.
(místo pečeti) Franz Faulhaber, předseda · Anton Krammer (?), konzistorní rada
Č. 21183. C. k. českým zemským guberniem se předložená nadační listina tímto v celém svém obsahu potvrzuje. V Praze dne 9. června 1830.
(místo pečeti) rytíř z Prochazků · Hanke (?)
Sken 34 – str. 30: Nadace č. 23 (Anna Maria Schwarz), začátek
Přepis
N. 23
Wir Endesunterfertigten bekennen hiermit für uns und unsere Nachkommen, daß wir für das zum Gute Triebsch gehörige Pfarrgotteshaus St. Nicolai von der Anna Maria Schwarz, einer ledig hinterbliebenen Tochter nach dem verstorbenen Wenzl Schwarz gewesenen Häusler in Stankowitz Nro 16, Vierzig Gulden in Conv. Münze zu der Absicht empfangen haben, daß jährlich zwei heilige Messen, die erste für sie und ihre verstorbenen Freunde, die zweyte für ihren verstorbenen Wohlthäter, den Herrn Franz Steinisch (?) gewesenen Pfarrer in Sonnenberg gelesen, und von den abfallenden Interesse dem Pfarrer samt Vermelden 1 fr. 6 kr., dem Schullehrer 20 kr. und den Ministranten 4 kr. zugetheilet werden, das übrige aber mit 30 kr. der Kirche für Wein, Wachskerzen und Apparamente verbleiben solle.
Da nun erwähntes Stiftungskapital pr. 40 fr. auf die Realität des Wenzl Holey in Rochow / Taschow (?) N. C. 14 bereits fruchtbringend angelegt, und diese Obligation in der Kirchenkasse hinterlegt worden ist, so machen wir uns hiermit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, und dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu ewigen Zeiten, so lang die Bedeckung dauert, genau nach dem Willen der Stifterin, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zu dessen Bekräftigung sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe drei Exemplare errichtet, und hievon eines der Stifterin zugestellet, das zweite dem Hochlöbl. Landesgubernium überreicht, und das dritte in
[tužkou na okraji:] Kirche 30 x
Překlad
Č. 23
My níže podepsaní vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro farní chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, přijali od Anny Marie Schwarzové, svobodné pozůstalé dcery po zemřelém Wenzlu Schwarzovi, někdejším domkáři ve Staňkovicích č. 16, čtyřicet zlatých konvenční měny s tím úmyslem, aby byly každoročně čteny dvě mše svaté, první za ni a její zemřelé příbuzné, druhá za jejího zemřelého dobrodince, pana Franze Steinische (?), někdejšího faráře v Sonnenbergu, a aby z plynoucích úroků bylo přiděleno faráři včetně ohlášení 1 zl. 6 kr., učiteli 20 kr. a ministrantům 4 kr., zbytek pak, totiž 30 kr., aby zůstal kostelu na víno, voskové svíce a bohoslužebná roucha.
Poněvadž je zmíněný nadační kapitál 40 zl. již výnosně uložen na usedlosti Wenzla Holeye v Rochově / Tašově (?) čp. 14 a tento dlužní úpis byl složen v kostelní pokladně, zavazujeme se tímto, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat a postaráme se, aby tato nadace byla na věčné časy, dokud potrvá její krytí, plněna přesně podle vůle zakladatelky, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny pořízeny tři exempláře; jeden byl doručen zakladatelce, druhý předán slavnému zemskému guberniu a třetí …
Sken 35 – str. 31: Nadace č. 23 (Anna Maria Schwarz), závěr a tři potvrzení (1830)
Přepis
die Kirchenkasse hinterlegt worden.
So geschehen Triebsch am 1. November 1828.
Thausing, Amts Verwalter · (L. S.) Mathias Maschke, Pfarrer · Martin Blaschko, Bischöf. Bezirksvikär · Jo. Wenzl Stolle als Zeuge · Johann Mühlstein als Zeuge
Ad Num. Exh. 571. Daß von vorstehend errichteter Stiftung keine Erbsteuer gesetzlich abzuziehen kömmt, wird hiemit bestättiget. Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag am 30. März 1830. In Verhinderung Sr Excellenz des Herrn Oberstburggrafen.
(L. S.) Wokurka (?) · Ritter Bentheld (?)
N. 941. Von Seiten des leitmeritzer bischöflichen Konsistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzley, am 20. Juli 1830.
(L. S.) Franz Faulhaber, Präses · Wenzl Kara, Can. k. Kanzl. Direktor
N. 31688. Vom k. k. böhmischen Landesgubernium wird vorstehender Stiftsbrief seinem vollen Inhalte nach hiemit bestättiget. Prag, am 31. Juli 1830.
(L. S.) Ritt. v. Prochazka · Meißner (?)
Překlad
… [třetí byl] uložen v kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 1. listopadu 1828.
Thausing, správce úřadu · (místo pečeti) Mathias Maschke, farář · Martin Blaschko, biskupský okrskový vikář · Jo. Wenzl Stolle jako svědek · Johann Mühlstein jako svědek
K podacímu č. 571. Tímto se potvrzuje, že z výše zřízené nadace se podle zákona nesráží žádná dědická daň. C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 30. března 1830. V zastoupení Jeho Excelence pana nejvyššího purkrabí.
(místo pečeti) Wokurka (?) · rytíř Bentheld (?)
Č. 941. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 20. července 1830.
(místo pečeti) Franz Faulhaber, předseda · Wenzl Kara, kanovník, ředitel kanceláře
Č. 31688. C. k. českým zemským guberniem se výše uvedená nadační listina tímto v plném svém obsahu potvrzuje. V Praze dne 31. července 1830.
(místo pečeti) rytíř z Prochazků · Meißner (?)
Sken 36 – str. 32: Nadace č. 24 (Wenzel Strupp z Dolního Týnce), začátek
Přepis
N. 24 [nahoře: † 19. Juli 1826]
Wir Endesgefertigten Vorsteher der Triebscher Pfarrkirche bekennen hiemit für uns und unsere Nachkommen, daß wir für das zum Gute Triebsch gehörige Pfarrgotteshaus S[anc]ti Nicolai von dem Wenzel Strappe aus Niedertenzel N. C. 17 Zwanzig Gulden Conv. Münze in 20 kr. [Stücken], deren 3 Stücke einen Gulden, und 20 f. eine feine köllnische Mark betragen, in die betreffende Kirchenrechnung gehörig in Empfang genommen, und zu Folge hoher Gubernial-Verordnung vom 14. August 1832 N. 32573 zu dem Zwecke verzinslich angelegt haben, daß für seinen verstorbenen Vater Wenzel Strappe, wenn kein Hinderniß eintritt, am 19. Juli jeden Jahrs eine heil. Messe gelesen, wofür von den abfallenden Interessen dem Seelsorger samt Vermelden 40 kr., der Kirche 11 kr., dem Meßner 7½ kr., und den Ministranten 1½ kr. zukommen soll.
Da nun erwähntes Kapital pr. 20 fr. C. M. bereits fruchtbringend angelegt worden ist, so machen wir uns hiemit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, die Aufkündigung sowohl als Wiederanlegung desselben nicht ohne hohe Gubernial-Bewilligung zu veranlassen, die Stiftungskapitals-Interessen jährlich zu erheben, und stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu ewigen Zeiten, so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen in obigem Betrage und Valuta abwirft, genau nach dem Willen des Stifters, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zur Bekräftigung dessen sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe 3 Exemplare verfaßt, hievon eines dem bischöflichen Konsistorium zugestellt, das zweyte dem hochlöblich k. k. Landesgubernium überreicht,
Překlad
Č. 24 [nahoře: † 19. července 1826]
My níže podepsaní představení třebušínského farního kostela vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro farní chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, od Wenzela Strappeho z Dolního Týnce čp. 17 řádně přijali do příslušného kostelního účtu dvacet zlatých konvenční měny ve dvacetnících, z nichž 3 kusy činí jeden zlatý a 20 zl. jednu kolínskou hřivnu ryzího stříbra, a že jsme je podle vysokého guberniálního nařízení ze dne 14. srpna 1832 č. 32573 uložili na úrok k tomu účelu, aby za jeho zemřelého otce Wenzela Strappeho byla, nenastane-li překážka, každého roku 19. července čtena jedna mše svatá, za což má z plynoucích úroků připadnout duchovnímu správci včetně ohlášení 40 kr., kostelu 11 kr., kostelníkovi 7½ kr. a ministrantům 1½ kr.
Poněvadž byl zmíněný kapitál 20 zl. k. m. již výnosně uložen, zavazujeme se tímto, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat, že jeho výpověď ani nové uložení neprovedeme bez svolení vysokého gubernia, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné a že se postaráme, aby tato nadace byla na věčné časy, dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, plněna přesně podle vůle zakladatele, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány 3 exempláře; jeden byl doručen biskupské konzistoři, druhý předán slavnému c. k. zemskému guberniu,
Sken 37 – str. 33: Nadace č. 24 (Wenzel Strupp, 1834), závěr a tři potvrzení (1835–1836)
Přepis
und das dritte in die Kirchenkasse hinterlegt worden.
So geschehen Triebsch am 1. März 1834.
(L. S.) Thausing, Verwalter · Schestak (?), Kirchenrechnungsführer · Wenzel Strappe als Stifter · (L. S.) Math. Maschke, Pfarrer · Anton Hermuth (?), Zeuge · (L. S.) Martin Blaschko, bischöfl. Bezirksvikär · August Hillig (?) als Zeuge
Ad Num. 2989. Daß von vorstehender Stiftung keine Erbsteuer gesetzlich abzuziehen kömmt, wird anmit bestättigt. Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag am 26. Dezember 1835. In Verhinderung S. Excellenz des Herrn Oberstburggrafen.
(L. S.) v. Hergot (?) · Mannich (?)
Nro 124. Von Seiten des leitmeritzer bischöflichen Konsistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzley am 13. Jänner 1836.
(L. S.) Wenzel Kara, Konsist. Präses · Franz Böhler (?), Domk., Kanzleydirektor
Nro 10779. Vom k. k. böhmischen Landesgubernium wird vorstehender Stiftsbrief seinem ganzen Inhalte nach anmit bestättiget. Prag den 5. März 1836.
(L. S.) Lützow (?) · [druhý podpis nečitelný]
Překlad
… a třetí uložen v kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 1. března 1834.
(místo pečeti) Thausing, správce · Schestak (?), vedoucí kostelních účtů · Wenzel Strappe jako zakladatel · (místo pečeti) Math. Maschke, farář · Anton Hermuth (?), svědek · (místo pečeti) Martin Blaschko, biskupský okrskový vikář · August Hillig (?) jako svědek
K č. 2989. Tímto se potvrzuje, že z výše uvedené nadace se podle zákona nesráží žádná dědická daň. C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 26. prosince 1835. V zastoupení Jeho Excelence pana nejvyššího purkrabí.
(místo pečeti) v. Hergot (?) · Mannich (?)
Č. 124. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 13. ledna 1836.
(místo pečeti) Wenzel Kara, předseda konzistoře · Franz Böhler (?), dómský kanovník, ředitel kanceláře
Č. 10779. C. k. českým zemským guberniem se výše uvedená nadační listina tímto v celém svém obsahu potvrzuje. V Praze dne 5. března 1836.
(místo pečeti) Lützow (?) · [druhý podpis nečitelný]
Sken 38 – str. 34: Nadace č. 25 (Joseph Fischel), začátek
Přepis
N. 25 [na okraji: † 22. Sept. 1844 · † 28. Aug. 1844]
Wir Endesgefertigten Vorsteher der Triebscher Pfarrkirche bekennen hiemit für uns und unsere Nachkommen, daß wir für das zum Gute Triebsch gehörige Pfarrgotteshaus S[anc]ti Nicolai von dem Joseph Fischel aus Pöckel N. C. [číslo nevyplněno] Zwanzig Gulden Conv. Münze in 20 kr. [Stücken], deren 3 Stücke einen Gulden, und 20 fr. eine feine köllnische Mark betragen, in die betreffende Kirchenrechnung gehörig in Empfang genommen, und zu Folge hoher Gubernial-Verordnung vom 14. August 1832 Nro 32573 zu dem Zwecke verzinslich angelegt haben, daß für ihn u. sein Weib Anna Elisabeth, wenn kein Hinderniß eintritt, an einem beliebigen Tage jeden Jahres eine heil. Messe gelesen, wofür von den abfallenden Interessen dem Ortsseelsorger samt Vermelden 40 kr., der Kirche 11 kr., dem Meßner 7½ kr., und den Ministranten 1½ kr. zukommen soll.
Da nun erwähntes Kapital pr. 20 fr. C. M. bereits fruchtbringend angelegt worden ist, so machen wir uns hiemit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, die Aufkündigung sowohl als Wiederanlegung desselben nicht ohne hohe Gubernial-Verordnung zu veranlassen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, und stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu ewigen Zeiten, so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen in obigem Betrage und Valuta abwirft, genau nach dem Willen des Stifters, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zur Bekräftigung dessen sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe 3 Exemplare verfaßt, hievon eines dem bischöflichen Konsistorium, das zweyte dem hochlöblichen k. k. Landesgubernium überreicht, und das dritte
Překlad
Č. 25 [na okraji: † 22. září 1844 · † 28. srpna 1844]
My níže podepsaní představení třebušínského farního kostela vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro farní chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, od Josepha Fischela ze Pöckel čp. [nevyplněno] řádně přijali do příslušného kostelního účtu dvacet zlatých konvenční měny ve dvacetnících, z nichž 3 kusy činí jeden zlatý a 20 zl. jednu kolínskou hřivnu ryzího stříbra, a že jsme je podle vysokého guberniálního nařízení ze dne 14. srpna 1832 č. 32573 uložili na úrok k tomu účelu, aby za něho a jeho ženu Annu Elisabeth byla, nenastane-li překážka, v libovolný den každého roku čtena jedna mše svatá, za což má z plynoucích úroků připadnout místnímu duchovnímu správci včetně ohlášení 40 kr., kostelu 11 kr., kostelníkovi 7½ kr. a ministrantům 1½ kr.
Poněvadž byl zmíněný kapitál 20 zl. k. m. již výnosně uložen, zavazujeme se tímto, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat, že jeho výpověď ani nové uložení neprovedeme bez vysokého guberniálního nařízení, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné a že se postaráme, aby tato nadace byla na věčné časy, dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, plněna přesně podle vůle zakladatele, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány 3 exempláře; jeden byl předán biskupské konzistoři, druhý slavnému c. k. zemskému guberniu a třetí …
Sken 39 – str. 35: Nadace č. 25 (Joseph Fischel, 1834), závěr a tři potvrzení (1835–1836)
Přepis
in die Kirchenkasse hinterlegt worden. So geschehen Triebsch am 1. März 1834.
(L. S.) Thausing, Verwalter · Schestak (?), Kirchenrechnungsführer · Joseph Fischel, Stifter · (L. S.) Math. Maschke, Pfarrer · Anton Hermuth (?), Zeuge · (L. S.) Martin Blaschko, bischöfl. Bezirksvikär · August Hillig (?) als Zeuge
Ad Num. 2989. Daß von vorstehender Stiftung keine Erbsteuer gesetzlich abzuziehen kömmt, wird anmit bestättigt. Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag am 26. Dezember 1835. In Verhinderung S. Excellenz des Herrn Oberstburggrafen.
(L. S.) v. Hergot (?) · Mannich (?)
Nro 124. Von Seiten des leitmeritzer bischöflichen Konsistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzley am 13. Jänner 1836.
(L. S.) Wenzel Kara, Konsist. Präses · Franz Böhler (?), Domk., Kanzleydirektor
Nro 10779. Vom k. k. böhmischen Landesgubernium wird vorstehender Stiftsbrief seinem ganzen Inhalte nach hiemit bestättigt. Prag den 5. März 1836.
(L. S.) Lützow (?) · [druhý podpis nečitelný]
Překlad
… uložen v kostelní pokladně. Stalo se v Třebušíně dne 1. března 1834.
(místo pečeti) Thausing, správce · Schestak (?), vedoucí kostelních účtů · Joseph Fischel, zakladatel · (místo pečeti) Math. Maschke, farář · Anton Hermuth (?), svědek · (místo pečeti) Martin Blaschko, biskupský okrskový vikář · August Hillig (?) jako svědek
K č. 2989. Tímto se potvrzuje, že z výše uvedené nadace se podle zákona nesráží žádná dědická daň. C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 26. prosince 1835. V zastoupení Jeho Excelence pana nejvyššího purkrabí.
(místo pečeti) v. Hergot (?) · Mannich (?)
Č. 124. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích v biskupské kanceláři dne 13. ledna 1836.
(místo pečeti) Wenzel Kara, předseda konzistoře · Franz Böhler (?), dómský kanovník, ředitel kanceláře
Č. 10779. C. k. českým zemským guberniem se výše uvedená nadační listina tímto v celém svém obsahu potvrzuje. V Praze dne 5. března 1836.
(místo pečeti) Lützow (?) · [druhý podpis nečitelný]
Sken 40 – str. 36: Nadace č. 26 (Rosina Gabriel, 1843)
Přepis
No. 26 [nahoře: † 7. Sept. 1836]
Wir endesgefertigten Vorsteher der Triebscher Pfarrkirche bekennen hiemit für uns u. unsere Nachkommen, daß wir für das zum Gute Triebsch gehörige Gotteshaus S[anc]ti Nicolai, von der Rosina Gabriel, einer ledig hinterbliebenen Tochter nach dem † Johann Gabriel, gewesenen Bauer in Rübendörfel No. 5, Ein Hundert Gulden C. Mze in k. k. österreichischen Zwanzigern, 3 Stk. auf einen Gulden u. 20 f. auf eine köllnische Mark feines Silber gerechnet, in die betreffende Kirchenrechnung gehörig in Empfang genommen, u. zu Folge hoher Gub. Vdg. v. 11. Oktober 1843 Z. 57.508 zu dem Zwecke verzinslich angelegt haben, daß für sie u. ihre † Freundschaft an beliebigen Tagen jedes Jahres fünf heil. Messen gelesen, wofür v. den abfallenden Interessen pr. 5 f. C. Mze dem Ortsseelsorger samt Vermelden 3 f. 20 x, der Kirche 55 x, dem Meßner 37½ x u. den Ministranten 7½ x zukommen soll.
Da nun erwähntes Kapital pr. 100 f. C. Mze auf die Realität No. 16 zu Triebsch bereits fruchtbringend angelegt worden ist, so machen wir uns hiemit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, die Aufkündigung sowohl als Wiederanlegung desselben nicht ohne Gubernial-Bewilligung zu veranlassen, u. dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu ewigen Zeiten, so lange das Bedeckungskapital dauert, u. die jährlichen Interessen u. Valuta abwirft, genau nach dem Willen der Stifterin, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zur Bekräftigung dessen sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe 3 Exemplare verfaßt, hievon eines dem hochlöbl. k. k. Landesgubernium überreicht, das zweyte dem bischöfl. Konsistorium zugestellt, u. das dritte in die Kirchenkasse hinterlegt worden.
So geschehen Triebsch am 24. Dezember 1843.
(L. S.) Theodor Eschler, Pfarradministrator · (L. S.) Julius Thausing, Amts- u. Patronatskommissär · (L. S.) Ant. Herzig, bischöfl. Vikär · Karl Anton (?), Kirchenrechnungsführer · Joh. Dick (?), Zeuge · Joseph Prell (?), Zeuge
N. N. 1641. Vorstehende Stiftung unterliegt gesetzlich keiner Erbsteuer.
Překlad
Č. 26 [nahoře: † 7. září 1836]
My níže podepsaní představení třebušínského farního kostela vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, od Rosiny Gabrielové, svobodné pozůstalé dcery po † Johannu Gabrielovi, někdejším sedlákovi v Řepčicích (Rübendörfel) č. 5, řádně přijali do příslušného kostelního účtu sto zlatých konvenční měny v c. k. rakouských dvacetnících, počítáno 3 kusy na zlatý a 20 zl. na kolínskou hřivnu ryzího stříbra, a že jsme je podle vysokého guberniálního nařízení z 11. října 1843 č. 57.508 uložili na úrok k tomu účelu, aby za ni a její † příbuzenstvo bylo v libovolné dny každého roku čteno pět mší svatých, za což má z plynoucích úroků 5 zl. k. m. připadnout místnímu duchovnímu správci včetně ohlášení 3 zl. 20 kr., kostelu 55 kr., kostelníkovi 37½ kr. a ministrantům 7½ kr.
Poněvadž byl zmíněný kapitál 100 zl. k. m. již výnosně uložen na usedlosti č. 16 v Třebušíně, zavazujeme se tímto, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat, že jeho výpověď ani nové uložení neprovedeme bez guberniálního svolení a že se postaráme, aby tato nadace byla na věčné časy, dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky v uvedené měně, plněna přesně podle vůle zakladatelky, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány 3 exempláře; jeden byl předán slavnému c. k. zemskému guberniu, druhý doručen biskupské konzistoři a třetí uložen v kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 24. prosince 1843.
(místo pečeti) Theodor Eschler, administrátor fary · (místo pečeti) Julius Thausing, úřední a patronátní komisař · (místo pečeti) Ant. Herzig, biskupský vikář · Karl Anton (?), vedoucí kostelních účtů · Joh. Dick (?), svědek · Joseph Prell (?), svědek
Č. 1641. Výše uvedená nadace podle zákona nepodléhá dědické dani.
Sken 41 – str. 37: potvrzení nadace č. 26 (1844)
Přepis
Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag am 22. August 1844. In Verhinderung Sr Excellenz des Herrn Oberstburggrafenamts-Verwesers.
(L. S.) Bohusch (?) · Dr. Falk (?)
N. 2607. Von Seiten des Leitmeritzer bischöfl. Konsistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. In Abwesenheit des Hochw. Herrn Präses. Leitmeritzer b. Consistorium am 19. September 1844.
(L. S.) Felix Seyrl (?), Consist. Rath, Kanzlei Direktor · Ignaz Jaksch, Cons. Rath
Vom k. k. böhmischen Landesgubernium wird vorstehender Stiftsbrief bestättigt. Prag am 20t Oktober 1844.
(L. S.) Kutschera (?), Hofrath · Heßlinger (?)
Překlad
C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 22. srpna 1844. V zastoupení Jeho Excelence pana správce nejvyššího purkrabského úřadu.
(místo pečeti) Bohusch (?) · Dr. Falk (?)
Č. 2607. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V nepřítomnosti veledůstojného pana předsedy. Litoměřická biskupská konzistoř dne 19. září 1844.
(místo pečeti) Felix Seyrl (?), konzistorní rada, ředitel kanceláře · Ignaz Jaksch, konzistorní rada
C. k. českým zemským guberniem se výše uvedená nadační listina potvrzuje. V Praze dne 20. října 1844.
(místo pečeti) Kutschera (?), dvorní rada · Heßlinger (?)
Sken 42 – str. 38: Nadace č. 27 (Joseph Böttner z Třebušína), začátek
Přepis
Nro. 27 [nahoře a na okraji: † 22. März 1837]
Wir Endesgefertigten Vorsteher der Triebscher Pfarrkirche bekennen hiemit für uns u. unsere Nachkommen, daß wir für das zum Gute Triebsch gehörige Pfarrgotteshaus S[anc]ti Nicolai von dem Joseph Böttner aus Triebsch No. 32 vierzig Gulden – 40 f. C. Mze, u. wieder Dreyßig acht – 38 f., zusammen 78 f. C. Mze in k. k. österreichischen Zwanzigern, 3 Stück auf einen Gulden u. 20 f. auf eine köllnische Mark feines Silber gerechnet, in die betreffende Kirchenrechnung gehörig in Empfang genommen, u. vom ersteren Kapital pr. 40 f. laut der hohen Gubernialverordnung vom 21t Oktober 1835 Z. 50483 die Staatsschuldenverschreibung Nro. 8354 pr. 100 f. um den Betrag von 25 f. 20 x angekauft, den Uiberrest pr. 14 f. 40 x C. Mze u. das später erlegte Kapital pr. 38 f., zusammen 52 f. 40 x C. M. zu Folge hoher Gubernialverordnung vom 11t Oktober 1843 Z. 57.508 auf die Realität No. 16 zu Triebsch zu dem Zwecke verzinslich angelegt haben, daß für ihn u. sein Weib M. Anna [na okraji: † 14. März 1831] jährlich an beliebigen Tagen drei heil. Messen gelesen, wofür von den ganzen abfallenden Interessen u. zwar von der Staatsschuldverschreibung von 100 f. à 1 % in C. M. zu 1 f., von den übrigen 52 f. 40 x C. M. à 5 proc. 2 – 38, Suma pr. 3 f. 38 x C. Mze:
dem Ortsseelsorger samt Vermelden 2 f. 12 x C. M.
dem Meßner 24 x
den Ministranten 4 x zu kommen,
der Uiberrest aber der Kirche mit 58 x verbleiben soll.
Da nun erwähnte Stiftungskapitalien bereits fruchtbringend angelegt worden sind, so machen wir uns hiemit verbindlich, gedachte Stiftungskapital[ien] jederzeit sicher zu erhalten, die Aufkündigung sowohl als Wiederanlegung derselben nicht ohne hohe Gubernialbewilligung zu veranlassen, u. dafür zu sorgen, daß diese Stiftung zu
[tužkou, později:] 100 f. W. W. à 2½ % = 25 f. C. M. … · ö. W. 2.31 / 42 / 7 / 1.01½ = 3 f. 81½
Překlad
Č. 27 [nahoře a na okraji: † 22. března 1837]
My níže podepsaní představení třebušínského farního kostela vyznáváme tímto za sebe i své nástupce, že jsme pro farní chrám sv. Mikuláše, náležející ke statku Třebušín, od Josepha Böttnera z Třebušína č. 32 řádně přijali do příslušného kostelního účtu čtyřicet zlatých (40 zl. k. m.) a poté ještě třicet osm (38 zl.), dohromady 78 zl. konvenční měny v c. k. rakouských dvacetnících, počítáno 3 kusy na zlatý a 20 zl. na kolínskou hřivnu ryzího stříbra; že jsme z prvního kapitálu 40 zl. podle vysokého guberniálního nařízení z 21. října 1835 č. 50483 zakoupili státní dluhopis č. 8354 na 100 zl. za částku 25 zl. 20 kr. a zbytek 14 zl. 40 kr. k. m. spolu s později složeným kapitálem 38 zl., dohromady 52 zl. 40 kr. k. m., podle vysokého guberniálního nařízení z 11. října 1843 č. 57.508 uložili na úrok na usedlosti č. 16 v Třebušíně, a to k tomu účelu, aby za něho a jeho ženu M. Annu [na okraji: † 14. března 1831] byly každoročně v libovolné dny čteny tři mše svaté. Z veškerých plynoucích úroků – totiž ze státního dluhopisu na 100 zl. po 1 % v k. m. 1 zl. a ze zbylých 52 zl. 40 kr. k. m. po 5 % 2 zl. 38 kr., úhrnem 3 zl. 38 kr. k. m. – má připadnout:
místnímu duchovnímu správci včetně ohlášení 2 zl. 12 kr. k. m.,
kostelníkovi 24 kr.,
ministrantům 4 kr.,
a zbytek 58 kr. má zůstat kostelu.
Poněvadž byly zmíněné nadační kapitály již výnosně uloženy, zavazujeme se tímto, že je budeme vždy bezpečně uchovávat, že jejich výpověď ani nové uložení neprovedeme bez svolení vysokého gubernia a že se postaráme, aby tato nadace byla na …
[Pozdější přepočet tužkou na rakouskou měnu:] 2,31 + 0,42 + 0,07 + 1,01½ = 3 zl. 81½ kr. r. m.
Sken 43 – str. 39: Nadace č. 27 (Joseph Böttner, 1843), závěr a tři potvrzení (1844)
Přepis
ewigen Zeiten, so lange das Bedeckungskapital dauert, u. die jährlichen Interessen u. Valuta abwirft, genau nach dem Willen des Stifters, jedoch immer mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Zur Bekräftigung dessen sind von dem gegenwärtigen Stiftsbriefe drey Exemplare verfaßt, hievon eines dem bischöfl. Consistorium zugestellt, das zweyte dem Hochlöbl. k. k. Landesgubernium überreicht, u. das dritte in die Kirchenkassa hinterlegt worden.
So geschehen Triebsch am 24. Dezember 1843.
(L. S.) Theodor Eschler, Pfarradministrator · (L. S.) Julius Thausing, Amts- u. Patronats-Com. · Karl Anton (?), Rechnungsführer · (L. S.) Ant. Herzig, bischöfl. Vikär · Joh. Dick (?), Zeuge · Joseph Prell (?), Zeuge
Nr. 1641. Vorstehende Stiftung unterliegt gesetzlich keiner Erbsteuer. Von der k. k. Erbsteuerhofkommission. Prag am 22. August 1844. In Verhinderung Sr Excellenz des Herrn Oberstburggrafenamts-Verwesers.
(L. S.) Bohusch (?) · Falk (?)
Nr. 2607. Von Seiten des Leitm. bischöfl. Consistoriums wird vorstehende Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz vom bischöfl. Consistorium am 19. Septbr. 1844.
(L. S.) Philipp Seyrl (?), Cons. Rath u. Kanzlei-Direktor · Ignaz Jaksch, Cons. Rath
Vom k. k. böhm. Landesgubernium wird vorstehender Stiftsbrief bestättigt. Prag am 20t Oktober 1844.
(L. S.) Kutschera (?), Hofrath · Heßlinger (?)
Překlad
… věčné časy, dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky v uvedené měně, plněna přesně podle vůle zakladatele, avšak vždy se zachováním předepsaného církevního řádu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři exempláře; jeden byl doručen biskupské konzistoři, druhý předán slavnému c. k. zemskému guberniu a třetí uložen v kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 24. prosince 1843.
(místo pečeti) Theodor Eschler, administrátor fary · (místo pečeti) Julius Thausing, úřední a patronátní komisař · Karl Anton (?), účetní · (místo pečeti) Ant. Herzig, biskupský vikář · Joh. Dick (?), svědek · Joseph Prell (?), svědek
Č. 1641. Výše uvedená nadace podle zákona nepodléhá dědické dani. C. k. dvorská komise pro dědickou daň, v Praze dne 22. srpna 1844. V zastoupení Jeho Excelence pana správce nejvyššího purkrabského úřadu.
(místo pečeti) Bohusch (?) · Falk (?)
Č. 2607. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se výše uvedená nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích, biskupská konzistoř, dne 19. září 1844.
(místo pečeti) Philipp Seyrl (?), konzistorní rada a ředitel kanceláře · Ignaz Jaksch, konzistorní rada
C. k. českým zemským guberniem se výše uvedená nadační listina potvrzuje. V Praze dne 20. října 1844.
(místo pečeti) Kutschera (?), dvorní rada · Heßlinger (?)
Sken 44 – str. 40: Nadace č. 28 (farář Mathias Maschke, 200 zl.), začátek
Přepis
No. 28. Stiftsbrief.
Wir endesgefertigte geistliche u. weltliche Vorsteher der Triebscher /: Trzebuschiner :/ Pfarrkirche urkunden u. bekennen für uns u. unsere Amtsnachfolger: Es habe P. Math. Maschke in seinem am 20. Novbr. 1843 errichteten u. am 7. Jänner 1844 kundgemachten Testamente der Triebscher Pfarrkirche einen Betrag von 200 f. C. M. mit dem Bemerken vermacht, daß von den jährlich hievon entfallenden Zinsen an seinem Sterbetage ein von der Kanzel verkündetes Requiem abgehalten u. der Uiberrest auf heil. Messen mit Gesang verwendet werde.
Nachdem nun gegenwärtiges Stiftungskapital mit 200 f. C. M. in 20 x Stücken, wovon 3 einen Gulden, u. 20 Gulden eine feine kölnische Mark ausmachen, in Rechnungsempfang gebracht, u. mit h. Gubernialbewilligung vom 2. Dezbr. 1848 Z. 54.647 ob der Realität N. C. 49 in Triebsch fruchtbringend sicher gestellt wurde: so sind von den entfallenden 5 % Interessen nach Anordnung der h. G. Vdg. v. 4. Februar 1825 Z. 67.525 am 22. Nvbr. als am Sterbetage des Stifters ein Requiem u. an den vorhergehenden u. darauf folgenden Tagen 8 heil. Messen unter Gesang zu persolviren, wofür dem zeitweiligen
Ortsseelsorger samt Verkündigung:
a. für das Requiem … 1 f. 3 x
b. – 8 heil. Messen unter Orgelbegleitung … 4 f. 24 x
der Kirche
c. für das Requiem … 16 x
d. für 8 hl. Messen … 1 f. 4 x
dem Kirchendiener
e. für das Requiem … 12 x
f. – 8 hl. Messen … 48 x
den Ministranten
g. für das [Requiem] … 2 x
h. [für 8 hl. Messen] … 8 x
dem Lehrer u. Musikern
i. für das Requiem … 45 x
k. – 8 hl. Messen mit Orgelbegleitung beim Gesang … 1 f. 18 x
zusammen 10 f. C. M. zukommen soll.
Demnach machen wir uns u. unsere Amtsnachfolger hiemit verbindlich, gedachtes Stiftungskapital jederzeit sicher zu erhalten, die Aufkündigung sowohl als die Wiederanlegung dessen nur mit hoher Gubernialbewilligung zu veranlassen, u. dafür zu sorgen, daß diese Stiftung, so lange das Bedeckungskapital dauert, u. die jährl. Interessen in dem obigen Betrage u. der Valuta, u. wenigstens in dem gegenwärtigen gesetzlichen Stiftungsgebühren-Minimum abwirft, dem Willen des Stifters mit Beobachtung der vorgeschrie-
Překlad
Č. 28. Nadační listina.
My níže podepsaní duchovní a světští představení třebušínského farního kostela osvědčujeme a vyznáváme za sebe i své nástupce v úřadě: P. Math. Maschke odkázal ve své závěti, sepsané 20. listopadu 1843 a vyhlášené 7. ledna 1844, třebušínskému farnímu kostelu částku 200 zl. k. m. s poznámkou, aby z ročních úroků bylo v den jeho úmrtí slouženo rekviem ohlášené z kazatelny a zbytek byl vynaložen na mše svaté se zpěvem.
Poněvadž byl tento nadační kapitál 200 zl. k. m. ve dvacetnících, z nichž 3 činí zlatý a 20 zlatých kolínskou hřivnu ryzího stříbra, vzat do účetního příjmu a s vysokým guberniálním svolením z 2. prosince 1848 č. 54.647 výnosně zajištěn na usedlosti čp. 49 v Třebušíně, má být z plynoucích 5% úroků podle vysokého guberniálního nařízení ze 4. února 1825 č. 67.525 slouženo 22. listopadu, v den úmrtí zakladatele, rekviem a v předcházejících a následujících dnech 8 mší svatých se zpěvem, za což má připadnout:
místnímu duchovnímu správci včetně ohlášení:
a) za rekviem … 1 zl. 3 kr.
b) za 8 mší svatých s doprovodem varhan … 4 zl. 24 kr.
kostelu
c) za rekviem … 16 kr.
d) za 8 mší svatých … 1 zl. 4 kr.
kostelníkovi
e) za rekviem … 12 kr.
f) za 8 mší svatých … 48 kr.
ministrantům
g) za rekviem … 2 kr.
h) za 8 mší svatých … 8 kr.
učiteli a hudebníkům
i) za rekviem … 45 kr.
k) za 8 mší svatých s doprovodem varhan při zpěvu … 1 zl. 18 kr.
dohromady 10 zl. k. m.
Zavazujeme proto sebe i své nástupce v úřadě, že řečený nadační kapitál budeme vždy bezpečně uchovávat, že jeho výpověď i nové uložení provedeme jen s vysokým guberniálním svolením a že se postaráme, aby tato nadace, dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, a alespoň v nynějším zákonném minimu nadačních poplatků, byla podle vůle zakladatele se zachováním předepsaného …
Sken 45 – str. 41: Nadace č. 28 (farář Maschke), závěr (1849) a potvrzení (1850)
Přepis
benen Kirchenordnung in Erfüllung gebracht werde.
Urkund dessen ist dieser Stiftsbrief in 3 gleichlautenden Exemplaren, wovon Eins an die hohe Landesstelle, das zweite an das Leitmeritzer hochwürdigste Konsistorium zugestellt u. das dritte in die Kirchenkasse abgegeben wurde, ausgestellt u. von uns, nämlich dem bischöfl. Bezirksvikär, Pfarrer, dem Patronatskommissär, dem Kirchenrechnungsführer u. zwey Zeugen unterfertigt worden.
So geschehen zu Triebsch am 1. September 1849.
(L. S.) Franz Walter, Kirchenrechnungsführer u. Patronatskommissär · Anton Herzig, bischöfl. Vikär · (L. S.) Jos. Seliger, Pfr. · Vinzenz Heese (?) als Zeuge · Joseph Graupner (?) als Zeuge
N. E. 2438. Von Seiten des Leitmeritzer bischöfl. Konsistoriums wird diese Stiftung nicht nur angenommen, sondern auch auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz vom bischöfl. Konsistorium am 24. Juli 1850.
(L. S.) Wenzl Kara, Präses · Joseph Lammann (?), Konsist. Rath
41.076. Von der k. k. böhmischen Statthalterey wird vorstehender Stiftsbrief bestättigt. Prag am 15ten September 1850. Für den Statthalter.
(L. S.) Halbhuber (?)
Překlad
… církevního řádu plněna.
Na doklad toho byla tato nadační listina vyhotovena ve 3 stejně znějících exemplářích, z nichž jeden byl doručen vysokému zemskému úřadu, druhý nejdůstojnější litoměřické konzistoři a třetí odevzdán do kostelní pokladny, a byla námi, totiž biskupským okrskovým vikářem, farářem, patronátním komisařem, vedoucím kostelních účtů a dvěma svědky, podepsána.
Stalo se v Třebušíně dne 1. září 1849.
(místo pečeti) Franz Walter, vedoucí kostelních účtů a patronátní komisař · Anton Herzig, biskupský vikář · (místo pečeti) Jos. Seliger, farář · Vinzenz Heese (?) jako svědek · Joseph Graupner (?) jako svědek
Č. 2438. Ze strany litoměřické biskupské konzistoře se tato nadace nejen přijímá, nýbrž bude se také po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích, biskupská konzistoř, dne 24. července 1850.
(místo pečeti) Wenzl Kara, předseda · Joseph Lammann (?), konzistorní rada
Č. 41.076. C. k. českým místodržitelstvím se výše uvedená nadační listina potvrzuje. V Praze dne 15. září 1850. Za místodržitele:
(místo pečeti) Halbhuber (?)
Sken 46 – str. 42: Nadace č. 29 (Anna Maria Herm, odkaz z roku 1841), začátek
Přepis
29. [nahoře: † 27. Febr. 1841 · v kroužku: 197]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Testament Ritschen am 26. Februar 1841 Absatz 4 Anna Maria Herm, Häuslerstochter aus Ritschen No. 13, ebenfalls Leitmeritzer Amtsbezirkes, 40 f., sage vierzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe, mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen pr. 2 f. C. Mze jährlich zwei heil. Messen in der Triebscher Pfarrkirche für die Stifterin und ihrer Eltern Seelenheil gelesen werden möchten.
Da mittelst dieser 40 f. C. Mze ein Antheil an der Staats-Schuldverschreibung pr. 120 f. C. Mze à 5 pct. No. 35780/1854 sub tit. „eigenthümliches Kapital der Pfarrkirche zu Triebsch, Leitm. Bezirksamt in Böhmen" etc., Wien am 1t Oktober 1857, seit welcher Zeit auch die Zinsen zu laufen begonnen haben, erkauft, in die Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. in Rechnungsempfang gestellt worden ist, und hiemit dieser Antheil an der oben angezeigten Obligation pr. 120 f. den Betrag von 48 f. C. Mze erreicht und an jährl. Interessen 2 f. 52 x östr. W. entfallen, so sollen als Partizipanten erhalten:
1. der persolvirende Priester für 1 heil. Messe samt Vermelden 78 x, macht 1 f. 56 x
2. dem Meßner für 1 hl. Messe 15 x = 30
3. die Ministranten dto. 5 x = 10
4. Kirche dto. 28 x = 56
Suma 2 f. 52 x.
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Wir gefertigten Kirchenvorsteher haben nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen, und daselbst in Rechnungsempfang gestellt, und da von den vom 1t Oktober 1857 bis dahin 1861 fälligen Zinsen die seiner Zeit eintretenden Stiftungserrichtungsauslagen und der Uiberrest auf heil. Messen nach obiger Meinung verwendet werden können: so verpflichten wir uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitals-Interessen jährlich zu erheben,
Překlad
Č. 29 [nahoře: † 27. února 1841]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle závěti sepsané v Rýdči (Ritschen) dne 26. února 1841, odstavec 4, věnovala Anna Maria Herm, dcera domkáře z Rýdče č. 13, rovněž v litoměřickém úředním okrese, dobrovolně 40 zl., slovy čtyřicet zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků 2 zl. k. m. byly v třebušínském farním kostele každoročně čteny dvě mše svaté za spásu duše zakladatelky a jejích rodičů.
Poněvadž byl za těchto 40 zl. k. m. zakoupen podíl na státním dluhopisu na 120 zl. k. m. po 5 % č. 35780/1854, znějícím na „vlastní kapitál farního kostela v Třebušíně, okresní úřad Litoměřice v Čechách", vydaném ve Vídni 1. října 1857, od kteréhožto dne také běží úroky, a dluhopis byl převzat do úschovy v třebušínské kostelní pokladně a vzat do účetního příjmu; a poněvadž tento podíl na uvedené obligaci na 120 zl. dosahuje částky 48 zl. k. m. a ročně na něj připadá úrok 2 zl. 52 kr. rakouské měny, mají jako oprávnění dostat:
1. sloužící kněz za 1 mši svatou včetně ohlášení 78 kr., činí 1 zl. 56 kr.
2. kostelník za 1 mši 15 kr. = 30 kr.
3. ministranti rovněž 5 kr. = 10 kr.
4. kostel rovněž 28 kr. = 56 kr.
Úhrnem 2 zl. 52 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
My podepsaní představení kostela jsme tedy výše popsaný státní dluhopis převzali do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a vzali jej tam do účetního příjmu; a poněvadž z úroků splatných od 1. října 1857 do téhož dne roku 1861 lze uhradit výlohy, které svého času vzniknou se zřízením nadace, a zbytek vynaložit na mše svaté na výše uvedený úmysl, zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat,
Sken 47 – str. 43: Nadace č. 29 (Anna Maria Herm), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche also vom 1t Oktober 1861 hiemit in Wirksamkeit treten, nach den obigen von der kompetenten Stiftungsbehörde abgeänderten Bestimmungen der Stifterin – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung treu u. gewissenhaft zu erfüllen; aber so die bis dahin seit dem 1t Oktober 1857 fälligen Zinsen nach den obigen Bestimmungen zu verwenden.
Urkund dessen haben die Gefertigten drei gleichlautende Pare dieses Stiftbriefes ausgefertigt, dieselben eigenhändig unterschrieben und zwei Zeugen zur Mitfertigung erbeten, und ist von diesem Stiftbriefe ein Pare davon der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitmeritzer Konsistorium und das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 28. Oktober 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. Pers. Dechant (?) · (L. S.) Franz Walter, Patron. K[ommissär] u. zugleich Rechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. 576. Coram me (L. S.) Anton Kühn, bischöfl. Vikariatsverweser.
N. E. 6386. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen und auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862.
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldtr.
N. 5945. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky.
Překlad
… podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto nabývají účinnosti od 1. října 1861, budeme podle výše uvedených, příslušným nadačním úřadem pozměněných ustanovení zakladatelky – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace – věrně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; stejně tak že úroky splatné od 1. října 1857 do té doby použijeme podle výše uvedených ustanovení.
Na doklad toho podepsaní vyhotovili tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny, vlastnoručně je podepsali a požádali dva svědky o spolupodpis; jeden stejnopis byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 28. října 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář a osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a zároveň vedoucí účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 576. Přede mnou: (místo pečeti) Anton Kühn, správce biskupského vikariátu.
Č. 6386. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5945. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky.
Sken 48 – str. 44: Nadace č. 30 (Wenzel Strappe z Dolního Týnce, odkaz z roku 1838), začátek
Přepis
30. [nahoře: † 13. Juli 1838]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Testament Niedertenzl am 11t Juli 1838 Absatz 9 Wenzel Strappe, Feldgärtner in Niedertenzl No. 17, ebenfalls Leitm. Amtsbezirkes, 40 f., sage vierzig Gulden in C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen pr. 2 f. C. M. jährlich zwei heil. Messen in der Triebscher Pfarrkirche für das Seelenheil des Stifters gelesen werden möchten. [připsáno: † A. Maria 25. Aug. 1820]
Da mittelst dieser 40 f. C. Mze ein Antheil an der Nationalanlehens-Obligation pr. 120 f. C. Mze à 5 pct. No. 35.780/1854 sub tit. „eigenthümliches Kapital der Pfarrkirche zu Triebsch, Leitm. Bezirk Böhmens" etc., Wien am 1t Oktober 1857, seit welcher Zeit auch die Zinsen zu laufen begonnen haben, erkauft, in die Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen, und in Rechnungsempfang gestellt worden ist, und hiemit dieser Antheil an der oben angezeigten Obligation pr. 120 f. C. M. den Betrag von 48 f. C. M. erreicht, folglich an jährl. Interessen 2 f. 52 x östr. W. entfallen, so können die vom 1t Oktober 1857 bis dahin 1861 fälligen Zinsen auf Bestreitung der seiner Zeit eintretenden Stiftungserrichtungsauslagen und der Uiberrest auf heil. Messen nach obiger Meinung verwendet werden; und sollen die Partizipanten erhalten:
1. der persolvirende Priester für eine hl. Messe samt Vermelden à 78 x, macht 1 f. 56 x
2. [der] Meßner à 15 x = 30
3. die Ministranten à 5 x = 10
4. [die] Kirche auf Erfordernisse à 28 x = 56
in Suma 2 f. 52 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Wir gefertigten Kirchenvorsteher verbinden uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitals-Interessen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß zu vertheilen unter die Partizipanten, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t Oktober 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, nach den
Překlad
Č. 30 [nahoře: † 13. července 1838]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle závěti sepsané v Dolním Týnci dne 11. července 1838, odstavec 9, věnoval Wenzel Strappe, zahradník (malorolník) v Dolním Týnci č. 17, rovněž v litoměřickém úředním okrese, dobrovolně 40 zl., slovy čtyřicet zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků 2 zl. k. m. byly v třebušínském farním kostele každoročně čteny dvě mše svaté za spásu duše zakladatele. [připsáno: † A. Maria 25. srpna 1820]
Poněvadž byl za těchto 40 zl. k. m. zakoupen podíl na obligaci národní půjčky na 120 zl. k. m. po 5 % č. 35.780/1854, znějící na „vlastní kapitál farního kostela v Třebušíně, okres Litoměřice v Čechách", vydané ve Vídni 1. října 1857, od kteréhožto dne také běží úroky, a obligace byla převzata do úschovy v třebušínské kostelní pokladně a vzata do účetního příjmu; a poněvadž tento podíl dosahuje částky 48 zl. k. m., a ročně na něj tedy připadá úrok 2 zl. 52 kr. rakouské měny, mohou být úroky splatné od 1. října 1857 do téhož dne roku 1861 použity na úhradu výloh, které svého času vzniknou se zřízením nadace, a zbytek na mše svaté na výše uvedený úmysl; a oprávnění mají dostat:
1. sloužící kněz za jednu mši svatou včetně ohlášení po 78 kr., činí 1 zl. 56 kr.
2. kostelník po 15 kr. = 30 kr.
3. ministranti po 5 kr. = 10 kr.
4. kostel na potřeby po 28 kr. = 56 kr.
úhrnem 2 zl. 52 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
My podepsaní představení kostela zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. října 1861, podle …
Sken 49 – str. 45: Nadace č. 30 (Wenzel Strappe), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
obigen Bestimmungen des Stifters, so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung treu u. gewissenhaft zu erfüllen; ebenso die bis dahin seit dem 1t Oktober 1857 fälligen Zinsen nach den obigen Bestimmungen zu verwenden.
Urkund dessen haben die Gefertigten drei gleichlautende Pare dieses Stiftbriefes ausgefertigt, eigenhändig unterschrieben, u. zwei Zeugen zur Mitfertigung erbeten; und ist von diesem Stiftbriefe ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitm. Consistorium, u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 28. Oktober 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. Pers. Dechant (?) · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kommissär, zugleich Rechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
(L. S.) N. 576. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser.
N. 6386/2. Vom Leitmeritzer bischöfl. Consistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz am 31. Dezember 1862.
(L. S.) Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldirktr.
N. 5949. Wird bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. (L. S.) Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… výše uvedených ustanovení zakladatele – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace – budeme věrně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; stejně tak že úroky splatné od 1. října 1857 do té doby použijeme podle výše uvedených ustanovení.
Na doklad toho podepsaní vyhotovili tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny, vlastnoručně je podepsali a požádali dva svědky o spolupodpis; jeden stejnopis byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 28. října 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář a osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 576. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6386/2. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
(místo pečeti) Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. (místo pečeti) Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 50 – str. 46: Nadace č. 31 (Wenzel Schulze ze Staňkovic, odkaz z roku 1844), začátek
Přepis
31. [nahoře: † 27. Jänner 1844]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Testament Stankowitz 19. Jänner 1844 Absatz 2 Wenzel Schulze, Auszügner in Stankowitz No. 11, ebenfalls Leitm. Amtsbezirkes, 12 f., sage zwölf Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich in der Triebscher Pfarrkirche für sein Seelenheil an seinem Sterbetage, nämlich am 12. Jänner, oder an dem nächsten nicht verhinderten Tage eine heil. Messe gelesen werden möchte.
Da jedoch dieses Kapital pr. 12 f. nicht das erforderliche Minimum an Interessen für eine heil. Messe abwirft, so haben die testamentarischen Erben Franz Schulze und Theresia verehelichte Tschosch (?) dasselbe durch eine freywillige Zulage von 8 f. C. M. auf 20 f., sage Zwanzig Gulden C. Mze erhöht, welche auch in der Triebscher Kirchenrechnung vom J. 1845 unter dem neuen Empfange ausgewiesen erscheinen, u. da mittelst dieser 20 f. C. Mze ein Antheil an der Nationalanlehens-Obligation pr. 120 f. C. Mze à 5 pct. No. 35780/1854 dto. Wien am 1t Oktober 1857 – seit welcher Zeit auch die Zinsen zu laufen begonnen haben, erkauft, in die Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen, u. in Rechnungsempfang gestellt worden ist, u. hiemit dieser Antheil an der oben angezeigten Obligation pr. 120 f. C. M. den Betrag von 24 f. erreicht, folglich an jährl. Interessen 1 f. 26 x österr. W. entfallen: so können von den vom 1t Oktober 1857 bis dahin 1861 fälligen Interessen die seiner Zeit eintretenden Stiftungserrichtungsauslagen bestritten werden, u. die Partizipanten erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 78 x
2. [der] Meßner … 15 x
3. die Ministranten … 5 x
4. [die] Kirche auf Erfordernisse … 28 x
in Suma 1 f. 26 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß der einzelnen Antheile entrichtet werden.
Wir gefertigten Kirchenvorsteher verbinden uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der vorge-
Překlad
Č. 31 [nahoře: † 27. ledna 1844]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle závěti sepsané ve Staňkovicích 19. ledna 1844, odstavec 2, věnoval Wenzel Schulze, výměnkář ve Staňkovicích č. 11, rovněž v litoměřickém úředním okrese, dobrovolně 12 zl., slovy dvanáct zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byla v třebušínském farním kostele každoročně čtena jedna mše svatá za spásu jeho duše v den jeho úmrtí, totiž 12. ledna, nebo v nejbližší volný den.
Poněvadž však tento kapitál 12 zl. nevynáší potřebné minimum úroků na jednu mši svatou, zvýšili jej závětní dědicové Franz Schulze a Theresia provdaná Tschoschová (?) dobrovolným příplatkem 8 zl. k. m. na 20 zl., slovy dvacet zlatých k. m., které jsou také vykázány v třebušínském kostelním účtu za rok 1845 mezi novými příjmy. A poněvadž byl za těchto 20 zl. k. m. zakoupen podíl na obligaci národní půjčky na 120 zl. k. m. po 5 % č. 35780/1854, vydané ve Vídni 1. října 1857, od kteréhožto dne také běží úroky, a obligace byla převzata do úschovy v třebušínské kostelní pokladně a vzata do účetního příjmu, a tento podíl dosahuje částky 24 zl., takže na něj ročně připadá úrok 1 zl. 26 kr. rakouské měny, mohou být z úroků splatných od 1. října 1857 do téhož dne roku 1861 uhrazeny výlohy, které svého času vzniknou se zřízením nadace, a oprávnění dostanou:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 78 kr.
2. kostelník … 15 kr.
3. ministranti … 5 kr.
4. kostel na potřeby … 28 kr.
úhrnem 1 zl. 26 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru jednotlivých podílů.
My podepsaní představení kostela zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že bez svolení nadří-
Sken 51 – str. 47: Nadace č. 31 (Wenzel Schulze), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
setzten kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche eigentlich vom 1t Oktober 1861 hiemit in Wirksamkeit treten, nach den obigen, von der kompetenten Stiftungsbehörde abgeänderten Bestimmungen des Stifters – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzl. Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung treu u. gewissenhaft zu erfüllen; eben so die bis dahin vom 1t Oktober 1857 fälligen Zinsen nach der obigen Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen haben die Gefertigten drei gleichlautende Pare dieses Stiftbriefes ausgefertigt, dieselben eigenhändig unterschrieben u. zwei Zeugen zur Mitfertigung erbeten; und ist von diesem Stiftbriefe ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitm. Consistorium, und das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 28. Oktober 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. 576. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverw. (L. S.)
N. E. 6386. Vom Leitm. b. Consistorium wird diese Stiftung angenommen u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz am 31. Dezember 1862.
(L. S.) Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldirktr.
N. 5949. Wird bestättigt. (L. S.) Von der k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… zeného příslušného úřadu s ním neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které vlastně nabývají účinnosti od 1. října 1861, budeme podle výše uvedených, příslušným nadačním úřadem pozměněných ustanovení zakladatele – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace – věrně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; stejně tak že úroky splatné od 1. října 1857 do té doby použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho podepsaní vyhotovili tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny, vlastnoručně je podepsali a požádali dva svědky o spolupodpis; jeden stejnopis byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 28. října 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 576. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6386. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
(místo pečeti) Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 52 – str. 48: Nadace č. 32 (vdovy Theresia a M. Anna Kökertovy za bratry Wenzela a Franze), začátek
Přepis
32. [nahoře: Wenzl † 27. Aug. 1849 · Franz † 10. Mai 1850]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirkes, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Triebsch am 1t Dezember 1861 die beiden Witwen Theresia u. M. Anna Kökert aus Triebsch zwanzig vier Gulden 43½ x C. Mze auf zwei heil. Messen für ihre † Ehemänner resp. Gebrüder Wenzel u. Franz Kœkert, jährlich an einem beliebigen Tage zu lesen, gewidmet haben.
Da nun für 19 f. C. Mze von obigem Betrage die Staatsschuldverschreibung No. 88007/1854 dto. Wien 1t Juli 1858 über 20 f. zu 5 pct. in klingender Münze lautend auf die Pfarrkirche zu Triebsch als Franz u. Wenzel Kökertsche Messenstiftung angekauft wurde, u. vom 1t Juli 1861 an die Interessen zu laufen anfangen: so sollen nach Inhalt der Widmungserklärung von den jährlich entfallenden Interessen pr. 1 f. 5 x die Partizipanten auf folgende Weise betheilt werden, als:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 80 x
2. [der] Meßner … 8 x
3. die Ministranten … 2 x
4. [die] Kirche … 15 x
in Suma 1 f. 5 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Von den erübrigten 5 f. 43½ x C. Mze aber sollen die etwaigen Errichtungsauslagen bestritten und noch einige heil. Messen auf obige Meinung gelesen werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen, und daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, und die Zinsen derselben vom Tage ihrer Ausstellung zu laufen begonnen haben: so verpflichten wir gefertigten Kirchenvorsteher uns und unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen der beiden verwitweten Stifterinnen Theresia u. M. Anna Kökert
[tužkou na okraji:] 20 f. · 5 f. 43½
Překlad
Č. 32 [nahoře: Wenzl † 27. srpna 1849 · Franz † 10. května 1850]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Třebušíně 1. prosince 1861 věnovaly obě vdovy Theresia a M. Anna Kockertovy z Třebušína dvacet čtyři zlaté 43½ kr. k. m. na dvě mše svaté za své † manžely, bratry Wenzela a Franze Kökertovy, které mají být čteny každoročně v libovolný den.
Poněvadž byl za 19 zl. k. m. z uvedené částky zakoupen státní dluhopis č. 88007/1854, vydaný ve Vídni 1. července 1858, na 20 zl. po 5 % ve zvonivé minci, znějící na farní kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Franze a Wenzela Kökertových", a úroky začínají běžet od 1. července 1861, mají být podle věnovacího prohlášení z ročních úroků 1 zl. 5 kr. oprávnění poděleni takto:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 80 kr.
2. kostelník … 8 kr.
3. ministranti … 2 kr.
4. kostel … 15 kr.
úhrnem 1 zl. 5 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Ze zbylých 5 zl. 43½ kr. k. m. mají být uhrazeny případné výlohy se zřízením nadace a ještě čteno několik mší svatých na výše uvedený úmysl.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky z něj začaly běžet ode dne jeho vystavení, zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, podle nichž – v plné shodě s vůlí obou ovdovělých zakladatelek Theresie a M. Anny Kökertových –
Sken 53 – str. 49: Nadace č. 32 (bratři Kökertovi), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
und gemäß der stiftungsbehördlichen Abgestaltung jährlich eine heil. Messe für ihre † Ehemänner, resp. Gebrüder Wenzel u. Franz Kökert an einem beliebigen Tage in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden soll, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung vom 1t Juli 1861 angefangen, genau u. gewissenhaft zu erfüllen, eben so den besagten Uiberrest von 5 f. 43½ x C. Mze nach obiger Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen sind drei gleichlautende Parien dieses Stiftbriefes von uns Kirchenvorstehern u. zwei erbetenen Zeugen unterfertigt, u. ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Konsistorio zu Leitmeritz u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 4. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 575. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser. (L. S.)
N. E. 6387. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31t Dezember 1862.
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzlydrktr.
No. 5949. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… a podle úpravy provedené nadačním úřadem má být každoročně v libovolný den v třebušínském farním kostele čtena jedna mše svatá za jejich † manžely, bratry Wenzela a Franze Kockertovy – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu, počínaje 1. červencem 1861; stejně tak že řečený zbytek 5 zl. 43½ kr. k. m. použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho byly tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny podepsány námi, představenými kostela, a dvěma požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské konzistoři v Litoměřicích a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 4. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 575. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6387. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 54 – str. 50: Nadace č. 33 (Antonia svobodná paní z Puteani za manžela Franze Carla), začátek
Přepis
33. [nahoře: † 28. Mai 1858]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Erklärung der hochgeb. Antonia Freyin v. Puteani, geb. Gräfin Morzin, dto. Prag am 27. Juli 1859 dieselbe 60 f. C. Mze oder 63 f. östr. W. mittelst einer Obligation des Nationalanlehens vom J. 1854 zu 5 % verzinslich zu dem Zwecke gewidmet habe, daß von den entfallenden Interessen pr. 3 f. C. Mze oder 3 f. 15 x östr. W. jährlich drei heil. Messen für das Seelenheil ihres † Gatten Franz Carl Freyherrn v. Puteani, und zwar an seinem Geburts-, Namens- u. Sterbetage jedes Jahres, also am 15. November, 28./29. Jänner u. 28. Mai in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten, wofür nach der Bestimmung der Frau Stifterin erhalten sollen:
1. der persolvirende Priester für eine heil. Messe samt Vermelden 70 x, macht 2 f. 10 x
2. [der] Kirchendiener 10 x = 30
3. die Ministranten 3 x = 9 x
4. [die] Kirche auf Erfordernisse 22 x = 66 x
in Suma 3 f. 15 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun der gewidmete Stiftungsbetrag pr. 60 f. C. M. in der Nationalanlehens-Obligation dto. Wien 1. Juli 1858 Z. 67690, vinkulirt für die Kirche zu Triebsch als Messenstiftung des Franz Karl Freyherrn v. Puteani mit 5 % Verzinsung in klingender Münze vom 1t Juli 1858 an in der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen und in Rechnungsempfang gestellt worden ist; da ferner die Stiftungserrichtungskosten von der Stifterin aus Eigenem bestritten werden: so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t Juli 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige
Překlad
Č. 33 [nahoře: † 28. května 1858]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle prohlášení vysoce urozené Antonie svobodné paní z Puteani, rozené hraběnky Morzinové, daného v Praze 27. července 1859, věnovala jmenovaná 60 zl. k. m. čili 63 zl. rakouské měny v obligaci národní půjčky z roku 1854 úročené 5 % k tomu účelu, aby z plynoucích úroků 3 zl. k. m. čili 3 zl. 15 kr. r. m. byly každoročně čteny tři mše svaté za spásu duše jejího † manžela Franze Carla svobodného pána z Puteani, a to v den jeho narození, jmenin a úmrtí, tedy 15. listopadu, 28. (opraveno z 29.) ledna a 28. května, v třebušínském farním kostele; za to mají podle určení paní zakladatelky dostat:
1. sloužící kněz za jednu mši svatou včetně ohlášení 70 kr., činí 2 zl. 10 kr.
2. kostelník 10 kr. = 30 kr.
3. ministranti 3 kr. = 9 kr.
4. kostel na potřeby 22 kr. = 66 kr.
úhrnem 3 zl. 15 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byla věnovaná nadační částka 60 zl. k. m. v obligaci národní půjčky, vydané ve Vídni 1. července 1858 pod č. 67690, vinkulované pro kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Franze Karla svobodného pána z Puteani", s 5% úrokem ve zvonivé minci od 1. července 1858, převzata do úschovy v třebušínské kostelní pokladně a vzata do účetního příjmu; a poněvadž náklady na zřízení nadace hradí zakladatelka z vlastního: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. července 1861, – dokud výnos nadace [neklesne] pod příslušné …
Sken 55 – str. 51: Nadace č. 33 (Puteani), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt –, an den oben von der Frau Stifterin bezeichneten, und von der Stiftungsbehörde abgeänderten Tagen, u. im Verhinderungsfalle an den nächsten ungehinderten Tagen – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung treu u. gewissenhaft zu erfüllen, so wie auch die vom 1t Juli 1859 bis dahin fälligen Interessen für heil. Messen zu verwenden.
Urkund dessen sind drei gleichlautende Parien dieses Stiftbriefes ausgefertigt, haben sich die Gefertigten eigenhändig unterschrieben u. zwei Zeugen zur Mitfertigung erbeten; und ist von diesem Stiftbriefe ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitmeritzer Konsistorio, u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 5. November 1862.
(L. S.) Josef Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Ptr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 570. Coram me, Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser. (L. S.)
N. E. 6388. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. Leitmeritz am 31. Dezember 1862. (L. S.)
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldrktr.
N. 5949. Wird bestättigt. Von der k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. (L. S.) Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… zákonné minimum poplatků za mešní nadace –, budeme ve dnech výše určených paní zakladatelkou a pozměněných nadačním úřadem, a v případě překážky v nejbližších volných dnech, věrně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; stejně tak že úroky splatné od 1. července 1859 do té doby použijeme na mše svaté.
Na doklad toho byly vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny, podepsaní se vlastnoručně podepsali a požádali dva svědky o spolupodpis; jeden stejnopis byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 5. listopadu 1862.
(místo pečeti) Josef Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 570. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6388. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 56 – str. 52: Nadace č. 34 (vdova Barbara Faust za manžela Johanna Fausta), začátek
Přepis
34. [nahoře: † 28. Juli 1858]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Triebscher Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Triebsch am 28. Juli 1861 Barbara Faust, Witwe nach dem † Johann Faust, gewesenem Bräuhauspächter in Triebsch, eine Staatsschuldverschreibung No. 65529/1854 über 20 f. 5 pct. in klingender Münze, lautend an die Kirche zu Triebsch als Messenstiftung des Johann Faust, dto. 1t Jänner 1859 verzinslich, zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden jährl. Interessen eine heil. Messe, wo möglich am Sterbetage ihres Ehemannes Johann Faust, also am 28. Juli oder am nächsten ungehinderten Tage für dessen Seelenheil in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchte, indem die Stiftungserrichtungskosten die Stifterin aus Eigenem bestreiten will.
Da nun von diesem Stiftungskapitale alljährlich 1 f. 5 x östr. W. an Interessen entfallen: so sollen nach möglichster Berücksichtigung der Widmungsurkunde dieselben auf folgende Weise unter die Partizipanten vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden … 75 x
2. [dem] Meßner … 10 x
3. den Ministranten … 2 x
4. der Kirche … 18 x
in Suma 1 f. 5 x
so wie auch die vom 1t Jänner 1859 bis dahin 1861 fälligen Interessen ebenfalls auf heil. Messen nach obiger Meinung verwendet werden sollen; die Einkommensteuer aber soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Wir gefertigten Kirchenvorsteher haben oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen und gehörig in Rechnungsempfang gestellt, u. verpflichten
Překlad
Č. 34 [nahoře: † 28. července 1858]
My níže podepsaní duchovní a světští představení třebušínského farního kostela sv. Mikuláše, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Třebušíně 28. července 1861 věnovala Barbara Faustová, vdova po † Johannu Faustovi, někdejším nájemci pivovaru v Třebušíně, dobrovolně na mešní nadaci státní dluhopis č. 65529/1854 na 20 zl. po 5 % ve zvonivé minci, znějící na kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Johanna Fausta", úročený od 1. ledna 1859, s určením, aby z ročních úroků byla v třebušínském farním kostele čtena jedna mše svatá za spásu jeho duše, pokud možno v den úmrtí jejího manžela Johanna Fausta, tedy 28. července, nebo v nejbližší volný den; náklady na zřízení nadace chce zakladatelka uhradit z vlastního.
Poněvadž z tohoto nadačního kapitálu ročně plyne úrok 1 zl. 5 kr. rakouské měny, má být – s co největším ohledem na věnovací listinu – rozdělován mezi oprávněné takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení … 75 kr.
2. kostelníkovi … 10 kr.
3. ministrantům … 2 kr.
4. kostelu … 18 kr.
úhrnem 1 zl. 5 kr.
Rovněž úroky splatné od 1. ledna 1859 do téhož dne roku 1861 mají být vynaloženy na mše svaté na výše uvedený úmysl; daň z příjmu pak mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
My podepsaní představení kostela jsme výše popsaný státní dluhopis převzali do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně jej vzali do účetního příjmu, a zavazujeme …
Sken 57 – str. 53: Nadace č. 34 (Johann Faust), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
hiemit uns und unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben, u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche eigentlich vom 1t Juli 1861 hiemit in Wirksamkeit treten, und vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen der Stifterin Barbara Faust nach der Abgestaltung der Stiftungsbehörde jährlich eine heil. Messe für das Seelenheil ihres Ehemannes Johann Faust am 28. Juli als an dem Sterbetage desselben, oder am nächsten ungehinderten Tage in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden soll, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen, eben so die bis dahin vom 1t Jänner 1859 fälligen Zinsen nach der obigen Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den gefertigten Kirchenvorstehern u. zwei hiezu erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben und ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitmeritzer Konsistorio und das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 4. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patron. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 571. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser. (L. S.)
N. E. 6389. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31t Dezember 1862.
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldirektor
No. 5949. Wird bestättigt. (L. S.) Von der k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… tímto sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které vlastně nabývají účinnosti od 1. července 1861 a podle nichž má být – v plné shodě s vůlí zakladatelky Barbary Faustové a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čtena jedna mše svatá za spásu duše jejího manžela Johanna Fausta 28. července, v den jeho úmrtí, nebo v nejbližší volný den v třebušínském farním kostele, – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. ledna 1859 použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými představenými kostela a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 4. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 571. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6389. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 58 – str. 54: Nadace č. 35 (Anna Maria Richter za dceru Rosinu a manžela Antona Manna), začátek
Přepis
35. [nahoře: † Ros. 21. Nov. 1856 · † Ant. 5. Aug. 1854]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Stankowitz am 20t Oktober 1861 Anna Maria Richter 50 f., sage fünfzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich drei heil. Messen, und zwar eine an einem beliebigen Tage für ihre † Tochter Rosina, verehelichte Mann aus Ritschen No. 45, die zweite wo möglich am 21. November als an ihrem, u. die dritte am 5. August als am Sterbetage ihres Ehemannes Anton Mann, oder im Verhinderungsfalle an den nächstfolgenden ungehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da nun mittelst obiger 50 f. C. M. die Staatsschuldverschreibung No. 168 zu 5 pct. über 59 f. C. M., lautend an die Triebscher Pfarrkirche als deren eigenes Messenstiftungskapital, dto. Wien am 1t Juni 1857 – von welchem Tage an auch die jährlichen Interessen zu laufen begonnen haben, – erkauft, u. hiemit der Betrag von 61 f. 95 x östr. W. erzielt worden ist, welcher jährlich 3 f. 7¼ x an Interessen abwirft: so sollen nach der stifterischen Bestimmung jährlich drei heil. Messen gelesen u. die jährl. Interessen pr. 3 f. 7¼ x östr. W. auf folgende Weise unter die Partizipanten vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden à 78 x, macht 2 f. 34 x
2. [dem] Meßner 8 x = 24 x
3. [den] Ministranten 2¾ x = 7¼ x
4. der Kirche 14 x = 42 x
in Suma 3 f. 7¼ x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, auch die Zinsen vom Tage der Ausstellung zu laufen begonnen haben, – wovon die vom 1t Juni 1857 bis dahin
Překlad
Č. 35 [nahoře: † Ros. 21. listopadu 1856 · † Ant. 5. srpna 1854]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané ve Staňkovicích 20. října 1861 věnovala Anna Maria Richterová dobrovolně 50 zl., slovy padesát zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly každoročně čteny tři mše svaté: jedna v libovolný den za její † dceru Rosinu, provdanou Mannovou z Rýdče č. 45, druhá pokud možno 21. listopadu, v den jejího úmrtí, a třetí 5. srpna, v den úmrtí jejího manžela Antona Manna, nebo v případě překážky v nejbližších následujících volných dnech, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž byl za uvedených 50 zl. k. m. zakoupen státní dluhopis č. 168 po 5 % na 59 zl. k. m., znějící na třebušínský farní kostel jako jeho vlastní mešní nadační kapitál, vydaný ve Vídni 1. června 1857 – od kteréhožto dne také běží roční úroky –, a tím bylo dosaženo částky 61 zl. 95 kr. rakouské měny, která ročně vynáší 3 zl. 7¼ kr. úroků: mají být podle určení zakladatelky každoročně čteny tři mše svaté a roční úroky 3 zl. 7¼ kr. r. m. rozdělovány mezi oprávněné takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení po 78 kr., činí 2 zl. 34 kr.
2. kostelníkovi 8 kr. = 24 kr.
3. ministrantům 2¾ kr. = 7¼ kr.
4. kostelu 14 kr. = 42 kr.
úhrnem 3 zl. 7¼ kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky začaly běžet ode dne jeho vystavení, – z nichž úroky od 1. června 1857 do …
Sken 59 – str. 55: Nadace č. 35 (Anna Maria Richter), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
1861 fälligen zur Bestreitung der etwaigen Errichtungsauslagen u. der Uiberrest auf heil. Messen nach obiger Meinung verwendet werden sollen, – so verpflichten wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Kapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen jährlich zu erheben, u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t Juli 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, u. vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen der Stifterin A. Maria Richter nach der Abgestaltung der Stiftungsbehörde jährlich drei heil. Messen u. zwar eine an einem beliebigen Tage für ihre † Tochter Rosina verehelichte Mann aus Ritschen No. 45, die zweite wo möglich am 21. Novbr. als an ihrem, u. die dritte am 5. August als am Sterbetage ihres Ehemannes Anton Mann oder im Verhinderungsfalle an den nächstfolgenden ungehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden sollen, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen, eben so die bis dahin vom 1t Juni 1857 fälligen Zinsen nach den obigen Bestimmungen zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den Gefertigten u. zwei hiezu erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben, u. ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem bischöfl. Leitmeritzer Konsistorio, u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 5. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. Pers. Dech. (?) · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
(L. S.) N. E. 572. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser.
N. E. 6390. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862.
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldirektor
No. 5949. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 20. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… roku 1861 splatné mají být použity na úhradu případných výloh se zřízením nadace a zbytek na mše svaté na výše uvedený úmysl, – zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. července 1861 a podle nichž mají být – v plné shodě s vůlí zakladatelky A. Marie Richterové a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čteny tři mše svaté, a to jedna v libovolný den za její † dceru Rosinu, provdanou Mannovou z Rýdče č. 45, druhá pokud možno 21. listopadu, v den jejího úmrtí, a třetí 5. srpna, v den úmrtí jejího manžela Antona Manna, nebo v případě překážky v nejbližších následujících volných dnech, v třebušínském farním kostele, – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. června 1857 použijeme podle výše uvedených ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý biskupské litoměřické konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 5. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář a osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 572. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6390. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 20. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 60 – str. 56: Nadace č. 36 (A. Maria Richter ze Staňkovic za manžela Ignaze Richtera), začátek
Přepis
36. [nahoře: † 12. Jänner 1857]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Erklärung der A. Maria Richter aus Stankowitz No. 21, ebenfalls Leitmeritzer Bezirks, dto. Stankowitz am 30. Jänner 1857 dieselbe ein Kapital von 20 f., sage zwanzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen pr. 1 f. C. M. jährlich eine heil. Messe und zwar wo möglich an dem Sterbetage ihres Ehegatten Ignaz Richter, also am 12. Jänner oder dem nächsten ungehinderten Tage für dessen Seelenheil in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchte.
Da mittelst dieser 20 f. C. M. die Nationalanlehensobligation pr. 20 f. zu 5 pct. dto. Wien am 1t Juli 1857 No. 6836/1854 [vepsáno nad řádkem: 1857 No. 34654 gekauft u. 1860 umschrieben auf No. 68736], lautend auf die Kirche zu Triebsch als Messenstiftung des Ignaz Richter, von welchem Tage auch die Zinsen zu laufen begonnen haben, erkauft, in der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. in Rechnungsempfang gestellt worden ist, u. hiemit an jährl. Zinsen 1 f. C. M. o. 1 f. 5 x östr. W. entfallen: so sollen die Partizipanten erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 77 x
2. [der] Meßner … 10½ x
3. [der] Ministrant … 3½ x
4. die Kirche auf Erfordernisse … 14 x
in Suma 1 f. 5 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden. Die vom 1t Juli 1857 bis dahin 1861 fälligen Interessen eben auf heil. Messen nach obiger Meinung, und der beim Ankaufe der Staatsschuldverschreibung verbliebene Kursgewinn zur Bestreitung der Stiftungserrichtungskosten verwendet werden.
Wir gefertigten Kirchenvorsteher verbinden uns u. unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitals-Interessen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t Juli 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, nach den obigen, von der Stiftungsbehörde angenommenen Bestimmungen der Stifterin, – so lange
[tužkou:] Für d. Kirchenrechng. 1857!
Překlad
Č. 36 [nahoře: † 12. ledna 1857]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle prohlášení A. Marie Richterové ze Staňkovic č. 21, rovněž v litoměřickém okrese, daného ve Staňkovicích 30. ledna 1857, věnovala jmenovaná dobrovolně kapitál 20 zl., slovy dvacet zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků 1 zl. k. m. byla každoročně čtena jedna mše svatá, a to pokud možno v den úmrtí jejího manžela Ignaze Richtera, tedy 12. ledna, nebo v nejbližší volný den, za spásu jeho duše v třebušínském farním kostele.
Poněvadž byla za těchto 20 zl. k. m. zakoupena obligace národní půjčky na 20 zl. po 5 %, vydaná ve Vídni 1. července 1857, č. 6836/1854 [vepsáno: roku 1857 koupeno č. 34654 a roku 1860 přepsáno na č. 68736], znějící na kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Ignaze Richtera", od kteréhožto dne také běží úroky, a byla převzata do úschovy v třebušínské kostelní pokladně a vzata do účetního příjmu, a ročně z ní plyne úrok 1 zl. k. m. čili 1 zl. 5 kr. rakouské měny: mají oprávnění dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 77 kr.
2. kostelník … 10½ kr.
3. ministrant … 3½ kr.
4. kostel na potřeby … 14 kr.
úhrnem 1 zl. 5 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů. Úroky splatné od 1. července 1857 do téhož dne roku 1861 mají být rovněž vynaloženy na mše svaté na výše uvedený úmysl a kurzovní zisk, který zbyl při nákupu státního dluhopisu, na úhradu nákladů na zřízení nadace.
My podepsaní představení kostela zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. července 1861, podle výše uvedených, nadačním úřadem přijatých ustanovení zakladatelky, – dokud …
[Poznámka tužkou:] Pro kostelní účet 1857!
Sken 61 – str. 57: Nadace č. 36 (Ignaz Richter), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung treu u. gewissenhaft zu erfüllen, ebenso die bis dahin vom 1t Juli 1857 fälligen Zinsen u. den beim Ankaufe der Staatsschuldverschreibung verbliebenen Kursgewinn nach obiger Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen haben die Gefertigten drei gleichlautende Parien dieses Stiftbriefes ausgefertigt, eigenhändig unterschrieben, und zwei Zeugen zur Mitfertigung erbeten, und ist von diesem Stiftbriefe ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem Leitmeritzer bischöfl. Konsistorio und das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 29. Oktober 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. Jos. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 573. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverweser.
N. E. 6391. Vom Leitmeritzer bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862.
Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzlydirektor
N. 5949. Wird bestättigt. (L. S.) Von der k. k. Statthalterei. Prag am 20./30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme věrně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. července 1857 a kurzovní zisk, který zbyl při nákupu státního dluhopisu, použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho podepsaní vyhotovili tři stejně znějící stejnopisy této nadační listiny, vlastnoručně je podepsali a požádali dva svědky o spolupodpis; jeden stejnopis byl předán c. k. místodržitelství, druhý litoměřické biskupské konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 29. října 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. Jos. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 573. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6391. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862.
Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. místodržitelství, v Praze dne 20. nebo 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 62 – str. 58: Nadace č. 37 (Josef Kempsch z Dolního Týnce za prarodiče Kockertovy), začátek
Přepis
37. [nahoře: † J. Chr. 21. Mai 1847 · † Dor. 22. Juli 1845]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Niedertenzel am 3. November 1861 Josef Kempsch, Bauer in Niedertenzel No. 18, Leitmeritzer Amtsbezirks, 50 f., sage fünfzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich zwei heil. Messen für seine † Großeltern Johann Christoph und A. Dorothea Kockert, und zwar, wo möglich an ihren Sterbetagen, also am 21t Mai u. 22. Juli, im Verhinderungsfalle aber an den nächsten ungehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da jedoch mittelst dieses Betrages von … 50 f. C. Mze
dann der Kaschteschen Stiftung pr. … 60 f.
[der] Fischerschen [Stiftung pr.] … 40 f.
und [der] Kralschen [Stiftung pr.] … 40 f.
in Suma 190 f.
die Staatsschuldverschreibung No. 40162/1854 über 200 f. à 5 pct. sub titulo die Triebscher Kirchenkassa dto. Wien am 1t August 1856 angekauft u. dadurch für obige 50 f. C. M. der Antheil pr. 52 f. 38 x C. M. oder 55 f. 26 x östr. W. erzielt wurde, welcher jährlich 2 f. 76 x östr. W. an Interessen abwirft; so sollen dieselben nach Bestimmung der Widmungsurkunde auf folgende Weise unter die Partizipanten vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden à 90 x, macht 1 f. 80 x
2. [dem] Meßner 15 x = 30 x
3. [den] Ministranten 5 x = 10 x
4. der Kirche 28 x = 56 x
in Suma 2 f. 76 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, u. die Zinsen derselben vom Tage ihrer
Překlad
Č. 37 [nahoře: † J. Chr. 21. května 1847 · † Dor. 22. července 1845]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Dolním Týnci 3. listopadu 1861 věnoval Josef Kempsch, sedlák v Dolním Týnci č. 18, úřední okres Litoměřice, dobrovolně 50 zl., slovy padesát zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly každoročně čteny dvě mše svaté za jeho † prarodiče Johanna Christopha a A. Dorotheu Kockertovy, a to pokud možno v den jejich úmrtí, tedy 21. května a 22. července, v případě překážky pak v nejbližších volných dnech, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž však byl za tuto částku … 50 zl. k. m.,
dále za Kaschteho nadaci … 60 zl.,
Fischerovu nadaci … 40 zl.
a Kralovu nadaci … 40 zl.,
úhrnem 190 zl.,
zakoupen státní dluhopis č. 40162/1854 na 200 zl. po 5 %, znějící na třebušínskou kostelní pokladnu, vydaný ve Vídni 1. srpna 1856, a tím bylo pro uvedených 50 zl. k. m. dosaženo podílu 52 zl. 38 kr. k. m. čili 55 zl. 26 kr. rakouské měny, který ročně vynáší 2 zl. 76 kr. r. m. úroků; mají být tyto úroky podle určení věnovací listiny rozdělovány mezi oprávněné takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení po 90 kr., činí 1 zl. 80 kr.
2. kostelníkovi 15 kr. = 30 kr.
3. ministrantům 5 kr. = 10 kr.
4. kostelu 28 kr. = 56 kr.
úhrnem 2 zl. 76 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky z něj ode dne jeho …
Sken 63 – str. 59: Nadace č. 37 (prarodiče Kockertovi), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
Ausstellung zu laufen begonnen haben, – wovon die vom 1t August 1856 bis dahin 1861 fälligen zu den seiner Zeit eintretenden Errichtungsauslagen u. der Uiberrest auf heil. Messen verwendet werden sollen: so verpflichten wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben, u. unter die Partizipanten zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t August 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, u. vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen des Stifters Josef Kempsch, gemäß der stiftungsbehördlichen Abgestaltung jährlich zwei heil. Messen für seine † Großeltern Johann Christof u. A. Dorothea Kockert und zwar wo möglich an ihren Sterbetagen als am 21. Mai u. 22. Juli, im Verhinderungsfalle aber an den nächsten ungehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden sollen, so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen; ebenso die bis dahin vom 1. August 1856 fälligen Zinsen nach den obigen Bestimmungen zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den Gefertigten u. zwei Zeugen eigenhändig unterschrieben, und ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem Leitm. b. Konsistorio u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 3. November 1862.
(L. S.) Josef Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 574. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverw.
N. E. 6392. Vom Leitm. b. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862. Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzlei-Direkt.
N. 5949. Wird bestättigt. Von der k. k. Statthalterei. Prag am 20./30. Jänner 1863. (L. S.) Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… vystavení začaly běžet, – z nichž úroky splatné od 1. srpna 1856 do téhož dne roku 1861 mají být použity na výlohy, které svého času vzniknou se zřízením nadace, a zbytek na mše svaté: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. srpna 1861 a podle nichž mají být – v plné shodě s vůlí zakladatele Josefa Kempsche a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čteny dvě mše svaté za jeho † prarodiče Johanna Christofa a A. Dorotheu Kockertovy, a to pokud možno v den jejich úmrtí, tedy 21. května a 22. července, v případě překážky pak v nejbližších volných dnech, v třebušínském farním kostele, dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. srpna 1856 použijeme podle výše uvedených ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými a dvěma svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý litoměřické biskupské konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 3. listopadu 1862.
(místo pečeti) Josef Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 574. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6392. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862. Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře.
Č. 5949. Potvrzuje se. C. k. místodržitelství, v Praze dne 20. nebo 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 64 – str. 60: Nadace č. 38 (výměnkář Franz Kaschte a manželka Elisabet), začátek
Přepis
38. [nahoře: † Elis. 5. Aug. 1856]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirkes, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. [ves – nepřečteno] am 5. November 1861 Franz Kaschte, Auszügner in [táž ves] No. 7, Leitm. Amtsbezirkes, 60 f., sage sechzig Gulden in C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich drei heil. Messen, u. zwar eine wo möglich am Sterbetage seines Eheweibes Elisabet, nämlich am 5. August, die zweite an seinem künftigen Sterbetage, oder im Verhinderungsfalle an den nächsten nicht behinderten Tagen, u. die dritte für ihr beiderseitiges Seelenheil an einem beliebigen Tage in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da nun mittelst dieses Betrages von … 60 f. C. Mze
dann der Kockertschen Stiftung pr. … 50 f.
dann der Fischerschen … 40 f.
und der Kralschen … 40 f.
in Suma 190 f.
die Staatsschuldverschreibung No. 40162/1854 über 200 f. à 5 pct. sub titulo die Triebscher Kirchenkassa dto. Wien am 1t August 1856 angekauft u. dadurch für obige 60 f. C. M. der Antheil pr. 63 f. 9½ x C. M. erzielt wurde, welcher jährlich 3 f. 31½ x österr. W. an Interessen abwirft: so sollen dieselben nach Bestimmung der Widmungsurkunde auf folgende Weise vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden à 80 x, macht 2 f. 40 x
2. [dem] Meßner 10 x = 30 x
3. [den] Ministranten 3 x = 9 x
4. der Kirche 17½ x = 52½ x
in Suma 3 f. 31½ x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, und die Zinsen derselben vom Tage ihrer Ausstellung zu laufen begonnen haben, – wovon die vom 1t August 1856 bis dahin 1861 fälligen zu den seiner Zeit eintretenden Errichtungsauslagen u. der Uiberrest auf heil. Messen verwendet werden sollen: so
Překlad
Č. 38 [nahoře: † Elis. 5. srpna 1856]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v [ves – nepřečteno] 5. listopadu 1861 věnoval Franz Kaschte, výměnkář v [téže vsi] č. 7, úřední okres Litoměřice, dobrovolně 60 zl., slovy šedesát zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly každoročně čteny tři mše svaté: jedna pokud možno v den úmrtí jeho manželky Elisabet, totiž 5. srpna, druhá v den jeho budoucího úmrtí, nebo v případě překážky v nejbližších volných dnech, a třetí za spásu duší obou v libovolný den, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž byl za tuto částku … 60 zl. k. m.,
dále za Kockertovu nadaci … 50 zl.,
Fischerovu nadaci … 40 zl.
a Kralovu nadaci … 40 zl.,
úhrnem 190 zl.,
zakoupen státní dluhopis č. 40162/1854 na 200 zl. po 5 %, znějící na třebušínskou kostelní pokladnu, vydaný ve Vídni 1. srpna 1856, a tím bylo pro uvedených 60 zl. k. m. dosaženo podílu 63 zl. 9½ kr. k. m., který ročně vynáší 3 zl. 31½ kr. rakouské měny úroků: mají být tyto úroky podle určení věnovací listiny rozdělovány takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení po 80 kr., činí 2 zl. 40 kr.
2. kostelníkovi 10 kr. = 30 kr.
3. ministrantům 3 kr. = 9 kr.
4. kostelu 17½ kr. = 52½ kr.
úhrnem 3 zl. 31½ kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky z něj začaly běžet ode dne jeho vystavení, – z nichž úroky splatné od 1. srpna 1856 do téhož dne roku 1861 mají být použity na výlohy, které svého času vzniknou se zřízením nadace, a zbytek na mše svaté: …
Sken 65 – str. 61: Nadace č. 38 (Franz Kaschte), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
verpflichten wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t August 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, u. vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen des Stifters Franz Kaschte nach der Abgestaltung der Stiftungsbehörde jährlich drei heil. Messen u. zwar eine wo möglich am Sterbetage seines Eheweibes, nämlich am 5. August, die zweite an seinem einstigen Sterbetage, oder im Verhinderungsfalle an den nächsten unbehinderten Tagen, und die dritte für ihr beiderseitiges Seelenheil an einem beliebigen Tage in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden sollen, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen, eben so die bis dahin vom 1t August 1856 fälligen Zinsen nach der obigen Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den Gefertigten u. zwei hiezu erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben, u. ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem Leitm. b. Konsistorio, u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 3. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 574. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amtsverw. (L. S.)
N. E. 6392. Vom Leitm. bischöfl. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862. Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzleidirektr.
No. 5949. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. srpna 1861 a podle nichž mají být – v plné shodě s vůlí zakladatele Franze Kaschteho a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čteny tři mše svaté, a to jedna pokud možno v den úmrtí jeho manželky, totiž 5. srpna, druhá v den jeho budoucího úmrtí, nebo v případě překážky v nejbližších volných dnech, a třetí za spásu duší obou v libovolný den, v třebušínském farním kostele, – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. srpna 1856 použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý litoměřické biskupské konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 3. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 574. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6392. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862. Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře.
Č. 5949. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 66 – str. 62: Nadace č. 39 (Josef Fischer z Dolního Týnce za příbuzné Johanna Christofa a Dorotheu Fischerovy), začátek
Přepis
39. [nahoře: † J. Chr. 3. Dzbr. 1809 · † Dor. 2. Dzbr. 1848 (původní zápis přeškrtnut)]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Niedertenzl am 7. November 1861 Josef Fischer, Bauer aus Niedertenzl No. 16, ebenfalls Leitm. Bezirks, 40 f., sage vierzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich zwei heil. Messen für seine † Anverwandten Johann Christof u. Dorothea Fischer, wo möglich an ihren Sterbetagen, nämlich am 28. März u. 2. Dezember, o. an den nächsten nicht verhinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da jedoch mittelst dieses Betrages von … 40 f. C. Mze
dann der Kaschteschen Stiftung pr. … 60 f.
dann der Kockertschen … 50 f.
und der Kralschen … 40 f.
in Suma 190 f.
die Staatsschuldverschreibung No. 40162/1854 über 200 f. à 5 pct. sub titulo die Triebscher Kirchenkassa dto. Wien am 1t August 1856 angekauft u. dadurch für obige 40 f. der Antheil pr. 42 f. 6¼ x C. M. oder 44 f. 20¾ x östr. W. erzielt wurde, welcher jährlich 2 f. 21 x östr. W. an Interessen abwirft; so sollen dieselben nach Bestimmung der Widmungsurkunde auf folgende Weise unter die Partizipanten vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden à 80 x, macht 1 f. 60 x
2. [dem] Meßner 10 x = 20 x
3. [den] Ministranten 3 x = 6 x
4. der Kirche 17½ x = 35 x
in Suma 2 f. 21 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen, u. daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, u. die Zinsen derselben vom Tage ihrer Ausstellung zu laufen begonnen haben, – wovon die vom 1t August 1856 bis dahin 1861 fälligen zur Bestreitung der etwaigen Errichtungskosten u. der Uiberrest auch noch auf heil. Messen für die genannten Verstorbenen verwendet werden sollen, – so ver-
Překlad
Č. 39 [nahoře: † J. Chr. 3. prosince 1809 · † Dor. 2. prosince 1848 (původní zápis přeškrtnut)]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Dolním Týnci 7. listopadu 1861 věnoval Josef Fischer, sedlák z Dolního Týnce č. 16, rovněž v litoměřickém okrese, dobrovolně 40 zl., slovy čtyřicet zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly každoročně čteny dvě mše svaté za jeho † příbuzné Johanna Christofa a Dorotheu Fischerovy, pokud možno v den jejich úmrtí, totiž 28. března a 2. prosince, nebo v nejbližších volných dnech, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž však byl za tuto částku … 40 zl. k. m.,
dále za Kaschteho nadaci … 60 zl.,
Kockertovu nadaci … 50 zl.
a Kralovu nadaci … 40 zl.,
úhrnem 190 zl.,
zakoupen státní dluhopis č. 40162/1854 na 200 zl. po 5 %, znějící na třebušínskou kostelní pokladnu, vydaný ve Vídni 1. srpna 1856, a tím bylo pro uvedených 40 zl. dosaženo podílu 42 zl. 6¼ kr. k. m. čili 44 zl. 20¾ kr. rakouské měny, který ročně vynáší 2 zl. 21 kr. r. m. úroků; mají být tyto úroky podle určení věnovací listiny rozdělovány mezi oprávněné takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení po 80 kr., činí 1 zl. 60 kr.
2. kostelníkovi 10 kr. = 20 kr.
3. ministrantům 3 kr. = 6 kr.
4. kostelu 17½ kr. = 35 kr.
úhrnem 2 zl. 21 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky z něj začaly běžet ode dne jeho vystavení, – z nichž úroky splatné od 1. srpna 1856 do téhož dne roku 1861 mají být použity na úhradu případných nákladů na zřízení a zbytek rovněž na mše svaté za jmenované zemřelé, – za-
Sken 67 – str. 63: Nadace č. 39 (Fischer), závěr (1862) a potvrzení (1862–1863)
Přepis
pflichten wir Gefertigten uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten, kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche eigentlich vom 1t August 1861 hiemit in Wirksamkeit treten, u. vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen des Stifters Josef Fischer u. gemäß der stiftungsbehördlichen Abgestaltung jährlich zwei heil. Messen für seine † Anverwandten Johann Christof u. Dorothea Fischer, wo möglich an ihren Sterbetagen, nämlich am 25. März u. 2. Dezember, oder im Verhinderungsfalle an den nächsten unbehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden sollen, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen, eben so die bis dahin vom 1t August 1856 fälligen Zinsen nach obigen Bestimmungen zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den Gefertigten u. von zwei dazu erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben, und ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem Leitm. bischöfl. Konsistorio u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 3. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 574. Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amts-Verw. (L. S.)
N. E. 6392. Vom Leitm. b. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862. Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzleidirektr.
No. 5949. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Překlad
… vazujeme my podepsaní sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které vlastně nabývají účinnosti od 1. srpna 1861 a podle nichž mají být – v plné shodě s vůlí zakladatele Josefa Fischera a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čteny dvě mše svaté za jeho † příbuzné Johanna Christofa a Dorotheu Fischerovy, pokud možno v den jejich úmrtí, totiž 25. března a 2. prosince, nebo v případě překážky v nejbližších volných dnech, v třebušínském farním kostele, – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. srpna 1856 použijeme podle výše uvedených ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý litoměřické biskupské konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 3. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 574. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6392. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862. Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře.
Č. 5949. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
Sken 68 – str. 64: Nadace č. 40 (Theresia Kral, provd. Wagner, za rodiče Wenzela a M. Annu Kralovy), začátek
Přepis
40. [nahoře: Wenzl † 18. Aug. 1851 · M. A. † 12. Juni 1855]
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirkes, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Obernösel am 7. November 1861 Theresia Kral aus Pöckel No. 3, nun verehelichte Wagner in Obernösel No. 1, ebenfalls Leitm. Bezirks, 40 f., sage vierzig Gulden C. Mze zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich zwei heil. Messen für ihre † Eltern Wenzel und M. Anna Kral aus Pöckel No. 3, wo möglich an ihren Sterbetagen, nämlich am 12. Juni u. 18. August oder an den nächsten unbehinderten Tagen darauf in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da jedoch mittelst dieses Betrages von … 40 f. C. Mze
dann der Kaschteschen Stiftung pr. … 60 f.
dann der Fischerschen … 40 f.
und [der] Kockertschen … 50 f.
in Suma 190 f.
die Staatsschuldverschreibung No. 40162/1854 über 200 f. à 5 pct. sub titulo die Triebscher Kirchenkassa dto. Wien am 1t August 1856 angekauft u. dadurch für obige 40 f. C. Mze der Antheil pr. 42 f. 6¼ x C. Mze oder 44 f. 20¾ x östr. W. erzielt wurde, welcher jährlich 2 f. 21 x östr. W. an Interessen abwirft; so können u. sollen dieselben nach Bestimmung der Widmungsurkunde auf folgende Weise unter die Partizipanten vertheilt werden, als:
1. dem persolvirenden Priester samt Vermelden à 80 x, macht 1 f. 60 x
2. dem Meßner 10 x = 20 x
3. [den] Ministranten 3 x = 6 x
4. der Kirche 17½ x = 35 x
in Suma 2 f. 21 x
Die Einkommensteuer soll gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun oben beschriebene Staatsschuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa zur Aufbewahrung übernommen u. daselbst gehörig in Rechnungsempfang gestellt worden ist, u. die Zinsen derselben vom Tage ihrer Ausstellung zu laufen begonnen haben, – wovon die vom 1t August 1856 bis dahin 1861 auch noch auf heil. Messen nach obiger Meinung verwendet
Překlad
Č. 40 [nahoře: Wenzl † 18. srpna 1851 · M. A. † 12. června 1855]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Horních Nezlech (Obernösel) 7. listopadu 1861 věnovala Theresia Kralová z Pöckel č. 3, nyní provdaná Wagnerová v Horních Nezlech č. 1, rovněž v litoměřickém okrese, dobrovolně 40 zl., slovy čtyřicet zlatých k. m., na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly každoročně čteny dvě mše svaté za její † rodiče Wenzela a M. Annu Kralovy z Pöckel č. 3, pokud možno v den jejich úmrtí, totiž 12. června a 18. srpna, nebo v nejbližších následujících volných dnech, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž však byl za tuto částku … 40 zl. k. m.,
dále za Kaschteho nadaci … 60 zl.,
Fischerovu nadaci … 40 zl.
a Kockertovu nadaci … 50 zl.,
úhrnem 190 zl.,
zakoupen státní dluhopis č. 40162/1854 na 200 zl. po 5 %, znějící na třebušínskou kostelní pokladnu, vydaný ve Vídni 1. srpna 1856, a tím bylo pro uvedených 40 zl. k. m. dosaženo podílu 42 zl. 6¼ kr. k. m. čili 44 zl. 20¾ kr. rakouské měny, který ročně vynáší 2 zl. 21 kr. r. m. úroků; mohou a mají být tyto úroky podle určení věnovací listiny rozdělovány mezi oprávněné takto:
1. sloužícímu knězi včetně ohlášení po 80 kr., činí 1 zl. 60 kr.
2. kostelníkovi 10 kr. = 20 kr.
3. ministrantům 3 kr. = 6 kr.
4. kostelu 17½ kr. = 35 kr.
úhrnem 2 zl. 21 kr.
Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž byl výše popsaný státní dluhopis převzat do úschovy v pokladně třebušínského farního kostela a řádně tam vzat do účetního příjmu a úroky z něj začaly běžet ode dne jeho vystavení, – z nichž úroky od 1. srpna 1856 do téhož dne roku 1861 mají být rovněž vynaloženy na mše svaté na výše uvedený úmysl …
Sken 69 – str. 65: Nadace č. 40 (Theresia Wagner, roz. Kral), závěr (1862), potvrzení a vizitační poznámka (1863)
Přepis
werden sollen: so verpflichten wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit dieses Stiftungskapitals stets Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten, kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben, u. unter die Partizipanten stiftungsgemäß zu vertheilen, wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, welche hiemit vom 1t August 1861 eigentlich in Wirksamkeit treten, u. vermöge welchen in vollständiger Uibereinstimmung mit dem Willen der Stifterin Theresia Wagner geb. Kral u. gemäß der stiftungsbehördlichen Abgestaltung jährlich zwei heil. Messen für ihre † Eltern Wenzel u. M. Anna Kral aus Pöckel No. 3, wo möglich an ihren Sterbetagen, nämlich am 12. Juni u. 18. August, oder im Verhinderungsfalle an den nächsten unbehinderten Tagen in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden sollen, – so lange das Stiftungserträgniß unter das jeweilige gesetzliche Minimum der Messenstiftungsgebühren nicht herabsinkt, – mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau u. gewissenhaft zu erfüllen; eben so die bis dahin vom 1t August 1856 fälligen Zinsen nach der obigen Bestimmung zu verwenden.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien ausgefertigt, von den Gefertigten u. zwei dazu erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben, und ist von denselben ein Pare der k. k. Statthalterei, das zweite dem Leitm. bischöfl. Konsistorio u. das dritte der Triebscher Kirchenkassa zur Aufbewahrung übergeben worden.
So geschehen Triebsch am 4. November 1862.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. [škrtnuto] · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom., zugleich Kirchenrechnungsführer · Fr. J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 574. (L. S.) Coram me Anton Kühn, bischöfl. Vik.-Amts-Verw.
N. E. 6392. Vom Leitm. b. Konsistorium wird diese Stiftung angenommen, u. auf die genaue Erfüllung derselben zu allen Zeiten aufmerksam gesehen werden. (L. S.) Leitmeritz am 31. Dezember 1862. Jos. Ackermann, Praeses · Řehák, Kzldirektr.
No. 5949. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei. Prag am 30. Jänner 1863. Der Hofrath Lažansky (?).
Vidi in visit. can. die 20. Maji 1863. A. Fischer (?), Ep. Vic. for.
Překlad
… : zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že budeme o bezpečnost tohoto nadačního kapitálu stále pečovat, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky, které tímto vlastně nabývají účinnosti od 1. srpna 1861 a podle nichž mají být – v plné shodě s vůlí zakladatelky Theresie Wagnerové, roz. Kralové, a podle úpravy nadačního úřadu – každoročně čteny dvě mše svaté za její † rodiče Wenzela a M. Annu Kralovy z Pöckel č. 3, pokud možno v den jejich úmrtí, totiž 12. června a 18. srpna, nebo v případě překážky v nejbližších volných dnech, v třebušínském farním kostele, – dokud výnos nadace neklesne pod příslušné zákonné minimum poplatků za mešní nadace, – budeme přesně a svědomitě plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; stejně tak že úroky splatné do té doby od 1. srpna 1856 použijeme podle výše uvedeného ustanovení.
Na doklad toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy, vlastnoručně podepsané podepsanými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden z nich byl předán c. k. místodržitelství, druhý litoměřické biskupské konzistoři a třetí do úschovy třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 4. listopadu 1862.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař, zároveň vedoucí kostelních účtů · Fr. J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 574. Přede mnou: Anton Kühn, správce biskupského vikariátního úřadu.
Č. 6392. Litoměřickou biskupskou konzistoří se tato nadace přijímá a bude se po všechny časy pozorně dohlížet na její přesné plnění. V Litoměřicích dne 31. prosince 1862. Jos. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře.
Č. 5949. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 30. ledna 1863. Dvorní rada Lažansky (?).
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci dne 20. května 1863. A. Fischer (?), biskupský okrskový vikář.
Sken 70 – str. 66: Nadace č. 41 (výměnkář Franz Pawlik z Horního Týnce a vdova M. Anna), začátek
Přepis
41. [nahoře: † 2. Sept. 1862]
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitm. Amtsbezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß Franz Pawlik, Auszügner in Obertenzl No. 19, laut Testament dto. Obertenzl den 28. Aug. 1862 fünfzig Gulden östr. Währg. auf eine Stiftung heil. Messen zu seinem Andenken in der Triebscher Pfarrkirche legirt habe. Da nun dieser Betrag für zwei heil. Messen nicht hinreichte, so hat dessen hinterbliebene Witwe M. Anna freywillig 10 f. östr. W. beigelegt, und da für diese 60 f. die Staatsschuldverschreibung No. 48468/1854 pr. 70 f. C. Mze à 5 % vom 1t Oktober 1858, vinkulirt an die Pfarrkirche Triebsch für die Franz Pawliksche Messenstiftung und verzinslich vom 1t Oktober 1862, erzielt wurde, welche 3 f. 30 x C. M. oder 3 f. 67½ x östr. W. an Interessen abwirft: so sollen für das Seelenheil des Stifters Franz Pawlik und seiner hinterbliebenen Witwe M. Anna in der Pfarrkirche zu Triebsch jährlich zwei heil. Messen und zwar nach dem Wunsche der genannten Witwe die eine – wo möglich am 2. September als am Sterbetage ihres Ehegatten, und die zweite an einem andern beliebigen, nach ihrem Tode aber an ihrem einstigen Sterbetage gelesen und die Partizipanten auf folgende Weise betheilt werden:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden à 1 f. 22 x, macht 2 f. 44 x
2. der Meßner 22 x = 44 x
3. die Ministranten 3 x = 6 x
und 4. [die] Kirche auf Erfordernisse 36¾ x = 73½ x
in Suma 3 f. 67½ x
Da beim Ankaufe obiger Obligation noch 1 f. 12 x östr. W. als Uiberschuß zurückgezahlt wurden: so soll dieser Betrag auf die etwaigen Errichtungskosten, welche die Mitstifterin aus Eigenem zu tragen sich verpflichtet, mit verwendet werden.
Im Einklange mit den hohen Ministerialerlässen vom 29. Dezember 1851 Z. 169 und vom 14. Febr. 1852 Z. 556 soll dieser jährl. Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet, die Einkommensteuer aber gemeinschaftlich von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet werden.
Da nun das Stiftungskapital pr. 70 f. durch die auf den Namen dieser Stiftung vinkulirte Staats-Schuldverschreibung pr. 70 f. à 5 % No. 48468/1854 vom 1t Oktober 1858 sicher gestellt und diese Schuldverschreibung in die Triebscher Pfarrkirchenkassa in Empfang genommen worden ist, auch die Interessen dieser Obligation für die Stiftung seit 1t Oktober 1862 zu laufen begonnen haben: so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen im obigen Betrage und Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren
Překlad
Č. 41 [nahoře: † 2. září 1862]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že Franz Pawlik, výměnkář v Horním Týnci (Obertenzl) č. 19, odkázal závětí sepsanou v Horním Týnci 28. srpna 1862 padesát zlatých rakouské měny na nadaci mší svatých na svou památku v třebušínském farním kostele. Poněvadž tato částka na dvě mše svaté nestačila, přidala jeho pozůstalá vdova M. Anna dobrovolně 10 zl. r. m.; a poněvadž byl za těchto 60 zl. získán státní dluhopis č. 48468/1854 na 70 zl. k. m. po 5 % z 1. října 1858, vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Franze Pawlika" a úročený od 1. října 1862, který vynáší 3 zl. 30 kr. k. m. čili 3 zl. 67½ kr. r. m. úroků: mají být za spásu duše zakladatele Franze Pawlika a jeho pozůstalé vdovy M. Anny ve farním kostele v Třebušíně každoročně čteny dvě mše svaté, a to podle přání jmenované vdovy jedna pokud možno 2. září, v den úmrtí jejího manžela, a druhá v jiný libovolný den, po její smrti pak v den jejího úmrtí, a oprávnění mají být poděleni takto:
1. sloužící kněz včetně ohlášení po 1 zl. 22 kr., činí 2 zl. 44 kr.
2. kostelník 22 kr. = 44 kr.
3. ministranti 3 kr. = 6 kr.
4. kostel na potřeby 36¾ kr. = 73½ kr.
úhrnem 3 zl. 67½ kr.
Poněvadž bylo při nákupu uvedené obligace ještě vráceno 1 zl. 12 kr. r. m. jako přebytek, má být tato částka použita také na případné náklady zřízení, které se spoluzakladatelka zavázala nést z vlastního.
V souladu s vysokými ministerskými výnosy z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy; daň z příjmu však mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých jednotlivých podílů.
Poněvadž je nadační kapitál 70 zl. zajištěn státním dluhopisem na 70 zl. po 5 % č. 48468/1854 z 1. října 1858, vinkulovaným na jméno této nadace, a tento dluhopis byl převzat do pokladny třebušínského farního kostela a úroky z něj pro nadaci běží od 1. října 1862: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace –
Sken 71 – str. 67: Nadace č. 41 (Franz Pawlik), závěr (1864) a potvrzení
Přepis
abwirft, vom Jahre 1863 angefangen nach den obigen Bestimmungen dieses Stiftbriefes mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind von gegenwärtigem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und von zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöflichen Konsistorio in Leitmeritz, und das dritte in der Triebscher Kirchenkassa hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 5. April 1864.
(L. S.) Jos. Seliger, P[ers.] Dech[ant] · (L. S.) Franz Walter, Patronatskom[mis]sär u. Rechnungsführer · Franz J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
(L. S.) Coram me, N. E. 214. Anton Kühn, bischöfl. Bezirksvikär.
N. E. 2610. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp[iscop]ali Litomericii die 30. Junii 1864.
(L. S.) J. Ackermann, Praes. · Řehák, canc. dir.
N. 57391. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 9. Oktober 1864. Für den Statthalter: (L. S.) Lažansky (?)
Překlad
… počínaje rokem 1863 podle výše uvedených ustanovení této nadační listiny věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 5. dubna 1864.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a vedoucí účtů · Franz J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Přede mnou, č. 214: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 2610. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 30. června 1864.
(místo pečeti) J. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře
Č. 57391. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 9. října 1864. Za místodržitele: Lažansky (?)
Sken 72 – str. 68: Nadace č. 42 (mlynář Anton Werner za zemřelé příbuzné, 1863), začátek
Přepis
42.
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitm. Amtsbezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Stankowitz am 12. Dezember 1863 Anton Werner, Müllermeister in Stankowitz No. 31, dreyßig Gulden östr. W. zu einer Messenstiftung freywillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen in der Triebscher Pfarrkirche jährlich eine heil. Messe für seine † Angehörigen, wo möglich in der Mitte des Monates Mai, gelesen werden möchte.
Da nun für obige 30 f. östr. W. die an die Kirche Triebsch als Messenstiftung für die Anverwandten des Anton Werner vinkulirte Staatsschuldverschreibung auf 30 f. à 5 % No. 55.023/1854 vom 1t Jänner 1855 angekauft wurde, welche seit dem 1. Jänner 1863 den Betrag pr. 1 f. 30 x C. M. oder 1 f. 57½ x östr. W. jährlicher Interessen abwirft: so sollen nach Bestimmung der Widmungsurkunde erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 1 f. 5 x
2. [der] Meßner … 19 x
3. die Ministranten … 2 x
und 4. [die] Kirche auf Erfordernisse … 31½ x
[Summa] 1 f. 57½ x
Im Einklange mit den hohen Ministerialerlässen vom 29. Dezbr. 1851 Z. 169 und vom 14. Febr. 1852 Z. 556 soll dieser jährl. Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet, die Einkommensteuer gemeinschaftlich nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile von allen Partizipanten entrichtet, die Stiftungserrichtungskosten aber von dem Stifter aus Eigenem bestritten werden.
Da nun das Stiftungskapital durch die auf den Namen dieser Stiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung pr. 30 f. à 5 % No. 55023/1854 dto. 1t Jänner 1855 sicher gestellt, diese Schuldverschreibung in die Triebscher Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist, und die Interessen dieser Obligation für die Stiftung seit 1. Jänner 1863 zu laufen begonnen haben, so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns und unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten höheren Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten, in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen im obigen Betrage und Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren abwirft, vom Jahre 1863 angefangen, nach den obigen,
Překlad
Č. 42
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané ve Staňkovicích 12. prosince 1863 věnoval Anton Werner, mlynářský mistr ve Staňkovicích č. 31, dobrovolně třicet zlatých rakouské měny na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byla v třebušínském farním kostele každoročně čtena jedna mše svatá za jeho † příbuzné, pokud možno v polovině měsíce května.
Poněvadž byl za uvedených 30 zl. r. m. zakoupen státní dluhopis na 30 zl. po 5 % č. 55.023/1854 z 1. ledna 1855, vinkulovaný pro kostel v Třebušíně jako „mešní nadace za příbuzné Antona Wernera", který od 1. ledna 1863 vynáší 1 zl. 30 kr. k. m. čili 1 zl. 57½ kr. r. m. ročního úroku: mají podle určení věnovací listiny dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 1 zl. 5 kr.
2. kostelník … 19 kr.
3. ministranti … 2 kr.
4. kostel na potřeby … 31½ kr.
úhrnem 1 zl. 57½ kr.
V souladu s vysokými ministerskými výnosy z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy; daň z příjmu mají platit všichni oprávnění společně podle poměru svých podílů, náklady na zřízení nadace však hradí zakladatel z vlastního.
Poněvadž je nadační kapitál zajištěn státním dluhopisem na 30 zl. po 5 % č. 55023/1854 z 1. ledna 1855, vinkulovaným na jméno této nadace, tento dluhopis byl převzat do třebušínské kostelní pokladny a úroky z něj pro nadaci běží od 1. ledna 1863, zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného vyššího úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace – počínaje rokem 1863 podle výše uvedených,
Sken 73 – str. 69: Nadace č. 42 (Anton Werner), závěr (1864) a potvrzení
Přepis
von der Stiftungsbehörde genehmigten Bestimmungen des Stifters mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind von gegenwärtigem Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöflichen Konsistorio in Leitmeritz und das dritte in der Triebscher Kirchenkassa hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 5. April 1864.
(L. S.) Jos. Seliger, P[ers.] Dech[ant] · (L. S.) Franz Walter, Patronatskomär u. Kirchenrechnungsführer · Franz J. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. 214. Coram me Anton Kühn, (L. S.) bischöflicher Bezirksvikär.
N. E. 2610/2. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp[iscop]ali Litomericii die 30. Junii 1864. (L. S.) J. Ackermann, Praes. · Řehák, canc. dir.
No. 57.391. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 9. Oktober 1864. Für den Statthalter: (L. S.) Lažansky (?)
[jinou rukou:] Gesehen am 14. Juni 1865. [podpis a titul nečitelné]
Překlad
… nadačním úřadem schválených ustanovení zakladatele věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 5. dubna 1864.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · Franz J. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 214. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 2610/2. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 30. června 1864. J. Ackermann, předseda · Řehák, ředitel kanceláře.
Č. 57.391. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 9. října 1864. Za místodržitele: Lažansky (?)
[Jinou rukou:] Viděno dne 14. června 1865. [podpis a titul nečitelné]
Sken 74 – str. 70: Nadace č. 43 (Theresia, roz. Piesche, za rodiče Wenzela a Marii Piesche a bratra Franze, 1864), začátek
Přepis
43. [na okraji tužkou: 90 f.]
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirks, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Stankowitz am 20. November 1864 Theresia Würdig (?) aus Stankowitz No. 23 – geborne Piesche aus Triebsch – sechzig Gulden und später noch dreißig Gulden östr. W. der Triebscher Kirchenkassa zu einer Messenstiftung freiwillig gewidmet habe mit der Bestimmung, daß von den entfallenden Interessen jährlich drei heil. Messen in der Triebscher Pfarrkirche: zwei heil. Messen für ihre † Eltern Wenzel [† 28. Mai 1851] und Maria Piesche [† 1862, 21. Sept.] aus Triebsch No. 31, wo möglich an den beiden Sterbetagen derselben, nämlich am 28. Mai und 21. September; die dritte aber einstweilen für ihren † Bruder Franz Piesche [† 1858] am 23. Februar als seinem Sterbetage, nach ihrem Tode aber an ihrem Sterbetage oder an den nächsten unbehinderten Tagen für ihr Seelenheil mit Einschluß ihrer ganzen verstorbenen Freundschaft gelesen werden möchten.
Da nun für die ersteren 60 f. die Staatsschuldverschreibung No. 82.943/1854 über 70 f. zu 5 % dto. Wien am 1t Jänner 1855, vinkulirt an die Pfarrkirche zu Triebsch für die Wenzel u. Maria Pieschische Messenstiftung, verzinslich vom 1t Jänner 1864, u. für die späteren 30 f. die Staatsschuldverschreibung No. 53.518/1854 über 30 f. zu 5 % dto. Wien am 1t Juli 1855, ebenfalls vinkulirt an die Pfarrkirche Triebsch für die Messenstiftung des Wenzel u. der Maria Piesche, verzinslich vom 1. Juli 1864, angekauft wurden, welche 5 f. in C. Mze oder 5 f. 25 x östr. W. an jährlichen Interessen abwerfen: so können nach Bestimmung genannter Widmungsurkunde erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden à 1 f. 15 x, macht 3 f. 45 x östr. W.
2. der Meßner 22 x = 66 x
3. die Ministranten 3 x = 9 x
4. die Kirche auf Erfordernisse 35 x = 1 f. 5 x
in Suma 5 f. 25 x
Im Einklange mit den h. Ministerialerlässen vom 29. Dezbr. 1851 Z. 169 und vom 14. Februar 1852 Z. 556 soll dieser jährliche Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet werden. Die Einkommensteuer soll von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet, die Stiftungserrichtungskosten aber von der Stifterin aus Eigenem bestritten werden.
Da nun das Stiftungskapital durch die beiden auf den Namen dieser Stiftung vinkulirten Staatsschuldverschreibungen No. 82.943 dto. Wien am 1t Jänner 1855 über 70 f. à 5 % und No. 53518/1854 dto. Wien am 1t Juli 1855 über
Překlad
Č. 43 [na okraji tužkou: 90 zl.]
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané ve Staňkovicích 20. listopadu 1864 věnovala Theresia Würdigová (?) ze Staňkovic č. 23 – rozená Piesche z Třebušína – třebušínské kostelní pokladně dobrovolně šedesát zlatých a později ještě třicet zlatých rakouské měny na mešní nadaci s určením, aby z plynoucích úroků byly v třebušínském farním kostele každoročně čteny tři mše svaté: dvě za její † rodiče Wenzela [† 28. května 1851] a Marii Piesche [† 21. září 1862] z Třebušína č. 31, pokud možno v oba dny jejich úmrtí, totiž 28. května a 21. září; třetí pak prozatím za jejího † bratra Franze Piesche [† 1858] 23. února, v den jeho úmrtí, po její smrti však v den jejího úmrtí nebo v nejbližších volných dnech za spásu její duše, se zahrnutím celého jejího zemřelého příbuzenstva.
Poněvadž byl za prvních 60 zl. zakoupen státní dluhopis č. 82.943/1854 na 70 zl. po 5 %, vydaný ve Vídni 1. ledna 1855, vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Wenzela a Marie Piesche" a úročený od 1. ledna 1864, a za pozdějších 30 zl. státní dluhopis č. 53.518/1854 na 30 zl. po 5 %, vydaný ve Vídni 1. července 1855, rovněž vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně pro mešní nadaci Wenzela a Marie Piesche a úročený od 1. července 1864, které dohromady vynášejí 5 zl. k. m. čili 5 zl. 25 kr. r. m. ročního úroku: mohou podle určení jmenované věnovací listiny dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení po 1 zl. 15 kr., činí 3 zl. 45 kr. r. m.
2. kostelník 22 kr. = 66 kr.
3. ministranti 3 kr. = 9 kr.
4. kostel na potřeby 35 kr. = 1 zl. 5 kr.
úhrnem 5 zl. 25 kr.
V souladu s vysokými ministerskými výnosy z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy. Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění podle poměru svých jednotlivých podílů, náklady na zřízení nadace však hradí zakladatelka z vlastního.
Poněvadž je nadační kapitál zajištěn oběma státními dluhopisy vinkulovanými na jméno této nadace, č. 82.943, vydaným ve Vídni 1. ledna 1855 na 70 zl. po 5 %, a č. 53518/1854, vydaným ve Vídni 1. července 1855 na …
Sken 75 – str. 71: Nadace č. 43 (Piesche), závěr (1865) a potvrzení
Přepis
30 f. à 5 %, also in Suma mit 100 f. C. M. oder 105 f. östr. W. sicher gestellt und diese Staatsschuldverschreibungen in die Triebscher Kirchenkassa in Empfang genommen worden sind, auch die Interessen dieser Obligationen für diese Stiftung seit 1t Jänner u. 1t Juli 1864 zu laufen begonnen haben: so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie auch die Stiftungsverbindlichkeiten – in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen im obigen Betrage u. Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren abwirft – vom Jahre 1865 angefangen, nach den obigen von der Stiftungsbehörde genehmigten Bestimmungen der Stifterin mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind vom gegenwärtigen Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöfl. Konsistorium in Leitmeritz und das dritte in der Triebscher Kirchenkasse hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 23. Februar 1865.
(L. S.) Jos. Seliger, Pfr. u. P. Dech. · (L. S.) Franz Walter, Patr. Kom. u. Kirchenrechnungsf. · Fr. Jos. Lauber (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. E. 137. Coram me Anton Kühn, (L. S.) bisch. Bezirksvikär.
N. E. 1425. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp[iscop]ali Litomericii die 9. Martii 1865. (L. S.) J. Ackermann, Vic. gen. · J. Drbohlav, consiliarius.
No. 23.835. Vorstehender Stiftbrief wird bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 13. Mai 1865. Der Vizepräsident (L. S.) [podpis nečitelný]
[jinou rukou:] Gesehen am 20. Juni 1866. A. Kühn, bischöfl. Bezirksvikär.
Překlad
… 30 zl. po 5 %, tedy úhrnem na 100 zl. k. m. čili 105 zl. r. m., a tyto státní dluhopisy byly převzaty do třebušínské kostelní pokladny a úroky z nich pro tuto nadaci běží od 1. ledna a 1. července 1864: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace – počínaje rokem 1865 podle výše uvedených, nadačním úřadem schválených ustanovení zakladatelky věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 23. února 1865.
(místo pečeti) Jos. Seliger, farář a osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · Fr. Jos. Lauber (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 137. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 1425. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 9. března 1865. J. Ackermann, generální vikář · J. Drbohlav, rada.
Č. 23.835. Výše uvedená nadační listina se potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 13. května 1865. Viceprezident: [podpis nečitelný]
[Jinou rukou:] Viděno dne 20. června 1866. A. Kühn, biskupský okrskový vikář.
Sken 76 – str. 72: Nadace č. 44 (Franz Weiß z Rýdče za tchána a tchyni Kalubnerovy a manžele Seemannovy, 1865), začátek
Přepis
No. 44.
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirkes, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Ritschen 18. Novbr. 1865 Franz Weiß, Wirthschaftsbesitzer in Ritschen No. 37, hundert zwanzig Gulden in C. M. oder hundert zwanzig sechs Gulden östr. Währg. in Nationalanlehens-Obligationen zu dem Zwecke gewidmet habe, daß von den entfallenden Interessen pr. 6 f. C. M. o. 6 f. 30 x östr. W. jährlich vier heil. Messen für das Seelenheil seiner † Angehörigen, und zwar zwei für seine † Schwiegereltern Laurenz u. Elisabet Kalubner [† 13. April 1835 · † 7. Febr. 183?], wo möglich an ihren Sterbetagen am 7. Februar u. 13. April, und zwei für die † Eheleute Christof u. M. Anna Seemann [† 28. Aug. · † 22. Aug. 1839] ebenfalls an ihren Sterbetagen, am 22. und 28. August, oder im Verhinderungsfalle an ihren Begräbnißtagen nach vorausgegangener Verkündigung in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchten.
Da nun für obige 120 f. C. M. o. 126 f. östr. W. die Staatsschuldverschreibung über Ein hundert zwanzig Gulden No. 68059/1854, 120 f. à 5 %, dto. Wien 1t Jänner 1855, verzinslich vom 1t April 1865 in klingender Münze, vinkulirt an die Pfarrkirche Triebsch als Messenstiftung für Laurenz u. Elisabet Kalubner und Christof u. M. Anna Seemann eingelangt ist, welche 6 f. C. M. o. 6 f. 30 x östr. W. an jährl. Interessen abwirft, so sollen nach Bestimmung genannter Widmungsurkunde erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden à 1 f. 7½ x, macht 4 f. 30 x
2. der Meßner à 18 x = 72 x
3. die Ministranten à 2 x = 8 x
4. die Kirche auf Erfordernisse à 30 x = 1 f. 20
Suma 6 f. 30 x
Im Einklange mit den hohen Ministerialerlässen vom 29. Dezbr. 1851 Z. 169 und vom 14. Februar 1852 Z. 556 soll dieser jährliche Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet werden. Die Einkommensteuer soll von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet, die Stiftungserrichtungskosten aber vom Stifter aus Eigenem bestritten werden.
Da nun das Stiftungskapital durch die auf den Namen dieser Stiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung No. 68059/1854 dto. Wien am 1t Jänner 1855 über 120 f. C. M. à 5 % sicher gestellt, diese Schuldverschreibung in die Triebscher Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist, auch die Interessen seit 1. April 1865 für diese Stiftung von dieser Obligation zu laufen begonnen haben: so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, so wie
Překlad
Č. 44
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Rýdči 18. listopadu 1865 věnoval Franz Weiß, majitel hospodářství v Rýdči č. 37, sto dvacet zlatých k. m. čili sto dvacet šest zlatých rakouské měny v obligacích národní půjčky k tomu účelu, aby z plynoucích úroků 6 zl. k. m. čili 6 zl. 30 kr. r. m. byly každoročně čteny čtyři mše svaté za spásu duší jeho † příbuzných, a to dvě za jeho † tchána a tchyni Laurenze a Elisabet Kalubnerovy [† 13. dubna 1835 · † 7. února 183?], pokud možno v den jejich úmrtí 7. února a 13. dubna, a dvě za † manžele Christofa a M. Annu Seemannovy [† 28. srpna · † 22. srpna 1839], rovněž v den jejich úmrtí, 22. a 28. srpna, nebo v případě překážky v den jejich pohřbu, po předchozím ohlášení, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž za uvedených 120 zl. k. m. čili 126 zl. r. m. došel státní dluhopis na sto dvacet zlatých č. 68059/1854, 120 zl. po 5 %, vydaný ve Vídni 1. ledna 1855, úročený od 1. dubna 1865 ve zvonivé minci a vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně jako „mešní nadace za Laurenze a Elisabet Kalubnerovy a Christofa a M. Annu Seemannovy", který vynáší 6 zl. k. m. čili 6 zl. 30 kr. r. m. ročního úroku, mají podle určení jmenované věnovací listiny dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení po 1 zl. 7½ kr., činí 4 zl. 30 kr.
2. kostelník po 18 kr. = 72 kr.
3. ministranti po 2 kr. = 8 kr.
4. kostel na potřeby po 30 kr. = 1 zl. 20 kr.
úhrnem 6 zl. 30 kr.
V souladu s vysokými ministerskými výnosy z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy. Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění podle poměru svých jednotlivých podílů, náklady na zřízení nadace však hradí zakladatel z vlastního.
Poněvadž je nadační kapitál zajištěn státním dluhopisem č. 68059/1854, vydaným ve Vídni 1. ledna 1855 na 120 zl. k. m. po 5 % a vinkulovaným na jméno této nadace, tento dluhopis byl převzat do třebušínské kostelní pokladny a úroky z něj pro tuto nadaci běží od 1. dubna 1865: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné, a že …
Sken 77 – str. 73: Nadace č. 44 (Weiß), závěr (1866) a potvrzení
Přepis
auch die Stiftungsverbindlichkeiten – in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen im obigen Betrage und Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren abwirft – vom Jahre 1865 angefangen nach den obigen von der Stiftungsbehörde genehmigten Bestimmungen des Stifters mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen; behalten uns jedoch vor, wenn es die Umstände erfordern sollten, auf eine angemessene Reduktion dieser Stiftungsverbindlichkeit Anspruch machen zu dürfen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind vom gegenwärtigen Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöfl. Konsistorium in Leitmeritz, und das dritte in die Triebscher Kirchenkassa hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 31t Jänner 1866.
(L. S.) Jos. Seliger, P. Dech. · (L. S.) Franz Walter, Patronatskomär u. Kirchenrechnungsführer · P. Josef Bukowsky (?) als Zeuge · Jakob Liebisch (?) als Zeuge
N. Exh. 72. (L. S.) Coram me Anton Kühn, bischöfl. Bezirksvikär.
N. E. 895. Auctoritate ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. (L. S.) J. Ackermann, Vic. capit. · J. Drbohlav, consiliar.
No. 30292. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestätigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 27. Juni 1866. Der k. k. Hofrath Kraus (?).
[jinou rukou:] Gesehen am 7. Mai 1867. A. Kühn, b. Vikär.
Překlad
… také nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace – počínaje rokem 1865 podle výše uvedených, nadačním úřadem schválených ustanovení zakladatele věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; vyhrazujeme si však, vyžádají-li si to okolnosti, právo žádat o přiměřenou redukci tohoto nadačního závazku.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 31. ledna 1866.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · P. Josef Bukowsky (?) jako svědek · Jakob Liebisch (?) jako svědek
Č. 72. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 895. [latinsky:] Řádnou mocí se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. J. Ackermann, kapitulní vikář · J. Drbohlav, rada.
Č. 30292. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 27. června 1866. C. k. dvorní rada Kraus (?).
[Jinou rukou:] Viděno dne 7. května 1867. A. Kühn, biskupský vikář.
Sken 78 – str. 74: Nadace č. 45 (výměnkářka Theresia Kockert za manžela Wenzela Kockerta, 1867), začátek
Přepis
No. 45.
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Amtsbezirkes, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Triebsch 28. März 1867 Theresia Kockert, Auszüglerin in Triebsch No. 29, Vierzig Gulden C. Mze oder 42 f. öst. W. in Nationalanlehens-Obligation zu dem Zwecke gewidmet habe, daß von den entfallenden Interessen pr. 2 f. C. M. o. 2 f. 10 x östr. W. jährlich eine hl. Messe für das Seelenheil ihres † Ehemannes Wenzel Kockert, wo möglich am 27. August, als an seinem Sterbetage, oder im Verhinderungsfalle an dem nächsten nicht behinderten Tage; nach ihrem Tode aber für ihr beiderseitiges Seelenheil an dem Sterbetage des Einen oder des Andern nach vorausgegangener Verkündigung in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchte.
Da nun für obige Obligation pr. 40 f. die Staatsschuldverschreibung über 40 f. à 5 % No. 41014/1854 dto. Wien 1. Jänner 1855, verzinslich vom 1. Juli 1866 in klingender Münze, vinkulirt an die Pfarrkirche zu Triebsch, Bezirk Leitmeritz in Böhmen, als Messenstiftung des Wenzel u. der Theresia Kökert eingelangt ist, welche 2 f. C. M. o. 2 f. 10 x östr. W. an jährl. Zinsen abwirft: so sollen nach Bestimmung genannter Widmungsurkunde erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 1 f. 30 x
2. [der] Meßner … 30 x
3. die Ministranten … 5 x
4. [die] Kirche für Erfordernisse … 45 x
Zusammen 2 f. 10 x
Im Einklange mit den hohen Ministerialerlässen vom 29. Dezember 1851 Z. 169 und vom 14. Februar 1852 Z. 556 soll dieser jährliche Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet werden, die Einkommensteuer soll von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet, die Stiftungserrichtungskosten aber von der Stifterin aus Eigenem bestritten werden.
Da nun das Stiftungskapital durch die auf den Namen dieser Stiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung No. 41014/1854 dto. Wien 1. Jänner 1855 über 40 f. C. M. à 5 % sicher gestellt, diese Schuldverschreibung in die Triebscher Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist, auch die Interessen seit 1. Juli 1866
Překlad
Č. 45
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, úřední okres Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Třebušíně 28. března 1867 věnovala Theresia Kockertová, výměnkářka v Třebušíně č. 29, čtyřicet zlatých k. m. čili 42 zl. rakouské měny v obligaci národní půjčky k tomu účelu, aby z plynoucích úroků 2 zl. k. m. čili 2 zl. 10 kr. r. m. byla každoročně čtena jedna mše svatá za spásu duše jejího † manžela Wenzela Kockerta, pokud možno 27. srpna, v den jeho úmrtí, nebo v případě překážky v nejbližší volný den; po její smrti pak za spásu duší obou, v den úmrtí jednoho či druhého, po předchozím ohlášení, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž za uvedenou obligaci na 40 zl. došel státní dluhopis na 40 zl. po 5 % č. 41014/1854, vydaný ve Vídni 1. ledna 1855, úročený od 1. července 1866 ve zvonivé minci a vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně, okres Litoměřice v Čechách, jako „mešní nadace Wenzela a Theresie Kökertových", který vynáší 2 zl. k. m. čili 2 zl. 10 kr. r. m. ročního úroku: mají podle určení jmenované věnovací listiny dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 1 zl. 30 kr.
2. kostelník … 30 kr.
3. ministranti … 5 kr.
4. kostel na potřeby … 45 kr.
dohromady 2 zl. 10 kr.
V souladu s vysokými ministerskými výnosy z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy; daň z příjmu mají platit všichni oprávnění podle poměru svých jednotlivých podílů, náklady na zřízení nadace však hradí zakladatelka z vlastního.
Poněvadž je nadační kapitál zajištěn státním dluhopisem č. 41014/1854, vydaným ve Vídni 1. ledna 1855 na 40 zl. k. m. po 5 % a vinkulovaným na jméno této nadace, tento dluhopis byl převzat do třebušínské kostelní pokladny a úroky od 1. července 1866 …
Sken 79 – str. 75: Nadace č. 45 (Kockert), závěr (1868) a potvrzení
Přepis
für diese Stiftung von dieser Obligation zu laufen begonnen haben: so verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, auch die Stiftungsverbindlichkeiten – in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährl. Interessen im obigen Betrage u. Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren abwirft, – vom Jahre 1866 angefangen, nach den obigen, von der Stiftungsbehörde genehmigten Bestimmungen der Stifterin mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen; behalten uns jedoch vor, wenn es die Umstände erfordern sollten, auf eine angemessene Reduktion dieser Stiftungsverbindlichkeit Anspruch machen zu dürfen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind vom gegenwärtigen Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöfl. Konsistorium in Leitmeritz und das dritte in die Triebscher Kirchenkassa hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 24. Jänner 1868.
(L. S.) Jos. Seliger, P. Dech. · (L. S.) Franz Walter, Patr. Komissär u. Kirchenrechnungsführer · P. Josef Bukowsky (?) als Zeuge · Franz Lampel als Zeuge
N. E. 64. Coram me Anton Kühn, (L. S.) bischöfl. Bezirksvikär.
N. E. 938. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp. Litomericii die 6. Feb. 1868. (L. S.) J. Ackermann, Praes. · J. Drbohlav, consiliar.
N. 22.145. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. (L. S.) Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 27. April 1868. Für den Statthalter: Hennig (?).
Překlad
… pro tuto nadaci z této obligace běží: zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné a že nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace – počínaje rokem 1866 podle výše uvedených, nadačním úřadem schválených ustanovení zakladatelky věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; vyhrazujeme si však, vyžádají-li si to okolnosti, právo žádat o přiměřenou redukci tohoto nadačního závazku.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 24. ledna 1868.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · P. Josef Bukowsky (?) jako svědek · Franz Lampel jako svědek
Č. 64. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 938. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 6. února 1868. J. Ackermann, předseda · J. Drbohlav, rada.
Č. 22.145. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 27. dubna 1868. Za místodržitele: Hennig (?).
Sken 80 – str. 76: Nadace č. 46 (Rudolf baron z Puteani za manželku Mathildu, 1868), začátek
Přepis
No. 46.
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, Leitmeritzer Bezirkshauptmannschaft, bekennen kraft gegenwärtigen Stiftbriefes, daß laut Widmungsurkunde dto. Triebsch am 2. Oktober 1868 der Hochwohlgeborne Herr Rudolf Baron v. Puteani Vierzig Gulden C. Mze oder 42 f. östr. Währg. in Staatsanlehens-Obligationen zu dem Zwecke gewidmet habe, daß von den jährlich entfallenden Interessen pr. 2 f. C. M. o. 2 f. 10 x östr. W. jährlich eine heil. Messe für das Seelenheil seiner † Ehegattin Mathilde, wo möglich am 26. Juni als an ihrem Sterbetage, oder im Verhinderungsfalle an dem nächsten unbehinderten Tage nach vorausgegangener Verkündigung in der Triebscher Pfarrkirche gelesen werden möchte.
Da nun für obige Obligationen pr. 40 f. die an die Pfarrkirche in Triebsch als Mathilde Freiin von Puteanische Messenstiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung über 20 f. No. 97354, nebst dem Antheile pr. 20 f. an der gemeinschaftlichen, an die Pfarrkirche in Triebsch als Mathilde Freiin v. Puteanische Messenstiftung mit 20 f. – und als Franz u. M. Anna Weis'sche Eheleute Messenstiftung mit 100 f. vinkulirten Nationalanlehens-Obligation pr. 120 f. No. 98.133 zu 5 % in klingender Münze, beide dto. Wien am 1t Jänner 1855, verzinslich vom 1. Jänner 1868, eingelangt sind, welche 2 f. C. M. oder 2 f. 10 x östr. W. an jährl. Zinsen abwerfen; so sollen nach Bestimmung genannter Widmungsurkunde erhalten:
1. der persolvirende Priester samt Vermelden … 1 f. 30 x
2. der Meßner … 30
3. [der] Ministrant … 5
4. die Kirche für Erfordernisse … 45
Zusammen 2 f. 10
Im Einklange mit dem hohen Ministerialerlasse vom 29. Dezbr. 1851 Z. 169 und vom 14. Februar 1852 Z. 556 soll dieser jährliche Stiftungsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet werden. Die Einkommensteuer soll von allen Partizipanten nach Verhältniß ihrer einzelnen Antheile entrichtet, die Stiftungserrichtungskosten aber von dem Stifter aus Eigenem bestritten werden.
Da nun das Stiftungskapital durch die auf den Namen dieser Stiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung No. 97354 dto. Wien 1855 à 5 % über 20 f. C. Mze und durch den Antheil von 20 f. an der auf den Namen Mathilde Freiin v. Puteani und Franz u. M. Anna Weis vinkulirten Staatsschuldverschreibung No. 98133 dto. Wien 1855 über 120 f. à 5 %, beide verzinslich vom 1. Jänner 1868, sicher gestellt, die Schuldverschreibungen in die Triebscher Kirchenkassa in Empfang genommen worden sind; auch die Interessen seit 1t Jänner 1868 für diese Stiftung zu laufen begonnen haben: so
Překlad
Č. 46
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okresní hejtmanství Litoměřice, vyznáváme touto nadační listinou, že podle věnovací listiny dané v Třebušíně 2. října 1868 věnoval vysoce urozený pan Rudolf baron z Puteani čtyřicet zlatých k. m. čili 42 zl. rakouské měny v obligacích státní půjčky k tomu účelu, aby z ročních úroků 2 zl. k. m. čili 2 zl. 10 kr. r. m. byla každoročně čtena jedna mše svatá za spásu duše jeho † manželky Mathildy, pokud možno 26. června, v den jejího úmrtí, nebo v případě překážky v nejbližší volný den, po předchozím ohlášení, v třebušínském farním kostele.
Poněvadž za uvedené obligace na 40 zl. došel státní dluhopis na 20 zl. č. 97354, vinkulovaný pro farní kostel v Třebušíně jako „mešní nadace Mathildy svobodné paní z Puteani", a dále podíl 20 zl. na společné obligaci národní půjčky na 120 zl. č. 98.133 po 5 % ve zvonivé minci, vinkulované pro farní kostel v Třebušíně jako mešní nadace Mathildy svobodné paní z Puteani s 20 zl. a jako mešní nadace manželů Franze a M. Anny Weisových se 100 zl. – oba vydané ve Vídni 1. ledna 1855 a úročené od 1. ledna 1868 –, které vynášejí 2 zl. k. m. čili 2 zl. 10 kr. r. m. ročního úroku; mají podle určení jmenované věnovací listiny dostat:
1. sloužící kněz včetně ohlášení … 1 zl. 30 kr.
2. kostelník … 30 kr.
3. ministrant … 5 kr.
4. kostel na potřeby … 45 kr.
dohromady 2 zl. 10 kr.
V souladu s vysokým ministerským výnosem z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento roční nadační příjem nikdy započítáván do farní kongruy. Daň z příjmu mají platit všichni oprávnění podle poměru svých jednotlivých podílů, náklady na zřízení nadace však hradí zakladatel z vlastního.
Poněvadž je nadační kapitál zajištěn státním dluhopisem č. 97354 (Vídeň 1855, 5 %) na 20 zl. k. m., vinkulovaným na jméno této nadace, a podílem 20 zl. na státním dluhopisu č. 98133 (Vídeň 1855) na 120 zl. po 5 %, vinkulovaném na jména Mathildy svobodné paní z Puteani a Franze a M. Anny Weisových, oba úročené od 1. ledna 1868, dluhopisy byly převzaty do třebušínské kostelní pokladny a úroky pro tuto nadaci běží od 1. ledna 1868: …
Sken 81 – str. 77: Nadace č. 46 (Puteani), závěr (1868) a potvrzení (1868–1869)
Přepis
verbinden wir gefertigten Kirchenvorsteher uns u. unsere Amtsnachfolger, dieses Stiftungskapital sicher zu erhalten, ohne Bewilligung der kompetenten Behörde keine Veränderung mit demselben vorzunehmen, die Stiftungskapitalsinteressen jährlich zu erheben, stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen, auch die Stiftungsverbindlichkeiten – in so lange das Bedeckungskapital dauert, und die jährlichen Interessen im obigen Betrage u. Valuta, oder in dem jeweiligen gesetzlichen Minimum der Messenstiftungsgebühren abwirft – vom Jahre 1868 angefangen, nach den obigen, von der Stiftungsbehörde genehmigten Bestimmungen des Stifters mit Beobachtung der vorgeschriebenen Gottesdienstordnung getreulich zu erfüllen; behalten uns jedoch vor, wenn es die Umstände erfordern sollten, auf eine angemessene Reduktion dieser Stiftungsverbindlichkeit Anspruch machen zu dürfen.
Zur mehreren Bekräftigung dessen sind vom gegenwärtigen Stiftbriefe drei gleichlautende Parien verfaßt, von allen Interessenten und zwei dazu erbetenen Zeugen unterschrieben worden, wovon ein Pare bei der k. k. Statthalterei in Prag, das andere bei dem bischöflichen Konsistorium in Leitmeritz und das dritte in die Triebscher Kirchenkassa hinterlegt worden ist.
So geschehen Triebsch am 27. November 1868.
(L. S.) Jos. Seliger, P. Dech. · (L. S.) Franz Walter, Patronatskomär · Franz Lampel als Zeuge · Anton Bonte (?) als Zeuge
N. E. 666. (L. S.) Coram me Anton Kühn, bischöfl. Bez.-Vikär.
N. E. 9746. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp[iscop]ali Litomericii die 10. Dec. 1868. (L. S.) J. Ackermann, Praes. · J. Drbohlav, consiliar.
N. E. 14818. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 17. April 1869. Für den k. k. Statthaltereileiter (L. S.) [podpis nečitelný]
Překlad
… zavazujeme my podepsaní představení kostela sebe i své nástupce v úřadě, že tento nadační kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky z nadačního kapitálu budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné a že nadační závazky – dokud potrvá krycí kapitál a dokud bude vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo v příslušném zákonném minimu poplatků za mešní nadace – počínaje rokem 1868 podle výše uvedených, nadačním úřadem schválených ustanovení zakladatele věrně plnit se zachováním předepsaného bohoslužebného řádu; vyhrazujeme si však, vyžádají-li si to okolnosti, právo žádat o přiměřenou redukci tohoto nadačního závazku.
Na další potvrzení toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící stejnopisy a podepsány všemi zúčastněnými a dvěma k tomu požádanými svědky; jeden stejnopis byl uložen u c. k. místodržitelství v Praze, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí v třebušínské kostelní pokladně.
Stalo se v Třebušíně dne 27. listopadu 1868.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař · Franz Lampel jako svědek · Anton Bonte (?) jako svědek
Č. 666. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 9746. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 10. prosince 1868. J. Ackermann, předseda · J. Drbohlav, rada.
Č. 14818. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 17. dubna 1869. Za c. k. správce místodržitelství: [podpis nečitelný]
Sken 82 – str. 78: Nadace č. 47 (bratři Franz, Josef a Wenzel Weisovi z Rýdče za rodiče Franze a M. Annu Weisovy, 1868), začátek
Přepis
No. 47.
Wir endesgefertigten geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch urkunden u. bekennen hiemit, daß die 3 Brüder Franz, Josef und Wenzel Weis aus Ritschen mittelst Widmungsurkunde vom 26. Febr. 1868 eine Anlehensobligation zu 100 f. C. M. No. 207366 vom 31. Aug. 1854 samt den dazu gehörigen Coupons, wovon der erste bereits am 1. Jänner 1868 fällig geworden, der genannten Pfarrkirche zu dem Ende übergeben haben, daß für die entfallenden Silberzinsen pr. 5 f. C. M. o. 5 f. 25 x östr. W. alldort jährlich nach vorausgegangener Vermeldung zwei stille heil. Messen, nach deren jeder 3 mal das Gebet des Herrn mit den Gläubigen zu verrichten ist, Gott aufgeopfert werden, u. zwar die erste nach Zulaß der Kirchenordnung entweder am 13. o. 16. Oktober, als am Sterbe- o. Begräbnißtage für ihren † Vater Franz Weis; die zweite am 3. o. 6. April als am Sterbe- o. Begräbnißtage für ihre † Mutter M. Anna Weis, oder den nächsten unbehinderten Tagen gelesen werden.
Nachdem die vorbezeichnete Anlehensobligation samt Coupons gehörig in Empfang gestellt und in Verrechnung genommen und gegen eine zu Handen der Triebscher Pfarrkirche als Mathilde Freiin von Puteanische Messenstiftung [mit] 20 f. und als Franz u. M. Anna Weis'sche Eheleute Messenstiftung [mit] 100 f. vinkulirte Staatsschuldverschreibung über 120 f. dto. Wien 1. Jänner 1855 No. 98133, deren 5 % Zinsen in klingender Münze vom 1. Jänner 1868 zu laufen beginnen, umgewechselt, u. somit das Stiftungskapital durch eben diese in der Kirchenkassa deponirte Staatsschuldverschreibung vollkommen gesichert erscheint; so wird die gedachte Stiftung mit Beginn des Jahres 1868 ins Leben treten, u. werden von den jährl. Interessen pr. 5 f. 25 x östr. W. gemäß dem v[on] den Stiftern selbst gemachten Vorschlage:
der Benefiziat für Persolvirung der beiden hl. M. à 1 f. 35 x … 2 f. 70 x
samt Vermelden à 15 x und Abbeten v. 6 V. U. à zu 12 x … 1 f. 02 x
der Meßner à 21½ x = 43 x u. [die] Ministranten à 10 x = 20 x … 63 x
und die Kirche für Erfordernisse à 45 x … 90 x
also zusammen 5 f. 25 x
und zwar in klingender Münze zu erhalten, dagegen aber auch die zu entrichtende Einkommensteuer nach Verhältniß ihrer Bezüge zu tragen haben.
Der stifterische Wille bezüglich dieser jährlichen 2 heil. Messen u. der damit zu verbindenden Gebete, welche an den bereits angegebenen Tagen für das Wohl u. Heil der Seelen ihrer † Eltern aufgeopfert werden sollen, ist in so lange treu u. ununterbrechlich zu erfüllen, als der auf den Benefiziaten nach Abzug des ihm zur Last fallenden Einkommensteuer-Antheils entfallende Stiftsbezug für eine hl. Messe /: mit Vermelden u. Abbetung von 3 V. U. :/ nicht unter das Minimum eines 1 f. 5 x östr. W. herabsinkt.
Sollte jedoch im Laufe der Zeit das Erträgniß dieser Stiftung derart vermindert werden, daß dem Benefiziaten für eine hl. Messe nicht mehr 1 f. 5 x als Stipendium zufielen, dann sind die genannten Stifter damit einverstanden, daß statt der ursprünglichen 2 heil. Messen mit Abbetung von je 3 V. U. jährlich nur eine heil. Messe nebst 3 V. U. für ihre † Eltern Franz u. M. Anna Weis persolvirt werde, so lange, bis das Stiftungserträgniß in Folge der erzielten Ersparnisse wieder derart angewachsen ist, daß es dem ursprünglichen Stiftungsbezuge, wenn nicht gleich, so doch wenigstens möglichst nahe kömmt.
Im Einklange mit dem hohen Ministerialerlasse vom 29. Dezbr. 1851 Z. 169
Překlad
Č. 47
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně osvědčujeme a vyznáváme tímto, že tři bratři Franz, Josef a Wenzel Weisovi z Rýdče odevzdali věnovací listinou z 26. února 1868 jmenovanému farnímu kostelu obligaci půjčky na 100 zl. k. m. č. 207366 z 31. srpna 1854 i s příslušnými kupony, z nichž první byl splatný již 1. ledna 1868, a to k tomu účelu, aby za plynoucí stříbrné úroky 5 zl. k. m. čili 5 zl. 25 kr. r. m. byly tam každoročně, po předchozím ohlášení, Bohu obětovány dvě tiché mše svaté, po každé z nichž se má s věřícími třikrát pomodlit modlitba Páně: první, jak dovolí církevní řád, buď 13., nebo 16. října, v den úmrtí či pohřbu, za jejich † otce Franze Weise; druhá 3. nebo 6. dubna, v den úmrtí či pohřbu, za jejich † matku M. Annu Weisovou, nebo v nejbližších volných dnech.
Poněvadž byla uvedená obligace i s kupony řádně vzata do příjmu a zúčtována a vyměněna za státní dluhopis na 120 zl., vydaný ve Vídni 1. ledna 1855 pod č. 98133, vinkulovaný k rukám třebušínského farního kostela jako mešní nadace Mathildy svobodné paní z Puteani s 20 zl. a jako mešní nadace manželů Franze a M. Anny Weisových se 100 zl., jehož 5% úroky ve zvonivé minci běží od 1. ledna 1868, a nadační kapitál je tak tímto dluhopisem uloženým v kostelní pokladně zcela zajištěn; vstoupí řečená nadace v život počátkem roku 1868 a z ročních úroků 5 zl. 25 kr. r. m. dostanou podle návrhu samotných zakladatelů:
beneficiát za odsloužení obou mší svatých po 1 zl. 35 kr. … 2 zl. 70 kr.
za ohlášení po 15 kr. a za modlitbu 6 Otčenášů po 12 kr. … 1 zl. 02 kr.
kostelník po 21½ kr. = 43 kr. a ministranti po 10 kr. = 20 kr. … 63 kr.
kostel na potřeby po 45 kr. … 90 kr.
tedy dohromady 5 zl. 25 kr.,
a to ve zvonivé minci; zato však ponesou daň z příjmu podle poměru svých požitků.
Vůle zakladatelů ohledně těchto dvou ročních mší svatých a s nimi spojených modliteb, které mají být v uvedené dny obětovány za blaho a spásu duší jejich † rodičů, má být věrně a nepřetržitě plněna tak dlouho, dokud nadační požitek připadající na beneficiáta po odečtení jeho podílu na dani z příjmu neklesne za jednu mši svatou (s ohlášením a modlitbou 3 Otčenášů) pod minimum 1 zl. 5 kr. r. m.
Kdyby se však během času výnos této nadace zmenšil natolik, že by beneficiátovi za jednu mši svatou nepřipadalo již 1 zl. 5 kr. jako stipendium, souhlasí jmenovaní zakladatelé s tím, aby místo původních dvou mší svatých s modlitbou vždy 3 Otčenášů byla ročně sloužena jen jedna mše svatá s 3 Otčenáši za jejich † rodiče Franze a M. Annu Weisovy, a to tak dlouho, dokud výnos nadace díky dosaženým úsporám opět nevzroste natolik, aby se původnímu nadačnímu požitku, ne-li vyrovnal, tedy alespoň co nejvíce přiblížil.
V souladu s vysokým ministerským výnosem z 29. prosince 1851 č. 169 …
Sken 83 – str. 79: Nadace č. 47 (Weis), závěr (1868) a potvrzení (1868–1869)
Přepis
und 14. Febr. 1852 Z. 556 soll dieser Stiftsbezug niemals in die pfarrliche Congrua eingerechnet werden. Demgemäß verbinden wir geistlichen u. weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche zu Triebsch uns u. alle unsere Amtsnachfolger, das gedachte Kapital sicher zu erhalten, mit demselben ohne Bewilligung der kompetenten Stiftungsbehörde keine Veränderung vorzunehmen, die Zinsen gehörig zu erheben, u. alljährlich diesem Stiftbriefe gemäß zu vertheilen, u. für genaue Erfüllung der Stiftungsverbindlichkeit genau dem Wortlaute dieses Stiftbriefes so lange zu sorgen, als das Bedeckungskapital resp. das hievon entfallende Zinsenerträgniß in seinem gegenwärtigen Betrage ungeschmälert fortbesteht; behalten uns jedoch vor, bei etwa eingetretener Verringerung des Stiftungsertrages im Sinne der Widmung um eine zeitweilige Reduktion der betreffenden Stiftungsmessen bis zur allmäligen Wiederherstellung des ursprünglichen oder wenigstens annäherungsweisen Bestandes ansuchen zu dürfen.
Zur Bekräftigung dessen sind von dieser Stiftungsurkunde drei gleichlautende Parien zur Aufbewahrung bei der k. k. Statthalterei, bei dem bischöfl. Konsistorium in Leitmeritz u. in der Triebscher Kirchenkassa ausgefertigt u. von uns u. von zwei erbetenen Zeugen eigenhändig unterschrieben worden.
So geschehen bei dem Vogtei-Commissariate der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch am 27. November 1868.
(L. S.) Jos. Seliger, P. Dech. · (L. S.) Franz Walter, Patronatskomär · Franz Lampel als Zeuge · Anton Bonte (?) als Zeuge
N. E. 667. Coram me (L. S.) Anton Kühn, bisch. Bezirksvikär.
N. E. 9747. Auctoritate Episcopali ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Consist. epp. Litomericii die 10. Dec. 1868. (L. S.) J. Ackermann, Praes. · J. Drbohlav, Consiliar.
Nro. 14818. Vorstehender Stiftbrief wird seinem vollen Inhalte nach bestättigt. Von der böhm. k. k. Statthalterei, Prag am 17. April 1869. Für den k. k. Statthaltereileiter (L. S.) [podpis nečitelný]
Překlad
… a ze 14. února 1852 č. 556 nemá být tento nadační požitek nikdy započítáván do farní kongruy. Podle toho zavazujeme my, duchovní a světští představení farního kostela v Třebušíně, sebe i všechny své nástupce v úřadě, že řečený kapitál bezpečně zachováme, že s ním bez svolení příslušného nadačního úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme řádně vybírat a každoročně podle této nadační listiny rozdělovat a že se budeme starat o přesné plnění nadačního závazku podle doslovného znění této listiny tak dlouho, dokud krycí kapitál, respektive z něj plynoucí úrokový výnos potrvá nezkráceně ve své nynější výši; vyhrazujeme si však, že v případě snížení výnosu nadace smíme ve smyslu věnování požádat o dočasnou redukci příslušných nadačních mší až do postupného obnovení původního, nebo alespoň přibližného stavu.
Na potvrzení toho byly z této nadační listiny vyhotoveny tři stejně znějící stejnopisy k uložení u c. k. místodržitelství, u biskupské konzistoře v Litoměřicích a v třebušínské kostelní pokladně a byly námi a dvěma požádanými svědky vlastnoručně podepsány.
Stalo se u patronátního komisariátu farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně dne 27. listopadu 1868.
(místo pečeti) Jos. Seliger, osobní děkan (?) · (místo pečeti) Franz Walter, patronátní komisař · Franz Lampel jako svědek · Anton Bonte (?) jako svědek
Č. 667. Přede mnou: Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Č. 9747. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 10. prosince 1868. J. Ackermann, předseda · J. Drbohlav, rada.
Č. 14818. Výše uvedená nadační listina se v plném svém obsahu potvrzuje. C. k. české místodržitelství, v Praze dne 17. dubna 1869. Za c. k. správce místodržitelství: [podpis nečitelný]
Sken 84 – str. 80: Nadace č. 48 (Antonia svobodná paní z Puteani za syny Rudolfa a Ottokara, 1875), začátek
Přepis
No. 48.
Wir endesgefertigten geistl. u. weltl. Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai Ep[iscop]i in Triebsch, Bezk. Leitmeritz, Diözese Leitmeritz in Böhmen, urkunden u. bekennen kraft dieses Stiftbriefes für uns u. unsere Nachfolger, es habe die hochgeborne Frau Antonia, Freiin v. Puteani, geb. Gräfin Morzin, laut der Widmungsurkunde des Pfarramtes Triebsch vom 10. Novbr. 1875 eine bereits für diesen Zweck vinkulirte Staatsobligation pr. 100 f. zu einer Messenstiftung bei der erwähnten Kirche bestimmt. Die Widmungsurkunde lautet wörtlich:
„Im Auftrage u. Namen der gnädigen Patronin der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai zu Triebsch, der hochgeb. Frau Antonia, Freiin v. Puteani, geb. Gräfin von Morzin, übergiebt das gefertigte Pfarramt in das Stiftungsvermögen dieser obgenannten Kirche die mit dem Vinculum an die Pfarrkirche zu Triebsch [als] der Rudolf u. Ottokar Freiherrn von Puteanischen Messenstiftung versehene Obligation der einheitlichen Staatsschuld dto. Wien vom 1. August 1874 No. 94742 pr. 100 f., verzinslich in Papiervaluta vom bezeichneten Ausstellungstage, mit Höchstderen ausdrücklichem Wunsche, daß für die von der benannten Staatsschuldverschreibung entfallenden Interessen jährlich zwei stille heil. Messen, u. zwar nach Zulaß der Kirchenordnung, Eine am 25. o. 28. Mai als am Sterbe- o. Beerdigungstage für das Seelenheil Ihres verstorbenen Sohnes Rudolf, Freiherrn v. Puteani, k. k. Kämmerers, und die Zweite am 15. o. 18. September als am Sterbe- o. Beerdigungstage Ihres verstorbenen Sohnes Ottokar Freiherrn v. Puteani, k. k. Kämmerers, für dessen Seelenheil, oder auch an darauf folgenden unbehinderten Tagen nebst Abbetung von jedesmaligen drei ‚Vater unser' und nach vorausgegangener Vermeldung gelesen werden sollen.
Die hohe Stifterin erklärt die Errichtungskosten dieser Stiftung aus Eigenem zu bestreiten, und beantragt, daß von den nach Abschlag der nicht rückzahlbaren 16 % Couponsteuer entfallenden jährl. effektiven Interessen pr. 4 f. 20 x in Papiervaluta erhalten sollen:
der persolv. Priester à 1 f. 10 x, zusammen 2 f. 20 x
– für das Vermelden 10 x = 20 x
– für das Abbeten 18 x = 36 x [na okraji tužkou: 2 f. 76]
der Meßner 25 x = 50 x
die Ministranten 7 x = 14 x
[die] Kirche für Erfordernisse 40 x = 80 x
Zusammen = 4 f. 20 x
Da diese in Noten verzinsliche Staats-Obligation vom 1. Aug. 1874 No. 94742 pr. 100 f. selbst ordentlich vinkulirt, u. in der Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist: so nehmen wir diese Stiftung an, u. verpflichten uns und unsere Amtsnachfolger, darüber zu wachen, daß vom Jahre 1875 angefangen für die hievon effektiv entfallenden jährl. Interessen pr. 4 f. 20 x in Bankvaluta 2 hl. Messen, u. zwar die Eine
Překlad
Č. 48
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše biskupa v Třebušíně, okres Litoměřice, diecéze litoměřická v Čechách, osvědčujeme a vyznáváme touto nadační listinou za sebe i své nástupce, že vysoce urozená paní Antonia svobodná paní z Puteani, roz. hraběnka Morzinová, určila podle věnovací listiny farního úřadu v Třebušíně z 10. listopadu 1875 státní obligaci na 100 zl., pro tento účel již vinkulovanou, na mešní nadaci při zmíněném kostele. Věnovací listina zní doslova:
„Z pověření a jménem milostivé patronky farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, vysoce urozené paní Antonie svobodné paní z Puteani, roz. hraběnky z Morzinu, odevzdává podepsaný farní úřad do nadačního jmění tohoto kostela obligaci jednotného státního dluhu, vydanou ve Vídni 1. srpna 1874 pod č. 94742 na 100 zl., úročenou v papírové měně od uvedeného dne vystavení a opatřenou vinkulací pro farní kostel v Třebušíně jako ‚mešní nadace Rudolfa a Ottokara svobodných pánů z Puteani', s jejím výslovným přáním, aby za úroky plynoucí z tohoto státního dluhopisu byly každoročně čteny dvě tiché mše svaté, a to, jak dovolí církevní řád, jedna 25. nebo 28. května, v den úmrtí či pohřbu, za spásu duše jejího zemřelého syna Rudolfa svobodného pána z Puteani, c. k. komořího, a druhá 15. nebo 18. září, v den úmrtí či pohřbu jejího zemřelého syna Ottokara svobodného pána z Puteani, c. k. komořího, za spásu jeho duše, nebo také v následujících volných dnech, vždy s modlitbou tří Otčenášů a po předchozím ohlášení.
Vysoká zakladatelka prohlašuje, že náklady na zřízení této nadace uhradí z vlastního, a navrhuje, aby z ročních skutečných úroků 4 zl. 20 kr. v papírové měně, které zbývají po odečtení nevratné 16% kuponové daně, dostali:
sloužící kněz po 1 zl. 10 kr., dohromady 2 zl. 20 kr.
– za ohlášení 10 kr. = 20 kr.
– za modlitbu 18 kr. = 36 kr. [na okraji tužkou: 2 zl. 76 kr.]
kostelník 25 kr. = 50 kr.
ministranti 7 kr. = 14 kr.
kostel na potřeby 40 kr. = 80 kr.
dohromady 4 zl. 20 kr.
Poněvadž je tato státní obligace z 1. srpna 1874 č. 94742 na 100 zl., úročená v bankovkách, sama řádně vinkulována a byla převzata do kostelní pokladny: přijímáme tuto nadaci a zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že budeme bdít nad tím, aby počínaje rokem 1875 byly za skutečné roční úroky 4 zl. 20 kr. v bankovní měně [slouženy] 2 mše svaté, a to jedna …
Sken 85 – str. 81: Nadace č. 48 (synové Puteani), závěr a potvrzení (1876)
Přepis
am 25. o. 28. Mai jeden Jahres für das Seelenheil des Rudolf Freiherrn v. Puteani u. die zweite am 15. o. 18. Septbr. jeden Jahres für das Seelenheil des Ottokar, Freiherrn v. Puteani nach vorausgegangener Vermeldung gelesen, nach jeder derselben 3 V. U. gebetet werden, u. hiefür
dem Seelsorger sämtlich 2 f. 76 x · der Kirche 80 x
dem Kirchendiener 50 x · den Ministranten 14 x · in Suma 4 f. 20 x
entrichtet werden sollen.
Eine allfällige Erhöhung o. Verminderung der Zinsen trifft alle Partizipanten verhältnißmäßig; der Stiftungsbezug darf übrigens in Gemäßheit der Ministerialerlässe vom 29. Dzbr. 1851 Z. 169 u. vom 14. Febr. 1852 Z. 556 niemals in die Congrua eingerechnet werden. Die Persolvirung der Stiftung beginnt mit dem Jahre 1875. Die Auslagen der Stiftungserrichtung erklärt die Stifterin selbst zu bestreiten.
Im Anbetrachte dessen geloben wir auch für uns u. unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit des Stiftskapitals Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Behörde keine Aenderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben u. stiftungsgemäß unter die Partizipanten zu vertheilen; insbesondere gelobet der mitgefertigte Seelsorger für sich u. seine Amtsnachfolger, die Stiftungsverbindlichkeiten, so lange das Stiftungskapital besteht, u. die jährl. Zinsen im obigen Betrage, u. in der gedachten Valuta, oder wenigstens das zur Zeit der Errichtung dieser Stiftung bestehende gesetzliche Minimum der Stiftungsgebühren abwerfen wird, mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau zu erfüllen, wogegen er sich u. seinen Amtsnachfolgern aber auch das Recht vorbehält, eventuell eine angemessene Reduktion der Stiftungsverbindlichkeiten bei der kompetenten Behörde zu beantragen.
Urkund dessen sind v. diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Exemplare verfaßt, allseitig gefertigt, u. von 2 Zeugen mitgezeichnet, und Eines davon bei der k. k. Statthalterei, das Zweite bei dem bischöfl. Konsistorium zu Leitmeritz aufbewahrt, und das dritte in die betreffende Kirchenkassa deponirt worden.
(L. S.) Frz. Walter, Patr. Com. · Ant. Bonte (?), Zeuge · (L. S.) Jos. Seliger, Pfr. · Frz. Lampel, Zeuge · (L. S.) Jos. Kunißl (?), b. Bezk.-Vikär.
(L. S.) Auctoritate Epp[iscop]ali Ordinaria acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. E Consistorio Epp[iscop]ali Litomericii die 9. Martii 1876. N. 1257. J. Řehák, C. Praes. · J. Drbohlav, Cancellarius.
N. 24.153. Vorstehender Stiftbrief wird bestättigt. (L. S.) K. k. Statthalterei, Prag am 7. Mai 1876. Grüner (?)
Překlad
… 25. nebo 28. května každého roku za spásu duše Rudolfa svobodného pána z Puteani a druhá 15. nebo 18. září každého roku za spásu duše Ottokara svobodného pána z Puteani, po předchozím ohlášení, a po každé z nich aby byly pomodleny 3 Otčenáše; a že za to má být vypláceno:
duchovnímu správci úhrnem 2 zl. 76 kr. · kostelu 80 kr.
kostelníkovi 50 kr. · ministrantům 14 kr. · celkem 4 zl. 20 kr.
Případné zvýšení či snížení úroků postihuje všechny oprávněné poměrně; nadační požitek ostatně podle ministerských výnosů z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nesmí být nikdy započítáván do kongruy. Plnění nadace začíná rokem 1875. Výlohy se zřízením nadace prohlašuje zakladatelka, že uhradí sama.
Vzhledem k tomu slibujeme i my za sebe a své nástupce v úřadě, že budeme pečovat o bezpečnost nadačního kapitálu, že s ním bez svolení nadřízeného příslušného úřadu neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi oprávněné; zvláště pak spolupodepsaný duchovní správce slibuje za sebe i své nástupce, že nadační závazky bude přesně plnit se zachováním předepsaného církevního řádu, dokud bude nadační kapitál trvat a vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo alespoň zákonné minimum nadačních poplatků platné v době zřízení této nadace; vyhrazuje si však pro sebe i své nástupce také právo navrhnout případně u příslušného úřadu přiměřenou redukci nadačních závazků.
Na doklad toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící exempláře, všemi stranami podepsány a dvěma svědky spolupodepsány; jeden je uložen u c. k. místodržitelství, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí byl složen do příslušné kostelní pokladny.
(místo pečeti) Frz. Walter, patronátní komisař · Ant. Bonte (?), svědek · (místo pečeti) Jos. Seliger, farář · Frz. Lampel, svědek · (místo pečeti) Jos. Kunißl (?), biskupský okrskový vikář.
[latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 9. března 1876. Č. 1257. J. Řehák, předseda · J. Drbohlav, kancléř.
Č. 24.153. Výše uvedená nadační listina se potvrzuje. C. k. místodržitelství, v Praze dne 7. května 1876. Grüner (?)
Sken 86 – str. 82: Nadace č. 49 (odkaz Antonie svobodné paní z Puteani, † 25. 10. 1880), začátek
Přepis
No. 49.
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarr-Kirche des hl. Nicolaus in Triebsch, Bez. Leitmeritz, Vikariat Leitmeritz, Diözese Leitmeritz in Böhmen, urkunden und bekennen kraft dieses Stiftbriefes für uns und unsere Amtsnachfolger, es habe die am 25. Oktober 1880 in Prag verstorbene hochgeborene Frau Antonia, Freiin von Puteani, geb. Gräfin Morzin, laut der letztwilligen Anordnung vom 12. Mai 1874 einen Betrag von 60 fl. – kr. Ö. W. zu einer Messenstiftung bei der erwähnten Kirche mit nachstehenden Worten bestimmt: „Alljährlich soll an meinem Sterbetage in der Pfarrkirche zu Triebsch eine hl. Messe persolvirt werden, wozu ich ein Stiftungskapital von Sechzig Gulden /: 60 fl. :/ Ö. W. widme."
Die zum Erlage des Stiftungskapitals pr. 60 fl. Ö. W. verpflichtete Universalerbin, die hochgeborene Frau Adele Freiin von Puteani, verehelichte Baronin von Skal, hat statt dieser Barschaft die auf den Namen der Stiftung vinkulirte Staatsschuldverschreibung ddo. Wien 1. November 1881 N° 33374 pr. 100 fl. Ö. W. beigeschafft.
Da diese Staatsobligazion in die Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist: so nehmen wir diese Stiftung an und verpflichten uns und unsere Amtsnachfolger, darüber zu wachen, daß vom Jahre 1883 angefangen für die hievon effektiv entfallenden jährlichen Interessen pr. 4 fl. 20 kr. in Noten 1 heilige Messe und zwar am 25. Oktober als dem Sterbetage der Stifterin oder am nächsten unbehinderten Tage jeden Jahres für das Seelenheil der hochgeborenen Frau Antonia, Freiin von Puteani, geborenen Gräfin Morzin, nach vorangegangener Vermeldung gelesen und hiefür:
dem Seelsorger für die Persolvirung und Vermeldung … 2 fl. 80 kr.
der Kirche … – 93
dem Kirchendiener … – 41
den Ministranten … – 6
Summa: 4 fl. 20 kr.
entrichtet werden soll.
Die Einkommensteuer ist von allen Perzipienten nach Verhältniß ihrer Antheile zu tragen. Eine allfällige Erhöhung oder Verminderung der Zinsen trifft alle Perzipienten verhältnißmäßig; der Stiftungsbezug darf übrigens in Gemäßheit der Ministerial-Erlässe vom 29. Dezember 1851 Z. 169 und vom 14. Februar 1852 Z. 556 niemals in die Congrua eingerechnet werden.
Die Persolvirung der Stiftung beginnt mit dem Jahre 1883. Die für die Vergangenheit, d. i. für die vom 1. November 1881 bis 1. November 1882 fällig gewordenen Interessen des Stiftungskapitals im Betrage von 4 fl. 20 kr. werden auf nachträgliche Persolvirung von hl. Messen nach Maßgabe dieses Stiftbriefes verwendet werden. Die Auslagen der
Překlad
Č. 49
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně, okres Litoměřice, vikariát litoměřický, diecéze litoměřická v Čechách, osvědčujeme a vyznáváme touto nadační listinou za sebe i své nástupce v úřadě, že vysoce urozená paní Antonia svobodná paní z Puteani, roz. hraběnka Morzinová, zemřelá 25. října 1880 v Praze, určila podle svého posledního pořízení z 12. května 1874 částku 60 zl. rakouské měny na mešní nadaci při zmíněném kostele těmito slovy: „Každoročně má být v den mého úmrtí ve farním kostele v Třebušíně sloužena jedna mše svatá, k čemuž věnuji nadační kapitál šedesát zlatých (60 zl.) r. m."
Univerzální dědička, vysoce urozená paní Adele svobodná paní z Puteani, provdaná baronka ze Skalu, která byla povinna nadační kapitál 60 zl. r. m. složit, opatřila místo této hotovosti státní dluhopis vydaný ve Vídni 1. listopadu 1881 pod č. 33374 na 100 zl. r. m., vinkulovaný na jméno nadace.
Poněvadž byla tato státní obligace převzata do kostelní pokladny: přijímáme tuto nadaci a zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že budeme bdít nad tím, aby počínaje rokem 1883 byla za skutečné roční úroky 4 zl. 20 kr. v bankovkách čtena 1 mše svatá, a to 25. října, v den úmrtí zakladatelky, nebo v nejbližší volný den každého roku, za spásu duše vysoce urozené paní Antonie svobodné paní z Puteani, rozené hraběnky Morzinové, po předchozím ohlášení, a aby za to bylo vypláceno:
duchovnímu správci za odsloužení a ohlášení … 2 zl. 80 kr.
kostelu … 93 kr.
kostelníkovi … 41 kr.
ministrantům … 6 kr.
úhrnem 4 zl. 20 kr.
Daň z příjmu nesou všichni příjemci podle poměru svých podílů. Případné zvýšení či snížení úroků postihuje všechny příjemce poměrně; nadační požitek ostatně podle ministerských výnosů z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nesmí být nikdy započítáván do kongruy.
Plnění nadace začíná rokem 1883. Úroky z nadačního kapitálu za uplynulou dobu, tj. splatné od 1. listopadu 1881 do 1. listopadu 1882, v částce 4 zl. 20 kr., budou použity na dodatečné odsloužení mší svatých podle této nadační listiny. Výlohy …
Sken 87 – str. 83: Nadace č. 49 (odkaz Antonie z Puteani), závěr (1883) a potvrzení (1883–1884)
Přepis
Stiftungserrichtung werden von der Universalerbin, der hochgeborenen Frau Adele Freiin von Puteani, verehelichten Baronin von Skal, bestritten werden.
In Anbetracht dessen geloben wir auch für uns und unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit des Stiftungskapitals Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörden keine Änderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu beheben und stiftungsgemäß unter die Perzipienten zu vertheilen. Insbesondere gelobt der mitgefertigte Seelsorger für sich und seine Amtsnachfolger, die Stiftungsverbindlichkeiten, so lange das Stiftungskapital besteht und die jährlichen Zinsen im obigen Betrage und in der gedachten Valuta oder wenigstens das zur Zeit der Errichtung dieser Stiftung bestehende gesetzliche Minimum der Stiftungsgebühren abwerfen wird, mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau zu erfüllen, wogegen er sich und seinen Amtsnachfolgern aber auch das Recht vorbehält, eventuell eine angemessene Reduktion der Stiftungsverbindlichkeiten bei den kompetenten Behörden zu beantragen.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Exemplare verfaßt, allseitig gefertigt und von zwei Zeugen mitgezeichnet und eines davon bei der k. k. Statthalterei, das zweite bei dem bischöflichen Consistorium zu Leitmeritz aufbewahrt, und das dritte in die betreffende Kirchenkassa deponirt worden.
Triebsch, am 16. August 1883.
(L. S.) Wegen Erkrankung d. H. Pfarrers: Karl Stolle, Kaplan · Franz Lampel, Oberlehrer, Zeuge · Anton Rauberger, Unterlehrer, als Zeuge · (L. S.) Wilhelm Wilhelm, Patronatskomissär u. Kirchenrechnungsführer · (L. S.) Josef Ekl (?), bischöfl. Bezirksvikär
Nro 7751. Auctoritate Ordinaria Episcopali acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. E Consistorio Episcopali Litomericii, die 31. Dezembris 1883. (L. S.) Řehák, Gen. Vicar · Seifert, Cancellarius
Nro 13827. (L. S.) Vorstehender Stiftbrief wird bestättigt. K. k. Statthalterei, Prag, am 27. Februar 1884. [podpis nečitelný]
Překlad
… se zřízením nadace uhradí univerzální dědička, vysoce urozená paní Adele svobodná paní z Puteani, provdaná baronka ze Skalu.
Vzhledem k tomu slibujeme i my za sebe a své nástupce v úřadě, že budeme pečovat o bezpečnost nadačního kapitálu, že s ním bez svolení nadřízených příslušných nadačních úřadů neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi příjemce. Zvláště pak spolupodepsaný duchovní správce slibuje za sebe i své nástupce, že nadační závazky bude přesně plnit se zachováním předepsaného církevního řádu, dokud bude nadační kapitál trvat a vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo alespoň zákonné minimum nadačních poplatků platné v době zřízení této nadace; vyhrazuje si však pro sebe i své nástupce také právo navrhnout případně u příslušných úřadů přiměřenou redukci nadačních závazků.
Na doklad toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící exempláře, všemi stranami podepsány a dvěma svědky spolupodepsány; jeden je uložen u c. k. místodržitelství, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí byl složen do příslušné kostelní pokladny.
V Třebušíně dne 16. srpna 1883.
(místo pečeti) Pro onemocnění pana faráře: Karl Stolle, kaplan · Franz Lampel, řídící učitel, svědek · Anton Rauberger, podučitel, jako svědek · (místo pečeti) Wilhelm Wilhelm, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · (místo pečeti) Josef Ekl (?), biskupský okrskový vikář
Č. 7751. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 31. prosince 1883. Řehák, generální vikář · Seifert, kancléř
Č. 13827. Výše uvedená nadační listina se potvrzuje. C. k. místodržitelství, v Praze dne 27. února 1884. [podpis nečitelný]
Sken 88 – str. 84: Nadace č. 50 (osobní děkan Josef Seliger a Maria Anna Ulrich, 1884), začátek
Přepis
No. 50
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai Pontif. in Triebsch, Bezirk Leitmeritz, Vikariat Leitmeritz, Diözese Leitmeritz in Böhmen, urkunden und bekennen kraft dieses Stiftbriefes für uns und unsere Amtsnachfolger, es habe der gewesene Personal-Dechant in Triebsch, Herr Josef Seliger, derzeit pensionirt und wohnhaft in Leitmeritz, laut der Widmungsurkunde vom 24. August 1884 die vinkulirte Silberrente-Obligation No. 44756 dto. Wien 1. April 1884 pr. 150 fl. ö. W. zu einer Messenstiftung bei der erwähnten Kirche mit nachstehenden Worten bestimmt:
„Endesgefertigter Dechant Josef Seliger übergiebt eigenhändig dem hochwürdigen Pfarramte in Triebsch die auf die Kirche Triebsch vinkulirte Silberrente-Obligation No. 44756 dto. Wien 1. April 1884 pr. 150 fl., Einhundertfünfzig Gulden, zu einer Josef Seliger u. Maria Anna Ulrich'schen Messenstiftung mit der Bestimmung, daß von den hievon effektiv entfallenden jährlichen Interessen à 6 fl. 30 kr. in der Triebscher Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai jährlich für mich an meinem einstigen Sterbetage oder am nächsten unbehinderten Tage ein gesungenes Requiem nach vorausgegangener Meldung abgehalten werde. Wofür ich dem persolvirenden Priester samt Vermeldung und Abbetung 3 Vater unser 2 fl. 20 kr., der Kirche 1 fl., Regenschori für Orgelbegleitung des Meßliedes 80 kr., Meßner 36 kr., Ministranten 4 kr., Kalkant 20 kr. [bestimme].
Am 13. Feber als am Sterbetage der Maria Anna Ulrich oder am nächsten unbehinderten Tage für sie eine hl. Messe gelesen werde, wofür ich 1 fl. 70 kr. nach der diözesan-mäßigen Vertheilung bestimme. Die Perzentualgebühr u. die sonstigen Stiftungserrichtungskosten wird der Gefertigte selbst bestreiten."
Da diese zu 5 % in Silber verzinsliche, ordentlich vinkulirte Staats-Obligation vom 1. April 1884 No. 44756 pr. 150 fl. in der Kirchenkassa in Empfang genommen worden ist, so nehmen wir diese Stiftung an und verpflichten uns und unsere Amtsnachfolger, darüber zu wachen, daß vom Jahre 1885 angefangen für die hievon effektiv entfallenden jährlichen Interessen pr. 6 fl. 30 kr. in Silber alljährlich nach vorausgegangener Vermeldung [ein] gesungenes Requiem mit Orgelbegleitung samt
Překlad
Č. 50
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše biskupa v Třebušíně, okres Litoměřice, vikariát litoměřický, diecéze litoměřická v Čechách, osvědčujeme a vyznáváme touto nadační listinou za sebe i své nástupce v úřadě, že bývalý osobní děkan v Třebušíně, pan Josef Seliger, toho času v penzi a bytem v Litoměřicích, určil podle věnovací listiny z 24. srpna 1884 vinkulovanou obligaci stříbrné renty č. 44756, vydanou ve Vídni 1. dubna 1884, na 150 zl. r. m. na mešní nadaci při zmíněném kostele těmito slovy:
„Níže podepsaný děkan Josef Seliger odevzdává vlastnoručně důstojnému farnímu úřadu v Třebušíně obligaci stříbrné renty č. 44756, vydanou ve Vídni 1. dubna 1884 na 150 zl., sto padesát zlatých, vinkulovanou pro kostel v Třebušíně, na ‚mešní nadaci Josefa Seligera a Marie Anny Ulrichové' s určením, aby ze skutečných ročních úroků 6 zl. 30 kr. bylo v třebušínském farním kostele sv. Mikuláše každoročně slouženo za mne, v den mého budoucího úmrtí nebo v nejbližší volný den, zpívané rekviem po předchozím ohlášení. Za to určuji sloužícímu knězi včetně ohlášení a modlitby 3 Otčenášů 2 zl. 20 kr., kostelu 1 zl., řediteli kůru za varhanní doprovod mešní písně 80 kr., kostelníkovi 36 kr., ministrantům 4 kr., kalkantovi (šlapači měchů) 20 kr.
13. února, v den úmrtí Marie Anny Ulrichové, nebo v nejbližší volný den aby byla za ni čtena jedna mše svatá, na což určuji 1 zl. 70 kr. s rozdělením podle diecézních zvyklostí. Procentní poplatek a ostatní náklady na zřízení nadace uhradí podepsaný sám."
Poněvadž byla tato státní obligace z 1. dubna 1884 č. 44756 na 150 zl., úročená 5 % ve stříbře a řádně vinkulovaná, převzata do kostelní pokladny, přijímáme tuto nadaci a zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že budeme bdít nad tím, aby počínaje rokem 1885 bylo za skutečné roční úroky 6 zl. 30 kr. ve stříbře každoročně po předchozím ohlášení [slouženo] zpívané rekviem s varhanním doprovodem včetně …
Sken 89 – str. 85: Nadace č. 50 (Seliger – Ulrich), rozpis požitků
Přepis
Abbetung 3 Vater unser abgehalten u. 1 stille heilige Messe gelesen werde. Das gesungene Requiem soll für den Stifter Josef Seliger u. z. nach dessen Absterben an seinem Sterbetage oder am nächsten unbehinderten Tage abgehalten werden. Bei Lebzeiten des Stifters soll für das Heil desselben an einem beliebigen, vom Seelsorger zu bestimmenden Tage abgehalten werden ein gesungenes Amt mit Orgelbegleitung. Die stille hl. Messe soll für die † Maria Anna Ullrich am 13. Februar als ihrem Sterbetage oder am nächsten unbehinderten Tage gelesen werden.
Hiefür soll
dem Seelsorger für die Persolvirung u. Vermeldung à 2 fl. 20 x u. à 1 fl. 12 x … 3 fl. 32 x
der Kirche à 1 fl. und à 36 x … 1 fl. 36 x
dem Kirchendiener à 36 x u. à 18 x … – fl. 54 x
den Ministranten à 4 x u. à 4 x … – fl. 8 x
dem Regenschori … – fl. 80 x
[dem] Kalkanten … – fl. 20 x
Suma: 6 fl. 30 x
entrichtet werden.
Die Einkommensteuer ist von allen Perzipienten nach Verhältniß ihrer Antheile beizutragen. Eine allfällige Erhöhung und Verminderung der Zinsen [trifft] alle Perzipienten verhältnißmäßig; der Stiftungsbezug darf übrigens in Gemäßheit der Ministerial-Erlässe vom 29. Dezember 1851 Z. 169 u. vom 14. Februar 1852 Z. 556 niemals in die Congrua eingerechnet werden.
Die Persolvirung der Stiftung beginnt mit dem Jahre 1885. Die Auslagen der Stiftungserrichtung werden vom Stifter selbst bestritten werden.
In Anbetracht dessen geloben wir auch für uns und unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit des Stiftungskapitals Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörden keine Aenderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben und stiftungsgemäß unter die Perzipienten zu vertheilen. Insbesondere gelobt der mitgefertigte Seelsorger für sich u. seine Amtsnachfolger, die Stiftungsverbindlichkeiten, so lange das Stiftungskapital besteht u. die jährlichen Zinsen im obigen Betrage u. in der gedachten Valuta, oder wenigstens das zur
Překlad
… modlitby 3 Otčenášů, a čtena 1 tichá mše svatá. Zpívané rekviem má být slouženo za zakladatele Josefa Seligera, a to po jeho smrti v den jeho úmrtí nebo v nejbližší volný den. Za života zakladatele má být za jeho spásu v libovolný den, který určí duchovní správce, sloužena zpívaná mše s varhanním doprovodem. Tichá mše svatá má být čtena za † Marii Annu Ullrichovou 13. února, v den jejího úmrtí, nebo v nejbližší volný den.
Za to má být vypláceno:
duchovnímu správci za odsloužení a ohlášení 2 zl. 20 kr. a 1 zl. 12 kr. … 3 zl. 32 kr.
kostelu 1 zl. a 36 kr. … 1 zl. 36 kr.
kostelníkovi 36 kr. a 18 kr. … 54 kr.
ministrantům 4 kr. a 4 kr. … 8 kr.
řediteli kůru … 80 kr.
kalkantovi (šlapači měchů) … 20 kr.
úhrnem 6 zl. 30 kr.
K dani z příjmu přispívají všichni příjemci podle poměru svých podílů. Případné zvýšení a snížení úroků [postihuje] všechny příjemce poměrně; nadační požitek ostatně podle ministerských výnosů z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nesmí být nikdy započítáván do kongruy.
Plnění nadace začíná rokem 1885. Výlohy se zřízením nadace uhradí zakladatel sám.
Vzhledem k tomu slibujeme i my za sebe a své nástupce v úřadě, že budeme pečovat o bezpečnost nadačního kapitálu, že s ním bez svolení nadřízených příslušných nadačních úřadů neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi příjemce. Zvláště pak spolupodepsaný duchovní správce slibuje za sebe i své nástupce, že nadační závazky, dokud bude nadační kapitál trvat a vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo alespoň …
Sken 90 – str. 86: Nadace č. 50 (Seliger – Ulrich), závěr a potvrzení (1885)
Přepis
Zeit der Errichtung dieser Stiftung bestehende gesetzliche Minimum der Stiftungsgebühren abwerfen wird, mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau zu erfüllen, wogegen er sich und seinen Amtsnachfolgern aber auch das Recht vorbehält, eventuell eine angemessene Reduktion der Stiftungsverbindlichkeiten bei den kompetenten Behörden zu beantragen.
Urkund dessen sind von diesem Stiftsbriefe drei gleichlautende Exemplare verfaßt, allseitig gefertigt und von zwei Zeugen mitgefertigt, und eines davon bei der k. k. Statthalterei, das zweite bei dem bischöflichen Consistorium zu Leitmeritz aufbewahrt u. das dritte in die betreffende Kirchenkassa deponirt worden.
Triebsch am 1. Juni 1885.
Wenzl Dragoun als Zeuge · Johann Paschke als Zeuge · (L. S.) W. Schumann, Pfr. · (L. S.) Wilhelm Wilhelm, Patronatskomissär u. Kirchenrechnungsführer · (L. S.) Josef Ekl (?), bischöfl. Bezirksvikär
No. 4663. Auctoritate Ordinaria Episcopali acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. Ex Episcopali Consistorio Litomericii, die 30. September 1885. (L. S.) Řehák, Gen. Vic. · Seifert, Cancellarius
No. 99943 ai 1885. Vorstehender Stiftsbrief wird bestättigt. K. k. Statthalterei in Böhmen. Prag am 25. Dezember 1885. Für den Statthalter: (L. S.) Friedl (?)
Překlad
… zákonné minimum nadačních poplatků platné v době zřízení této nadace, bude přesně plnit se zachováním předepsaného církevního řádu; vyhrazuje si však pro sebe i své nástupce také právo navrhnout případně u příslušných úřadů přiměřenou redukci nadačních závazků.
Na doklad toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící exempláře, všemi stranami podepsány a dvěma svědky spolupodepsány; jeden je uložen u c. k. místodržitelství, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí byl složen do příslušné kostelní pokladny.
V Třebušíně dne 1. června 1885.
Wenzl Dragoun jako svědek · Johann Paschke jako svědek · (místo pečeti) W. Schumann, farář · (místo pečeti) Wilhelm Wilhelm, patronátní komisař a vedoucí kostelních účtů · (místo pečeti) Josef Ekl (?), biskupský okrskový vikář
Č. 4663. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 30. září 1885. Řehák, generální vikář · Seifert, kancléř
Č. 99943 z roku 1885. Výše uvedená nadační listina se potvrzuje. C. k. místodržitelství v Čechách, v Praze dne 25. prosince 1885. Za místodržitele: Friedl (?)
Sken 91 – str. 87: Nadace č. 51 (odkaz Franzisky Ringel, 1000 zl.), začátek
Přepis
Nro. 51.
Wir endesgefertigten geistlichen und weltlichen Vorsteher der Pfarrkirche S[anc]ti Nicolai pontificis in Triebsch, Bezirk Leitmeritz, Vikariat Leitmeritz, Diözese Leitmeritz in Böhmen, urkunden und bekennen kraft dieses Stiftbriefes für uns und unsere Amtsnachfolger, es habe die am 28. April 1870 in Litschen N. 35 verstorbene Franziska Ringel laut der letztwilligen Anordnung vom 10. Oktober 1869 einen Betrag von 1000 fl. ö. W. zu einer Messenstiftung bei der erwähnten Kirche mit nachstehenden Worten bestimmt:
„6) … wofür Wenzel Ringel die Verfügung zu treffen hat, daß nach seinem Tode zu Handen der Triebscher Pfarrkirche ein Stiftungskapital von 1000 fl. öst. Währ. erlegt und von den entfallenden Interessen jährlich mehrere hl. Messen für mein, meines Gatten und meiner Tochter Theresia Seelenheil gelesen werden."
Dieser Betrag pr. 1000 fl. wurde, nachdem Wenzel Ringel am 16. Juni 1882 gestorben ist, von dessen Erben Anna Ringel am 31. Dezember 1884 in die Kirchenkasse erlegt, sammt den entfallenden Zinsen pr. 167 fl. 46 kr. ö. W. Da diese Barschaft auch schon zum Ankaufe der 5 % in Silber verzinslichen Staatsobligazion vom 1. Jänner 1885 Nro. 47375 pr. 1200 fl. ö. W. verwendet, die erwähnte Staatsobligation selbst ordentlich vinkulirt und in der Kirchenkasse in Empfang genommen worden ist: so nehmen wir diese Stiftung an, und verpflichten uns und unsere Amtsnachfolger, darüber zu wachen, daß vom Jahre 1885 angefangen für die hievon effektiv entfallenden jährlichen Interessen pr. 50 fl. 40 kr. in Silber 12 heilige Messen und zwar jeden Monat Eine an einem beliebigen, vom Seelsorger zu bestimmenden Tage jeden Jahres für das Seelenheil der Stifterin Franziska Ringel, deren Ehegatten Wenzel Ringel und deren Tochter Theresia Ringel nach vorangegangener Vermeldung gelesen und hiefür
Překlad
Č. 51
My níže podepsaní duchovní a světští představení farního kostela sv. Mikuláše biskupa v Třebušíně, okres Litoměřice, vikariát litoměřický, diecéze litoměřická v Čechách, osvědčujeme a vyznáváme touto nadační listinou za sebe i své nástupce v úřadě, že Franziska Ringelová, zemřelá 28. dubna 1870 v Rýdči (Litschen) č. 35, určila podle svého posledního pořízení z 10. října 1869 částku 1000 zl. rakouské měny na mešní nadaci při zmíněném kostele těmito slovy:
„6) … k čemuž má Wenzel Ringel učinit opatření, aby po jeho smrti byl k rukám třebušínského farního kostela složen nadační kapitál 1000 zl. rak. měny a z plynoucích úroků bylo ročně čteno několik mší svatých za spásu duše mé, mého manžela a mé dcery Theresie."
Tuto částku 1000 zl. složila – poté, co Wenzel Ringel zemřel 16. června 1882 – jeho dědička Anna Ringelová dne 31. prosince 1884 do kostelní pokladny, spolu s narostlými úroky 167 zl. 46 kr. r. m. Poněvadž byla tato hotovost již použita na nákup státní obligace z 1. ledna 1885 č. 47375 na 1200 zl. r. m., úročené 5 % ve stříbře, a zmíněná státní obligace sama byla řádně vinkulována a převzata do kostelní pokladny: přijímáme tuto nadaci a zavazujeme sebe i své nástupce v úřadě, že budeme bdít nad tím, aby počínaje rokem 1885 bylo za skutečné roční úroky 50 zl. 40 kr. ve stříbře čteno 12 mší svatých, a to každý měsíc jedna v libovolný den, který určí duchovní správce, za spásu duše zakladatelky Franzisky Ringelové, jejího manžela Wenzela Ringela a jejich dcery Theresie Ringelové, po předchozím ohlášení, a aby za to …
Sken 92 – str. 88: Nadace č. 51 (Ringel), rozpis požitků a závazek
Přepis
dem Seelsorger für die Persolvirung u. Vermeldung à 2 fl. 80 kr. … 33 fl. 60 kr.
der Kirche à 93⅓ kr. … 11 fl. 20 kr.
dem Kirchendiener à 41⅔ kr. … 5 fl.
den Ministranten à 5 kr. … 60 kr.
Summa: 50 fl. 40 kr.
entrichtet werden soll.
Die Einkommensteuer ist von allen Perzipienten nach Verhältniß ihrer Antheile zu tragen. Eine allfällige Erhöhung oder Verminderung der Zinsen trifft alle Perzipienten verhältnißmäßig; der Stiftungsbezug darf übrigens in Gemäßheit der Ministerial-Erlässe vom 29. Dezember 1851 Z. 169 und vom 14. Feber 1852 Z. 556 niemals in die Congrua eingerechnet werden.
Die Persolvirung der Stiftung beginnt mit dem Jahre 1885. Von den für die Vergangenheit, d. i. für die Zeit vom 16. Juni 1882 bis 31. Dezember 1884 fällig gewordenen Interessen des Stiftungskapitals im Betrage von 167 fl. 46 kr. ist beim Ankaufe der Bedeckungs-Obligazion der Betrag von 9 fl. 56 kr. als Ersatz an das k. k. Ministerialzahlamt pr. 8 fl. 78 kr. und für Porto 78 kr. verwendet worden. Der Restbetrag pr. 157 fl. 90 kr. wird zur Deckung der Stiftungserrichtungskosten, ferner als Gebühr für seit dem Jahre 1882 alljährlich auf die Stiftungsintention persolvirte 12 heilige Messen nach Maßgabe dieses Stiftbriefes, ein etwaiger Überrest endlich auf nachträgliche Persolvirung von hl. Messen nach Maßgabe dieses Stiftbriefes verwendet.
In Anbetracht dessen geloben wir auch für uns und unsere Amtsnachfolger, für die Sicherheit des Stiftungskapitals Sorge zu tragen, mit demselben ohne Bewilligung der vorgesetzten kompetenten Stiftungsbehörden keine Aenderung vorzunehmen, die Interessen alljährlich zu erheben und stiftungsgemäß unter die Perzipienten zu vertheilen –
Překlad
… bylo vypláceno:
duchovnímu správci za odsloužení a ohlášení po 2 zl. 80 kr. … 33 zl. 60 kr.
kostelu po 93⅓ kr. … 11 zl. 20 kr.
kostelníkovi po 41⅔ kr. … 5 zl.
ministrantům po 5 kr. … 60 kr.
úhrnem 50 zl. 40 kr.
Daň z příjmu nesou všichni příjemci podle poměru svých podílů. Případné zvýšení či snížení úroků postihuje všechny příjemce poměrně; nadační požitek ostatně podle ministerských výnosů z 29. prosince 1851 č. 169 a ze 14. února 1852 č. 556 nesmí být nikdy započítáván do kongruy.
Plnění nadace začíná rokem 1885. Z úroků z nadačního kapitálu splatných za uplynulou dobu, tj. od 16. června 1882 do 31. prosince 1884, v částce 167 zl. 46 kr., bylo při nákupu krycí obligace použito 9 zl. 56 kr.: jako náhrada c. k. ministerské výplatní pokladně 8 zl. 78 kr. a na poštovné 78 kr. Zbytek 157 zl. 90 kr. bude použit na úhradu nákladů se zřízením nadace, dále jako poplatek za 12 mší svatých, které byly od roku 1882 každoročně slouženy na nadační úmysl podle této nadační listiny, a případný zbytek konečně na dodatečné odsloužení mší svatých podle této nadační listiny.
Vzhledem k tomu slibujeme i my za sebe a své nástupce v úřadě, že budeme pečovat o bezpečnost nadačního kapitálu, že s ním bez svolení nadřízených příslušných nadačních úřadů neprovedeme žádnou změnu, že úroky budeme každoročně vybírat a podle nadace rozdělovat mezi příjemce –
Sken 93 – str. 89: Nadace č. 51 (Ringel), závěr (1885) a potvrzení (1886)
Přepis
Insbesondere gelobt der mitgefertigte Seelsorger für sich u. seine Amtsnachfolger, die Stiftungsverbindlichkeiten, so lange das Stiftungskapital besteht, und die jährlichen Zinsen im obigen Betrage und in der gedachten Valuta, oder wenigstens das zur Zeit der Errichtung dieser Stiftung bestehende gesetzliche Minimum der Stiftungsgebühren abwerfen wird, mit Beobachtung der vorgeschriebenen Kirchenordnung genau zu erfüllen, wogegen er sich u. seinen Amtsnachfolgern aber auch das Recht vorbehält, eventuell eine angemessene Reduktion der Stiftungsverbindlichkeiten bei den kompetenten Behörden zu beantragen.
Urkund dessen sind von diesem Stiftbriefe drei gleichlautende Exemplare verfaßt, allseitig gefertigt, u. von 2 Zeugen mitgezeichnet u. Eins davon bei der k. k. Statthalterei, das zweite bei dem bischöfl. Konsistorium zu Leitmeritz aufbewahrt u. das dritte in die betreffende Kirchenkasse deponirt worden.
Triebsch am 29. Oktober 1885.
(L. S.) Wilhelm Wilhelm, Patronatskomissär · (L. S.) W. Schumann, Pfr. · Anton Rauberger als Zeuge · Rudolf Dobisch (?) als Zeuge · (L. S.) Josef Ekl, bischöfl. Bezirksvikär
No. 49. Auctoritate ordinaria Episcopali acceptatur et confirmatur haec pia fundatio. E Consistorio Epp[iscop]ali Litomericii die 31. Martii 1886. (L. S.) Řehák, Gen. Vic. · Seifert, Cancellarius
Nro. 68704. „Vorstehender Stiftbrief wird bestättigt." K. k. Statthalterei in Böhmen, Prag am 8. September 1886. Für den Statthalter: (L. S.) Friedl (?)
Překlad
Zvláště pak spolupodepsaný duchovní správce slibuje za sebe i své nástupce, že nadační závazky bude přesně plnit se zachováním předepsaného církevního řádu, dokud bude nadační kapitál trvat a vynášet roční úroky ve výše uvedené částce a měně, nebo alespoň zákonné minimum nadačních poplatků platné v době zřízení této nadace; vyhrazuje si však pro sebe i své nástupce také právo navrhnout případně u příslušných úřadů přiměřenou redukci nadačních závazků.
Na doklad toho byly z této nadační listiny sepsány tři stejně znějící exempláře, všemi stranami podepsány a dvěma svědky spolupodepsány; jeden je uložen u c. k. místodržitelství, druhý u biskupské konzistoře v Litoměřicích a třetí byl složen do příslušné kostelní pokladny.
V Třebušíně dne 29. října 1885.
(místo pečeti) Wilhelm Wilhelm, patronátní komisař · (místo pečeti) W. Schumann, farář · Anton Rauberger jako svědek · Rudolf Dobisch (?) jako svědek · (místo pečeti) Josef Ekl, biskupský okrskový vikář
Č. 49. [latinsky:] Řádnou mocí biskupskou se tato zbožná nadace přijímá a potvrzuje. Z biskupské konzistoře v Litoměřicích dne 31. března 1886. Řehák, generální vikář · Seifert, kancléř
Č. 68704. „Výše uvedená nadační listina se potvrzuje." C. k. místodržitelství v Čechách, v Praze dne 8. září 1886. Za místodržitele: Friedl (?)
Sken 94 – str. 90: pozdější vpisek faráře (kolem 1915–1916), „pokračování ze str. 175" · Pro memoria
Co se podařilo přečíst
Fortsetzung v. pag. 175.
[úvodní řádky o ohradní zdi u starého hřbitova a kostela a o ovocných stromech: „Wenn mein Nachfolger … Obstbäume … pflanzt, hat er in kurzer Zeit hübschen Ertrag."]
In den 29 Jahren waren folgende Verwalter hier: Wilhelm Wilhelm, Heinrich Schanzel (?), […], Johann Wagner, Karl Löbl (?) u. Karl Grandl (?) 1/9 1906 – 30/3 1913.
Vikäre waren: Ekl, Gastorf; Jos. Bernat, Gastorf; Wilhelm […], Leitmeritz; […] Leitmeritz; Kan. Wenzel Titte (?), Leitmeritz; Kan. […] Fünkl (?), Leitmeritz.
Gemeindevorsteher v. Triebsch waren: Martin Vinke (?), Jos. Leisner (?), Adolf Dobisch, Anton […], Karl Müller.
Oberlehrer v. Triebsch bzw. Schulleiter: Anton Rauberger, Franz Tobisch, Otto Schindler (auf dem Felde der Ehre an Cholera 1914 gestorben), Wanschura u. Anton Tasler. Oberlehrer v. Stankowitz: Karl Sauer, Winkler, Bollmann. V. Nieder Tenzel: Menzer (?), Jos. Benesch, […] Friedrich.
Meine Kapläne: Franz Trokal (?) 1/9 1894 – 31/8 1896, Ferdinand Karas (?) 1/9 1896 – 31/10 1896, Alban Liedke (?) 9/3 1903 – 9/5 1903, Franz Gerbel 1/8 1908 – 31/10 1908, Karl Schirmeisen 1/9 1912 – 31/8 1913, Otto Becker 1/9 1913 – 20/9 1915.
[následuje asi 25 řádků osobních vzpomínek na kaplany a poměry na faře, které se mi nepodařilo souvisle přečíst]
[v rámečku, starší úhlednou rukou:] Pro memoria. NB. Diese Leistung ist im Jahre 1851 von dem Hochseligen H. Baron Franz Karl Freiherrn v. Puteani mit 938 f. 40 x abgelöst worden.
Překlad
Pokračování ze str. 175.
[Úvod: o zdi u starého hřbitova a kostela a o ovocných stromech – „vysadí-li můj nástupce … ovocné stromy, bude mít zakrátko pěkný výnos."]
Za těch 29 let zde byli tito správci [statku]: Wilhelm Wilhelm, Heinrich Schanzel (?), […], Johann Wagner, Karl Löbl (?) a Karl Grandl (?) (1. 9. 1906 – 30. 3. 1913).
Vikáři byli: Ekl z Hoštky (Gastorf); Jos. Bernat z Hoštky; Wilhelm […] z Litoměřic; […] z Litoměřic; kanovník Wenzel Titte (?) z Litoměřic; kanovník Fünkl (?) z Litoměřic.
Starosty obce Třebušín byli: Martin Vinke (?), Jos. Leisner (?), Adolf Dobisch, Anton […], Karl Müller.
Řídící učitelé, resp. správci školy v Třebušíně: Anton Rauberger, Franz Tobisch, Otto Schindler (zemřel na poli cti na choleru 1914), Wanschura a Anton Tasler. Řídící učitelé ve Staňkovicích: Karl Sauer, Winkler, Bollmann. V Dolním Týnci: Menzer (?), Jos. Benesch, Friedrich.
Moji kaplani: Franz Trokal (?) 1. 9. 1894 – 31. 8. 1896, Ferdinand Karas (?) 1. 9. – 31. 10. 1896, Alban Liedke (?) 9. 3. – 9. 5. 1903, Franz Gerbel 1. 8. – 31. 10. 1908, Karl Schirmeisen 1. 9. 1912 – 31. 8. 1913, Otto Becker 1. 9. 1913 – 20. 9. 1915.
[Zbytek strany – osobní vzpomínky – nepřeloženo.]
Pro memoria. NB. Tato dávka byla roku 1851 vykoupena zesnulým panem baronem Franzem Karlem svobodným pánem z Puteani částkou 938 zl. 40 kr.
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Fortsetzung v. pag. 175. Der Leichenweg ging gewöhnlich einen Umweg mit vielen Stufen zum alten Friedhofe u. Kirche. Der Eingang wurde zugemauert. Die Felder wurden gut gedüngt. … Die Wiese … zum Teile … Wenn mein Nachfolger an der Mauer beim … Teil Birn- u. Apfelbäume gut pflanzt, hat er in kurzer Zeit hübschen Ertrag. Es ist das eine geeignete Obstlage.
In den 29 Jahren waren folgende Verwalter hier: Wilhelm Wilhelm, Heinrich Schanzel, Leschendorfer (?), Johann Wagner, Karl Lödl u. Karl Grandl 1/9 1906 – 30/3 1913. Vikäre waren: Ekl, Gastorf; Jos. Bernat, …; Wilhelm Hermsdörfer (?), Leitmeritz; Kan. Leiner (?), Leitmeritz; Kan. Wenzel Titte, Leitmeritz; Kan. Karl Fünkl, Leitmeritz. Gemeindevorsteher v. Triebsch waren: Martin Vinke, Jos. Leisner, Adolf Dobisch, Anton …, Karl Müller.
Oberlehrer in Triebsch bezw. prov. Schulleiter: Anton Rauberger, Franz Tobisch, Otto Schindler (auf dem Felde der Ehre an Cholera 1914 gestorben), Wanschura u. Anton Tasler. Oberlehrer v. Stankowitz: Karl Sauer, Winkler u. Ad. Bollmann. In Nieder Tenzel: Menzer, Jos. Benesch, Wal. Friedrich.
Meine Capläne: Franz Trokal 1/9 1894 – 31/8 1896, Ferdinand Karas 1/9 1896 – 31/10 1896, Alban Liedke 9/3 1903 – 9/5 1903, Dr. phil. Franz Gerbel 1/8 1908 – 31/10 1908, Karl Schirmeisen 1/9 1912 – 31/8 1913, Otto Jos. Becker 1/9 1913 – 20/9 1915. Die letzten 4 sind … Priester. Alle waren … Welche … hatten, weiß nur ich. Aber die Vorkommnisse mit dem letzten Kaplan spotten jeder Beschreibung. Er war früher Caplan in Biela. Der Pfarrer v. Biela … warnte mich …
[asi 20 řádků – líčení sporu s posledním kaplanem – čtu jen útržky: „Herr Caplan, das geht nicht", „2mal mußte Gendarm …", „am 5/9 …", „Bis 20/9 hatte er Urlaub", „ließ ich ihn nicht herein, nicht in die Kirche u. Schule"]
Josef Schiffner, Dechant. — Fortsetzung pag. 111.
Překlad (jen čitelných částí)
Pokračování ze str. 175. Pohřební průvody chodívaly oklikou po mnoha schodech ke starému hřbitovu a ke kostelu. Vchod byl zazděn. Pole byla dobře hnojena. … Vysadí-li můj nástupce u zdi … hrušně a jabloně, bude mít zakrátko pěkný výnos. Je to vhodná poloha pro ovoce.
Za těch 29 let zde byli tito správci [statku]: Wilhelm Wilhelm, Heinrich Schanzel, Leschendorfer (?), Johann Wagner, Karl Lödl a Karl Grandl (1. 9. 1906 – 30. 3. 1913). Vikáři byli: Ekl z Hoštky; Jos. Bernat; Wilhelm Hermsdörfer (?) z Litoměřic; kanovník Leiner (?) z Litoměřic; kanovník Wenzel Titte z Litoměřic; kanovník Karl Fünkl z Litoměřic. Starosty Třebušína byli: Martin Vinke, Jos. Leisner, Adolf Dobisch, Anton …, Karl Müller.
Řídící učitelé, resp. prozatímní správci školy v Třebušíně: Anton Rauberger, Franz Tobisch, Otto Schindler (zemřel 1914 na poli cti na choleru), Wanschura a Anton Tasler. Řídící učitelé ve Staňkovicích: Karl Sauer, Winkler a Ad. Bollmann. V Dolním Týnci: Menzer, Jos. Benesch, Wal. Friedrich.
Moji kaplani: Franz Trokal 1. 9. 1894 – 31. 8. 1896, Ferdinand Karas 1. 9. – 31. 10. 1896, Alban Liedke 9. 3. – 9. 5. 1903, Dr. phil. Franz Gerbel 1. 8. – 31. 10. 1908, Karl Schirmeisen 1. 9. 1912 – 31. 8. 1913, Otto Jos. Becker 1. 9. 1913 – 20. 9. 1915. … „Ale to, co se dělo s posledním kaplanem, se vymyká každému popisu." Byl předtím kaplanem v Bělé; bělský farář mě před ním varoval …
[Následuje dlouhé líčení sporu faráře s posledním kaplanem, které čtu jen v útržcích: farář ho napomínal, dvakrát prý musel zasáhnout četník, 5. září došlo k prudkému střetu, do 20. září měl kaplan dovolenou a po návratu ho farář nepustil do fary, kostela ani školy. Podrobnosti a průběh sporu jsem nepřečetl natolik, abych je mohl spolehlivě podat.]
Josef Schiffner, děkan. — Pokračování na str. 111.
Dolní část strany (spor s kaplanem) – čtení v plném rozlišení
… O weh!!! Ich spürte bereits hier wirklich, [was es heißt, wenn] der Hochwürdigste Herr Bischof einen solchen Caplan gibt. Der Bieler Pfarrer sagte: „Er kann nie erfreuen." Ich glaubte nicht daran … über [den] Pfarrer, sondern dachte: Er ist nur [aufgebracht], ich werde zu deuten suchen soviel wie möglich mit Milde u. … gegen ihn zu sein. Ich ließ mich von Milde u. … einnehmen. Ich nahm Mängel hin, besonders von 1913 kam [er] nachts … u. öfters Kartenspielen. Nur [sein] Fehler ist … Ehrgeiz. Ich hatte Freude, wenn Alles in der Seelsorge um 1 Jahr vorwärts ging.
7/7 1914 [war bei] N. Tenzler Schul[e] … Der konnte es fern [nicht lassen], ist ganz zu Kartenspieler. … wollte er [Karten spielen] u. ich sagte: „Herr Caplan, das geht nicht. Entweder wir in die Schule gehen oder ich berichte." Da war es nicht außer sich; da war ich grob. Er wurde verschlossener. 2 mal mußte [ich die] Gendarmerie [rufen] …, daß ich so etwas gegen ihn unternommen habe. Dann wurde er immer giftig. … [řádek nečitelný] … u. trat mich an in der Kirche. 2 mal hat er mir auch körperlich … gedroht u. am 5/9, als ich ihm nach dem Ave eine Mitteilung des hochw. bischöfl. Consistoriums unter 4 Augen eröffnete, stürzte er [auf mich] zu. Ich wich aus u. floh in mein Zimmer. Ich wartete … u. schickte noch [um] die Gendarmerie. Diese forderte ihn auf, morgen den Urlaub anzutreten. Bis 20/9 hatte er Urlaub. Am 24/9 abends ¾9 wollte er herein in d. Pfarrei. Da er nicht in Leitmeritz [gemeldet] hatte, ließ ich ihn nicht herein, nicht in die Kirche u. Schule. Er bekam … als Caplan nach S…
Kaplan Liedke war … Geld gegenüber … – Genug davon. Josef Schiffner, Dechant. Fortsetzung pag. 111.
Překlad (farářovo jednostranné líčení)
„Ach běda! Poznal jsem tu, co to znamená, když pan biskup dá takového kaplana." Bělský farář říkal: „Ten nikoho nepotěší." Nevěřil jsem tomu a myslel si, že je jen popudlivý; chtěl jsem k němu být co nejvíc mírný. Snášel jsem nedostatky; od roku 1913 chodil [pozdě v noci] a často hrál karty. Jeho chybou je ctižádost. Měl jsem radost, když šlo všechno v duchovní správě kupředu.
[V červenci 1914 kvůli kartám zanedbával školu v Týnci.] Řekl jsem: „Pane kaplane, to nejde. Buď půjdete do školy, nebo to ohlásím." … tehdy jsem byl hrubý. Uzavřel se do sebe. Dvakrát jsem musel [volat] četnictvo. Potom byl stále jedovatější. … a napadl mě [slovně] v kostele. Dvakrát mi i fyzicky vyhrožoval, a 5. září, když jsem mu po klekání mezi čtyřma očima sdělil výnos biskupské konzistoře, vrhl se na mě. Uhnul jsem a utekl do svého pokoje … a poslal pro četnictvo; to ho vyzvalo, aby druhý den nastoupil dovolenou. Do 20. září měl dovolenou. 24. září ve tři čtvrtě na devět večer chtěl dovnitř na faru. Protože se neohlásil v Litoměřicích, nepustil jsem ho dovnitř, ani do kostela a školy. Byl přeložen jako kaplan jinam.
Josef Schiffner, děkan. Pokračování na str. 111.
Sken 95 – str. 91: Opis zřizovací listiny fary (Instrumentum erectionis, 1711)
Přepis
Copia. Instrumentum Erectionis.
Ich Franz Carl Kreßel von Gwaltenberg, Herr auf Trzebuschin und Werbitschan, dero Röm. Kayßl. und Königl. Maj. Rath, Cammerer, und Hoff-Lehen-Rechts Beysitzer, wie auch verordneter Königl. Haubtmann des Leutmeritzer Creyses: Urkunde, und bekenne hiemit wo gehörig: Demnach, allbereit von vielen Jahren her mir höchstens angelegen seyn lassen, damit die auf meinem Grund und Boden zu Trzebuschin situirte und vor alters von einem eigenen Seelsorger versehene, hernach aber durch eingerissene vielfältige Ketzerey, und Kriegs Empörungen geschwächte, und zeithero denen Beneficiatis zu Proboscht provisorio modo anvertraute Pfarrkirche bey dieser Gott lob aufgewachsenen starken Anzahl der Eingepfarrten, und zugenommenen jährl. Pfarr Intraden in besseren Stand und Flor gebrachte Pfarrthey hinwiederum mit einem eigenen, und da zu Trzebuschin residirenden gottsfürchtigen und auferbaulichen Priester, und Pfarr /: wodurch die grössere Ehre Gottes, und seiner lieben Heiligen vermehret, die kathol. allein seligmachende Religion besser und ferner fortgepflanzet, das Seelenheil allda, und in dem Revier wohnenden Unterthanen durch eifrige administration der heil. Sacramenten bestmöglichst befördert, die noch etwan hin und wieder verdächtige Ketzereyen gäntzlich ausgerottet, und künfftiger Pfarr allda vermög des tridentinischen Concilii zu seiner nothwendigen Unterhaltung ein zulängliches Auskommen, oder portionem Canonicam haben, und geniessen möge :/ besetzt werden möchte.
Nun aber Ich, von Einem Hochwürd. Bischöfl. Consistorio zu Leitmeritz die vorgeschriebene Conditiones in so weit pacificiret, daß oberwehntes Consistorium die projectirte jährl. fallende, samt den von dem Bräuhaus zu Trzebuschin jährl. und auf ewige Zeiten, ohne Entgeld zu liefern versprochene Sechs viereimerige Faß Bier pfarrl. Einkünfften /: welche in der Sub Lit. A beiliegender, mit meiner eigenen Handunterschrifft, und beygedruckten angebornen Insigil authentisirten Specification zu ersehen sind :/ pro congrua Canonica, dann auch die auf besagtes Beneficium Parochiale zu Trzebuschin de jure Patronatus, nebst andern Effecten, mir zustehende Praesentation eines eigenen, und allda residirenden Seelsorgers zu acceptiren sich resolvirt, wann ich nur über sothane jährl. fallende Einkünffte vor mich, meine Erben, und Erbnehmer, auch anderer besagten Guths Trzebuschin Inhaber ein authentisches Instrumentum perpetuae annuae obligationis zu Handen der Bischöfl. Canzley erlegen würde. Als thue mich Krafft dieses offenen Brieffes, samt meinen Erben, und Erbnehmern und allen andern des Guths Trzebuschin nachkommenden Inhabern auf ewige Zeiten dahin verbinden, daß ich, meine Erben, und alle andere besagten Guths Inhaber, einem eigenen allezeit allda residirenden Pfarrn, die in oberwehnter Specification zu reichen kommende jährl. Intraden, samt den Sechs vier eimerigen Fässern Bier aus dem Bräuhaus zu Trzebuschin gewiß und unabschlägig verabfolgen lassen, auch die andere Unterthanen deren sämtlich eingepfarrten Herrschafften zu praestirung ihrer Schuldigkeit /: im Fall sie sich hierzu säumselig erzeigten :/ per subsidiales gehöriger Örter mit vielvermögender Assistenz eines löbl. Bischöfl. Consistorii anzuhalten behülfflich seyn wolle und solle;
Překlad
Opis. Zřizovací listina.
Já Franz Carl Kressel z Gwaltenbergu, pán na Třebušíně a Vrbičanech, Jeho římské císařské a královské Milosti rada, komoří a přísedící dvorského lenního soudu, jakož i nařízený královský hejtman Litoměřického kraje, osvědčuji a vyznávám tímto, kde náleží: Že mi již od mnoha let velmi leželo na srdci, aby farní kostel ležící na mém gruntu v Třebušíně – který byl za starodávna spravován vlastním duchovním správcem, potom však oslaben rozmohlým mnohonásobným kacířstvím a válečnými bouřemi a od té doby prozatímně svěřen beneficiátům v Proboštově – byl nyní, když Bohu díky velmi vzrostl počet přifařených a zvětšily se roční farní příjmy a fara byla přivedena do lepšího stavu a rozkvětu, opět obsazen vlastním, v Třebušíně sídlícím bohabojným a příkladným knězem a farářem (čímž by se rozmnožila větší čest Boží a jeho milých svatých, katolické samospasitelné náboženství se lépe a dále šířilo, spása duší zdejších i v okolí bydlících poddaných byla horlivým udílením svatých svátostí co nejlépe podporována, kacířství dosud snad tu a tam podezřelá byla zcela vykořeněna a budoucí farář tam měl podle tridentského koncilu k nutné výživě dostatečné živobytí, čili kanonický podíl).
Poněvadž jsem se pak s veledůstojnou biskupskou konzistoří v Litoměřicích o předepsaných podmínkách dohodl natolik, že se řečená konzistoř rozhodla přijmout navržené roční farní příjmy – spolu s šesti čtyřvědrovými sudy piva, které slíbil třebušínský pivovar dodávat ročně a na věčné časy zdarma (příjmy jsou patrné ze specifikace přiložené pod písmenem A, ověřené mým vlastnoručním podpisem a přitištěnou vrozenou pečetí) – jako kanonickou kongruu, a rovněž přijmout mnou z práva patronátního prezentovaného vlastního, tam sídlícího duchovního správce, jakmile jen o těchto ročních příjmech složím za sebe, své dědice a nástupce i další držitele řečeného statku Třebušín k rukám biskupské kanceláře hodnověrnou listinu o trvalém ročním závazku: zavazuji tímto otevřeným listem sebe, své dědice a nástupce i všechny další budoucí držitele statku Třebušín na věčné časy k tomu, že já, moji dědicové a všichni další držitelé řečeného statku budeme vlastnímu, vždy tam sídlícímu faráři jistě a bez odpírání vydávat roční příjmy uvedené ve zmíněné specifikaci, spolu se šesti čtyřvědrovými sudy piva z pivovaru v Třebušíně, a že také budeme nápomocni přidržovat ostatní poddané všech přifařených panství k plnění jejich povinnosti (kdyby se v tom ukázali liknavými) dožádáními na příslušných místech, s mocnou pomocí slavné biskupské konzistoře;
Sken 96 – str. 92: závěr zřizovací listiny (1711) · pozdější vpisek, „pokračování ze str. 129"
Přepis
Worwider mich, besagte meine Erben, und andere vermelten Guths Trzebuschin künfftige Inhaber keine Exception oder Rechts Behelff schützen solle noch könne; wie denn zu mehrerer Versicherung diesen Brieff, oder Instrumentum in zwey gleich lautende Exemplarien verfaßt, und unter meiner eigenen Hand Unterschrifft und angebornen beygedruckten Insigil ausgefertiget, und zu der Bischöfl. Canzeley ad ratificandum und daselbst in das Fundation Buch einzuverleiben erlegt habe.
So geschehen Trzebuschin den 21. Martii 1711. (L. S.) Franz Carl Kressel von Gwaltenberg mp.
[ruka 20. století:] Fortsetzung v. pag. 129. [asi 35 řádků pamětí z doby první světové války – zmiňují se nedostatek potravin, roky 1913 a 1914, „24 Jahre"; souvisle nepřečteno]
Překlad
… proti čemuž nemá a nemůže mne, řečené mé dědice ani jiné budoucí držitele zmíněného statku Třebušín chránit žádná námitka ani právní prostředek; a pro větší jistotu jsem tento list čili listinu sepsal ve dvou stejně znějících exemplářích, vyhotovil pod svým vlastnoručním podpisem a přitištěnou vrozenou pečetí a složil u biskupské kanceláře k potvrzení a k vtělení do tamní knihy nadací.
Stalo se v Třebušíně dne 21. března 1711. (místo pečeti) Franz Carl Kressel z Gwaltenbergu, vlastní rukou.
[Pozdější vpisek:] Pokračování ze str. 129. [Nepřeloženo – farářovy paměti z válečných let, psané stejnou těžko čitelnou rukou jako na str. 90.]
Druhé čtení Schiffnerova vpisku ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Fortsetzung v. pag. 120. Die sogenannten Höchstpreise sind betreffs der notwendigen Lebensmittel notwendig. Wenn nicht alle Leute zur einfachen Lebensweise zurückkehren u. nur einen Gewinn u. andere darben würden, … Die Artikel in Triebsch bestellte [ich] für September … wie angezeichnet.
Bis jetzt ist es Gott sei Dank noch ruhig … aus der Kriegsgegend … Für Wohltat sind auch die … Sonntage … Vertrauet Gott als Herrn, erkennen u. zu … die Leute in dieser Kriegszeit. Ich bezweifle es. Es ist noch zu wenig. Ihr zurückkehren?
Wir brauchen die confessionelle Schule. Ich glaube, bei den jetzigen Verhältnissen ist die meiste Schuld der Parteihader u. der Schule … Es ist bloß Unterricht in der hl. Religion. Die Betätigung derselben kennt nicht einfach … Selbstüberschätzung. Die Kinder sehen u. hören zu viel Gegenteil. Verba movent, exempla trahunt. Wenn für erst Vorge[setzte] fehlt u. das Gegenteil sehen … Gewalt geht vor Recht. Die schönsten Worte … 10 Gebote Gottes werden gehalten lassen, besonders das 1. u. 4. Mehrfach gilt wurde Religion, [nicht] die Partei, das Vereine, Religion haben fast alle Parteien sich verwüstet, [um] Vorteile [zu] leiten. … Vorteil, denn die [höchsten] deutschen Čechenfresser sagen: Alle Religionen sind gleich. … Die Religion …, wenn es zu nützen …
Ja ich sage: Der jetzige Krieg ist eine gerechte Strafe Gottes, denn ich muß erkennen aus das Treiben zur Faschingzeit 1913 u. 1914, wenn ich denke an das Treiben des Unglauben, fast ausgelöschten Jugendbundes Wahalla etc. etc. … Ein eifriger Pfarrer wird sich um den Tag sorgen … Wenn … nicht bei besserem …, kann d. Kirchturm umgeworfen sein.
… Ich habe viel u. gern u. gewissenhaft gearbeitet … den 29 Jahren. … Eleonore Tischner aus Pfeiffersdorf (?) bei Görkau war, neben … 24 Jahre ist es, Triebsch ist mir fast heimisch zur … Ich muß allein … Ich lasse es dahin gestellt sein … bei katholischen Seelsorgern … Ich wollte auch … Daher meine häufigen Besuche … in den letzten Jahren. Ich war stets nachsichtig bis zur äußersten Grenze, wenn es galt, Frieden zu erhalten, auch gegen den Caplan … Ich ersehne Abschied von meinen Kirchkindern durch eben nie sehr …
Překlad (jen čitelných částí)
Pokračování ze str. 120. Takzvané maximální ceny jsou u nezbytných potravin nutné. …
Dosud je zde díky Bohu klid … [Úvaha, zda lidé v této válečné době uznají Boha za Pána a vrátí se k němu:] „Pochybuji o tom. Je toho ještě příliš málo."
„Potřebujeme konfesní školu." Domnívám se, že za nynějších poměrů mají největší vinu stranické sváry a škola … Je tu jen vyučování náboženství, ne jeho praktikování. Děti vidí a slyší příliš mnoho opaku. „Slova hýbají, příklady táhnou." … Deset Božích přikázání se má zachovávat, zvláště první a čtvrté. … Téměř všechny strany náboženství zneužily ke svému prospěchu …; ti největší němečtí „čechožrouti" říkají: všechna náboženství jsou stejná.
„Ano, říkám: nynější válka je spravedlivý trest Boží," když si vzpomenu na řádění o masopustu 1913 a 1914 a na počínání nevěreckého spolku mládeže „Walhalla" atd. …
[Závěr – osobní bilance:] „Pracoval jsem mnoho, rád a svědomitě … těch 29 let." [Zmiňuje hospodyni (?) Eleonoru Tischnerovou, která u něho byla 24 let.] „Třebušín mi téměř zdomácněl." … „Byl jsem vždy shovívavý až do krajnosti, šlo-li o zachování pokoje, i vůči kaplanovi." …
Dolní polovina vpisku – čtení v plném rozlišení
Ja ich sage: Der jetzige Krieg ist eine gerechte Strafe Gottes, wenn ich denke an das Treiben zur Faschingszeit 1913 u. 1914, wenn ich denke an das Treiben des ungläubigen, fast aufgelösten Jugendbundes Wahalla etc. etc.
Hirtentreue in der Seelsorge ist hier nötig. Ein eifriger Pfarrer wird [sich] ernstlich [stellen] dem Unglauben. Daß aller Gottesdienst … nötig, auch bei [wachsendem] Unglauben, kann d. Kirchenbesuch nur gut [sein] … Hier läßt sich noch kaum gar etwas thun, der Grund ist gut gelegt. Ich habe viel u. gern u. gewissenhaft gearbeitet in den 29 Jahren, nach meinem besten Gewissen. Daß auch meine Wirtschafterin Eleonora Tischner aus Pfeiffersdorf (?) bei Görkau in den nahezu 24 Jahren ihr Bestes fast ohne Entgelt zur Verschönerung der Kirche u. des Gotteshauses geleistet hat, sei auch bemerkt. Ich sage ihr Dank vor Gott; … nachher wie nun weder sie noch ich gar keine … verlangt.
Ich bin als katholischer Seelsorger oftmals übel [behandelt worden]. Ich ließ mich es nur vor Gott, schwieg u. nicht leiden [ließ], sondern Alles geschah … alles nur Unverbreitung (?). Man wollte mich hier auch isolieren u. nicht davon zu erfahren, was vorgeht, aber ich war u. bin gut informiert. Daher meine häufigen Predigten (?) in den letzten Jahren. Ich war stets nachsichtig bis zur äußersten Grenze, wenn es galt, Frieden zu erhalten, auch gegenüber dem Caplane. Mein Gewissen mahnt nur: Thue recht u. scheue Niemand. … Die Liebe erträgt alles, nicht die Lügen. Ich nehme Abschied von meinen Kirchkindern durch eben [das] Mir sehr Liebes …
Překlad
Ano, říkám: nynější válka je spravedlivý trest Boží, když pomyslím na řádění o masopustu 1913 a 1914 a na počínání nevěreckého, téměř rozpadlého spolku mládeže „Wahalla" atd.
Pastýřské věrnosti je zde v duchovní správě zapotřebí; horlivý farář se nevěře vážně postaví … „Zde se dá ještě něco udělat, základ je dobře položen. Pracoval jsem v těch 29 letech mnoho, rád a svědomitě, podle nejlepšího svědomí." Budiž také zaznamenáno, že moje hospodyně Eleonora Tischnerová z Pfeiffersdorfu (?) u Jirkova po téměř 24 let odváděla to nejlepší, téměř bez odměny, pro zkrášlení kostela. Děkuji jí před Bohem …
Jako katolický duchovní správce jsem byl často zle [napadán]. Mlčel jsem … Chtěli mě tu izolovat, abych se nedověděl, co se děje, ale byl jsem a jsem dobře informován. Odtud má častá [kázání] v posledních letech. Byl jsem vždy shovívavý až do krajnosti, šlo-li o zachování pokoje, i vůči kaplanovi. Svědomí mi říká jen: „Jednej správně a nikoho se neboj." … Láska snese všechno, jen ne lži. Loučím se se svými farníky …
Horní polovina vpisku – čtení v plném rozlišení
Fortsetzung v. pag. 120. Die sogenannten Höchstpreise sind betreffs der notwendigen Lebensmittel notwendig. Wenn nicht alle Leute zur einfachen Lebensweise zurückkehren u. nur einer zu haben u. andere darben, wird es kein Krieg [mehr], zart mehr Kannibalismus. Die Artikel in Triebsch stellte [ich] für September wie angezeigt.
Bis jetzt ist es Gott sei Dank, noch war nie aus dem Kriegsorgane [her] unterwärts gesehen Elend gefallen. Für Wohltat sind auch die Invaliden-Renten. Werden die Leute in dieser Kriegszeit Gott als Herrn erkennen u. zu ihm zurückkehren? Ich bezweifle es. Es ist noch zu wenig.
Wir brauchen die konfessionelle Schule. Ich glaube, bei den jetzigen Schulgesetzen ist ganz unter[graben] die Mühe der Geistlichen u. der Schule. Es ist bloß Unterricht in der hl. Religion. Die Betätigung derselben kennt nicht einfach, Leute beträgt hier. Die Kinder sehen u. hören zuviel Gegenteil. Verba movent, exempla trahunt. Wenn für gute Vorgesetzte fehlen das Gegenteil sehen … Gewalt geht vor Recht. Die schönsten Worte nützen nichts. 10 Gebote Gottes werden gehalten lassen, besonders das 1. u. 4. Mehrfach gilt wurde Religion, die Partei, das Verein, Religion haben fast alle verfehlt sich vom irdischen Vorteile leiten. Wie alt Moral, denn die höchsten deutschen Čechenfresser sagen: Alle Religionen sind gleich. Vergleichen sie doch, wenn es ums Vaterland, wenn Vorteil ihm erreicht. Die Religion gibt nur dann einmal, wenn es gilt, Recht zu stiften.
Překlad
Pokračování ze str. 120. Takzvané maximální ceny jsou u nezbytných potravin nutné. Nevrátí-li se všichni lidé k prostému způsobu života a bude-li jeden mít a druzí strádat, nebude to už válka, ale spíš kanibalismus. Zboží v Třebušíně jsem pro září [zapsal], jak je uvedeno.
Dosud zde, díky Bohu, [bída] nenastala. Dobrodiním jsou i invalidní renty. Uznají lidé v této válečné době Boha za Pána a vrátí se k němu? Pochybuji o tom. Je toho ještě příliš málo.
Potřebujeme konfesní školu. Domnívám se, že za nynějších školských zákonů je úsilí duchovních i školy podkopáno. Je tu jen vyučování náboženství; jeho uskutečňování v životě se neučí. Děti vidí a slyší příliš mnoho opaku. „Slova hýbají, příklady táhnou." Když u představených vidí opak … „Moc jde před právem." Nejkrásnější slova nejsou nic platná. Deset Božích přikázání by se mělo zachovávat, zvláště první a čtvrté. … Téměř všichni se dali vést pozemským prospěchem. „Jaká pak morálka, když ti největší němečtí čechožrouti říkají: všechna náboženství jsou stejná." … Náboženství se dovolávají jen tehdy, když jim to přináší prospěch.
Sken 97 – str. 93: titulní list pamětní knihy (Liber memorabilium)
Přepis
Liber Memorabilium
una cum Serie Parochorum sibi invicem Succedentium in Beneficio Trzebuschinensi incipiendo ab anno 1618.
Ad mandatum Reverendissimi ac Excellentissimi Domini Domini Emanuelis Ernesti e Sac. Rom. Imperii Comitibus de Waldstein, Pleniss. Titul. Episcopi Litomericensis conscriptus.
[pozdější rukou:] Gedenkblatt […] Fortsetzung pag. 119
[vlepený tisk:] Josef Schiffner, geboren am 6. Juni 1849 in Habstein, zum Priester geweiht am 25. Juli 1874 in Leitmeritz, Kaplan in Zirkowitz (7 Monate), Kaplan in Maffersdorf (16 Monate), Bürgerschulkatechet in Rumburg (10 Jahre), Pfarrer in Triebsch (29 Jahre), nimmt nach 29jähriger Wirksamkeit unter Euch Abschied und gibt seine letzte Mahnung und Segen.
Překlad
Pamětní kniha
spolu s řadou farářů, kteří po sobě následovali v třebušínském obročí, počínaje rokem 1618.
Sepsána z nařízení nejdůstojnějšího a nejosvícenějšího pána, pana Emanuela Arnošta, ze svaté říše římské hraběte z Valdštejna, (s plným titulem) biskupa litoměřického.
[Pozdější poznámka:] Pamětní list […] pokračování na str. 119
[Vlepený tisk:] Josef Schiffner, narozen 6. června 1849 v Jestřebí (Habstein), na kněze vysvěcen 25. července 1874 v Litoměřicích, kaplan v Církvici (7 měsíců), kaplan ve Vratislavicích n. N. (16 měsíců), katecheta měšťanské školy v Rumburku (10 let), farář v Třebušíně (29 let), se po 29letém působení mezi vámi loučí a dává své poslední napomenutí a požehnání.
Sken 98 – str. 94: vlepený pamětní zápis faráře Franze Eschlera (1790) · chronogram na faráře Josefa Melzera
Přepis
Anno Domini 1790.
Parochus Franciscus Eschler Bohem. Kunersdorfensis hoc scriptum posteritati loci relinquit. Patronus Ecclesiae et Dominus in Trzebuschin et Werbitschan Excell. Dom. Baro de Kressel, Domina Josepha nata comitissa de Straka conthoralis, sine heredibus. — Hoc Anno mortuus Imperator Josephus Secundus, qui magnam reformationem inceptam nunquam plene finivit. In specie quoad hanc paroeciam: separavit pagos = Babina, Plan, Lischken, Blaho (?), Haslitz, Daubrawitz; adjunxit Localiae erectae in Hummel – Suppitz (?), similiter addidit Localiae novae in Tauchorzin 1786 et 87. Magnam partem proventuum parochialium ademit, specialiter: Stolam a Baptismate ex integro – Colledam et offertoria sustulit. Devotionem ad sepulcrum hic alias usitatam, et parocho utilem interdixit etc. etc. Regnat a modo Leopoldus secundus frater praedicti Imperatoris, a cujus regimine restauratio in multis speranda est. Regnes felix!
Bellum turcicum perdurat in tertium annum. Rex Borussiae Wilhelmus minatur invasionem in terras Austriacas. Conscriptio et collectio militum usque nunc inaudita et copiosissima fit. Deus det suam pacem.
In Ecclesia S. Nicolai me Authore, factore vel quomodocunque Benefactore, factum et tinctum Organum – instructa nova Sacristia post Aram majorem, alias Capella S. Joannis. Tinctum similiter altare SS. Trinitatis Benefactoribus incolis Rübendörflensibus – Exstructum primo ex Beneficio Excellentissimae Dominae Josephae de Kressel. Domus Parochialis multum mutata et restaurata sed non instructa fuit deficiente subsidio.
Quicunque ex posteris hoc legerit excitetur Exemplo hoc plura, prout possibile fuerit, sibi pro Ecclesia Dei facienda superesse; Cum certe ex vanitate hoc scriptum a me supra dicto parocho non relinquatur. Deus mihi in aeternitate retribuat et parcat delictis in hac vita. Amen.
[pod lístkem, chronogram:] CoLLatorVM pIetas sIbI Charo trzebVssInensI CVrato honorabILI p. Iosepho franCIsCo MeLzer posVIt. ob. 10. Jun. aet. 36 annor. [tužkou součet: 1730]
Překlad
Léta Páně 1790.
Farář Franz Eschler, Čech z Kunratic (Kunnersdorf), zanechává tento zápis potomkům tohoto místa. Patronem kostela a pánem na Třebušíně a Vrbičanech je Jeho Excelence pan baron z Kresselu, jeho chotí paní Josefa, rozená hraběnka Straková; jsou bez dědiců. — Tohoto roku zemřel císař Josef II., který velkou reformu, již započal, nikdy zcela nedokončil. Pokud jde o tuto farnost: oddělil vsi Babiny, Planou (?), Lischken, Blaho (?), Haslice, Doubravice; připojil je k lokálii zřízené v Homoli – Suppitz (?) a podobně k nové lokálii v Touchořinách (1786 a 1787). Odňal velkou část farních příjmů, zejména zcela zrušil štolu za křty, koledu a ofěry. Zakázal pobožnost u [Božího] hrobu, zde jinak obvyklou a faráři užitečnou, atd. atd. Nyní vládne Leopold II., bratr řečeného císaře, od jehož vlády lze v mnohém doufat nápravu. Kéž vládneš šťastně!
Turecká válka trvá již třetí rok. Pruský král Vilém hrozí vpádem do rakouských zemí. Děje se odvod a sbírání vojska dosud neslýchané a převeliké. Bůh dej svůj pokoj.
V kostele sv. Mikuláše byly z mého podnětu, mým přičiněním nebo jakkoli mým dobrodiním zhotoveny a natřeny varhany a zřízena nová sakristie za hlavním oltářem, jinak kaple sv. Jana. Rovněž byl natřen oltář Nejsvětější Trojice, dobrodiním obyvatel Řepčic; poprvé byl postaven z dobrodiní Její Excelence paní Josefy z Kresselu. Farní budova byla velmi změněna a opravena, pro nedostatek prostředků však nebyla zařízena.
Kdokoli z potomků to bude číst, nechť se tímto příkladem dá povzbudit, že mu zbývá vykonat pro církev Boží ještě více, nakolik to bude možné; neboť tento zápis jistě nezanechávám já, výše řečený farář, z marnivosti. Bůh mi odplať na věčnosti a odpusť viny v tomto životě. Amen.
[Chronogram:] „Zbožnost kolátorů [tento náhrobek] postavila svému milému třebušínskému duchovnímu správci, ctihodnému P. Josefu Františku Melzerovi." Zemřel 10. června ve věku 36 let.
Sken 99 – str. 95: Řada farářů a administrátorů od roku 1618
Přepis
Parochi et Administratores, qui quondam in Parochia hac Trzebuschinensi Curam egerunt, ordine sunt sequentes:
1618 – Parochus Trzebuschinae P. Jeremias Somichens (?) Turnovski residentialis usque ad Annum 1626. Tandem Charvatium promotus, retenta tamen Cura animarum in hac Parochia usque ad Annum 1627. Anno hoc 1626 praesentatus Pater Leonardus.
1635 – Parochus hic factus P. Antonius Pille (?).
1655 – Proboschtoviensis Parochus P. Mathaeus Herera (?) hujus Beneficium simul administravit.
1659 – P. Joannes Langenheimb Pitschkovicensis Parochus.
1660 – iterato P. Mathaeus Herera Parochus Loci usque ad Annum 1662.
1662 – denuo P. Michael Henricus Hertwig Pitschkovicensis Parochus administravit.
1667 – Parochus Loci P. Mathaeus Maximilianus Miller per unum Annum.
1668 – Administravit P. Joannes Franciscus Hayasch (?) Curatus Proboschtoviensis.
1682 – Parochus P. Mathias Schreier usque ad Annum 1685.
1685 – Parochus residentialis P. Daniel Franciscus Walter usque ad annum 1704, quo anno se Proboschtovium transtulit retento hoc Beneficio; obiit ibidem.
1711 – Parochus residentialis hic Reverendissimus Pater Joannes Henricus Meltzer, Canonicus honorarius Litomericii. Qui tandem A° 1722 hujus Beneficium resignavit, quia Archidiaconus Policii factus et infulatus, a quo exstat hic pia fundatio.
1722 – Frater fratrem in hoc Beneficio secutus P. Josephus Meltzer; obiit is hic Trzebuschinae 1726 8. Junij. Ambo Bohemo-Lippenses. Sepultus est ad Parochialem Ecclesiam S. Nicolai Trzebuschinae ad Capellam SS. Trinitatis prope baptisterium.
1726 – praesentatus pro Parocho fuit P. Joannes Henricus Benesch ex pago Schöna proxime Wernstadium. Hic 1738 apoplexia tactus obiit 2. Maji et sepultus 5ta ejusdem ad Capellam S. Joannis Nepomuceni.
1738 – Praesentatus fuit P. Antonius Sigismundus Somer Bohemo-Lippensis; obdormivit in Domino 1764 8va Julii, sepultus est die 11. ejusdem ad Capellam Sancti Josephi.
1764 – Praesentatus P. Octavianus Procopius Wolff origine Litomericensis, Cliens Perillustris Herulae Mariae Magdalenae Kresel de Qualtenberg, Dominae in Trzebuschin et Wrbitschan. Post cujus obitum 1758 (?) in bonis his successit Illustrissimus DD. Franciscus Salesius Liber Baro de Kressel, tunc temporis in Universitate Pragensi facult. Juridicae Director et inclyti Gubernii Pragensis Assessor. Hic beneficus Patronus et Collator Parochiae Trzebuschinensis A° 1769 vocatus est Viennam in Qualitate Consiliarii aulici intimi ab august. Imp. et Regina Maria Theresia cum titulo Excellentissimi etc.
Postquam praenominatus Parochus Oct. Wolff paroeciae praefuisset annis 19, obiit is Anno 1783 die 18. Augusti circa horam sextam post meridiem apoplexia tactus – sepultus tandem in Ecclesia 21. Augusti.
Překlad
Faráři a administrátoři, kteří kdysi vykonávali duchovní správu v této třebušínské farnosti, jsou po řadě tito:
1618 – třebušínský farář P. Jeremiáš Somichens (?) Turnovský, sídlící zde do roku 1626. Poté byl povýšen do Charvatců (?), duchovní správu v této farnosti si však podržel do roku 1627. Téhož roku 1626 byl prezentován páter Leonard.
1635 – farářem se zde stal P. Antonín Pille (?).
1655 – proboštovský farář P. Matouš Herera (?) spravoval zároveň toto obročí.
1659 – P. Jan Langenheimb, farář v Býčkovicích.
1660 – opět P. Matouš Herera, místní farář do roku 1662.
1662 – znovu spravoval P. Michael Jindřich Hertwig, farář v Býčkovicích.
1667 – místní farář P. Matouš Maxmilián Miller, po jeden rok.
1668 – spravoval P. Jan František Hayasch (?), duchovní správce v Proboštově.
1682 – farář P. Matyáš Schreier do roku 1685.
1685 – sídelní farář P. Daniel František Walter do roku 1704, kdy se přestěhoval do Proboštova, toto obročí si však podržel; tam i zemřel.
1711 – sídelním farářem zde nejdůstojnější páter Jan Jindřich Meltzer, čestný kanovník litoměřický. Roku 1722 se tohoto obročí vzdal, protože se stal infulovaným arciděkanem v Polici; od něho zde existuje zbožná nadace.
1722 – bratr následoval bratra v tomto obročí: P. Josef Meltzer; zemřel zde v Třebušíně 8. června 1726. Oba byli z České Lípy. Pochován je u farního kostela sv. Mikuláše v Třebušíně u kaple Nejsvětější Trojice poblíž křtitelnice.
1726 – za faráře byl prezentován P. Jan Jindřich Benesch ze vsi Schöna u Verneřic. Zemřel 2. května 1738 raněn mrtvicí a byl pochován 5. téhož měsíce u kaple sv. Jana Nepomuckého.
1738 – prezentován P. Antonín Zikmund Sommer z České Lípy; zesnul v Pánu 8. července 1764, pochován 11. téhož měsíce u kaple sv. Josefa.
1764 – prezentován P. Octavián Prokop Wolff, rodem z Litoměřic, chráněnec urozené slečny Marie Magdaleny Kreselové z Qualtenbergu, paní na Třebušíně a Vrbičanech. Po její smrti (1758?) nastoupil v těchto statcích nejosvícenější pán František Saleský svobodný pán z Kresselu, tehdy ředitel právnické fakulty pražské univerzity a přísedící slavného pražského gubernia. Tento dobrotivý patron a kolátor třebušínské fary byl roku 1769 povolán císařovnou a královnou Marií Terezií do Vídně jako tajný dvorní rada s titulem Excelence atd.
Když jmenovaný farář Oct. Wolff stál v čele farnosti 19 let, zemřel 18. srpna 1783 kolem šesté hodiny odpolední raněn mrtvicí; pochován byl v kostele 21. srpna.
• Farář, jehož závětí vznikla nadace č. 1 († 2. 5. 1738), se jmenoval Johann Heinrich Benesch, ne „Rausch"; pocházel ze vsi Schöna u Verneřic (v nadaci „Ober-Schöna").
• Farář Sommer zemřel 8. července 1764 (ne 1765, jak jsem odhadoval u nadace č. 10).
• Potvrzuje se: arciděkan Johann Heinrich Meltzer v Polici (nadace č. 2) a jeho bratr Josef; úmrtí faráře Wolffa 18. 8. 1783 (nadace č. 18).
Jména nejstarších farářů (1618–1668) čtu z malého náhledu nejistě. Rok úmrtí Marie Magdaleny Kreselové „1758" odporuje tomu, že roku 1764 prezentovala faráře – číslici nejspíš čtu špatně.
Sken 100 – str. 96: farář Eschler (1783) · biskupská vizitace a biřmování 16. července 1797
Přepis
Anno 1783 – Praesentatus et 22. Octobris confirmatus ad Beneficium Trzebuschinense Franciscus Ignatius Eschler origine Kunersdorfensis prope Kamnicium.
Anno 1797 die 16. Julii Reverendissimus ac Illustrissimus Dominus Dominus Ferdinandus Eques de Schulstein, Dei et Apostolicae Sedis gratia Episcopus Litomericensis, Ecclesiam parochialem Trzebuschinensem, scholam etc. canonice visitavit et 868 personis utriusque sexus Sacramentum confirmationis conferre dignatus est, quod in perpetuam rei memoriam hic adnotatur. Franc. Eschler, parochus loci.
Lustrata Ecclesia parochiali, ac libris parochialibus, examinata scholae juventute, quae praeclare instructa comperta fuit, auditique Officium Patronatus, Judices Scabinique pagorum palam testati sunt: curam animarum optimo geri ordine, Hon. Curatum Franciscum Eschler in munere suo pastorali se diligentissimum exhibere, ipsosque parochianos cum ejus praeclaro zelo, vitae exemplo, ac promptissimo semper in spiritualibus obsequio contentissimos esse. Id quod hisce testatum facio tanto magis, ‡ quo ipse Excellentissimus DD. Patronus pl. Tit. L. B. de Kresl insigne de exemplari vita et praeclaro zelo Hon. Curati testimonium perhibuit.
Antonius Hirnle, Can. Ass. Consist.
Ferdinandus Episcopus [vlastnoruční podpis]
Překlad
Roku 1783 – prezentován a 22. října potvrzen na třebušínské obročí Franz Ignaz Eschler, rodem z Kunratic (Kunnersdorf) u Kamenice.
Roku 1797, dne 16. července, nejdůstojnější a nejosvícenější pán, pan Ferdinand rytíř ze Schulsteinu, z milosti Boží a Apoštolského stolce biskup litoměřický, kanonicky vizitoval třebušínský farní kostel, školu atd. a ráčil udělit svátost biřmování 868 osobám obojího pohlaví, což se zde zaznamenává na věčnou paměť. Franz Eschler, místní farář.
Po prohlídce farního kostela a farních knih a po přezkoušení školní mládeže, která byla shledána výborně vyučenou, a po vyslechnutí patronátního úřadu rychtáři a konšelé vsí veřejně dosvědčili, že duchovní správa je vedena v nejlepším pořádku, že ctihodný duchovní správce Franz Eschler se ve svém pastýřském úřadě projevuje jako nanejvýš horlivý a že sami farníci jsou s jeho znamenitou horlivostí, příkladem života a vždy ochotnou službou v duchovních věcech velmi spokojeni. To tímto dosvědčuji tím spíše, ‡ že sám Jeho Excelence pan patron, (s plným titulem) svobodný pán z Kreslu, vydal o příkladném životě a znamenité horlivosti ctihodného duchovního správce skvělé svědectví.
Antonín Hirnle, kanovník, přísedící konzistoře.
Ferdinand, biskup [vlastnoruční podpis]
Sken 101 – str. 97: Řada farářů 1818–1879 (Eschler, Maschke, Seliger, Schumann)
Přepis
Anno 1818. Venerabilis Dominus Franciscus Eschler, Decanus personalis, ob venerandam senectutem a cura animarum 8va Maji absolutus Kamnicium se contulit, ibidemque obdormivit in Domino 6ta Junii 1820. Parochiam Trzebuschinensem tam in Spiritualibus quam in Temporalibus administravit Mathias Maschke, Bohemus Svidinensis (?), ab 8. Maji 1818 usque ad 10. Augusti 1820, qua die et anno ad praesentationem Perillustris Domini Francisci Caroli Liberi Baronis de Puteani, Domini in Trzebuschin et Wrbitschan, confirmatus est.
1843. Die 22. Novembris hora fere ½2 mane honorabilis Dominus Mathias Maschke, parochus Trzebuschinensis, s. sacramentis moribundorum provisus, pie in Domino obdormivit. Sepultus die 24. ejusdem mensis in coemeterio penes sacellum S. Josefi exspectat resurrectionem. — Administrator parochiae vacantis a Rev. et Illustr. Domino Dom. Augustino Bartholomaeo Episcopo vocatus est Theodor Eschler, capellanus Graboricensis (?).
1844. Supplicationi et desiderio meo libenter indulgens Perillustris Dominus Franciscus Carolus Liber Baro de Puteani qua Dominus in Trzebuschin et proinde patronus Ecclesiae in territorio illo sitae pro beneficio isto qua parochum me praesentavit. Proin a Reverendissimo Episcopali Consistorio die 21. Martii 1844 qua talis confirmatus, die 25. Martii, festo Annuntiationis B. Mariae Virg., impedito Reverendissimo Dom. Vic. for. district. Generali Antonio Herzig, dec. person. Lobositiensi, a Domino Antonio Řehák, SS. Theologiae Doctore et Decano Litomericensi, populo praesentatus curam animarum parochiae Trzebuschinensis deprecans auxilium divinum adivit Josefus Seliger.
1879. Die 11. Augusti 1879 Rev. Dominus Josefus Seliger, par. Trzebuschinensis, Dec. person., Jubilarius et Notarius episcopalis, c. r. aur. mer. Cruce cum corona insignitus, a cura animarum hujus Beneficii ob venerandam Senectutem die 26. Julii 1879 absolutus Gastorfium sese contulit, triginta quinque annis in cura animarum peractis. Qua administrator vacantis Beneficii a Reverendissimo episcopali Consistorio vocatus est Venceslaus Schumann, administratione Hraschnicensi (?) peracta, natus Drahobus anno 1846, ordinatus 23. Julii 1870. Per 6 menses administravit hoc Beneficium. Qua parochus hujus Beneficii prae-
Překlad
Roku 1818. Ctihodný pán Franz Eschler, osobní děkan, byl pro ctihodné stáří 8. května zproštěn duchovní správy, odebral se do Kamenice a tam zesnul v Pánu 6. června 1820. Třebušínskou farnost spravoval v duchovních i časných věcech Mathias Maschke, Čech ze Svídnice (?), od 8. května 1818 do 10. srpna 1820, kdy byl na prezentaci urozeného pána Franze Carla svobodného pána z Puteani, pána na Třebušíně a Vrbičanech, potvrzen [farářem].
1843. Dne 22. listopadu asi v půl druhé ráno ctihodný pán Mathias Maschke, třebušínský farář, zaopatřen svátostmi umírajících, zbožně zesnul v Pánu. Pochován 24. téhož měsíce na hřbitově u kaple sv. Josefa, očekává vzkříšení. — Administrátorem uprázdněné fary byl nejdůstojnějším panem biskupem Augustinem Bartolomějem povolán Theodor Eschler, kaplan v Hrobčicích (?).
1844. Urozený pán Franz Carl svobodný pán z Puteani, ochotně vyhovuje mé prosbě a přání, prezentoval mne jako pán na Třebušíně, a tedy patron tamního kostela, na toto obročí za faráře. Poté jsem byl 21. března 1844 nejdůstojnější biskupskou konzistoří potvrzen a 25. března, na svátek Zvěstování Panny Marie – protože okrskový vikář Anton Herzig, osobní děkan lovosický, byl zaneprázdněn – představen lidu panem Antonem Řehákem, doktorem teologie a děkanem litoměřickým; s prosbou o Boží pomoc jsem se ujal duchovní správy třebušínské farnosti já, Josef Seliger.
1879. Dne 11. srpna 1879 se důstojný pán Josef Seliger, třebušínský farář, osobní děkan, jubilář a biskupský notář, vyznamenaný c. k. zlatým záslužným křížem s korunou, který byl 26. července 1879 pro ctihodné stáří zproštěn duchovní správy tohoto obročí, odebral do Hoštky (Gastorf), po pětatřiceti letech v duchovní správě. Administrátorem uprázdněného obročí byl nejdůstojnější biskupskou konzistoří povolán Wenzel Schumann, který předtím dokončil administraci v Hrušovanech (?); narozen v Drahobuzi roku 1846, vysvěcen 23. července 1870. Šest měsíců toto obročí spravoval. Za faráře tohoto obročí byl pre-
Sken 102 – str. 98: Řada farářů 1880–1886 (Schumann, Schiffner)
Přepis
sentatus est vener. Dominus Parochus Bylensis (?) Ignatius Pištěk; sed iste resignavit. Quare a Perillustri Domina Antonia de Puteani nata com. Morzin, patrona Ecclesiae, qua parochus praesentatus est Dom. Venc. Schumann administrator, die 29. Jan. 1880 confirmatus et die 2. Febr. 1880 in festo Purificationis B. M. s. Virginis a Rev. Domino Parocho Hummelensi et Secr. Vicariatus Antonio Langer, assistentibus vener. P. Alberto Maria de Trapp, Priore Litom. Ordinis Praedicatorum, et P. Carolo Stolle, cappellano Pitschkowitzensi, populo praesentatus sub tutela B. Mariae s. Virginis hujus Ecclesiae curam animarum tam difficilem solus adivit.
P. Josefus Řehenský (?), cappellanus Trzebuschinensis, degens Pragae in nosocomio mortuus est 3. Maji 1880.
1886. Reverendus Parochus Venceslaus Schumann ob infirmitatem suam a cura animarum sese recepit. A munere pastorali absolutus die 31. Martii 1886 Jungferndorfium in Silesia austriaca se contulit; per annos sex paroeciae huic praefuit sine capellano; quamobrem multis laboribus pastoralibus, praesertim in scholis noviter erectis, confectus pensionem enixe petiit, quam etiam accepit.
Vidi in visitat. canon. die 1. Julii 1886. Jos. Ekl, episc. vicar. foran.
[zběžnou rukou, německy:] Josef [příjmení přepsáno, nečitelné], geb. am 8/1 1844 (?) in B. […], ord. 22/7 1881 (?), Administrator bis 23/10 1886.
Josef Schiffner, gebor. 6/6 1849 in B. Habstein, ordiniert 25/7 1874 in Leitmeritz v. Bischof Augustin Wahala, confirmiert für die Pfarre Triebsch am 23/10 1886.
Překlad
… zentován ctihodný pán farář z [Bylensis – ?] Ignác Pištěk; ten však rezignoval. Proto byl urozenou paní Antonií z Puteani, roz. hraběnkou Morzinovou, patronkou kostela, prezentován za faráře pan Wenzel Schumann, dosavadní administrátor; 29. ledna 1880 byl potvrzen a 2. února 1880, na svátek Očišťování Panny Marie, představen lidu důstojným panem farářem z Homole a sekretářem vikariátu Antonem Langerem, za asistence ctihodného P. Alberta Marii z Trappu, převora litoměřických dominikánů, a P. Karla Stolleho, kaplana v Býčkovicích; pod ochranou Panny Marie se sám ujal tak obtížné duchovní správy tohoto kostela.
P. Josef Řehenský (?), třebušínský kaplan, zemřel 3. května 1880 v nemocnici v Praze, kde pobýval.
1886. Důstojný farář Wenzel Schumann se pro svou chorobu vzdal duchovní správy. Dne 31. března 1886 byl zproštěn pastýřského úřadu a odebral se do Jungferndorfu (Kobylá) v rakouském Slezsku; šest let stál v čele této farnosti bez kaplana; vyčerpán mnoha pastoračními pracemi, zvláště v nově zřízených školách, usilovně žádal o penzi, kterou také dostal.
Viděl jsem při kanonické vizitaci 1. července 1886. Jos. Ekl, biskupský okrskový vikář.
[Německy:] Josef [příjmení nečitelné], nar. 8. 1. 1844 (?), vysvěcen 22. 7. 1881 (?), administrátor do 23. 10. 1886.
Josef Schiffner, nar. 6. 6. 1849 v Jestřebí (Habstein), vysvěcen 25. 7. 1874 v Litoměřicích biskupem Augustinem Wahalou, potvrzen pro faru Třebušín 23. 10. 1886.
Sken 103 – str. 99: Lit. D – desátky třebušínského faráře podle vsí a čísel domů (1. část)
Přepis
Lit. D. [šest řádků úvodního textu je hustě přeškrtáno a nečitelné]
Decimas accipit parochus Trzebuschinensis ab immemorabili a parochianis in mensura antiqua Bohemica a sequentibus: NB. ponitur hic Numerus Domus loci Nominis.
[Tabulka – sloupce: Haus-Nummer; Korn (Strich / Viertel / Metzen); Haber (Strich / Viertel / Metzen)]
Trzebuschin: No. 1, 31, 32, 36, 37, 39, 40, 42, 45, 47, 49, 51, 33, 43, 44, 50
Niedertenzel: 9, 17, 12, 15; No. 18 et 16: „Hi duo loco Decimarum una die quilibet laborat cum Vectura."
Obertenzel: 23, 16, 13, 15, 17, 18, 19, 20, 21, 1, 11, 14, 24, 26
Kuttlitz: 1, 21, 3, 5, 6, 18, 19, 20
Pöckel: 5, 1, 6, 2, 3, 4
Tenzel: 3, 2, 1, 7
Stankowitz: 22, 10, 12, 2, 1, 23, 11, 30, 13, 18
Překlad
Příloha D. [Úvodní odstavec je v originále přeškrtán.]
Desátky dostává třebušínský farář od nepaměti od farníků ve staré české míře od těchto [usedlostí]. Pozn.: uvádí se zde číslo domu v dané obci.
[Tabulka uvádí u každého čísla domu dávku žita (Korn) a ovsa (Haber) ve stryších, věrtelích a měřicích; obě dávky jsou u každého domu stejné, většinou 1–2½ věrtele.]
Třebušín: čp. 1 (největší dávka), 31, 32, 36, 37, 39, 40, 42, 45, 47, 49, 51, 33, 43, 44, 50
Dolní Týnec: čp. 9, 17, 12, 15; čp. 18 a 16: „Tito dva místo desátku odpracují každý jeden den s potahem."
Horní Týnec: čp. 23, 16, 13, 15, 17, 18, 19, 20, 21, 1, 11, 14, 24, 26
Kotelice (Kuttlitz): čp. 1, 21, 3, 5, 6, 18, 19, 20
Pöckel: čp. 5, 1, 6, 2, 3, 4
Týnec (Tenzel): čp. 3, 2, 1, 7
Staňkovice: čp. 22, 10, 12, 2, 1, 23, 11, 30, 13, 18
Sken 104 – str. 100: Lit. D – desátky (2. část) a úhrn
Přepis
Winnay: 3, 1, 7, 15, 2, 14, 5
Ritschen: 36, 37, 44, 45, 34, 35 [nur Haber]
Rübendörfel: 9, 10, 11, 12, 13, 14, 20, 23, 1, 3, 5, 6, 7, 15
Tscheratsch: 9, 4, 8, 11
Babina: 1, 4, 5, 7, 8, 9
Lischken: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 [je ½]
Blahow: Hof 1, 5, 6, 18
Daubrawitz: 6, 5, 7, 9, 12
Luppitz: 1, 4, 6, 12, 2, 5
Haßlitz: 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 2
Sababsch: 1, 2, 3, 4, 5, 6
Summa Summarum: 30 Strich Korn, 33 Strich Haber.
Překlad
Vinné (Winnay): čp. 3, 1, 7, 15, 2, 14, 5
Rýdeč (Ritschen): čp. 36, 37, 44, 45, 34, 35 [jen oves]
Řepčice (Rübendörfel): čp. 9, 10, 11, 12, 13, 14, 20, 23, 1, 3, 5, 6, 7, 15
Čeřeniště (Tscheratsch?): čp. 9, 4, 8, 11
Babiny: čp. 1, 4, 5, 7, 8, 9
Lischken: čp. 1–7 [po ½]
Blahov: dvůr čp. 1, 5, 6, 18
Doubravice: čp. 6, 5, 7, 9, 12
Luppitz: čp. 1, 4, 6, 12, 2, 5
Haslice: čp. 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 2
Sababsch: čp. 1–6
Úhrnem: 30 strychů žita a 33 strychy ovsa.
Sken 105 – str. 101: robotní dny pro faráře (1797) · zápis faráře Seligera o cestě přes farní pozemek (1844)
Přepis
Bekenntniß über die dem jederzeitigen trzebuschiner H. Pfarrer von nachstehenden jährlich leistende Arbeitstage, und zwar:
Dorf Niedertenzel. Nro Conscript. 16 – Anton Fischer – 1 Tag; 18 – Johann Christoph Köbert – 1 Tag; mit zwey Stück Zugvieh unentgeltlich in natura.
Urkund dessen nachstehende Fertigung. Sig. Niedertenzel den 22. Dezember 1797. Johann Christoph Köbert · Anton Fischer.
Coram me (L. S.) Veit Hallina (?), Verwalter der Real-Herrschaft Zahorzan.
Bald nach meinem Antritte in Triebsch 1844 wurde ich durch den Herrn Amtsverwalter Julius Thausing im Namen einiger Insassen aus Triebsch von mündlichem Ansuchen eröffnet, ihnen zu gestatten, den bisherigen Fußweg vom Erbsbaume bis zur Pfarrey zu ihrer größeren Bequemlichkeit auch auf dem Pfarrgrunde in einen Fahrweg verwandeln zu dürfen. Da aber so eine Gestattung immer mit einigem Nachtheile für den Pfarrgarten verbunden ist, indem es einen großen Unterschied macht, ob ein breiter Fahrweg oder nur ein schmaler Fußweg durch ein Besitzthum geführt wird, besonders wenn ersterer nicht immer im besten Zustande erhalten wird; der Vortheil aber für die Betreffenden freylich sich bedeutend herausstellte: so entschloß ich mich, die Herstellung dieses Fahrweges durch den Pfarrgrund, aber bloß für meine Person und unter der Bedingung zu gestatten, daß die Betheiligten denselben immer im guten Zustande erhalten, damit die Fußgänger nicht Veranlassung finden, Seitenwege zu machen, widrigenfalls er wieder kassirt u. der ehemalige Fußweg wieder hergestellt werden müßte. Für die Zukunft aber soll meinen Nachfolgern daraus keine Verbindlichkeit entstehen, sondern ihnen das Recht verwahrt bleiben, nach ihrem Gutdünken u. nachbarlicher Rücksicht den Betreffenden den Vortheil dieses Fahrweges über den Pfarrgrund als bloße Nutznießer zukommen zu lassen oder nicht.
Pfarre Triebsch am 8. August 1844. Jos. Seliger, Pfr.
Da ich gerade von der Gemeinde die Verwaltung der hiesigen Pfarre antrat, u. kein passendes hl. Grab sich vorfand, so war es meine erste Sorge, unter Mitwirkung des Amtsv. Hr. Jul. Thausing die Herstellung desselben zu bewirken, wozu die Nische unter dem obrigkeitl. Oratorium ein so schickliches Lokale darbot.
Překlad
Přiznání o pracovních dnech, které každoročně konají třebušínskému panu faráři níže uvedení, totiž:
Ves Dolní Týnec. Čp. 16 – Anton Fischer – 1 den; čp. 18 – Johann Christoph Köbert – 1 den; se dvěma kusy tažného dobytka, bezplatně in natura.
Na doklad toho následující podpisy. Dáno v Dolním Týnci 22. prosince 1797. Johann Christoph Köbert · Anton Fischer.
Přede mnou: Veit Hallina (?), správce reálného panství Zahořany.
Brzy po mém nástupu v Třebušíně roku 1844 mi pan správce úřadu Julius Thausing jménem několika třebušínských usedlíků tlumočil ústní žádost, abych jim dovolil pro jejich větší pohodlí proměnit dosavadní pěšinu od „Erbsbaumu" k faře i na farním pozemku v cestu pro povozy. Poněvadž je však takové dovolení vždy spojeno s jistou újmou pro farní zahradu – je totiž velký rozdíl, vede-li přes pozemek široká vozová cesta, nebo jen úzká pěšina, zvláště není-li ta první stále udržována v nejlepším stavu –, výhoda pro dotčené však byla ovšem značná: rozhodl jsem se zřízení této vozové cesty přes farní pozemek dovolit, avšak pouze za svou osobu a pod podmínkou, že ji zúčastnění budou stále udržovat v dobrém stavu, aby chodci neměli důvod vyšlapávat postranní stezky; jinak by musela být opět zrušena a obnovena někdejší pěšina. Do budoucna z toho však mým nástupcům nemá vzniknout žádný závazek; má jim zůstat zachováno právo podle vlastního uvážení a sousedského ohledu výhodu této cesty přes farní pozemek dotčeným jako pouhým uživatelům ponechat, či nikoli.
Fara Třebušín 8. srpna 1844. Jos. Seliger, farář.
Když jsem právě nastoupil správu zdejší fary a nenašel se tu žádný vhodný Boží hrob, bylo mou první starostí zařídit s pomocí pana správce Jul. Thausinga jeho zhotovení, k čemuž výklenek pod vrchnostenskou oratoří nabízel tak příhodné místo.
Sken 106 – str. 102: paměti faráře Seligera (1844) – socha sv. Jana Nepomuckého, opravy patronátních budov, dary paní z Puteani
Přepis
Eine zweite Sorge veranlaßte die Uibertragung der so schönen Statue des hl. Johann v. Nep. von dem ungeschickten Standorte unter der Linde bey dem Häuschen No. 95 (?) auf einen schicklicheren Platz. Sie wurde früher mit einem bedeutenden Kostenaufwande von dem durch die Länge der Zeit aufgehäuften Schmutze gereinigt, am Fuße der Pfarrey mit der Aufsicht auf den Dorfplatz aufgestellt u. mit hh. Cons. Bewilligung dto. 14. Mai 1844 Z. 2019 am 16. Mai nachmittag durch Veranstaltung einer Prozession u. nach abgehaltenem angemessenen Vortrage feyerlich eingeweiht, u. nach daselbst abgehaltener Nachmittagsandacht nach Zurücktritt ins Gotteshaus der hl. Segen gegeben.
Leider war bei meinem Antritt des Benefiziums der Zustand der Patronatsgebäude in einem so mißlichen Zustande, daß bedeutende Reparaturen u. neue Herstellungen unumgänglich nothwendig waren. Durch eindringliche Vorstellungen von Seiten des für das Gute sehr eingenommenen Amtsverwalters Hr. Julius Thausing erkannte dann auch der hochgeb. Herr Franz Carl v. Puteani als Patron diese Nothwendigkeit, wornach kostspielige Ausbesserungen behufs der Wohnlichkeit im Pfarrhause vorgenommen werden mußten, und das gänzlich unbrauchbar gewordene Schulhaus mit einem neuen, aus dem ehemaligen Schafhause No. 2 dazu verwendeten Gebäude vertauscht wurde. Daß solche Bauführungen für den jeweiligen Besitzer des kleinen Gutes Triebsch empfindliche Auslagen herbeiführen, kann wohl nicht in Abrede gestellt werden. Und nebstdem, daß auch noch die Ausbesserung des Kirchendaches bedeutende Kosten verursachte, kam dazu eine radikale Bauanlage am obrigkeitlichen Schlosse selbst, dessen innerer Raum eben so unwohnlich geworden war, wie die Pfarrey.
Da jedoch wegen der Menge der nothwendig gewordenen Patronatsbaulichkeiten u. der Kürze der hiezu erforderlichen Zeit sich die Beendigung derselben in den Herbst hinein verspätete, so mußte zwar die Schuljugend in das neu hergestellte Schulgebäude sogleich eingeführt, auch vom Lehrpersonale, das bis jetzt auswärts wohnen mußte, die Wohnung bezogen werden, die Einweihung dieses Unterrichtslokales aber aufs kommende Jahr verschoben werden. Fortsetzung
Dem hiesigen Gotteshause kam dieses Jahr auch die längere Anwesenheit der freyherrl. Familie dadurch zu Statten, daß die Freyfrau Antonia v. Puteani nicht nur bedeutend grüngeblümte u. gelbe Seidenstoffe, u. rothen u. schwarzen Samt der Kirche offerirte, sondern auch durch ihre weibl. Umgebung an Kirchenparamenten arbeiten ließ, so daß durch diese Munifizenz nicht nur ausgebessert, sondern auch mit ganz neuen Seiten- oder Mitteltheilen versehen wurden. Auch schenkte die Frau der Antonat zur Schonung der Kirche 2 schöne Altarpolster. — Forts. Seite 140. [tužkou: 119 / 112]
Překlad
Druhou starostí bylo přenesení tak krásné sochy sv. Jana Nepomuckého z nevhodného stanoviště pod lípou u domku čp. 95 (?) na příhodnější místo. Byla nejprve se značným nákladem očištěna od špíny nahromaděné za dlouhá léta, postavena na úpatí fary s výhledem na náves a s povolením nejdůstojnější konzistoře ze 14. května 1844 č. 2019 dne 16. května odpoledne slavnostně posvěcena: konalo se procesí a přiměřená promluva, po odpolední pobožnosti na místě a po návratu do kostela bylo uděleno svaté požehnání.
Bohužel byl při mém nástupu na obročí stav patronátních budov tak neutěšený, že byly nevyhnutelně nutné značné opravy a nové stavby. Díky důrazným domluvám správce úřadu pana Julia Thausinga, velmi nakloněného dobré věci, uznal tuto nutnost i urozený pán Franz Carl z Puteani jako patron; nato musely být na faře provedeny nákladné opravy, aby se dala obývat, a zcela nepoužitelná školní budova byla vyměněna za novou, zřízenou z někdejšího ovčína čp. 2. Že takové stavby působí každému držiteli malého statku Třebušín citelné výdaje, nelze ovšem popřít. A vedle toho, že značné náklady způsobila ještě oprava kostelní střechy, přistoupila k tomu radikální přestavba samotného vrchnostenského zámku, jehož vnitřek se stal stejně neobyvatelným jako fara.
Poněvadž se však pro množství nutných patronátních staveb a krátkost času jejich dokončení protáhlo do podzimu, musela být sice školní mládež ihned uvedena do nově zřízené školní budovy a také učitelé, kteří dosud museli bydlet jinde, se nastěhovali do bytu, posvěcení této učebny však bylo odloženo na příští rok.
Zdejšímu chrámu Páně prospěl tohoto roku také delší pobyt rodiny svobodných pánů: svobodná paní Antonia z Puteani nejenže kostelu věnovala značné množství zeleně květovaných a žlutých hedvábných látek a červeného a černého sametu, ale dala také ženám ze svého okolí pracovat na kostelních paramentech, takže díky této štědrosti byly [ornáty] nejen opraveny, ale i opatřeny zcela novými bočními nebo středními díly. Paní také darovala k šetření kostela 2 pěkné oltářní polštáře. — Pokračování na str. 140.
Sken 107 – str. 103: Pro memoria – odtržení vsí od farnosti (1786–1787) a příspěvek z náboženského fondu (1791)
Přepis
Lit. C. [sedm řádků hustě přeškrtáno, nečitelné]
Pro Memoria. Anno 1786 facta sub Glorioso Regimine Josephi Secundi Imperatoris erectione novarum Parochiarum et Localiarum, contigit ut etiam ab hac Trzebuschinensi Parochia ad ejusmodi novas erectiones avellerentur sequentes Pagi: Babina, Plan, Blahow, Daubrowitz, Haslitz – ad novam Localiam erectam in Hummel. Similiter Pagus Luppitz A° 1787 ad Localiam in Tauchorzin devolutus est.
Ab hoc Tempore incumbit praedictis Localistis independenter a Parocho Trzebuschinensi Curam animarum gerere; Reservato tamen jure Stolae – Decimarum – Offertorii et Lacticiniorum vulgo Milchkäß. Quae ut ante Parocho Trzebuschinensi obveniunt.
Klokotsch /: universim 5 domunculi :/ ex territorio parochiali Pitschkovicensi ad Trzebuschinensem Parochiam quoad curam animarum translatum.
Circa id tempus per Ordinationem Regiam sublata fuit Stola quoad Baptismata. Eadem causa Beneficium Trzebuschinense notabiliter attenuatum fuit, ita ut Parochus cum Capellano competentem Congruam per 450 f. /: quae summa generaliter pro competente Congrua ab Imp. stabilita erat :/ non haberet. Quare, qui erat tunc temporis Parochus, apud Instantiam supplex factus, pluribus regiis Commissionibus desuper praemissis, impetravit, primo, Cooperatorem Religiosum, deinde supplementum pecuniarium per 95 f. 26 kr. omni Anno ex fundo Religionis solvendum. Tenor decreti aulici sic sonat:
No. 11792. In Folge Hofdekrets vom 9. dieses hat man dem Trzebuschiner Pfarrer P. Franz Eschler den zum Unterhalt eines Cooperators abgängigen, und bewilligten Beytrag von 95 f. 26 kr. bey dem Religions Fond zahlbar angewiesen. Wovon Impetrant zu verständigen ist. Prag den 17ten April 1791. G. W. Frhr. von Margelik · [druhý podpis nečitelný]
Překlad
Příloha C. [Úvodní odstavec je v originále přeškrtán.]
Na paměť. Když byly roku 1786 za slavné vlády císaře Josefa II. zřizovány nové fary a lokálie, stalo se, že i od této třebušínské farnosti byly k těmto novým zřízením odtrženy tyto vsi: Babiny, Planá, Blahov, Doubravice, Haslice – k nové lokálii zřízené v Homoli. Podobně připadla ves Luppitz roku 1787 k lokálii v Touchořinách.
Od té doby přísluší jmenovaným lokalistům vykonávat duchovní správu nezávisle na třebušínském faráři; vyhrazeno však zůstalo právo na štolu, desátky, ofěru a mléčné dávky, lidově „Milchkäs" (sýr), které jako dříve připadají třebušínskému faráři.
Klokoč (celkem 5 domků) byl z území farnosti Býčkovice přenesen, co do duchovní správy, k farnosti třebušínské.
Zhruba v té době byla královským nařízením zrušena štola za křty. Z téže příčiny bylo třebušínské obročí značně zmenšeno, takže farář s kaplanem neměl náležitou kongruu 450 zl. (kteroužto částku císař obecně stanovil jako náležitou kongruu). Proto tehdejší farář podal prosbu k úřadům a po několika královských komisích dosáhl nejprve řeholního kooperátora a potom peněžitého doplatku 95 zl. 26 kr., vypláceného každoročně z náboženského fondu. Dvorský dekret zní takto:
Č. 11792. Podle dvorského dekretu z 9. tohoto měsíce byl třebušínskému faráři P. Franzi Eschlerovi poukázán k výplatě u náboženského fondu chybějící a povolený příspěvek 95 zl. 26 kr. na výživu kooperátora. O čemž má být žadatel zpraven. V Praze 17. dubna 1791. G. W. svobodný pán z Margeliku · [druhý podpis nečitelný]
Sken 108 – str. 104: kvitance na příspěvek z náboženského fondu · sazebník štoly (1789)
Přepis
Praedictum supplementum per 95 f. 26 kr. levatur annue in una vel duabus ratis apud Cassam districtualem – data Apocha vulgo Quittung sequenti tenore:
Leitmeritzer Kreis · Guth Trzebuschin. Quittung Pr. Neunzig Fünf Gulden und 26 kr., welche Endesgefertigter laut Hofdekret vom 9. April 1791 als einen abgängig bewilligten Beytrag zum Unterhalt eines Cooperators, und zwar vom 9ten April /: Jahr :/ bis 9ten April /: NN Jahr :/ aus dem Religions Fond baar und richtig erhalten, hiemit bestättiget. Prag den 24. April – NN Jahr. N. N., Pfarrer in Trzebuschin.
Vi mandati Regii praescriptum fuit, ut in iis Parochiis, ubi ab immemorabili stabilis taxa stolae usitata fuit, novam stolae taxam introducere non necessarium sit. Ut tamen antiqua et stabilis Taxa vim et robur in futurum habeat, mandatum fuit, ut hujusmodi stabilis Taxa in Charta speciatim expressa a Judicibus pagorum subscripta, a Districtus Capitaneo corroborata – ita dictum coramisata – valvis Ecclesiae in copia affixa – ipsum vero Originale penes Parochum in futurum qua Instrumentum inviolabile asservetur. Instrumentum hoc in Originali sic sonat:
Wir Endesgefertigte Richter bekennen hiemit im Namen unserer Gemeinde, daß wir von undenklichen Zeiten her folgende Stola-Gebühr entrichtet haben:
Dem Pfarrer: Für ein Begräbniß ohne Unterschied – 30 kr. · Für eine Verkündigung – 18 kr. · Für eine Trauung – 1 f. 30 kr. · Für eine Messe, wenn sie bestellt war – 33 kr. · Für ein gesungenes Amt oder Requiem – 1 f. 3 kr.
Der Kirche: Fürs Licht bey einer Einsegnung – 7 kr.
Dem Schulmeister: Für den Conduct beym Begräbniß ohne Unterschied – 24 kr. · Bey einer Trauung – 18 kr. · Für Musik oder Gesang bey einer Messe – 10½ kr. · Für Musik bey einem Amte oder Requiem – 45 kr. · Den Singknaben bey einem Begräbniß – jedem 3 kr. · Den Ministranten und Kreuzträgern – jedem 3 kr.
Den Kirchvätern: Fürs Läuten bey dem Begräbniß eines Erwachsenen: reichen 1 f. 10 kr., unvermöglichen 36 kr.; eines Kindes: reichen 30 kr., unvermöglichen 24 kr. · Bey einer Trauung – 7 kr.
Dem Todtengräber: Fürs Grab eines Erwachsenen: reichen 1 f., unvermöglichen 36 kr.; eines Kindes: reichen 24 kr., unvermöglichen 15 kr.
Daß dem also sey, bezeugen wir mit Namens Unterschrifft. Trzebuschin den 6. September 1789. [podpis nečitelný]
Překlad
Uvedený doplatek 95 zl. 26 kr. se vybírá ročně v jedné nebo dvou splátkách u krajské pokladny, proti kvitanci tohoto znění:
Litoměřický kraj · statek Třebušín. Kvitance na devadesát pět zlatých a 26 kr., které níže podepsaný podle dvorského dekretu z 9. dubna 1791 jako povolený příspěvek na výživu kooperátora, a to od 9. dubna (rok) do 9. dubna (rok), z náboženského fondu hotově a řádně obdržel, což tímto potvrzuje. V Praze dne 24. dubna (rok). N. N., farář v Třebušíně. [vzor]
Královským nařízením bylo stanoveno, že ve farnostech, kde byla od nepaměti zavedena stálá taxa štoly, není nutné zavádět novou. Aby však stará a stálá taxa měla platnost i do budoucna, bylo nařízeno, aby byla zvlášť sepsána na listině, podepsána rychtáři vsí, potvrzena krajským hejtmanem (tzv. koramizována), v opise vyvěšena na dveřích kostela a originál uchováván u faráře jako nedotknutelná listina. Tato listina zní v originále takto:
My níže podepsaní rychtáři vyznáváme tímto jménem své obce, že jsme od nepamětných časů platili tento štolový poplatek:
Faráři: za pohřeb bez rozdílu – 30 kr. · za ohlášky – 18 kr. · za oddavky – 1 zl. 30 kr. · za mši, byla-li objednána – 33 kr. · za zpívanou mši nebo rekviem – 1 zl. 3 kr.
Kostelu: za světlo při úvodu [šestinedělky] – 7 kr.
Učiteli: za průvod při pohřbu bez rozdílu – 24 kr. · při oddavkách – 18 kr. · za hudbu nebo zpěv při mši – 10½ kr. · za hudbu při zpívané mši nebo rekviem – 45 kr. · zpěváčkům při pohřbu – každému 3 kr. · ministrantům a nosičům kříže – každému 3 kr.
Kostelníkům (Kirchväter): za zvonění při pohřbu dospělého: bohatého 1 zl. 10 kr., nemajetného 36 kr.; dítěte: bohatého 30 kr., nemajetného 24 kr. · při oddavkách – 7 kr.
Hrobníkovi: za hrob dospělého: bohatého 1 zl., nemajetného 36 kr.; dítěte: bohatého 24 kr., nemajetného 15 kr.
Že tomu tak je, dosvědčujeme podpisem svého jména. V Třebušíně dne 6. září 1789. [podpis nečitelný]
Sken 109 – str. 105: podpisy rychtářů pod sazebníkem štoly (1789) · dva zápisy o hranici farní zahrady (1850, 1874)
Přepis
[podpisy rychtářů, dva sloupce:] Joseph […], Richter in Tenzel · Wenzel […], Richter in Untertenzel · Christoph Richter (?), Richter in Pöckel · Heinrich […], Richter in Sababsch · Joseph […], Oberrichter in Rübendörfel · […], Richter in Ritschen · Wenzel […], Richter in Stankowitz · Johann Hautke (?), Richter in Winnay · Anton […], Richter in Kuttlitz.
Coram me Freyherr von Reisky, kgl. [Rath] und Kreishauptmann.
Ignaz Kriegel (?) aus Triebsch No. 41 besitzt einen Acker, welcher an den anliegenden Pfarrgarten grenzt. Da er nun gesonnen war, an der Grenze des Pfarrgrundes Top. No. 67 eine Einzäunung vorzunehmen, die mit Gebüsch bewachsene Grenze aber einen kleinen Bogen bildete, so wurde im beiderseitigen Einverständnisse wegen leichterer Aufstellung des Zaunes eine gradlinige Begrenzung vorgenommen. Triebsch am 26. August 1850. Jos. Seliger, Pfr. · Ignaz Kriegel (?)
Da die Umzäunung des Pfarrgartens Parz. No. 68 ganz schadhaft war, die hochgeb. Frau Patronin Antonia Freiin v. Puteani aber sich entschloß, eine neue Einzäunung herstellen zu lassen; die Grenze an das benachbarte Feld des Ignaz Kriegel aus Triebsch No. 41 einen Bogen bildete: so wurde nicht nur im beiderseitigen Einverständnisse, sondern auch mit Zustimmung der freiherrl. Gutsverwaltung, der Gemeindevertretung behufs der leichteren Herstellung des Zaunes eine gradlinige Begrenzung ermittelt. Triebsch am 15. Juli 1874. Jos. Seliger, P. Dech. · Ignaz Kriegel (?)
Překlad
[Podpisy rychtářů pod sazebníkem štoly z předchozí strany:] rychtáři z Týnce, Dolního Týnce, Pöckelu, Sababsche, vrchní rychtář z Řepčic, rychtáři z Rýdče, Staňkovic, Vinného a Kotelic. Jména jednotlivých rychtářů se mi z náhledu nepodařilo spolehlivě přečíst.
Přede mnou: svobodný pán z Reisky, královský [rada] a krajský hejtman.
Ignaz Kriegel (?) z Třebušína čp. 41 vlastní pole, které hraničí s přilehlou farní zahradou. Když chtěl na hranici farního pozemku top. č. 67 postavit plot, hranice porostlá křovím však tvořila malý oblouk, byla po oboustranné dohodě pro snazší postavení plotu provedena přímočará úprava hranice. V Třebušíně 26. srpna 1850. Jos. Seliger, farář · Ignaz Kriegel (?)
Poněvadž bylo oplocení farní zahrady parc. č. 68 zcela poškozeno a urozená paní patronka Antonia svobodná paní z Puteani se rozhodla dát zřídit nový plot, hranice se sousedním polem Ignaze Kriegela z Třebušína čp. 41 však tvořila oblouk: byla nejen po oboustranné dohodě, ale i se souhlasem správy statku a obecního zastupitelstva pro snazší postavení plotu vyměřena přímočará hranice. V Třebušíně 15. července 1874. Jos. Seliger, osobní děkan · Ignaz Kriegel (?)
Podpisy rychtářů (1789) – čtení v plném rozlišení
Joseph Flügel, Richter in Tenzel
Wenzel Strube (?), Richter in Untertenzel
Christoph Richter, Richter in Pöckel
Heinrich Lukert (?), Richter in Sababsch
Joseph Runge (?), Oberrichter in Rübendörfel
Sebastian Rudolf (?), Richter in Ritschen
Wenzel Tasche (?), Richter in Stankowitz
Johann Hautke, Richter in Winnay
Anton Hübel (?), Richter in Kuttlitz
Coram me Freyherr von Reisky mp., kgl. [Rath] und Kreishauptmann.
[začátek zápisu z roku 1850:] Ignaz Kriegel aus Triebsch No. 41 besitzt einen Acker, welcher an den anliegenden Pfarrgarten gränzt …
Překlad
Joseph Flügel, rychtář v Týnci
Wenzel Strube (?), rychtář v Dolním Týnci
Christoph Richter, rychtář v Pöckelu
Heinrich Lukert (?), rychtář v Sababschi
Joseph Runge (?), vrchní rychtář v Řepčicích
Sebastian Rudolf (?), rychtář v Rýdči
Wenzel Tasche (?), rychtář ve Staňkovicích
Johann Hautke, rychtář ve Vinném
Anton Hübel (?), rychtář v Kotelicích
Přede mnou: svobodný pán z Reisky, královský [rada] a krajský hejtman.
Sken 110 – str. 106: pozdější vpisek faráře (kolem 1915), „pokračování ze str. 111"
Co se podařilo přečíst
Fortsetzung von pag. 111. Das sogenannte Kleinkleid (?) oder Lacticinium …
[Celá strana, asi 45 řádků, je psána stejnou těžko čitelnou rukou jako vpisky na str. 90 a 92. Rozeznávám jen jednotlivá slova a spojení: „Lacticinium", „Schullehrer", „in den ersten Jahren", „Triebsch 1886", „Linde", „Pfarrgarten", „Obstbäume", „vor etwa 5 Jahren pflanzte ich", „Weinreben", „Nußbäume", „Lindenbaum"; zmiňuje se výška či obvod stromu „1·54 m".]
Fortsetzung pag. 116 (?).
Překlad
Pokračování ze str. 111. [Zápis začíná výkladem o tzv. laktiniích (mléčné dávce faráři) a pokračuje zřejmě vzpomínkami na farní zahradu – na lípu, ovocné stromy, vinnou révu a ořešáky, které farář vysazoval. Souvislý text jsem nepřečetl, proto ho nepřekládám.]
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Fortsetzung von pag. 111. Das sogenannte Kleinkäse-Geld oder Lacticinium. In der Fassion sind mir eingerechnet worden 10 f. 13 kr. von den Gemeinden. Es war nicht abgelöst worden diese Giebigkeit. Ich dachte mir: Wozu … Einige zahlten, die meisten nicht. Ich wendete die Sache bei der k. k. Bezirkshauptmannschaft an. Ich hatte viel Schreiberei. Die Sache kam soweit, daß die erste beste Wirtschaft hätte verkauft werden sollen. Die Gärung war groß. Ich fürchtete Abfälle. Ich gab die Exekution auf … Ich habe auch dann nicht mehr darum [gefragt], ob diese Giebigkeit von den einzelnen Gemeinden gezahlt [wird].
… bei einem Nachbar Josef Böhmer aus Triebsch N. 96 war ich in den ersten Jahren sehr gut. … er hatte Wasser an meiner Wiese, die Kutsche … in meinem Schupfen, die Scheuer hatte er … Aber als er Parzellen 59 u. 60 erfassen haben wollte, mußte ich ihm entgegentreten. Die Sache kam in Aussig … durch Advokaten Dr. … Er mußte nachgeben.
Durch … N. 29 Triebsch erfuhr ich, daß die Linde zur Pfarrei gehöre. … Als ich sagte, diese Linde gehört mir, wurde … [asi 8 řádků o sporu o lípu a hranici nepřečteno] … Ich mußte dieselbe stehen lassen aus dem Grunde, [weil] nach … Grenzsteine gesetzt sind. Die Entfernung von Grenzstein zu Grenzstein … ist 1·54 m.
… Vor etwa 5 Jahren pflanzte ich wilden Wein darum u. … Brombeeren … wunderschön. Aber nur kurze Zeit. … Um den alten Lindenbaum zu halten, ließ ich einen eisernen Reifen darum machen. Der kann noch lange stehen, er ist fest. …
Die Pfarrscheune ist ausgezeichnet. … [spor o užívání farní stodoly:] Ich sagte …: Lassen Sie die Scheune, ich schließe zu. Endlich war meine Geduld zu Ende, ich befahl, die Scheune zu räumen. Ich legte ein neues Schloß vor. … Ich stellte ihn zur Rede. … Ich sagte ihm: Geschieht es noch einmal, schicke ich auf den Gendarmen. Nun ist Ruhe.
Fortsetzung pag. 146.
Překlad (jen čitelných částí)
Pokračování ze str. 111. Takzvané „sýrové" čili lacticinium (mléčná dávka faráři). Ve fassi mi bylo započteno 10 zl. 13 kr. od obcí. Tato dávka nebyla vykoupena. Někteří platili, většina ne. Obrátil jsem se s věcí na c. k. okresní hejtmanství. Měl jsem s tím mnoho psaní. Věc došla tak daleko, že měla být prodána první nejlepší usedlost. Rozhořčení bylo velké. Bál jsem se odpadů [od církve]. Od exekuce jsem upustil … a potom jsem se už nestaral, zda jednotlivé obce tuto dávku platí.
Se sousedem Josefem Böhmerem z Třebušína čp. 96 jsem v prvních letech vycházel velmi dobře: měl vodu na mé louce, kočár v mé kůlně, užíval stodolu … Když si však chtěl přisvojit parcely 59 a 60, musel jsem se mu postavit. Věc se dostala [k soudu] v Ústí …; musel ustoupit.
Od … z Třebušína čp. 29 jsem se dověděl, že lípa patří k faře. … [spor o lípu a hranici pozemku – nepřečteno] … Musel jsem ji nechat stát, protože byly osazeny hraniční kameny; vzdálenost od kamene ke kameni je 1,54 m.
Asi před 5 lety jsem kolem ní vysadil divoké víno a ostružiny … bylo to překrásné, ale jen krátce. … Abych starou lípu udržel, dal jsem kolem ní udělat železnou obruč. Může ještě dlouho stát, je pevná.
Farní stodola je výborná. [Následuje spor o její užívání:] „Nechte stodolu být, zamknu ji." Nakonec mi došla trpělivost a nařídil jsem stodolu vyklidit; dal jsem nový zámek. … „Stane-li se to ještě jednou, pošlu pro četníka." Od té doby je klid.
Pokračování na str. 146.
Třetí čtení v plném rozlišení – opravy a doplňky
… Ich gab die Exekution auf, daß ich die Gründe der Gemeinden, die einzelnen Ortschaften, dem auch entzöge. Ich habe mich dann nicht mehr darum gekümmert, ob diese Giebigkeit einfließt.
Mit meinem Nachbar Josef Böhmer aus Triebsch N. 96 war ich in den ersten Jahren sehr gut. Bei meinem Vorgänger w[ar] auch er alles gewohnt hier zu sein. Ich ließ ihm auch … Benutzung; er hatte Wasser an meiner Wiese, die Kutsche stand in meinem Schupfen, die Scheuer hatte er [inne]. Aber als er Parzellen 59 u. 60 ersitzen haben wollte, mußte ich ihm entgegentreten. Die Einrede wurde in Aussig geführt durch Advokaten Dr. Kranz. Er mußte nachgeben.
Durch Peter Hasel (?) N. 29 Triebsch erfuhr ich, daß die Linde zur Pfarrei gehöre. Dieselbe gründete [stand] früher ohne Zahl. Als ich ihm sagte, diese Linde gehört mir, wurde [er] wild darum … „Herr Gott!" sagte mir …, diese Linde wachsen Sie nicht weg wegen der Grenze. Neben dieser Linde stand der hl. Johannes von Nepomuk, der jetzt bei der Pfarrei durch Dechant Seliger steht, u. von der anderen Seite auch eine Linde. Da stellte ganz einfach Böhmer in das alte Häuschen [Kapellchen] dem Mater[bild] einen neuen Nepomuk … u. den Josef auch daneben. Die Statuen baute Josef Böhmer erst in den ersten Jahren als eine große Zierde für [den] Gedenkort (?). Früher war von [dem] alten Kreuze [ein] Holzbau [da] u. bloß die Linde. Ich mußte dieselbe stehen lassen aus mehreren Gründen u. nachdem Grenzsteine gesetzt sind. Die Entfernung von Grenzstein zu Grenzsteine [ist] 1·54 m.
Als würde die dritte Linde nach leicht gefällt, hatte er schon Herrn … vorgeschlagen, Efeu darum zu pflanzen. „Das kann ich selbst thun", meinte Herr der Gärtner. Aber nie kam Herr der. Vor etwa 5 Jahren pflanzte ich wilden Wein darum u. daneben an [dem] Brombeeren hin. Wein u. Brombeeren gediehen wunderschön. Aber nur kurze Zeit. [Im] Vorbei[gehen] wurden [sie] von Nachbars [Vieh?] … Um den ausgehöhlten alten Lindenbaum zu halten, ließ ich einen eisernen Reifen darum machen. Der kann noch lange stehen, er ist fest. Wie schön wäre Efeu oder wie der Wein zu Verzierung.
Die Pfarrscheune ist ausgezeichnet. Peter Sattler (?) hatte ich dieselbe unentgeltlich, ohne Nutzen für mich, überlassen, um aufzustapeln zu gutem Zwecke …
Překlad
… Od exekuce jsem upustil … a dál jsem se nestaral, zda tato dávka dochází.
Se sousedem Josefem Böhmerem z Třebušína čp. 96 jsem v prvních letech vycházel velmi dobře. Už za mého předchůdce tu byl jako doma. Měl vodu na mé louce, kočár mu stál v mé kůlně, užíval stodolu. Když si však chtěl parcely 59 a 60 vydržet, musel jsem se mu postavit. Věc se řešila v Ústí prostřednictvím advokáta Dr. Kranze. Musel ustoupit.
Od Petera Hasela (?) z Třebušína čp. 29 jsem se dověděl, že lípa patří k faře. Když jsem [sousedovi] řekl, že ta lípa patří mně, rozzuřil se …. Vedle této lípy stával sv. Jan Nepomucký, který nyní – přičiněním děkana Seligera – stojí u fary, a z druhé strany rovněž lípa. Böhmer pak prostě postavil do staré kapličky nového Nepomuka a vedle i sv. Josefa. Tyto sochy pořídil Josef Böhmer teprve v prvních letech [mého působení] …; dříve tu byla jen dřevěná stavba u starého kříže a lípa. Musel jsem ji nechat stát z několika důvodů a poté, co byly osazeny hraniční kameny; vzdálenost od kamene ke kameni je 1,54 m.
[Návrh obsadit kmen břečťanem se neuskutečnil.] Asi před 5 lety jsem kolem ní vysadil divoké víno a vedle ostružiny. Víno i ostružiny se dařily překrásně – ale jen krátce. … Abych vyhnilou starou lípu udržel, dal jsem kolem ní udělat železnou obruč. Může ještě dlouho stát, je pevná.
Farní stodola je výborná. Peteru Sattlerovi (?) jsem ji přenechal bezplatně, bez užitku pro sebe … [dál viz druhé čtení: spor o vyklizení stodoly].
Sken 111 – str. 107: Lit. J – přiznání farních příjmů (fasse) z roku 1782
Přepis
Lit. J. Fundationes anterius in hoc libro continentur, quare illas hic praetereo.
Anno 1782 praescripta fuit Fassio omnium proventuum parochi cujuslibet facienda et dein Instantiae extradenda, quae deinceps invariabiliter pro Regula consideranda erit. Exemplar hujus fassionis a P. Octaviano Wolff p. t. Parocho futurae Memoriae mandare hic operae pretium est, ut Posteritas Mensuram – seu ita nominandam ulnam sciat et observet /: nisi interim aliud evenerit :/ qua proventus metiendi sint:
Leitmeritzer Kreis · Königreich Böheim · Leitmeritzer Diözes · Beneficium Trzebuschin
Pfarr Octavian Wolff auf dem Sr Excell. Baron von Kresselischen Guth Trzebuschin.
Besitzt an Zehenten etc.: –
an eigenen Häusern: –
an eigenen sogenannten Grundstücken als: Äcker, so bey der Pfarre Trzebuschin von Hause aus gebauet werden, bestehen in 29 Strich und ertragen nach dem Mittel deductis deducendis … 53 f. 10 kr. (mit 2 und 3 f. könnten solche verpachtet werden)
an Weingärten: –
Hopfen-Gärten nach einem Strich Aussaat erträgt nach dem Mittel … 14 f. (wäre zu verpachten à 4 f.)
Wiesen nach ihrem Maß ungefähr 6 Strich 2 Viertl ertragen nach dem Mittel deductis deducendis … 16 f. 10 kr. (sind zu verpachten à 10 f.)
Weide nach 2 Viertl erträgt … 30 kr.
An Waldungen zur Pfarrey: ein kleines Waldungsgehau von 18 Strichen erträgt an Nutzen 15 Klaftern Holz, so dem Pfarrer alljährlich als Deputat abgereicht werden, die Klafter pr. 2 f. … 30 f.
Auen oder ein kleines Gestrippe nach 2 Viertl erträgt alljährig Nutzen an Reisig … 1 f.
An Stifts-Kapitalien: –
An andern wie immer genannten Einkünften und beständigen Zuflüssen, als: Decimation 30 Strich /: als böhmisch Maß :/ Korn – 45 f.; 33 Strich dtto gehäuft Haber – 33 f.; Offertorium zu hl. Zeiten – 19 f. 3 kr.; Colleda oder Einsegnung der Häuser – 21 f. 27 kr.; Beytrag von den Kirchenkindern – Milchkäs – 15 f.; Bier-Deputat von der gnäd. Obrigkeit 6 Faß – 60 f. … zusammen 193 f. 30 kr.
Fundations Messen … 36 f. 25 kr.
Stola Einkünften (NB. samt Tauf-Stola) … 81 f. 44 kr.
Current Messen … 23 f. 30 kr.
Summa der Einkünfte: 450 f.
Folgen die Lasten, welche auf diesem Benef. haften: Dieses Benef. ist bestimmt einen Pfarrer und Caplan zu erhalten, welche nach dem beyläufigen Mittel erfordern … 320 f.
NB. Damal mögen goldene – wohlfeile – Zeiten gewesen seyn. — Vertatur.
Překlad
Příloha J. Nadace jsou obsaženy v přední části této knihy, proto je zde pomíjím.
Roku 1782 bylo předepsáno, aby každý farář sepsal přiznání (fassi) všech příjmů a odevzdal je úřadům; to má být napříště neměnně pokládáno za pravidlo. Stojí za to zde pro budoucí paměť zaznamenat opis přiznání tehdejšího faráře P. Octaviána Wolffa, aby potomci znali a zachovávali (nenastane-li mezitím něco jiného) míru – čili takříkajíc loket –, jíž se mají příjmy měřit:
Litoměřický kraj · Království české · litoměřická diecéze · obročí Třebušín
Farář Octavian Wolff na statku Třebušín Jeho Excelence barona z Kresselu.
Má na desátcích atd.: –
na vlastních domech: –
na vlastních pozemcích: pole obdělávaná ve vlastní režii třebušínské fary, 29 strychů, vynášejí v průměru po odečtení nákladů … 53 zl. 10 kr. (dala by se pronajmout po 2–3 zl.)
na vinicích: –
chmelnice na jeden strych výsevu vynáší v průměru … 14 zl. (dala by se pronajmout za 4 zl.)
louky o výměře asi 6 strychů 2 věrtelů vynášejí v průměru … 16 zl. 10 kr. (dají se pronajmout za 10 zl.)
pastvina o 2 věrtelích vynáší … 30 kr.
lesy k faře: malá lesní paseka o 18 stryších vynáší 15 sáhů dřeva, které se faráři každoročně vydává jako deputát, sáh po 2 zl. … 30 zl.
luhy či malé křoviny o 2 věrtelích vynášejí ročně na roští … 1 zl.
nadační kapitály: –
jiné příjmy a stálé dávky: desátek 30 strychů žita (české míry) – 45 zl.; 33 strychů ovsa vrchovatě – 33 zl.; ofěra o svátcích – 19 zl. 3 kr.; koleda čili žehnání domů – 21 zl. 27 kr.; příspěvek od farníků – sýr („Milchkäs") – 15 zl.; pivní deputát od milostivé vrchnosti, 6 sudů – 60 zl. … dohromady 193 zl. 30 kr.
nadační mše … 36 zl. 25 kr.
příjmy ze štoly (včetně štoly za křty) … 81 zl. 44 kr.
běžné mše … 23 zl. 30 kr.
Úhrn příjmů: 450 zl.
Následují břemena, která na tomto obročí váznou: toto obročí je určeno k vydržování faráře a kaplana, kteří potřebují v průměru zhruba … 320 zl.
Pozn.: Tehdy to asi byly zlaté – laciné – časy. — Obrať.
Sken 112 – str. 108: závěr fasse z roku 1782 · loučící list faráře Josefa Schiffnera (31. října 1915)
Přepis
Latus 320 f. · Es werden aber der Zeit noch weiters unterhalten 3 Dienstmägde, welche gleichmäßig nach dem Mittel einen Aufwand erfordern von … 120 f. · Auf fromme Auslagen – auf Prämien für die Jugend … 4 f. · Auf Gebäu-Reparation, oder sarta tecta … 6 f. · Summa der vorstehenden Lasten 450.
Haec fassio de anno 1782 servit pro directione et Mensura apud Instantiam, juxta quam dispicitur, utrum vel quantum Parocho sibi conquerenti et supplicanti ex fundo Religionis addendum sit, ut is congruam sustentationem nanciscatur. Congrua sustentatio pro Parocho et Capellano posita est ad 450 f. – cum itaque parochus Trzebuschinensis ex fundo Religionis 95 f. 26 kr. annue accipiat; indubitatum est, quod in supra dicta fassione defectum hujus quanti passus sit per abolitionem Stolae baptismalis – Colledae – Curendarum missarum etc., quae caetera per Patentes sublata sunt subsidia.
[pozdější rukou:] Fortsetzung v. pag. 92 (?)
[vlepený tisk vlevo:] Josef Schiffner, geboren am 6. Juni 1849 in Habstein … Pfarrer in Triebsch (29 Jahre), nimmt nach 29jähriger Wirksamkeit unter Euch Abschied und gibt seine letzte Mahnung und Segen.
[vlepený tisk vpravo:] Seid berufstreu! Seid genügsam und nüchtern! Seid standesgemäß keusch! Mit der Gnade Gottes könnet Ihr es. Aber da müsset Ihr gut katholisch sein in Wort und Tat. Ehret Eueren Seelsorger, gedenket meiner im Gebete wie auch ich Euerer gedenken werde bis an mein Lebensende. Ich empfehle Euch dem heiligsten Herzen Jesu, der Fürbitte der unbefleckten seligsten Jungfrau Maria und des hl. Antonius von Padua, des großen Wundermannes. Möchte doch der liebe Gott die Zeit der schweren Heimsuchung durch den großen nie geahnten Weltkrieg abkürzen und uns bald den ersehnten Frieden schenken. Zum Abschiede segne ich Euch im Namen des Vaters und des Sohnes und des heiligen Geistes. Amen. Triebsch, am 31. Oktober 1915. Josef Schiffner, Pfarrer und Personaldechant.
[rukopisně dole, zběžně:] Josef Schiffner, gebor. am 6. Juni 1849 in Habstein, zum Priester geweiht am 25. Juli 1874 in Leitmeritz, Kaplan in Zirkowitz 7 Monate, Kaplan in Maffersdorf 16 Monate, Bürgerschulkatechet in Rumburg 10 Jahre, Pfarrer in Triebsch 29 Jahre … [další dva řádky nečitelné]
Překlad
Přenos 320 zl. · Toho času se však ještě vydržují 3 služebné děvečky, které rovněž vyžadují v průměru náklad … 120 zl. · Na zbožné výdaje – na odměny pro mládež … 4 zl. · Na opravy budov čili údržbu … 6 zl. · Úhrn uvedených břemen 450.
Toto přiznání z roku 1782 slouží úřadům jako vodítko a měřítko, podle něhož se posuzuje, zda a kolik má být faráři, který si stěžuje a prosí, přidáno z náboženského fondu, aby dosáhl náležité výživy. Náležitá výživa pro faráře a kaplana je stanovena na 450 zl.; dostává-li tedy třebušínský farář z náboženského fondu ročně 95 zl. 26 kr., je nepochybné, že oproti uvedenému přiznání utrpěl úbytek právě v této výši – zrušením štoly za křty, koledy, běžných mší atd., kteréžto příjmy byly zrušeny patenty.
[Vlepený tisk vlevo – životopisný lístek, viz sken 4 a 97.]
[Vlepený tisk vpravo:] Buďte věrni svému povolání! Buďte skromní a střídmí! Buďte čistí, jak náleží vašemu stavu! S milostí Boží to dokážete. Ale k tomu musíte být dobrými katolíky slovem i skutkem. Ctěte svého duchovního správce, pamatujte na mne v modlitbě, jako i já budu pamatovat na vás až do konce svého života. Poroučím vás Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, přímluvě neposkvrněné blahoslavené Panny Marie a svatého Antonína Paduánského, velkého divotvorce. Kéž by milý Bůh zkrátil čas těžkého navštívení velkou, nikdy netušenou světovou válkou a brzy nám daroval vytoužený mír. Na rozloučenou vám žehnám ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. V Třebušíně dne 31. října 1915. Josef Schiffner, farář a osobní děkan.
[Rukopisný dovětek opakuje životopisné údaje z tištěného lístku; poslední dva řádky jsem nepřečetl.]
Rukopisný dovětek dole – čtení v plném rozlišení
d. i. handschriftlich: Josef Schiffner, gebor. am 6. Juni 1849 in Habstein, zum Priester geweiht am 25. Juli 1874 in Leitmeritz, Kaplan in Zirkowitz 5 Monate, Kaplan in Maffersdorf 16 Monate, Bürgerschulkatechet in Rumburg 10 Jahre, Pfarrer in Triebsch 29 Jahre. Bei meinem 29jähr. … Wirken … kurz u. gibt als letzte Ermahnung u. Segen: Seid berufstreu, seid genügsam u. nüchtern, seid standesgemäß keusch. Mit Gottes Gnade könnt ihr es. Aber da müßt ihr gut katholisch sein in Wort u. Tat. Ehret Euren Seelsorger! Gedenket meiner im Gebete, wie ich Euer gedenken werde bis an mein Lebensende.
Překlad
„Tj. rukopisně:" Josef Schiffner, nar. 6. června 1849 v Jestřebí, na kněze vysvěcen 25. července 1874 v Litoměřicích, kaplan v Církvici 5 měsíců, kaplan ve Vratislavicích 16 měsíců, katecheta měšťanské školy v Rumburku 10 let, farář v Třebušíně 29 let. … dává jako poslední napomenutí a požehnání: Buďte věrni svému povolání, buďte skromní a střídmí, buďte čistí, jak náleží vašemu stavu. S milostí Boží to dokážete. Ale k tomu musíte být dobrými katolíky slovem i skutkem. Ctěte svého duchovního správce! Pamatujte na mne v modlitbě, jako i já budu pamatovat na vás až do konce svého života.
Sken 113 – str. 109: Lit. G – farní pozemky podle přiznání z roku 1785 (pole a louky)
Přepis
Lit. G. Grundstücke. Bey der trzebuschiner Pfarrey und Kirche befinden sich Gründe nach der Fatirung v. J. 1785, welche auch von Zeit der Pfarr-erection dem jedesmaligen Pfarrer zum Genusse ungestöhrt geblieben sind: Wie hier in angeführter Tabelle zu sehen ist. Copie.
[Sloupce: topograph. Nro · Namen der Flur und des Grundes · Flächen-Inhalt (Joch / Klafter) · Controlirter Erträgniß vom Joch · Ganzer Erträgniß des Grundes (Weitz, Korn, Gerste, Haber, in Metzen)]
Äcker
III. Flur „die Dreyberge": No. 210 – 6 Joch 1072 Klafter; No. 236 – 394 Kl.; No. 237 – 870 Kl.
IV. Flur „der Prowaden (?)": No. 258 – 1 Joch 49 Kl.; No. 260 – 3 Joch 701 Kl.
V. Flur „die Lana (?)": No. 279 – 400 Kl. (hinter der Kirche)
VII. Flur „bey der Gasse": No. 326½ – 488 Kl. (neben der Wiese)
Summa: 12 Joch 774 Klafter
Wiesen
III. Flur in Dreybergen: No. 240 – 1 Joch 922 Kl. („die lange Wiese"); No. 241 – 1347 Kl. („die Buschwiese"); No. 213 – 589 Kl.
VII. Flur bey der Gasse: No. 326 – 820 Kl.
[dole, ruka faráře Schiffnera:] … Triebsch am 31. October 1915 … Josef Schiffner, Pfarrer u. Pers.-Dechant [čtyři řádky, nepřečteno]
Překlad
Příloha G. Pozemky. U třebušínské fary a kostela jsou podle přiznání z roku 1785 pozemky, které od doby zřízení fary zůstávaly nerušeně v užívání každého faráře, jak je vidět v následující tabulce. Opis.
[Tabulka uvádí topografické číslo, trať a polohu, výměru v jitrech a čtverečních sázích, kontrolovaný výnos z jitra a celkový výnos pozemku v měřicích pšenice, žita, ječmene a ovsa.]
Pole
III. trať „Dreyberge" (Tři vrchy): č. 210 – 6 jiter 1072 sáhů; č. 236 – 394 sáhů; č. 237 – 870 sáhů
IV. trať „Prowaden (?)": č. 258 – 1 jitro 49 sáhů; č. 260 – 3 jitra 701 sáhů
V. trať „Lana (?)": č. 279 – 400 sáhů (za kostelem)
VII. trať „u uličky": č. 326½ – 488 sáhů (vedle louky)
Úhrnem: 12 jiter 774 sáhů
Louky
III. trať v Dreybergen: č. 240 – 1 jitro 922 sáhů („dlouhá louka"); č. 241 – 1347 sáhů („Buschwiese"); č. 213 – 589 sáhů
VII. trať u uličky: č. 326 – 820 sáhů
[Dole vpisek faráře Schiffnera s datem 31. října 1915 – nepřečteno.]
Schiffnerův vpisek dole – čtení v plném rozlišení
Ich empfehle Euch dem hl. Herzen Jesu, … der Fürbitte der unbefleckten seligsten Jungfrau Maria u. des hl. Antonius v. P., des großen Wundermannes. Möchte doch der liebe Gott die Zeit der schweren Heimsuchung durch den großen nie geahnten Weltkrieg abkürzen u. uns bald den ersehnten Frieden schenken. Zum Abschiede segne ich Euch im Namen des Vaters u. des Sohnes u. d. hl. Geistes. Amen. Triebsch am 31. October 1915. Josef Schiffner, Pfarrer u. Pers. Dechant.
Překlad
Poroučím vás Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, přímluvě neposkvrněné blahoslavené Panny Marie a sv. Antonína Paduánského, velkého divotvorce. Kéž by milý Bůh zkrátil čas těžkého navštívení velkou, nikdy netušenou světovou válkou a brzy nám daroval vytoužený mír. Na rozloučenou vám žehnám ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. V Třebušíně 31. října 1915. Josef Schiffner, farář a osobní děkan.
Sken 114 – str. 110: Lit. G – farní pozemky (zahrady, pastviny, křoviny) a peněžní výpočet výnosu
Přepis
Gärten – I. Flur „Ortsplatz": No. 66, 67, 68 (bey der Pfarrey) – 252, 43, 116 Klafter
Hutweide – III. Flur „die Dreyberge": No. 239 – 885 Kl.; No. 259 – 244 Kl.
Gestrippe – III. Flur „die Dreyberge": No. 227 – 907 Kl.; No. 238 – 44 Kl.; No. 223 – 478 Kl.
Summa [dieser Seite samt Wiesen]: 5 Joch 248 Kl. – Ertrag 4280/100 Centner Heu, 2135/100 Centner Grummet.
Geldberechnung für 3 Jahre
Von Äckern, Trischfeldern mit Einschluß des halben Ertrags, mit Äckern verglichenen Teichen u. Weingärten: Weitzen à 1 f. 43½ kr. – 18 f. 32 kr.; Korn à 1 f. 20½ kr. – 57 f. 46 kr.; Gersten à 51 kr. – 28 f. 47 kr.; Haaber à 36½ kr. – 16 f. 23 kr.; zusammen 121 f. 28 kr., à 10 f. 37½ kr. p. Cento – Grundsteuer 12 f. 54½ kr.
Von Wiesen, Gärten und mit Wiesen verglichenen Teichen: Heu à 39 kr. – 24 f. 10 kr.; Grummet à 24 kr. – 7 f. 26 kr.; zusammen 31 f. 36 kr., à 17 f. 55 kr. p. Cento – 5 f. 39¾ kr.
Von Hutweiden, Gestrippe und Waldungen: Heu, Grummet, Klafter Holz – 8 f. 2 kr., 2 f. 6 kr., 7 f. 6 kr., 2 f. 42 kr.; zusammen 19 f. 50 kr., à 21 f. 15 kr. pro Cento – 4 f. 13½ kr.
Summa 172 f. 54 kr.; ausfallende Grundsteuer 22 f. 47¾ kr.
Překlad
Zahrady – I. trať „Náves": č. 66, 67, 68 (u fary) – 252, 43 a 116 sáhů
Pastviny – III. trať „Dreyberge": č. 239 – 885 sáhů; č. 259 – 244 sáhů
Křoviny – III. trať „Dreyberge": č. 227 – 907 sáhů; č. 238 – 44 sáhů; č. 223 – 478 sáhů
Úhrnem [této strany včetně luk]: 5 jiter 248 sáhů – výnos 42,80 centnýře sena a 21,35 centnýře otavy.
Peněžní výpočet za 3 roky
Z polí (včetně úhorů s polovičním výnosem): pšenice po 1 zl. 43½ kr. – 18 zl. 32 kr.; žito po 1 zl. 20½ kr. – 57 zl. 46 kr.; ječmen po 51 kr. – 28 zl. 47 kr.; oves po 36½ kr. – 16 zl. 23 kr.; dohromady 121 zl. 28 kr., při 10 zl. 37½ kr. ze sta – pozemková daň 12 zl. 54½ kr.
Z luk a zahrad: seno po 39 kr. – 24 zl. 10 kr.; otava po 24 kr. – 7 zl. 26 kr.; dohromady 31 zl. 36 kr., při 17 zl. 55 kr. ze sta – 5 zl. 39¾ kr.
Z pastvin, křovin a lesů: dohromady 19 zl. 50 kr., při 21 zl. 15 kr. ze sta – 4 zl. 13½ kr.
Úhrnem 172 zl. 54 kr.; vycházející pozemková daň 22 zl. 47¾ kr.
Sken 115 – str. 111: paměti faráře Schiffnera (kolem 1915), „pokračování ze str. 90"
Co se podařilo přečíst
Lit. H. Fortsetzung von pag. 90.
[Asi 45 řádků. Rozeznávám jen jednotlivá slova a spojení: „Sapienti sat!!", „Lehrer", „das sogenannte bischöfl. Ordinariat", „Minister", „380 Volksschüler", „Abonnement", „Herz-Jesu-Bruderschaft", „Herz-Mariae-Bruderschaft", „Klagenfurt", „Im Jahre 1895 …", „Verhandlung", „Kirchenpersonal", „in der Kirche", „1. Klasse … 2. Klasse … 3. Klasse" s částkami v korunách (K), „Patronat", „Organist".]
Fortsetzung pag. 106.
Překlad
Příloha H. Pokračování ze str. 90.
[Podle čitelných slov jde o farářovy vzpomínky na poměry ve škole a ve farnosti (zmiňuje 380 školáků, bratrstva Srdce Ježíšova a Srdce Mariina, jednání z roku 1895 o kostelním personálu a sazby poplatků ve třech třídách v korunách). Souvislý text jsem nepřečetl, proto ho nepřekládám.]
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Lit. H. Fortsetzung von pag. 90. Dieser Kaplan … nicht dafür, daß ich noch mehr schreibe von seinen … Sapienti sat!!! Die [Eingaben?] an den Hochwürdigsten Herrn Bischof u. das hochwürdigste bischöfl. Consistorium u. an das hochwürd. bischöfl. Vikariatsamt nutzlos waren.
Schulen. Seine Wirksamkeit = 0. … weiß u. … unter großen Schwierigkeiten u. Opfern die Verbreitung des Bonifatius-Blattes. 380 Blätter … Ich schickte dieselben in die Häuser … Abonnement …
Katholische … Vereine, denen ich … besonders … gut gesorgt sind: Herz-Jesu-Bruderschaft (die letzte Aufnahme ist …), Herz-Mariae-Bruderschaft, Gebetsapostolat (noch Aufnahme durch den letzten Kaplan), Kindheit-Jesu-Verein, … der christlich-sociale Verein …, … Preß-Bruderschaft in Klagenfurt.
Die jetzigen Kapläne wissen eben Alles besser, als was ihr Vorgesetzter, ihr Pfarrer will. Wo liegt die Ursache? … [dva řádky nepřečteny] … als solche Zustände da!!!
Jahr 1895 kam nach der bischöfl. Visitation – ein Kirchenpersonal – … Verhandlung bei Gericht … Früher … Kirchendiener, Meßner u. Läuter … Dechant Seliger hatte … Durch meinen Vorgänger war Alles in Unordnung gebracht. Das gab eine … Arbeit, ehe die jetzige Stola-Ordnung durchdrang … 1. Klasse Begräbnis 20 K, … 25 K, 2. Klasse 15 K – 3. Klasse 9 K – Einfach … 1 K 40, 1 K 20, 1 K – 80 h … 1. Kl. 17 K, 2. Kl. 11 K, 3. Kl. 8 K … Totengräber … Grabgebühren … Veteranen … Ich wage … nicht genug Ordnung zu schaffen. … Die Angehörigen müssen bestellen.
Fortsetzung pag. 106.
Překlad (jen čitelných částí)
Příloha H. Pokračování ze str. 90. [Závěr líčení sporu s kaplanem:] „… moudrému napověz!" Podání nejdůstojnějšímu panu biskupovi, biskupské konzistoři a vikariátnímu úřadu byla marná.
Školy. [Kaplanova] působnost = 0. … s velkými obtížemi a oběťmi jsem šířil list „Bonifatius-Blatt": 380 výtisků; rozesílal jsem je do domů …
Katolické spolky, o které jsem se zvlášť staral: bratrstvo Srdce Ježíšova, bratrstvo Srdce Mariina, Apoštolát modlitby, Spolek Dětství Ježíšova, křesťanskosociální spolek a tiskové bratrstvo v Klagenfurtu.
„Nynější kaplani vědí všechno lépe než jejich představený, jejich farář. Kde je příčina?" …
Roku 1895, po biskupské vizitaci, došlo k jednání (snad i soudnímu) o kostelním personálu – kostelníkovi, zvoníkovi; za děkana Seligera a mého předchůdce bylo vše v nepořádku. Dalo to mnoho práce, než se prosadil nynější štolový řád: pohřeb 1. třídy 20 K (… 25 K), 2. třídy 15 K, 3. třídy 9 K, prostý … 1 K 40 h, 1 K 20 h, 1 K, 80 h; [pro další účastníky] 1. tř. 17 K, 2. tř. 11 K, 3. tř. 8 K … hrobník … poplatky za hrob … veteráni …
Pokračování na str. 106.
Třetí čtení v plném rozlišení
Lit. H. Fortsetzung von pag. 90. Dieser Kaplan steht nicht dafür, daß ich noch mehr schreibe von seinem Verhalten. Jetzt muß ich mir dann halten, wenn er mit jemandem in Streit kam. Pfui!! Ich weiß es. Sapienti sat!!! Die Berichte an den Hochwürdigsten Herrn Bischof u. das hochwürdigste bischöfl. Consistorium u. an das hochwürdige bischöfl. Vikariatsamt [sind] ab u. nach worden.
Schule. Seine Wirksamkeit = 0. Die Seite kann ich sparen. Besucht von uns Ihnen weiß u. lobe viel u. unter großen Schwierigkeiten u. Opfern die Verbreitung des Bonifatius-Blattes. 380 Blätter ward von Pfarrei ab. Ich stelle dieselben in die Häuser zu u. Abonnement ab.
Katholische, dazu gestützte Vereine, denen ich war eine besondere Aufmerksamkeit zuwende u. worum [ich] viel gesorgt, sind: Herz-Jesu-Bruderschaft (die letzte Aufnahme ist … bedenklich!), Herz-Mariae-Bruderschaft u. Gebetsapostolat (auch Aufnahme durch den letzten Kaplan), Kindheit-Jesu-Verein, einmal unterm Jahr [der] Anna- u. Volksverein durchgeführen war, noch der Kreuzbund, voran sind die 3 letzteren, der christliche Familien-Verein, die Josef-Preß-Bruderschaft in Klagenfurt.
Die jetzigen Kapläne wissen eben Alles besser, als was ihr Vorgesetzter, ihr Pfarrer will. Wo liegt die Ursache? Ich habe mich von Heiterkeit (?) hören ungern sehr, aber ich dachte es lobe nie. Ich wußte hier bei Zeit: Lieb der Arbeit. – … wenn schon solche Zustände da!!!
Jahr 1895 kam nach der bischöfl. Visitation – ich lassen um Erwiderung was denn [für] Kirchenpersonal [sei] – eine Verhandlung bei Gericht u. des Gütleitners. Früher [gab es] es zusammen (?) den ganzen Dienst [durch] der Kirchendiener, Meßner u. Läuter Grundherrn eigens stellt, als so viel Lasten u. die [Stelle] wegen Dechant Seliger hatte u. mein Vorgänger Abhilfe zu thun in der Kirche wahren. Durch meinen Vorgänger war alles in Unordnung gebracht. Das gab eine drückende Arbeit, ehe die jetzige Stola-Ordnung durchdrang gar allen Beteiligten. Für den Seelsorger betrug [ein] Begräbnis 1. Klasse früher 20 K, es wurde auf 25 K [erhöht], 2. Klasse 15 K – 3. Klasse 9 K – Einfach u. arm ganz frei je nach Stand 1 K 40, 1 K 20, 1 K – 80 h. Trauungen 1. Kl. 17 K, 2. Kl. 11 K, 3. Kl. 8 K, bei noch Trauung zeigt Meßner bloß 4 K. Das Vorige kommen mehr. – Es soll sind die Bezüge für[s] Kirchenpersonal, Totengräber, die ich formulirt, Kirchen- u. Grabgebühr. Die eine der Gebühr ist der Veteranen-G[ebühr], als bloß für den armen Veteranen, damit auch dieselben die gebührende Feierlichkeit halten. Ich weiß es. Ich begründe das streng wird nicht dem Wortlaut[e nach]. Ich wage aber so nicht genug Ordnung zu schaffen. Aber das ist ordentliche ich, daß der Küster gegen den Schulleiter [und der] Stola [wegen] Meßner u. Kirchendienst das Musikalische letztlich nicht zu kommt. Die Angehörigen müssen bestellen. — Fortsetzung pag. 106.
Překlad
Příloha H. Pokračování ze str. 90. Tento kaplan nestojí za to, abych o jeho chování psal ještě víc. … „Moudrému napověz!" Zprávy nejdůstojnějšímu panu biskupovi, biskupské konzistoři a vikariátnímu úřadu odešly [bez výsledku].
Škola. Jeho působnost = 0. … Chválím [naproti tomu], že se s velkými obtížemi a oběťmi šířil list „Bonifatius-Blatt": z fary odcházelo 380 výtisků; doručuji je do domů a vyřizuji předplatné.
Katolické spolky, jimž jsem věnoval zvláštní pozornost a o něž jsem se mnoho staral: bratrstvo Srdce Ježíšova (poslední přijímání členů je … povážlivé!), bratrstvo Srdce Mariina a Apoštolát modlitby (rovněž přijímání skrze posledního kaplana), Spolek Dětství Ježíšova, spolek sv. Anny a lidový spolek, Kreuzbund (spolek abstinentů), křesťanský rodinný spolek a tiskové bratrstvo sv. Josefa v Klagenfurtu.
„Nynější kaplani vědí prostě všechno lépe, než co chce jejich představený, jejich farář. Kde je příčina?" … „… když už jsou takové poměry!!!"
Roku 1895, po biskupské vizitaci, došlo na můj podnět k jednání u soudu o tom, kdo je kostelním personálem. Dříve celou službu – kostelníka, zvoníka – zajišťovala vrchnost; za děkana Seligera a mého předchůdce se to rozvolnilo. Mým předchůdcem bylo vše uvedeno do nepořádku. Dalo to úmornou práci, než se u všech zúčastněných prosadil nynější štolový řád. Pro duchovního správce činil pohřeb 1. třídy dříve 20 K, zvýšeno na 25 K, 2. třídy 15 K, 3. třídy 9 K; prostý a chudý podle stavu 1 K 40 h, 1 K 20 h, 1 K nebo 80 h. Oddavky 1. tř. 17 K, 2. tř. 11 K, 3. tř. 8 K; kostelníkovi při oddavkách jen 4 K. Sestavil jsem i příjmy kostelního personálu a hrobníka a poplatky za hrob. Zvláštní sazba je pro chudé veterány, aby i jim se dostalo náležité slavnosti. … „Netroufám si tvrdit, že je to už dostatečně uspořádáno." … Hudbu při obřadech si musejí objednat pozůstalí. — Pokračování na str. 106.
Sken 116 – str. 112: paměti faráře Seligera – revoluční rok 1848, opravy 1850, výkup naturálních dávek 1851
Přepis
1848.
Der 14. Juni wäre bald ein Tag des Schreckens für mich u. mehrere andere geworden. Es wurde nämlich die Wahl der Deputirten zum Landtage unter der Leitung zweier weltl. Kommissäre u. des hh. Hr. Vikärs Anton Herzig hier in Triebsch u. zwar unter der Laube vor dem obrigkeitl. Schlosse vorgenommen. Trotz einiger Aufwiegelungen vom Aussig her schien die Sache doch einen ruhigen Gang nehmen zu wollen, bis gegen Mittag es einigen Ruhestörern einfiel, ihre Zettel zurück zu verlangen, u. da dieser Forderung nicht sogleich willfahrt wurde, kam es bald dahin, daß Gewalt gebraucht, Tische u. andere Geräthe umgestürzt u. zertrümmert wurden, u. die Hr. Kommissäre nur durch die Flucht ferneren Mißhandlungen entgingen, u. da sie auch im Pfarrhause sich nicht sicher glaubten, den Weg nach Leitmeritz suchten, wohin sie auch durch die Gefälligkeit des Kotschowitzer Wirthschafters Hr. Verland (?) glücklich befördert wurden. – Und wirklich, kurz nach ihrer Entfernung wogte auch die ganze Menge der Pfarrey zu, füllte den Hof an u. verlangte zu wissen, wo die Herren sich befänden, u., da sich die wirkliche Entfernung derselben herausstellte, wo die Schriften derselben wären!! – Unerschrocken gab ich ihnen hierüber Bescheid, bis sich die erste Wuth etwas gedämpft hatte u. sie nach u. nach zur Besinnung kamen, u. nach einer beinahe 2stündigen Debatte abzogen. Wohl muß aber hier bemerkt werden, daß das hiesige Kirchspiel dabei gar nicht betheiligt war, indem die Wahl für Triebsch erst auf Nachmittag angesetzt war; auch die Bessergesinnten zur Ruhe verwiesen u. zur Verhinderung etwaiger weiterer Exzesse herbeigeeilt waren. Die eigentl. Ruhestörer u. Wortführer waren fremd, bis auf einen Franz Müller aus Niedertenzel, u. Ig. Kunze aus Pöckel, der nach Aussage des Lehrers Ludek sich erst später betheiligt haben soll. Spätere Einvernahmen u. Beeidigungen scheinen aber zu keinem ernstlichen Resultate geführt zu haben. —
1850. Auch im heurigen Jahre wurden wieder bedeutende Reparaturen, besonders der Bedachungen an den Patronatsgebäuden vorgenommen, wobei auch der Pfarrer, da die Lasten nach der Steuer repartirt wurden, mit einem großen Beitrage mit ins Mitleid gezogen wurde.
1851. Das Jahr 1851 hat dem hiesigen Benefizium, dessen Einkünfte ohnehin nicht groß sind, eine empfindliche Schmälerung herbeigeführt. Es war nämlich eines der ersten, bei welchen die Ablösung der Naturalgiebigkeiten ins Werk gesetzt wurde, wodurch besonders bei den gegenwärtigen schlechten Zeitverhältnissen u. hohen Preisen aller Lebensbedürfnisse dem Einkommen ein bedeutender Schlag versetzt wurde; denn da der Ablösungsbetrag im Ganzen für 30 Str. Korn, 33 Str. Haber u. 6 Faß Bier nur 160 f. CM. beträgt – u. der eigentl. Werth gegenwärtig wenigstens gegen 350 f. angenommen werden kann, so ist dieser Verlust bei den ebenfalligen Abnahmen auch der übrigen Einkünfte schwer zu verschmerzen. Zudem ist durch die Schuld der Kommission auch noch eine Verkürzung eingeschlichen, indem bei No. 2 in Winnay 1 Viertel Haber weniger, u. bei Sababsch die 6 Viertel Haber gar nicht aufgenommen erscheinen. Die späteren Rekurse waren fruchtlos. —
Překlad
1848.
14. červen by se byl málem stal dnem hrůzy pro mne i několik dalších. Konala se totiž volba poslanců do zemského sněmu pod vedením dvou světských komisařů a důstojného pana vikáře Antona Herziga zde v Třebušíně, a to pod loubím před vrchnostenským zámkem. Přes jisté štvaní přicházející z Ústí se zdálo, že věc poběží klidně, až kolem poledne napadlo několik výtržníků žádat zpět své lístky; a když jejich požadavku nebylo ihned vyhověno, došlo brzy k násilí, stoly a jiné nářadí byly převráceny a rozbity a páni komisaři unikli dalšímu týrání jen útěkem. Protože se necítili bezpečni ani na faře, dali se na cestu do Litoměřic, kam je také díky ochotě chotěšovského (?) hospodářského správce pana Verlanda (?) šťastně dopravili. – A opravdu, krátce po jejich odchodu se celý dav valil k faře, zaplnil dvůr a žádal vědět, kde ti páni jsou, a když se ukázalo, že skutečně odešli, kde jsou jejich písemnosti!! – Neohroženě jsem jim odpovídal, dokud první zuřivost poněkud nepolevila a oni se pozvolna nevzpamatovali a po téměř dvouhodinové debatě neodtáhli. Musí se zde však poznamenat, že zdejší farnost se toho vůbec neúčastnila, protože volba pro Třebušín byla stanovena teprve na odpoledne; lépe smýšlející naopak nabádali ke klidu a přispěchali, aby zabránili dalším výtržnostem. Vlastní výtržníci a mluvčí byli cizí, až na jistého Franze Müllera z Dolního Týnce a Ig. Kunzeho z Pöckelu, který se podle výpovědi učitele Ludka připojil až později. Pozdější výslechy a přísežná svědectví zřejmě nevedly k žádnému vážnému výsledku. —
1850. I letos byly na patronátních budovách opět provedeny značné opravy, zvláště střech, přičemž byl velkým příspěvkem postižen i farář, protože se břemena rozvrhovala podle daně.
1851. Rok 1851 přinesl zdejšímu obročí, jehož příjmy beztak nejsou velké, citelné zkrácení. Bylo totiž jedním z prvních, u nichž byl proveden výkup naturálních dávek, čímž byla – zvláště za nynějších špatných časů a vysokých cen všech životních potřeb – zasazena příjmům těžká rána; neboť výkupní částka činí celkem za 30 strychů žita, 33 strychy ovsa a 6 sudů piva jen 160 zl. k. m., kdežto skutečná hodnota může být nyní odhadnuta nejméně na 350 zl., takže tuto ztrátu lze při současném úbytku i ostatních příjmů těžko oželet. Navíc se vinou komise vloudilo ještě další zkrácení: u čp. 2 ve Vinném byl zapsán o 1 věrtel ovsa méně a u Sababsche nebylo 6 věrtelů ovsa zapsáno vůbec. Pozdější rekurzy byly marné. —
Sken 117 – str. 113: paměti faráře Seligera 1852–1853 (prodej kostelního lesa, studna na faře, krupobití)
Přepis
1852. Obwohl die Verhandlungen über den angeregten Verkauf des Triebscher Kirchenwaldes bereits im J. 1843 begonnen hatten, so wurde doch diese in Bezug auf das Einkommen des Benefiziums wichtige Angelegenheit erst im gegenwärtigen Jahre zu einer Entscheidung geführt, u. zwar in der Art, daß dem Benefiziaten statt des aus dem Kirchenwalde entfallenen Naturalbezuges die jährlichen Interessen von dem erzielten Kapitale von 917 f. 18¾ kr. CM. pr. 45 f. 52 kr. nebst den rückständ. Zinsen pr. 18 f. 25 kr. CM. vom J. 1846 zu beziehen entschieden, u. für die Jahre 1844 u. 1845 der hochwohlgeb. Hr. Erkäufer zu einer Entschädigung im gütlichen Wege verwiesen wurde.
Auch im heurigen Jahre wurde wieder eine bedeutende Baulichkeit am hiesigen Pfarrgebäude vorgenommen, indem statt des früheren kalten u. unwohnlichen Kaplanzimmers die eine Kammer über dem Kuhstalle mit der Aussicht auf den Pfarrhof zur freundlicheren Wohnung des Kaplans eingerichtet wurde.
1853. Da bei den mißlichen Pachtverhältnissen sich die Nothwendigkeit herausstellte, einige Felder in eigene Bewirthschaftung zu nehmen u. daher auch einigen Viehstand halten zu müssen, zeigte sich auch die Nothwendigkeit u. Dringlichkeit, bei einem gewachsenen Wasserbedarf auf eine leichtere Herbeischaffung desselben zu denken. Auf ein Ansuchen an die l. Bezirkshauptmannschaft wurde der k. k. Ingenieur Brauschner (?) im vorigen Jahre beauftragt, die Angelegenheit aufzunehmen; fand sie sehr dringend; aber in seinem Berichte hatte er sie nicht als absolut nothwendig angegeben, daher der Bescheid v. der k. k. Bezk.-Hptschft. unterm 12. Juli 1852 Z. 10868 in der Art abweislich erfolgte, daß deshalb die eingepfarrten Gemeinden zu einer Beitragsleistung nicht verhalten werden könnten!
Doch die Dringlichkeit einer leichteren Herbeischaffung des Wasserbedarfs wurde immer größer; eine Röhrenleitung aus dem Kalkbrunnen, aus welchem es mühsam herbeigeschafft werden mußte, zeigte sich nicht zweckmäßig; ich entschloß mich also, den Versuch mit Graben eines Brunnens im Pfarrhofe auf eigene Kosten zu wagen. Zum Glück fand sich gerade ein Brunnengräber aus Sternstadt (?), Joseph Schiebel (?), hier, der zwar nach größerem Glück auf einen passenden Ort wählte, wo freylich mit viel Schwierigkeiten u. großen Kosten von 245 f. CM. den gegenwärtigen Brunnen mit überflüssig hinreichendem u. gutem Wasser zum allgemeinen Vortheile des Benefiziums herstellte. Hätte ich dieses Werk gleich bei meinem Antritte ausgeführt, wäre es viel billiger hergestellt worden u. meine Auslagen hätten sich durch die jahrelangen Ersparnisse des Wassermangels bereits ausgezahlt. Doch wer weiß, ob gleich nur so glückl. Wahl des Einschlagens eingetreten wäre!
Der 10. Juni wäre für Triebsch u. die Umgebung bald ein Tag großen Unglücks geworden, indem gegen 4 Uhr nachmittag nach dem hl. Segen ein Gewitter von Aussig her aufstieg, u. sich mit starkem Hagel sich entleerte; zum Glück war die Dauer kurz u. der Strich nicht breit, so daß die beschädigten Feldfrüchte sich wieder erholten, die Bäume aber ziemlich beschädigt u. von Blättern u. halbwachsenem Obste entleert dastanden. An der Kirche u.
Překlad
1852. Ačkoli jednání o navrženém prodeji třebušínského kostelního lesa začala již roku 1843, byla tato záležitost, důležitá pro příjem obročí, rozhodnuta teprve v letošním roce, a to tak, že beneficiát má místo naturálního požitku z kostelního lesa pobírat roční úroky z dosaženého kapitálu 917 zl. 18¾ kr. k. m., totiž 45 zl. 52 kr., spolu s nedoplatkem úroků 18 zl. 25 kr. k. m. od roku 1846; ohledně let 1844 a 1845 byl urozený pan kupec odkázán na odškodnění smírnou cestou.
I letos byla na zdejší farní budově opět provedena významná stavební úprava: místo dřívějšího studeného a neobyvatelného kaplanského pokoje byla jedna komora nad kravínem s výhledem na farní dvůr zařízena jako přívětivější byt kaplana.
1853. Poněvadž se při neutěšených pachtovních poměrech ukázalo nutným vzít některá pole do vlastního hospodaření, a tedy chovat i nějaký dobytek, vyvstala při zvýšené potřebě vody také naléhavá nutnost pomýšlet na její snazší opatřování. Na žádost podanou okresnímu hejtmanství byl loni pověřen c. k. inženýr Brauschner (?), aby věc vyšetřil; shledal ji velmi naléhavou, ve své zprávě ji však neoznačil za naprosto nutnou, a proto výměr c. k. okresního hejtmanství z 12. července 1852 č. 10868 vyzněl zamítavě: přifařené obce prý proto nelze přidržet k příspěvku!
Naléhavost snazšího opatřování vody však stále rostla; potrubí z „Kalkbrunnen" (Vápenné studny), odkud se voda musela pracně nosit, se neukázalo účelným; rozhodl jsem se tedy odvážit se na vlastní náklady pokusu vykopat na farním dvoře studnu. Naštěstí se tu právě nacházel studnař ze Šternberka (?), Joseph Schiebel (?), který se šťastnou rukou zvolil vhodné místo a – ovšem s mnoha obtížemi a velkým nákladem 245 zl. k. m. – zřídil nynější studnu s více než dostatečným množstvím dobré vody k obecnému prospěchu obročí. Kdybych byl toto dílo provedl hned při svém nástupu, bylo by pořízeno mnohem levněji a mé výdaje by se již zaplatily úsporami za léta nedostatku vody. Ale kdo ví, zda by se tehdy podařilo zvolit místo kopání tak šťastně!
10. červen by se byl pro Třebušín a okolí málem stal dnem velkého neštěstí: kolem 4. hodiny odpolední, po svatém požehnání, se od Ústí přihnala bouře a spustilo se silné krupobití; naštěstí trvalo krátce a pás nebyl široký, takže se poškozené polní plodiny zase vzpamatovaly, stromy však byly značně poškozeny a stály zbavené listí a napůl vzrostlého ovoce. Na kostele a …
Sken 118 – str. 114: paměti faráře Seligera 1853–1855 (škody po krupobití, císařská svatba, dogma, konkordát)
Přepis
Pfarrey aber wurde dadurch ein bedeutender Schade herbeigeführt, daß die Kirchenfenster u. die Doppelfenster an der Pfarrey gegen die Nordseite durchgehends zertrümmert wurden; die inneren aber wurden noch durch Ausheben glücklicherweise gerettet. Auf die gemachte Anzeige an die l. Bezirkshauptmannschaft wurde die Herstellung der Fenster vom löbl. Patronatsamte baldmöglichst eingeleitet, u. ein Betrag aus der Kirchenkassa, welchen der hochfreyherrl. Herr Patron Fr. C. v. Puteani derselben geschenkt hatte, hiezu verwendet, u. mit 95 f. WW. ausbezahlt.
1854. Gewiß verdient hier auch ein Plätzchen das für Staat u. Kirche freudenreiche Ereigniß der Vermählung Sr. M. des Kaisers Franz Joseph mit der Prinzessin Elisabeth, Herzogin von Baiern, welche am 24. April zu Wien gefeyert wurde, weshalb auch in der ganzen Diözese für diesen Tag kirchl. Feyerlichkeiten angeordnet waren.
Eine für unsere Diözese erfreuliche Bekanntmachung brachte die Cons. Curr. No. 8/III von der gewiß verdienten Auszeichnung Sr. b. Gnaden, Hochwelchen Se. M. der Kaiser das Kommandeurkreuz des österr. kaiserl. Leopoldordens zu verleihen geruhte.
Laut Erlaß der k. k. Bezirkshauptmannschaft u. Einverständniß des hochw. b. Konsistoriums wurde mir auf mein Vorstellen ein Ersatz auf die gehabten Auslagen bei Herstellung des Brunnens im Pfarrhofe aus der Kirchenkassa von 100 f. CM. nach Zulaß des Kassabestandes allmählich bewilligt, worauf mir heuer bereits 20 f. CM. ausbezahlt wurden.
1855. Obwohl Se. Heiligkeit Papst Pius IX. bereits am vorjährigen 8. Dezember die für die ganze kathol. Welt erfreuliche Erklärung der unbefleckten Empfängniß der seligsten Jungfrau als Dogma feyerlich ausgesprochen hatte, so wurde dieses merkwürdige Ereigniß, das unsern glaubenslosen Zeiten aufbehalten war, doch erst am 25. März öffentlich bekannt gemacht u. feyerlich begangen.
Auch im heurigen Jahre wurde unserm hochwürdigsten Oberhirten wieder eine Anerkennung seiner Verdienste um die Kirche zu Theil, indem Hochselber vom heil. Vater zum Hausprälaten u. Thron-Assistenten ernannt wurde.
Es verdient gewiß auch hier bemerkt zu werden, daß Se. Majestät Kaiser Ferdinand der Gütige seine allgemeinste Güte auch dem Triebscher Pfarrbenefizium in der Art angedeihen ließ, indem Höchstselber zu bewilligen geruhte, auf mein unterthänigstes Gesuch die Zehentgiebigkeit von der zur Herrschaft Ploschkowitz gehörigen Grundwirthschaft in Stankowitz No. 22 pr. 1 Str. Korn u. 1 Str. Haber vom Tage der Bezugseinstellung an gegen Rücklaß der Jahresrente pr. 2 f. 34½ kr. CM. für meine Person in natura wie früher zu verabfolgen.
Was aber das Jahr 1855 zu einem für Kirche u. Staat merkwürdigen u. glorreichen Jahre stempelt, ist wohl das am 18. August zwischen Sr. Heiligkeit Papst Pius IX. und Sr. k. k. Majestät Franz Joseph I. zu Wien abgeschlossene Concordat. Uiber die Größe u. Tragweite dieses Ereignisses läßt sich wohl hier nichts weiter bemerken.
Překlad
… faře však tím vznikla značná škoda: kostelní okna a dvojitá okna fary na severní straně byla veskrze roztříštěna; vnitřní okna se naštěstí podařilo zachránit vysazením. Po oznámení okresnímu hejtmanství zahájil slavný patronátní úřad co nejdříve opravu oken; byla na ni použita částka z kostelní pokladny, kterou jí daroval urozený pan patron Fr. C. z Puteani, a vyplaceno 95 zl. vídeňské měny.
1854. Místečko si zde jistě zaslouží i událost radostná pro stát i církev – sňatek Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa s princeznou Alžbětou, vévodkyní bavorskou, slavený 24. dubna ve Vídni, pro který byly i v celé diecézi na tento den nařízeny církevní slavnosti.
Pro naši diecézi potěšitelnou zprávu přinesl konzistorní oběžník č. 8/III o jistě zaslouženém vyznamenání Jeho biskupské Milosti, jemuž Jeho Veličenstvo císař ráčil udělit komandérský kříž rakouského císařského Leopoldova řádu.
Výnosem c. k. okresního hejtmanství a se souhlasem nejdůstojnější biskupské konzistoře mi byla na mé předložení přiznána náhrada výdajů vynaložených na zřízení studny na farním dvoře z kostelní pokladny, a to 100 zl. k. m., postupně podle stavu pokladny; z toho mi bylo letos již vyplaceno 20 zl. k. m.
1855. Ačkoli Jeho Svatost papež Pius IX. již 8. prosince minulého roku slavnostně vyhlásil pro celý katolický svět radostné prohlášení neposkvrněného početí blahoslavené Panny za dogma, byla tato pamětihodná událost, vyhrazená našim nevěreckým časům, veřejně oznámena a slavnostně oslavena teprve 25. března.
I letos se našemu nejdůstojnějšímu vrchnímu pastýři opět dostalo uznání jeho zásluh o církev: Svatý otec ho jmenoval domácím prelátem a asistentem papežského trůnu.
Jistě si zaslouží zde poznamenat i to, že Jeho Veličenstvo císař Ferdinand Dobrotivý prokázal svou všeobecnou dobrotu i třebušínskému farnímu obročí: na mou nejponíženější žádost ráčil povolit, aby desátek z hospodářství ve Staňkovicích čp. 22, patřícího k panství Ploskovice, totiž 1 strych žita a 1 strych ovsa, byl ode dne zastavení odběru – výměnou za vrácení roční renty 2 zl. 34½ kr. k. m. – pro mou osobu odváděn in natura jako dříve.
Co však činí rok 1855 pro církev i stát pamětihodným a slavným, je bezpochyby konkordát uzavřený 18. srpna ve Vídni mezi Jeho Svatostí papežem Piem IX. a Jeho c. k. Veličenstvem Františkem Josefem I. O velikosti a dosahu této události zde netřeba nic dalšího poznamenávat.
Sken 119 – str. 115: paměti faráře Seligera 1856 (jubileum diecéze, biskupská vizitace a biřmování, nadace Carla Aloise Laubeho pro školu)
Přepis
Lit. J. 1856.
Der eingetretene Frühling bringt gleichsam ein neues Feld mit zum Aufgrab, indem der 6. April die sämtl. hochw. Bischöfe der Monarchie zur Berathung über die Anwendung u. Ausführung des Concordats zusammenführt. Möge Gottes hl. Geist sie stärken u. leiten!
Auch für uns. Diözese allein ist das Jahr 1856 ein merkwürdiges u. freudenreiches, indem es die 200j. Gedächtnißfeyer der Errichtung des Leitm. Bisthums in sich schließt, denn am 25. Mai 1656 wurde der erste Bischof v. Leitmeritz, Maximilian Rudolph, Baron von Schleinitz, feyerlich in die Kathedralkirche eingeführt u. inthronisirt. Das freudenreiche Jubiläum mit verliehenem Ablaß beginnt mit dem hohen Feste Christi Himmelfahrt, u. schließt mit dem 3. Sont. n. Pfingsten.
Endlich brachte auch noch der Herbst des laufenden Jahres ein überraschendes Ereigniß für den Leitmeritzer Vikariatsbezirk u. somit auch für das Triebscher Kirchsprengel. Nachdem nämlich seit dem J. 1838 der hochwürdigste Herr Bischof die hiesigen Schäflein mit seiner Gegenwart nicht beglückt hatte, so war uns dieser hohe, erfreuliche Besuch im heurigen Herbste zu Theil, u. zwar traf Hochselber am 20. Septbr. von Taubenitz (?) spät abends in Triebsch ein, ertheilte am 21. September, am […] Sont. n. Pfingsten, die hl. Firmung etwa […] Firmlingen u. verließ nachmittags die zahlreich versammelte gläubige Menge. Ob zur Zufriedenheit Sr. Bischöfl. Gnaden, wird die Zeit erst offenbaren. Gewiß war es aber eine erfreuliche Uiberraschung, daher auch nach Möglichkeit zu einem wenn auch nicht prunkvollen, jedoch anständigen Empfange nach Zulaß der kurzen Frist Veranstaltungen getroffen wurden. Das Nothwendigste war freylich das Ausweißen des Gotteshauses, u. das Drängen der eingepfarrten Gemeindevorsteher, damit diese Herstellung trotz der Kürze der Zeit noch zu Stande kam, bewies, daß ihnen der hohe Besuch theuer u. werth sey, auch fiel ihnen diese Auslage hiefür über 200 f. CM. im Betrage nicht schwer! Freylich aber fand sich dann auch sehr Vieles im Gotteshause vor, was auch noch dringliche Verbesserung erheischte. Eine Sammlung wurde freylich eingeleitet, u. das Ergebniß waren etwa 70 f. W. W. Aber die nothwendigsten Auslagen betrugen über 280 f. für die Kirche, daher ein Betrag über 200 f. W. W. der Kirchenkasse verrechnet werden mußten, u. da die Baarschaft u. der Uiberschuß bei weitem nicht so weit reicht, so blieb nichts anderes übrig, als die Auslagen aus Eigenem einstweilen zu bestreiten u. als Vorschuß in die Kirchenrechnung aufzunehmen. Dafür hat nun unser an sich schönes Gotteshaus von Innen ein herrlicheres Ansehen gewonnen u. viele Kirchensachen sind wie neu hergestellt worden.
Endlich darf wohl nicht übergangen werden die Wohlthat, welche auch der Triebscher Pfarrschule – leider aber durch einen zu frühen Tod des Wohlthäters zu Theil wurde. Der Leitm. Apotheker Carl Alois Laube hat nämlich in freundlicher Erinnerung an seine in Triebsch verlebte Jugendzeit in seiner letzten Willensmeinung der Triebscher Pfarrschule nebst einigen Jugendschriften u. ökonom. Zeitschriften ein Kapital von 400 f. CM. legirt, mit dem Bedeuten, von den Interessen alljährlich 2 armen Knaben u. 2 armen Mädchen 5 f. CM. als Weihnachtsgeschenk zu verabreichen. Gott lohne es dem wohlthätigen Spender dort jenseits!
Vidi in Can. Visit. die 11. Maji 1857. Wenc. Lachel (?), ep. Vic. for.
Překlad
Příloha J. 1856.
Nastalé jaro přináší takříkajíc nové pole k obdělání: 6. dubna se scházejí všichni nejdůstojnější biskupové monarchie k poradě o uplatnění a provedení konkordátu. Kéž je Duch svatý posiluje a vede!
I pro naši diecézi samotnou je rok 1856 pamětihodný a radostný, neboť v sobě zahrnuje oslavu 200 let od zřízení litoměřického biskupství: 25. května 1656 byl první litoměřický biskup, Maxmilián Rudolf baron ze Schleinitz, slavnostně uveden do katedrálního chrámu a intronizován. Radostné jubileum s uděleným odpustkem začíná slavností Nanebevstoupení Páně a končí 3. nedělí po Letnicích.
Konečně přinesl i podzim tohoto roku překvapivou událost pro litoměřický vikariát, a tím i pro třebušínskou farnost. Když totiž nejdůstojnější pan biskup od roku 1838 neoblažil zdejší ovečky svou přítomností, dostalo se nám této vzácné a radostné návštěvy letos na podzim: přijel 20. září pozdě večer z Taubenitz (?) do Třebušína, 21. září, v neděli po Letnicích, udělil svaté biřmování asi [počet nevyplněn] biřmovancům a odpoledne opustil hojně shromážděný věřící lid. Zda k spokojenosti Jeho biskupské Milosti, ukáže teprve čas. Jistě to však bylo radostné překvapení, a proto byly, pokud to krátká lhůta dovolila, učiněny přípravy k přijetí, ne-li okázalému, tedy alespoň důstojnému. Nejnutnější bylo ovšem vybílení kostela; a naléhání představených přifařených obcí, aby se tato úprava i přes krátkost času ještě stihla, dokázalo, že jim je vzácná návštěva drahá a milá – ani výdaj přes 200 zl. k. m. na to jim nebyl zatěžko! Ovšem se pak v kostele našlo i velmi mnoho dalšího, co naléhavě vyžadovalo opravu. Byla sice uspořádána sbírka a vynesla asi 70 zl. víd. měny, ale nejnutnější výdaje pro kostel činily přes 280 zl., takže přes 200 zl. víd. měny muselo být zúčtováno kostelní pokladně; a protože hotovost a přebytek zdaleka nestačí, nezbylo než výdaje prozatím uhradit z vlastního a zapsat je do kostelního účtu jako zálohu. Zato náš sám o sobě krásný chrám získal uvnitř nádhernější vzhled a mnoho kostelních věcí bylo opraveno jako nové.
Konečně nelze pominout dobrodiní, kterého se dostalo i třebušínské farní škole – bohužel však předčasnou smrtí dobrodince. Litoměřický lékárník Carl Alois Laube totiž v přátelské vzpomínce na své mládí prožité v Třebušíně odkázal ve své poslední vůli třebušínské farní škole vedle několika knih pro mládež a hospodářských časopisů kapitál 400 zl. k. m. s určením, aby z úroků bylo každoročně dáváno dvěma chudým chlapcům a dvěma chudým děvčatům po 5 zl. k. m. jako vánoční dárek. Bůh to štědrému dárci odplať na onom světě!
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 11. května 1857. Wenc. Lachel (?), biskupský okrskový vikář.
Sken 120 – str. 116: paměti faráře Seligera 1857 (obrazy a roucha pro kostel, nová hřbitovní zeď, opravy fary)
Přepis
1857.
Nebstdem, daß im heurigen Jahre zur Verschönerung des Innern der Kirche Manches von den bessergesinnten Kirchkindern angeschafft wurde, als ein Herz-Jesu-Bild mit Kosten von 30 f. CM., ein Herz-Mariä-Bild mit dem Betrage v. 20 f. CM. u. ein Bild der hl. Theresia mit einer Auslage v. 15 f. CM.; so wurden auch noch bedeutende Opfer gebracht, um die Verherrlichung des Gottesdienstes durch neue Kirchengewänder zu heben. So wurde der Kirche ein neues […] Rochet (?) im Werthe von 7 f. CM. geschenkt; weiter ein blaues Meßgewand für 10 f. CMze, u. ein feines roth- u. gelbgeblümtes mit Gold durchwirkt für 26 f. CM. der Kirche gewidmet, wobei den frommen Spendern noch die Freude zu Theil wurde, daß es vom hochwürdigsten Hr. Bischofe in Leitmeritz selbst benedizirt worden war! Möge Gott es diesen frommen Herzen durch reichliche geistige Freuden vergelten – u. durch dieses schöne Beispiel noch andere Gemüther zur Nachahmung geweckt werden. Wohl fanden sich auch noch einige, welche das Gotteshaus mit kleineren Bildern noch ausschmückten; es zeigt sich dabei doch wenigstens der gute Wille!
Was das Aeußere unseres Gotteshauses betrifft, so hat es durch die Herstellung der äußeren Gebrechen, besonders der Dachung, vorzüglich aber auch durch die von Grund aus neu aufgeführte Kirchhofmauer bedeutend an Verschönerung gewonnen. Welch ein freundlicher Anblick! Bei diesem Neubau wurde der Vorschlag des Pfarrers von den Baupflichtigen genehmigt u. eine Erweiterung des Gottesackers dadurch erzielt, daß ein leerer Platz außerhalb der alten Mauer beim Beinhause mit eingeschlossen wurde, wovon ein Theil als nicht geweiht zur Begräbnißstätte der Akatholiken etc. verwendet zu werden beabsichtigt ist. Wohl ist auch noch im Plane, das alte Beinhaus, welches freylich auch mit ausgebessert werden mußte, abzutragen, u. statt dessen eine verhältnißmäßige Todtenkapelle aufzuführen.
Nebst diesen nothwendigen Baulichkeiten wurden aber auch die schreyendsten Gebrechen am Pfarrgebäude in Angriff genommen. Das dem Einsturz drohende Kaplanzimmer wurde recht wohnlich hergestellt, u. hat besonders dadurch an Wohnlichkeit gewonnen, daß der unter demselben befindliche Kuhstall gewölbt wurde. Was der Pfarrer dem Bauführer dabei noch zu verdanken hat, ist dies, daß er aus Privatfleiß die beiden Schweinställe statt mit Schrothölzern u. Estrich zu bedecken, wölben ließ. Die Baupflichtigen wurden durch diese Patronatsbaulichkeiten ziemlich in Anspruch genommen, daß die Uiberschlagskosten sich gegen 1600 f. CM. beliefen, nachdem sie erst im vorigen Jahre bei 200 f. fürs Ausweißen etc. der Kirche beigesteuert hatten! Doch schienen ihnen diese Opfer nicht so schwer zu fallen, da der Herr im heurigen Jahre die Felder u. Fluren, wenn auch nicht mit Uiberfluß, so doch ziemlich reichlich gesegnet hatte. Solche Jahre werden in der hiesigen Gegend aber leider nur die selteneren trockenen Jahrgänge!
Překlad
1857.
Kromě toho, že lépe smýšlející farníci letos pořídili leccos k okrášlení vnitřku kostela – obraz Srdce Ježíšova za 30 zl. k. m., obraz Srdce Mariina za 20 zl. k. m. a obraz sv. Terezie za 15 zl. k. m. –, byly přineseny i značné oběti, aby byla oslava bohoslužby povznesena novými kostelními rouchy. Kostelu byla darována nová rocheta (?) v hodnotě 7 zl. k. m.; dále bylo kostelu věnováno modré mešní roucho za 10 zl. k. m. a jemné roucho červeně a žlutě květované, protkávané zlatem, za 26 zl. k. m., přičemž se zbožným dárcům dostalo ještě té radosti, že je posvětil sám nejdůstojnější pan biskup v Litoměřicích! Kéž to Bůh těmto zbožným srdcím odplatí hojnými duchovními radostmi a kéž tento krásný příklad probudí k následování i další. Našlo se ještě několik těch, kdo chrám vyzdobili menšími obrazy; ukazuje se v tom alespoň dobrá vůle!
Co se týče vnějšku našeho chrámu, velmi získal na kráse opravou vnějších závad, zvláště střechy, především však hřbitovní zdí postavenou od základů znovu. Jaký přívětivý pohled! Při této novostavbě schválili ti, kdo jsou povinni stavbu hradit, farářův návrh, a bylo tak dosaženo rozšíření hřbitova: prázdné místo vně staré zdi u kostnice bylo pojato dovnitř; část z něho má být jako neposvěcená použita k pohřbívání nekatolíků apod. V plánu je i zbourat starou kostnici, která ovšem také musela být opravena, a postavit místo ní přiměřenou hřbitovní kapli.
Vedle těchto nutných staveb se přikročilo i k odstranění nejkřiklavějších závad na farní budově. Kaplanský pokoj, hrozící zřícením, byl upraven velmi obyvatelně, a získal zvláště tím, že kravín pod ním byl zaklenut. Stavbyvedoucímu vděčí farář ještě za to, že z vlastní píle dal oba vepřové chlívky zaklenout, místo aby je pokryl trámky a mazaninou. Ti, kdo jsou povinni stavbu hradit, byli těmito patronátními stavbami značně zatíženi: rozpočtené náklady dosáhly téměř 1600 zl. k. m., když teprve loni přispěli asi 200 zl. na vybílení kostela atd.! Přece se však zdálo, že jim tyto oběti nepadají tak zatěžko, protože Pán letos požehnal polím a nivám, ne-li nadbytkem, tedy přece dosti hojně. Takovými léty jsou však ve zdejší krajině bohužel jen vzácnější suché ročníky!
Sken 121 – str. 117: paměti faráře Seligera 1858 (nová křížová cesta, dary kostelu)
Přepis
1858.
Eine besondere Auszeichnung und Begnadigung wurde unserem an sich so schönen Gotteshause durch die Opferwilligkeit der beiden Eheleute Wenzel und Franziska Ringel aus Ritschen herbeigeführt, indem dieselben zur Tröstung in ihren Trübsalen über den schmerzlichen Verlust ihrer einzigen Tochter Theresia, die der Herr in der Blüthe der Jahre zu sich berufen hatte, – sich entschlossen, in der hiesigen Pfarrkirche Kreuzwegbilder zu errichten. Dieselben wurden nun beim Maler Johann Birnbaum in St. Georgenthal bestellt, u. nachdem sie am 16. Februar in Triebsch anlangten, wurde in diesem dringenden Falle unmittelbar ans hochw. b. Consistorium das gehorsamste Ansuchen eingereicht, womit Se. bischöfl. Gnaden die Erlaubniß gnädigst ertheilen möchten, damit sie vom H. P. Kapuziner-Guardian Albin Ehrlich wo möglich noch am folgenden 1. Fastensontage eingeweiht und so die Abhaltung der Kreuzwegandacht schon gleich zu Anfang der hl. Fastenzeit ermöglicht würde. Dieser fromme Wunsch wurde auch verwirklicht, indem nach herabgelangter hoher Ordinariatsbewilligung dto. Leitm. 12. Febr. 1858 Z. 877 von dem hiezu erbetenen H. P. Guardian des Leitm. Kapuzinerkonventes die feyerliche Weihe nach dem von der Kirche vorgeschriebenen Ritus am 1. Fastensontage zwischen dem Früh- u. Hochgottesdienste unter einer zahlreich beiwohnenden Volksmenge vorgenommen wurde.
Da diese hohe Ordinariatsbewilligung unmittelbar herabgelangte, jedoch an das hochw. Leitm. bischöfl. Vikariatsamt stylisirt war, so wurde nach genommener Abschrift das Original unterm 15. Febr. 1858 an das hochw. b. Vikariatsamt übermacht, die Abschrift aber samt dem über die geschehene Benediktion verfaßten Protokoll von den Interessenten gefertigt im Pfarrarchive VII. 3. aufbewahrt. Daß die Gläubigen des Kirchsprengels diese Wohlthat u. Gnadenakt mit Freuden beherzigen, beweist die große Theilnahme an den an Freytagen u. Sontagen abgehaltenen öffentl. Kreuzwegandachten, u. der Eifer derjenigen, welche dieselben auch einzeln verrichten.
Vidi in can. Visit. die 5. Maji 1858. W. Lachel (?), Ep. Vic. For.
Es kann nicht übergangen werden, daß bereits wieder einige Wohlthäter sich gefunden haben, welche zur äußerlichen Hebung u. Verherrlichung des Gottesdienstes dankbar ihr Scherflein beigetragen haben. So verehrte unserem Gotteshause ein schönes goldgesticktes Meßgewand der gegenwärtige Herr Dechant in Aussig P. Franz Weis, u. zwar gerade zum hiesigen Kirchenfeste, wodurch gewiß die Feyer des Festes gehoben wurde, u. es wird langeshin Zierde für das hiesige Gotteshaus bleiben, in welchem er durch die hl. Taufe in die kathol. Kirchengemeinde aufgenommen wurde, denn er wurde in Ritschen im J. 1819 [nadepsáno: 2. Novbr.] geboren.
Weiter beschenkte die Kirche mit einem schönen, goldgestickten Velum, und mit einer feinen weißen Antipendium die hier wohnende Frau Mathilde Freyin v. Puteani, u. was von besonderem Werthe ist, so hatte Wenzel [nadepsáno: die Eheleute] u. Franziska wieder den guten Gedanken, eine schöne Monstranz samt Rauchfaß u. Schiffel mit einem bedeutenden Aufwande von Prag aus herbeizuschaffen, wodurch freylich einer großen Aermlichkeit abgeholfen wurde. Endlich wurde einem großen Mangel auch durch ein neues schwarzes Meßgewand mit weißen Blumen abgeholfen, welches die Wittwe Antonia Freyin v. Puteani der hiesigen Kirche zum Geschenke übermachte. So ist also wieder etwas Erhebliches zur Verherrlichung unseres sonst schon freundlichen Gotteshauses geschehen. Gott vergelt' u. wecke neue fromme Entschlüsse. ./.
Překlad
1858.
Zvláštního vyznamenání a milosti se našemu samo o sobě tak krásnému chrámu dostalo obětavostí manželů Wenzela a Franzisky Ringelových z Rýdče: aby se potěšili ve svém zármutku nad bolestnou ztrátou jediné dcery Theresie, kterou Pán povolal k sobě v květu let, rozhodli se zřídit ve zdejším farním kostele obrazy křížové cesty. Byly objednány u malíře Johanna Birnbauma v Jiřetíně pod Jedlovou (St. Georgenthal), a když 16. února dorazily do Třebušína, byla v této naléhavé věci podána přímo nejdůstojnější biskupské konzistoři poníženě žádost, aby Jeho biskupská Milost ráčila udělit svolení k jejich posvěcení panem P. Albinem Ehrlichem, kvardiánem kapucínů, pokud možno ještě nejbližší první neděli postní, a aby se tak pobožnost křížové cesty mohla konat hned od počátku svatopostní doby. Toto zbožné přání se také splnilo: po obdržení ordinariátního povolení daného v Litoměřicích 12. února 1858 č. 877 vykonal k tomu požádaný pan P. kvardián litoměřického kapucínského konventu slavnostní svěcení podle církví předepsaného ritu o první neděli postní mezi ranní a hlavní bohoslužbou za hojné účasti lidu.
Poněvadž toto ordinariátní povolení došlo přímo, bylo však stylizováno na litoměřický biskupský vikariátní úřad, byl po pořízení opisu originál 15. února 1858 zaslán vikariátnímu úřadu; opis spolu s protokolem o vykonaném svěcení, podepsaným zúčastněnými, je uložen ve farním archivu VII. 3. Že věřící farnosti toto dobrodiní a akt milosti s radostí přijímají, dokazuje velká účast na veřejných pobožnostech křížové cesty konaných v pátky a neděle i horlivost těch, kdo ji konají také jednotlivě.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 5. května 1858. W. Lachel (?), biskupský okrskový vikář.
Nelze pominout, že se již opět našlo několik dobrodinců, kteří vděčně přispěli svou hřivnou k vnějšímu povznesení a oslavě bohoslužby. Krásné zlatem vyšívané mešní roucho věnoval našemu chrámu nynější pan děkan v Ústí P. Franz Weis, a to právě ke zdejší pouti, čímž byla slavnost jistě povznesena; zůstane nadlouho ozdobou zdejšího chrámu, v němž byl svatým křtem přijat do katolické církve, neboť se narodil v Rýdči 2. listopadu 1819.
Dále obdarovala kostel krásným zlatem vyšívaným velem a jemným bílým antependiem zde bydlící paní Mathilda svobodná paní z Puteani; a co má zvláštní cenu: manželé Wenzel a Franziska [Ringelovi] opět pojali dobrý úmysl opatřit z Prahy se značným nákladem krásnou monstranci s kadidelnicí a loďkou, čímž bylo ovšem odpomoženo velké chudobě. Konečně bylo velkému nedostatku odpomoženo i novým černým mešním rouchem s bílými květy, které zdejšímu kostelu darovala vdova Antonia svobodná paní z Puteani. Tak se tedy opět stalo něco významného k oslavě našeho beztak již přívětivého chrámu. Bůh odplať a vzbuď nová zbožná předsevzetí.
Sken 122 – str. 118: paměti faráře Seligera 1859–1861 (válečné a finanční poměry, socha Panny Marie, jubileum biskupa Hilleho, křtitelnice)
Přepis
Nur das hiesige Kirchsprengel anlangend ist wohl nichts gerade Erhebliches vorgefallen; die traurigen Kriegsereignisse u. Finanzverhältnisse sind allgemeine Uibel, die wohl mehr der Geschichte angehören, obwohl jeder einzelne auch davon berührt wird, was freylich auch beim hiesigen Benefizium nicht ausbleibt; ja es hat den Anschein, daß die eingetretenen Geldverhältnisse gerade auch hier wieder einen nachtheiligen Einfluß auf die Einkünfte des Benefiziums nehmen dürften, nämlich bei den Geldgiebigkeiten der Gemeinden, wo bei der Uibertragung der W. W. in österr. Währung der unzählbare Bruchtheil ausfällt, der nach einer h. Verordnung den Zahlenden zu Gute kömt. Ein jährlicher kleiner Verlust; aber für immerwährende Zeiten!
Vidi in can. Visit. die 16. Julii 1859. W. Lachel (?), Ep. Vic. for.
Obzwar im Triebscher Kirchsprengel an sich nicht viel Bedeutendes vorfiel, so kann ich doch die gute Absicht u. Bemühung einer Kirchenwohlthäterin nicht übergehen, mit welcher im vorigen Jahre auch noch eine Muttergottes-Statue angeschafft werden konnte, mit welcher 2 Prozessionen nach Kreschitz u. eine Wallfahrt nach dem Gottesberge unternommen wurden; der fromme Sinn des Kirchsprengels – leider gibts auch Ausnahmen – zeigte sich in erfreulicher Weise durch zahlreiche Theilnahme. – Ganz übergehen kann ich auch das merkwürdige u. für die ganze Leitmeritzer Diözese freudenvolle Erlebniß nicht, das die göttliche Erbarmung unserem hochwürdigsten Oberhirten, Aug. Barth. Hille, bereitete, indem Hochselbem das seltene Glück zu Theil wurde, als Bischof von Leitmeritz am 23. April 1860 sein 50j. Priesterjubiläum feyerlich begehen zu können. Uiber die eigentl. Feyer selbst eine weitläufige Beschreibung zu geben, ist wohl hier der Ort nicht; aber den sonderlich merkwürdigen Umstand kann ich nicht übergehen, daß durch eine wunderbare Fügung den hochwürdigsten Jubelgreis hr. seinen Diözesanen am Altare gerade 72 Priester – Jünger – umgaben, in welche Zahl auch ich das Glück hatte, aufgenommen zu werden. Triebscher Pfr. —
Vidi in can. Visit. die 13. Junii 1860. W. Lachel (?), Ep. Vic. For.
Obwohl die Gleichgültigkeit in religiöser Hinsicht im hiesigen Pfarrsprengel leider nicht zu verkennen ist, so finden sich doch immer wenigstens die gewöhnlichen Wohlthäter des Gotteshauses bewogen, einigen nothwendigen Bedürfnissen abzuhelfen. So fand sich Wenzel Ringel aus Ritschen veranlaßt, eine passende Kirchenfahne im Presbyterium aufstellen zu lassen. Die hochf. Frau Patronin fand es für gut, zu dem schönen schwarzen Meßgewande, auch 2 schwarzsamtne Altarpölster mit Antipendium, u. die Freyfrau Mathilde v. Puteani ein neues Leinwand[tuch] anzuschaffen, und was bei letzterer von einem besonders frommen Sinne zeugt, ist ihr löblicher Gedanke, durch den sie das hl. Grab erneuern u. verschönern ließ.
Vidi in can. Visit. die 30. Apr. 1861. W. Lachel (?), Ep. Vic. F.
Da der Besitzer des an dem Pfarrgärtchen anstoßenden Ackers Josef Kriegel No. 41 einen Zaun um denselben zu führen gesonnen war, u. die Gränze gegen die Pfarrscheuer zu einen Bogen machte, so wurde diesem Uibelstande dadurch behoben, daß mit dem Zaune an beiden Enden etwas herausgerückt, in der Mitte aber auf seinen Grund hineingerückt wurde, wodurch eine Ausgleichung u. der Vortheil für die Pfarre erzielt wurde, daß das Geflügel nicht so leicht Schaden u. Verdruß herbeiführen kann.
Nicht so verfuhr Wenzel Bönte (?) No. 40 bei der untern Dorfseite, welcher auch einen Zaun um seinen Garten führte, ohne den Pfarrer als Gränznachbar zu verständigen, dabei aber durch ein angebrachtes Eck nicht nur die Gränze überschritt, sondern auch die sonst schöne Einzäunung verunstaltete. Da dies ohne Vorwissen des Benefiziaten geschah, ist die etwaige Duldung dieser Eigenmächtigkeit nur auf meine Person beschränkt. Es kann kein Recht daraus für die Zukunft erwachsen. — Forts. 147.
Překlad
[1859.] Co se týče jen zdejší farnosti, nepřihodilo se nic zvlášť významného; smutné válečné události a finanční poměry jsou obecná zla, která patří spíše do dějin, třebaže se dotýkají každého jednotlivce – což se ovšem nevyhne ani zdejšímu obročí; zdá se dokonce, že nastalé peněžní poměry budou právě i zde mít opět nepříznivý vliv na příjmy obročí, totiž u peněžitých dávek obcí, kde při převodu z vídeňské měny na měnu rakouskou odpadá nepočitatelný zlomek, který podle vysokého nařízení připadá k dobru plátcům. Malá roční ztráta – ale na věčné časy!
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 16. července 1859. W. Lachel (?), biskupský okrskový vikář.
[1860.] Ačkoli se v třebušínské farnosti samotné nepřihodilo mnoho významného, nemohu pominout dobrý úmysl a snahu jedné dobroditelky kostela, díky níž mohla být loni pořízena také socha Matky Boží, s níž byla podniknuta dvě procesí do Křešic a pouť na Boží horu (Gottesberg); zbožná mysl farnosti – bohužel jsou i výjimky – se potěšitelně projevila hojnou účastí. – Zcela pominout nemohu ani pamětihodnou a pro celou litoměřickou diecézi radostnou událost, kterou Boží milosrdenství připravilo našemu nejdůstojnějšímu vrchnímu pastýři Aug. Barth. Hillemu: dostalo se mu vzácného štěstí, že mohl jako biskup litoměřický 23. dubna 1860 slavnostně oslavit padesátileté kněžské jubileum. Podávat zde obšírný popis samotné slavnosti není na místě; nemohu však pominout zvlášť pamětihodnou okolnost, že podivuhodným řízením obklopovalo nejdůstojnějšího jubilujícího kmeta u oltáře z jeho diecézánů právě 72 kněží – učedníků –, a do tohoto počtu jsem měl štěstí být přijat i já, třebušínský farář. —
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 13. června 1860. W. Lachel (?), biskupský okrskový vikář.
[1861.] Ačkoli ve zdejší farnosti bohužel nelze přehlédnout lhostejnost v náboženských věcech, najdou se přece vždy alespoň obvyklí dobrodinci chrámu, kteří jsou ochotni odpomoci některým nutným potřebám. Tak se Wenzel Ringel z Rýdče rozhodl dát postavit v presbytáři vhodnou kostelní korouhev. Urozená paní patronka uznala za dobré pořídit ke krásnému černému mešnímu rouchu také 2 černé sametové oltářní polštáře s antependiem a svobodná paní Mathilda z Puteani nové plátěné [roucho]; a o zvlášť zbožné mysli této paní svědčí její chvályhodný úmysl, jímž dala obnovit a zkrášlit Boží hrob.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 30. dubna 1861. W. Lachel (?), biskupský okrskový vikář.
Poněvadž majitel pole sousedícího s farní zahrádkou, Josef Kriegel čp. 41, hodlal kolem něj postavit plot a hranice směrem k farní stodole tvořila oblouk, byla tato závada odstraněna tak, že se plot na obou koncích poněkud vysunul ven, uprostřed však posunul dovnitř na jeho pozemek; tím bylo dosaženo vyrovnání a pro faru té výhody, že drůbež nemůže tak snadno působit škodu a mrzutost.
Jinak si počínal Wenzel Bönte (?) čp. 40 na dolní straně vsi, který rovněž postavil plot kolem své zahrady, aniž vyrozuměl faráře jako hraničního souseda, a přitom vytvořeným rohem nejen překročil hranici, ale také zohyzdil jinak pěkné oplocení. Poněvadž se to stalo bez vědomí beneficiáta, je případné strpění této svévole omezeno jen na mou osobu. Nemůže z toho do budoucna vzniknout žádné právo. — Pokračování na str. 147.
Sken 123 – str. 119: Lit. K – pozemky třebušínského kostela (kostelní les, 1787)
Přepis
Lit. K. Trzebuschiner Kirche besitzt an Grundstücken – ein Gestrippe und Wald, der seit einer Zeit her sogenannte Kirchen-Wald – woraus der jedesmalige Pfarrer alljährig 15 Klafter Holz und das abfallende Reisig bekömmt, wovon der Pfarrer das Schlagerlohn bezahlen muß. Dieß geschieht von Zeit der Erection ununterbrochen – befindet sich aber kein Instrument. Busch und Gestrippe – beydes ist in der Pfarrlichen Fassions-Tabelle de A° 1787 folgendermaßen beschrieben – als:
Kirchen-Gestrippe – IV. Flur „der Prowaden": No. 252½, im Kirchen-Wald, ein Theil Gestrippe abgeholzt – 2 Joch 660 Klafter – Heu 675/100, Grummet 225/100 Centner.
Kirchen-Wald – IV. Flur „am Prowaden ein Busch": – 7 Joch 38 Klafter – 15/25, 20/25 Klafter [Holz].
Jo. Holaubek, Verwalter, mp.
Překlad
Příloha K. Třebušínský kostel má na pozemcích křoviny a les, odjakživa zvaný Kostelní les, z něhož každý farář dostává ročně 15 sáhů dřeva a odpadlé roští, přičemž musí platit mzdu za kácení. Děje se tak nepřetržitě od doby zřízení fary, listina o tom však neexistuje. Les a křoviny jsou ve farní fassijní tabulce z roku 1787 popsány takto:
Kostelní křoviny – IV. trať „Prowaden": č. 252½, v Kostelním lese, část křovin vykácena – 2 jitra 660 sáhů – výnos sena a otavy v centnýřích.
Kostelní les – IV. trať „u Prowaden, les": – 7 jiter 38 sáhů – výnos dřeva v sázích.
Jo. Holaubek, správce, vlastní rukou.
Sken 124 – str. 120: paměti faráře Schiffnera z války (kolem 1915–1916) · vlepené opisy nápisů na zvonech (1564, 1684)
Přepis
Fortsetzung v. pag. 146.
[Rukopis faráře Schiffnera, asi 50 řádků, zčásti zakrytý vlepenými lístky. Rozeznávám jen jednotlivá slova: „Kriegsanleihe", „in der Kirche", „Warschau", „Iwangorod", „österreichische Truppen", „Kriegsbrod", „Brotkarten", „Automobile", řadu cen potravin za kg a litr v korunách, „Glocken", „Nicolai", „Trebuschin", „Maria Magdalena", „die Inschrift ist čechisch".]
[Vlepený lístek 1 – opis nápisu na zvonu, česky:]
„Tento zwon gest slyt nakladem wssy obce Wewsy a Zebossynie k kostelu swateo Mikulasse MDLXIIII."
[pod tím německý překlad pisatele lístku:] „Diese Glocke wurde gegossen auf Kosten der Dorfes-Gemeinde Wewsy und Zebossynie zur Kirche des heiligen Nikolaus."
[Vlepený lístek 2:]
„Goss mich Johann Christoph Walther in Prag Anno 1684."
II. „Diese Glocke die edle Frau Maria Magdalena verehrt [..] Bochau (?) aniezo Smolikin geborene von […] zu Ehren der heyl. Dreifaltigkeit (?) …"
III. „Wokounstein zu der Kirchen S. Nicolai in …" [pravý okraj lístku je přehnutý, text je neúplný]
Fortsetzung pag. 92.
Překlad
Pokračování ze str. 146.
[Souvislý text faráře Schiffnera jsem nepřečetl. Podle čitelných slov píše o válečné půjčce, o bojích u Varšavy a Ivangorodu, o válečném chlebu a chlebových lístcích, uvádí ceny potravin a zřejmě popisuje zvony kostela – snad v souvislosti s jejich válečnou rekvizicí; to poslední je jen můj odhad. Nepřekládám.]
[Lístek 1 – nápis na zvonu:]
„Tento zvon jest slit nákladem vší obce ve vsi Třebušíně ke kostelu svatého Mikuláše, 1564."
[Pisatel lístku, který česky zjevně neuměl, nápis přeložil do němčiny jako „na náklady obce Wewsy a Zebossynie" – slova „we wsy" (ve vsi) pokládal za název obce.]
[Lístek 2 – nápisy na dalších zvonech:]
„Ulil mne Johann Christoph Walther v Praze léta 1684."
II. „Tento zvon [věnovala] urozená paní Maria Magdalena … nyní Smolíková, rozená z … ke cti svaté Trojice (?) …"
III. „Wokounstein ke kostelu sv. Mikuláše v …" [neúplné]
Skeny 125 a 127 – str. 120 podruhé (bez lístků a s odklopenými lístky)
Co je navíc čitelné
Na skenu 125 je vidět celý rukopis faráře Schiffnera bez zakrytí. V dolní části sám opisuje nápisy zvonů (čteno jen zčásti):
… die [dritte] Glocke … gesprungen 1913, 80 cm … Inschrift: „Goss mich Johann Christof Walter in Prag anno 1684." … Glocke, die edle Frau Maria Magdalena verehrt von Bochau anietzo Smolikin geb. … zu Ehren der h. Dreifaltigkeit … III. Wokaunstein zu der Kirche S. Nicolai in Trebaschin … die [große Glocke] … 90 cm, trägt folgende Inschrift: „Diese Glocke wurde gegossen auf Kosten der Dorfgemeinde Wewsy u. Zebossynie zur Kirche h. Nicolaus MDLXIIII" – diese Inschrift ist čechisch.
Uprostřed strany výčet cen potravin (1 kg / 1 l v korunách a haléřích), nepřepsáno.
Překlad
Farářův vlastní zápis potvrzuje údaje z vlepených lístků: jeden zvon ulil Johann Christoph Walter v Praze roku 1684; další věnovala urozená paní Maria Magdalena (… nyní Smolíková) ke cti Nejsvětější Trojice; velký zvon (průměr 90 cm) nese český nápis s letopočtem MDLXIIII = 1564. Farář výslovně poznamenává: „tento nápis je český".
Zmínka o prasknutí jednoho zvonu roku 1913 a o rozměrech je čtena nejistě; okolní text jsem nepřečetl.
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Fortsetzung v. pag. 146. Die angeordnete Kriegsfürsorgesammlung in der Kirche wurde nach Kräften gefördert. Ich gab jedesmal auf das Kissen bei jeder Sammlung u. jeden Monat 2 K zur Kriegsfürsorgesammlung.
Eine wahre Wohlthat ist das Gesetz betreffend die Unterstützung der Angehörigen eingerückter Reservisten. Dadurch ist der größten Not gesteuert u. die Reservisten gehen beruhigter ins Feld. Alle gewesenen Gefangenen …, meinten, es wird nicht lange dauern. … Wie blutete das Herz, wenn ich von Verrätern, wie die Čechen, russisch Orthodoxe – hörte. Welche Freude, wenn ein Sieg gemeldet wurde. Geschmückt mit Fahnen die Kirche, die österreichischen u. Farben der Deutschen u. später auch die Kaiserdeutsche Fahne. Als am 5/8 gegen 6 Uhr nachm. das Telegramm einlangte: Warschau von deutschen Truppen, Iwangorod v. österreichischen Truppen erobert, ließ ich alle Glocken läuten. Wie das gleich … elektrisierte, als die Straßen gesperrt wurden wegen der Automobile mit Geld.
Kriegsbrod. Die Feinde wollten uns aushungern, daher im Haushalt Brotverordnung. Alle Vorräte wurden aufgenommen. 2 Brotkarten … genügten kaum, allen gerecht zu werden bezüglich Unterstützung u. Brotkarten. Aber soviel sage ich: In solchen Zeiten muß jeder Schein von Ungerechtigkeit gemieden werden. Kein Geiz, nicht wie … So ist das Gesetz von oben. Mehr Genauigkeit. Nicht nur wie zur Mischung mit Maismehl – Brot. Der Laie, der ißt Kornbrot, wie Herr … Alles 50 bis 100 % teurer. Früher bekam [man] etwas zu betteln …, man möchte kaum, als es man es gestohlen hätte. Was mein Kaplan wollte, konnte er gebrauchen u. er zahlte 25 K monatlich – selbst freiwillig – … Holz u. Licht.
Hier die Preise der Artikel: 1 kg Kaffee 5 K 60 h, 1 kg Zucker 1 K –, 1 kg Reis 1 K 52 h, 1 kg Kornmehl 58 h, 1 kg Weizenmehl 68 h, 1 kg Öl 2 K 20 h, 1 kg Salz 40 h, 1 kg Soda 16 h, 1 Paket Kerzen 1 K 90 h, 1 Paket Cichorie 20 h, 1 Lit. Petroleum 68 h, 1 Stück Kernseife 18 h, ½ kg Speise[fett] 1 K –, 1 kg Butter 5 K 60 h, 1 Lit. Vollmilch 20 h, ½ Lit. Bier 20 h, 1 kg Mais 70 h, … 20 h, 1 kg Rindfleisch 5 K, 1 kg Schweinefleisch 6 K, 1 kg Speck 8 K, 1 kg Kalbfleisch 4 K 30 h, Erdäpfel 1 kg 24 h, 1 kg [Schmalz?] 2 K 50, … 1 K –
Gesammelt wurde in den Ortschaften Metall u. Wolle. Kein mancher [gab] … für das Eiserne Kreuzverdienst wurden durch mich 72 K … geschickt. – Hier mußte von der Kirche gegeben werden wegen der dritten Glocke, denn 3 … war … Die 3te Glocke gesprungen 1913, 80 cm Durchmesser, mit einer verschienenen Krone u. den Bildern allerheiligsten Dreifaltigkeit u. … u. der Aufschrift: Goß mich Johann Christof Walter in Prag anno 1684. Diese Glocke die edle Frau Maria Magdalena verehlichte von Bochau anietzo Smolikin geb. … zu Ehren der h. Dreifaltigkeit … III Wokaunstein zu der Kirche S. Nicolai in Trebaschin … zu Prag übergießen u. … Namen der h. Maria Magdalena taufen lassen. Die mittlere ist alt, unbeschrieben u. ist ohne Wert, wenn dieselbe bei [der] Kriegszeit [genommen wird]. Diese ist im Durchmesser 90 cm u. trägt folgende Aufschrift: „Diese Glocke wurde gegossen auf Kosten der Dorfgemeinde Wewsy u. Zebossynie zur Kirche hl. Nicolaus MDLXIIII" – diese Inschrift ist čechisch.
Jetzt wird die 3. Kriegsanleihe gezeichnet. … Ich habe schon im früheren Jahren manchmal … Fortsetzung pag. 92.
Překlad (jen čitelných částí)
Pokračování ze str. 146. Nařízená sbírka na válečnou péči v kostele byla podle sil podporována. Sám jsem dával při každé sbírce a každý měsíc 2 K.
Opravdovým dobrodiním je zákon o podpoře příslušníků narukovaných záložníků; tím je odpomoženo největší nouzi a záložníci odcházejí do pole klidnější. … Jak krvácelo srdce, když jsem slyšel o zrádcích, jako jsou Češi, ruští pravoslavní. Jaká radost, když bylo hlášeno vítězství; kostel byl ozdoben prapory v rakouských a německých barvách. Když 5. srpna kolem 6. hodiny odpoledne došel telegram, že Varšavu dobyla německá a Ivangorod rakouská vojska, dal jsem zvonit všemi zvony. …
Válečný chléb. Nepřátelé nás chtěli vyhladovět, proto nařízení o chlebu v domácnostech. Všechny zásoby byly sepsány. … V takových časech je třeba se vyhnout každému zdání nespravedlnosti. … Všechno je o 50 až 100 % dražší. … Můj kaplan platil 25 K měsíčně …
Ceny zboží: 1 kg kávy 5 K 60 h, 1 kg cukru 1 K, 1 kg rýže 1 K 52 h, 1 kg žitné mouky 58 h, 1 kg pšeničné mouky 68 h, 1 kg oleje 2 K 20 h, 1 kg soli 40 h, 1 kg sody 16 h, balíček svíček 1 K 90 h, balíček cikorky 20 h, 1 l petroleje 68 h, kus jádrového mýdla 18 h, ½ kg jedlého tuku 1 K, 1 kg másla 5 K 60 h, 1 l mléka 20 h, ½ l piva 20 h, 1 kg kukuřice 70 h, 1 kg hovězího 5 K, 1 kg vepřového 6 K, 1 kg slaniny 8 K, 1 kg telecího 4 K 30 h, 1 kg brambor 24 h …
V obcích se sbíral kov a vlna. … Mým prostřednictvím bylo odesláno 72 K … Zde musel dát i kostel, kvůli třetímu zvonu: třetí zvon praskl roku 1913, má průměr 80 cm, obrazy Nejsvětější Trojice … a nápis: „Ulil mne Johann Christof Walter v Praze léta 1684." Tento zvon dala urozená paní Maria Magdalena, provdaná z Bochau, nyní Smolíková, roz. … [z] Wokounsteinu, ke cti Nejsv. Trojice pro kostel sv. Mikuláše v Třebušíně v Praze přelít a pokřtít jménem sv. Marie Magdaleny. Prostřední zvon je starý, bez nápisu a bez ceny, [bude-li za války odebrán]. Tento [velký zvon] má průměr 90 cm a nese nápis: „Tento zvon byl ulit nákladem obce … ke kostelu sv. Mikuláše 1564" – tento nápis je český.
Nyní se upisuje 3. válečná půjčka. … Pokračování na str. 92.
• Úvodní odstavce (sbírka na válečnou péči, zákon o podpoře rodin záložníků, zvonění 5. srpna po dobytí Varšavy a Ivangorodu, válečný chléb) a celý ceník čtu nyní stejně jako při druhém čtení, jen s větší jistotou; žluté položky ceníku lze brát jako spolehlivé kromě soli („40 h") a posledních dvou položek.
• „Sbíral se kov a vlna"; farářovým prostřednictvím bylo odesláno 72 K (zřejmě na válečný Červený kříž).
• Zvony – důležité upřesnění: text zní: „třetí zvon, prasklý 1913, 80 cm v průměru … ulil mne Johann Christof Walter v Praze 1684 … [dala] urozená paní Maria Magdalena … pro kostel sv. Mikuláše v Třebušíně v Praze přelít a pokřtít jménem sv. Marie Magdaleny. Prostřední zvon [bude-li za války odebrán, počítá se rovněž]; má v průměru 90 cm a nese nápis: ‚Tento zvon byl ulit nákladem obce … ke kostelu sv. Mikuláše MDLXIIII' – tento nápis je český." Český nápis z roku 1564 tedy podle tohoto čtení nese prostřední zvon, ne velký. Tím odpadá rozpor se Schumannovou zprávou: velký (mariánský) zvon byl přelit roku 1884, prostřední je z roku 1564 a třetí z roku 1684. Slovo „mittlere" čtu dost zřetelně, zbytek věty mezi oběma popisy jen zhruba.
• Závěr strany: „Nyní se upisuje 3. válečná půjčka …" – poslední dva řádky zůstávají nečitelné.
Skeny 126 a 128 – str. 121: dějiny fary a řada farářů německy (část A, 1618–1668) · vlepené chlebové lístky z roku 1915
Přepis
In Trzebuschin oder Triebsch bestand schon im vierzehnten Jahrhundert eine Pfarrey und Pfarrkirche; beide wurden aber unter den hussitischen Unruhen, da der Anführer der Hussiten Žižka auf dem Kelchberge ein festes Schloß erbaute, und von da die ganze Gegend in Furcht und Schrecken setzte, zum Theil zerstört, und der Pfarrer vertrieben. Hierauf wurde das Triebscher Kirchspiel vom Proboschter Pfarrer fast ununterbrochen administrirt, bis endlich im Jahre 1711 vom damaligen Herrn Kreishauptmann und Besitzer der Güter Triebsch und Wrbitschan Franz Karl Freyherrn Kressel von Gwaltenberg ein neues Pfarrerections-Instrument, in Folge dessen dem Pfarrer nebst den früher bezogenen jährlichen Einkünften noch 6 Fässer Bier aus dem Triebscher Bräuhause zugesichert wurden, verfaßt, und hierauf das Kirchspiel mit einem eigenen residirenden Pfarrer ununterbrochen wieder versehen worden ist. Die Pfarrbücher reichen bis zum Jahre 1662 hinauf.
Pfarrer und Administratoren, welche der Trzebuschiner Pfarrei vorstanden, sind folgende bekannt:
A. Vor der Wiederherstellung oder der 2. Errichtung der Pfarrei im Jahre 1711.
1618 P. Jeremias Smicheus Turnovsky, residirender Trzebuschiner Pfarrer vom Jahre 1618 bis 1626, da er nach Charwaz befördert wurde.
1626 wurde präsentirt P. Leonardus.
1635 ist P. Antonius Pille Pfarrer geworden. – 1654
1655 hat der Proboschter Pfarrer P. Matthäus Herera das Trzebuschiner Pfarrbenefizium zugleich mit administrirt, und
1659 der Pitschkowitzer Pfarrer P. Johannes Langenheimb durch ein Jahr.
1660 Im Jahre 1660 kam der Proboschter Pfarrer P. Matthäus Herera, der früher von dort aus die hiesige Seelsorge mit versah, selbst nach Triebsch, und blieb da bis 1662; dann administrirte
1662 abermal der Pitschkowitzer Pfarrer P. Michael Heinrich Hertwig.
1667 hatte Trzebuschin durch ein Jahr einen eigenen Pfarrer P. Matthäus Maximilianus Miller.
1668 versah die Seelsorge in Trzebuschin der Proboschter Pfarrer P. Joannes Franciscus Hayasch.
[vlepené tištěné lístky:] Königreich Böhmen. Ausweis über den Verbrauch von Brot und Mehl. 27. Woche, 10/10 bis einschl. 16/10 1915 – 49 dkg Brot oder 35 dkg Mehl · 1 kg 47 dkg Brot oder 1 kg 5 dkg Mehl. [druhý lístek: 15. Woche, 18/7 bis einschl. 24/7 1915.] Nicht übertragbar! Sorgfältig aufbewahren! Nachdruck verboten! Strafbestimmungen …
Překlad
V Třebušíně existovala již ve čtrnáctém století fara a farní kostel; obojí však bylo za husitských nepokojů – když vůdce husitů Žižka postavil na hoře Kalich (Kelchberg) pevný hrad a odtud šířil strach a hrůzu po celém kraji – zčásti zničeno a farář vyhnán. Poté byla třebušínská farnost téměř nepřetržitě spravována proboštovským farářem, až konečně roku 1711 tehdejší pan krajský hejtman a majitel statků Třebušín a Vrbičany Franz Karl svobodný pán Kressel z Gwaltenbergu sepsal novou zřizovací listinu fary, jíž bylo faráři vedle dříve pobíraných ročních příjmů zajištěno ještě 6 sudů piva z třebušínského pivovaru; od té doby je farnost opět nepřetržitě obsazena vlastním sídelním farářem. Farní matriky sahají do roku 1662.
Faráři a administrátoři, kteří stáli v čele třebušínské fary, jsou známi tito:
A. Před obnovením čili druhým zřízením fary roku 1711.
1618 P. Jeremiáš Smicheus Turnovský, sídelní třebušínský farář od roku 1618 do roku 1626, kdy byl povýšen do Charvatců.
1626 byl prezentován P. Leonard.
1635 se stal farářem P. Antonín Pille (do 1654).
1655 spravoval třebušínské obročí zároveň proboštovský farář P. Matouš Herera a
1659 býčkovický farář P. Jan Langenheimb, po jeden rok.
1660 přišel proboštovský farář P. Matouš Herera, který dříve odtamtud obstarával zdejší duchovní správu, sám do Třebušína a zůstal zde do roku 1662; potom spravoval
1662 opět býčkovický farář P. Michael Jindřich Hertwig.
1667 měl Třebušín po jeden rok vlastního faráře P. Matouše Maxmiliána Millera.
1668 obstarával duchovní správu v Třebušíně proboštovský farář P. Jan František Hayasch.
[Vlepené lístky:] Království české. Výkaz o spotřebě chleba a mouky. 27. týden, 10.–16. října 1915 – 49 dkg chleba nebo 35 dkg mouky · 1 kg 47 dkg chleba nebo 1 kg 5 dkg mouky. [Druhý lístek: 15. týden, 18.–24. července 1915.] Nepřenosné! Pečlivě uschovat! Dotisk zakázán! Trestní ustanovení …
Sken 129 – str. 122: dějiny fary německy – faráři 1682–1783
Přepis
1682 Vom 1682 bis 1685 war Pfarrer P. Mathias Schreier.
1685 Vom Jahre 1685 war Ortspfarrer P. Daniel Franz Walter bis 1704, in welchem Jahre derselbe nach Proboscht übersiedelte, jedoch das hiesige Pfarrbenefizium bis zu seinem Tode mitbeibehielt.
B. Nach der Wiederherstellung, oder der 2. Errichtung im Jahre 1711.
1711 Nach erfolgter Präsentazion vom Hochwohlgebornen Herrn Franz Karl Kressel von Gwaltenberg, Herrn auf Trzebuschin und Wrbitschan, der Röm. Kaiserl. u. Königl. Majestät Rath, Kämmerer u. Hoflehenrechts-Beisitzer, wie auch verordneten Königl. Hauptmann des Leitmeritzer Kreises, wurde als Trzebuschiner Pfarrer bestättiget der Hochwürdige Herr Johann Heinrich Melzer, Ehrendomherr in Leitmeritz, von Böhmischleippa gebürtig, welcher 11 Jahre allhier Pfarrer blieb, und dann zum infulirten Erzdechant in Politz ernannt wurde. Er stiftete hier 12 heil. Messen.
1722 Sein Nachfolger in der Seelsorge war sein leiblicher Bruder P. Joseph Melzer; er starb hier zu Trzebuschin den 8. Juni 1726, und wurde in der Nikolai-Pfarrkirche in der Kapelle der Allerheiligsten Dreifaltigkeit bei dem Taufsteine begraben.
1726 wurde als Pfarrer präsentirt P. Johann Heinrich Benesch aus dem Dorfe Schöna bei Wernstadt gebürtig. Dieser starb vom Schlage getroffen den 2. May 1738, und wurde den 5. darauf in der Kapelle des heil. Johann von Nepomuk begraben. Er stiftete 21 heil. Messen.
1738 wurde präsentirt P. Anton Sigismund Sommer von Böhmischleippa gebürtig. Er starb den 8. Juli 1764, und wurde den 11. darauf in der Kapelle des heiligen Joseph begraben. Nach ihm bestehen 4 gestiftete heil. Messen, und ein gesungenes Anniversarium.
1764 ist präsentirt worden P. Octavian Prokop Wolf von Leitmeritz gebürtig, ein Klient der Hochwohlgebornen Fräule Maria Magdalena Kressel von Gwaltenberg, Frau in Triebsch und Wrbitschan. Da Hochdieselbe 1758 ledig starb, so erbte ihre Güter ihr Neffe der Hochwohlgeborne Herr Franz Salesius Freyherr Kressel von Gwaltenberg, damals der juridischen Fakultät bei der Prager Universität Director und k. k. Gubernialrath, welcher aber im Jahre 1769 von Sr. Majestät der Kaiserin Maria Theresia den Ruf nach Wien als Geheimer Rath etc. etc. erhielt.
Nachdem P. Octavian Wolf der hiesigen Pfarrei 19 Jahre vorgestanden hatte, starb er den 18. August 1783 gegen 6 Uhr nach-
[na okraji tužkou pozdější odkazy na matriky: „22. Febr. 1712, Mtrk. I 292, 436" · „May 1912" · „Mtrk. II 51"]
Překlad
1682 Od roku 1682 do roku 1685 byl farářem P. Mathias Schreier.
1685 Od roku 1685 byl místním farářem P. Daniel Franz Walter, do roku 1704, kdy přesídlil do Proboštova, zdejší farní obročí si však podržel až do smrti.
B. Po obnovení čili druhém zřízení roku 1711.
1711 Po prezentaci urozeného pana Franze Karla Kressela z Gwaltenbergu, pána na Třebušíně a Vrbičanech, císařského a královského rady, komořího a přísedícího dvorského lenního soudu i královského hejtmana Litoměřického kraje, byl za třebušínského faráře potvrzen důstojný pán Johann Heinrich Melzer, čestný kanovník v Litoměřicích, rodem z České Lípy, který zde zůstal farářem 11 let a potom byl jmenován infulovaným arciděkanem v Polici. Založil zde 12 mší svatých.
1722 Jeho nástupcem v duchovní správě byl jeho vlastní bratr P. Joseph Melzer; zemřel zde v Třebušíně 8. června 1726 a byl pochován ve farním kostele sv. Mikuláše v kapli Nejsvětější Trojice u křtitelnice.
1726 byl za faráře prezentován P. Johann Heinrich Benesch, rodem ze vsi Schöna u Verneřic. Zemřel raněn mrtvicí 2. května 1738 a byl 5. téhož měsíce pochován v kapli sv. Jana Nepomuckého. Založil 21 mší svatých.
1738 byl prezentován P. Anton Sigismund Sommer, rodem z České Lípy. Zemřel 8. července 1764 a byl 11. téhož měsíce pochován v kapli sv. Josefa. Po něm existují 4 nadační mše svaté a jedno zpívané anniversarium.
1764 byl prezentován P. Octavian Prokop Wolf, rodem z Litoměřic, chráněnec urozené slečny Marie Magdaleny Kresselové z Gwaltenbergu, paní na Třebušíně a Vrbičanech. Když roku 1758 zemřela svobodná, zdědil její statky její synovec, urozený pan Franz Salesius svobodný pán Kressel z Gwaltenbergu, tehdy ředitel právnické fakulty pražské univerzity a c. k. guberniální rada, který však byl roku 1769 povolán Jejím Veličenstvem císařovnou Marií Terezií do Vídně jako tajný rada atd.
Když P. Octavian Wolf stál v čele zdejší fary 19 let, zemřel 18. srpna 1783 kolem 6. hodiny od-
Sken 130 – str. 123: dějiny fary – farář Wolf a stromy u cesty, farář Eschler (1783), úmrtí barona Kressela (1801)
Přepis
mittag vom Schlage getroffen, und wurde den 21. August in der Kirche begraben. Er stiftete für sich 2 heil. Messen mit 50 f.
[NB.] Unter dem Pfarrer P. Octavian Wolf hat die Obrigkeit auf dem Pfarrgrunde, nämlich am Fahrwege zwischen den Pfarrfeldern, zwey Reihen Bäume ausgesetzt. Nachdem auf obrigkeitlichem Grunde an beiden Seiten der Pfarrfelder, welche letztere gerade zwischen den obrigkeitlichen Feldern liegen, schon Alleen angelegt waren: so wünschte, wie einige Gedenkmänner wissen, die Obrigkeit, daß diese Alleen durch den Pfarrer ergänzt werden möchten, und hat, da letzterer sich nicht dazu verstehen wollte, es selbst gethan, und dafür die Bäume sich vorbehalten. Es ist freylich unbegreiflich, wie die Obrigkeit dieses thun konnte, aber noch unbegreiflicher, daß der Pfarrer dieses zugelassen hat. Jetzt hat jeder Pfarrer alle Jahre einen nicht unbedeutenden Schaden, den die Bäume verursachen, ohne den geringsten Nutzen dafür ansprechen zu dürfen.
1783 Ist präsentirt, und den 22. Oktober als Pfarrer zu Trzebuschin bestättiget worden Franz Ignaz Eschler, gebürtig von Kunersdorf bei Kamnitz, nachdem derselbe erst mehrere Jahre Kaplan allhier und dann Missionär gewesen war.
Den 17. May 1801 starb Se. Excellenz Hr. Franz Karl Freyherr Kressel v. Gwaltenberg, k. k. Kämmerer, Geheimer Rath, Kommandeur des S. Stephansordens, emeritirter Präsident der vereinigten böhmisch-österreichischen Hofkanzlei, Herr auf Trzebuschin u. Wrbitschan, nach Empfang der heil. Sakramente der Sterbenden vom Pfarrer B. M. ad Nives in Prag an einer falschen Lungenentzündung. Der Leichnam ward nach gehöriger Einsegnung von dem Hochwürdigsten Herrn Joseph Hurdalek, der Philosophie u. Theologie Doktor, infulirten Domdechant aus Leitmeritz, nebst feyerlicher Mitwirkung der Hochwürdigsten Herren Wenzel Heller (?) und Ignaz Schuster (?), beider Kapitular-Domherren aus Leitmeritz, auf dem Trzebuschiner Kirchhofe beigesetzt den 21. May.
Im folgenden Jahre, den 9. Juni, verschied auch durch Schlagfluß jähen Tod in Neustadt Prag auf dem Graben im eigenen Hause No. 125 (?) die Hochgeborne Reichsgräfin Josepha von Straka, verwittwete Freyinn von Kressel Excellenz, und wurde auf dem hiesigen Trzebuschiner Kirchhofe neben dem Hrn. Gemahl am 12. Juni begraben.
Da beide hohe Eheleute kinderlos waren, so vermachten Se. Excellenz Herr Franz Karl Freyherr Kressel v. Gwaltenberg die Güter
Překlad
… polední raněn mrtvicí a byl 21. srpna pochován v kostele. Založil pro sebe 2 mše svaté s 50 zl.
[Pozn.] Za faráře P. Octaviana Wolfa vysázela vrchnost na farním pozemku, totiž u vozové cesty mezi farními poli, dvě řady stromů. Poněvadž na vrchnostenském pozemku po obou stranách farních polí – ta leží právě mezi poli vrchnostenskými – již byly založeny aleje, přála si vrchnost, jak vědí někteří pamětníci, aby tyto aleje farář doplnil; a když se k tomu nechtěl uvolit, učinila to sama a stromy si za to vyhradila. Je ovšem nepochopitelné, jak to vrchnost mohla udělat, ale ještě nepochopitelnější, že to farář připustil. Nyní má každý farář každoročně nemalou škodu, kterou stromy působí, aniž smí za to požadovat sebemenší užitek.
1783 byl prezentován a 22. října potvrzen za faráře v Třebušíně Franz Ignaz Eschler, rodem z Kunratic (Kunnersdorf) u Kamenice, poté co zde byl nejprve několik let kaplanem a potom misionářem.
Dne 17. května 1801 zemřel Jeho Excelence pan Franz Karl svobodný pán Kressel z Gwaltenbergu, c. k. komoří, tajný rada, komandér řádu sv. Štěpána, emeritní prezident spojené česko-rakouské dvorské kanceláře, pán na Třebušíně a Vrbičanech, po přijetí svátostí umírajících od faráře u Panny Marie Sněžné v Praze, na „nepravý" zápal plic. Tělo bylo po náležitém vykropení nejdůstojnějším panem Josephem Hurdálkem, doktorem filozofie a teologie, infulovaným dómským děkanem z Litoměřic, za slavnostní účasti nejdůstojnějších pánů Wenzela Hellera (?) a Ignaze Schustera (?), obou kapitulních kanovníků z Litoměřic, uloženo na třebušínském hřbitově 21. května.
V následujícím roce, 9. června, skonala rovněž náhlou smrtí mrtvicí na Novém Městě pražském Na Příkopě ve vlastním domě č. 125 (?) urozená říšská hraběnka Josepha ze Straků, ovdovělá svobodná paní z Kresselu, Excelence, a byla 12. června pochována na zdejším třebušínském hřbitově vedle pana manžela.
Poněvadž oba vznešení manželé byli bezdětní, odkázal Jeho Excelence pan Franz Karl svobodný pán Kressel z Gwaltenbergu statky
Sken 131 – str. 124: dějiny fary – dědic statku Puteani, zásluhy faráře Eschlera, farář Maschke (1818–1820), škola v Horním Týnci (1822)
Přepis
Trzebuschin und Wrbitschan Ihrem Pathen, dem jungen ungefähr 13 Jahre alten Freyherrn Franz Karl von Puteani.
P. Franz Ignaz Eschler hat sich allhier schon als Kaplan durch Einführung der ersten Schule auf Normalart in hiesiger Gegend, und durch Vorbereitung vieler Lehrer in den umliegenden Pfarreyen merkwürdig gemacht. Ferner hat er als Mechanicus durch Errichtung der hiesigen Kirchenorgel ein immerwährendes Denkmal hinterlassen. Er war 35 Jahre Pfarrer und Personaldechant, und hat sich dann den 8. May 1818 wegen seines hohen Alters von 78 Jahren, und wegen mißlichen Gesundheitsumständen, wobei er noch seiner geringen Einkünfte wegen zuletzt 14½ Jahr ganz ohne Kaplan war, in den Ruhestand nach Kamnitz begeben, wo er den 6. Juni 1820 starb.
1818 Vom 8. May 1818 bis 6. Juni 1820 hat unterdessen die Trzebuschiner Pfarre sowohl in spiritualibus als temporalibus administrirt Mathias Maschke von Swinčan (?) bei Bilin, welcher auch nach der am 6. Juni 1820 erfolgten völligen Erledigung und nach der Interims-Administration bis 10. August 1820 auf die Präsentazion des Hochwohlgebornen Herrn Franz Karl Freyherrn v. Puteani, Herrn von Triebsch u. Wrbitschan, vom Hochwürdigsten bischöflichen Ordinariate als
1820 wirklicher Pfarrer den 10. August 1820 bestättigt worden ist. In demselben Jahre hat der Pfarrer einen ganz neuen Gartenzaun aus Eigenem machen lassen, welcher über 50 f. W. W. gekostet hat.
1822 Im Jahre 1822 ist die Aushülfsschule in Obertenzel, nachdem sie schon viele Jahre als Winkelschule bestanden hatte, neu errichtet worden. Die hohe Weisung, welche hierüber dem Seelsorgeramte zugekommen ist, lautet wie folgt:
An das Trzebuschiner Seelsorgeramt. Gefertigtem wurde unterm 28. Febr. / 23. März d. J. die Abschrift der hohen Gubernialverordnung vom 14. May 1818 Z. 58492 zugemittelt, gemäß welcher zu Obertenzel gehörigen Herrschaft mit Zuschulung der Ortschaften Niedertenzel, Pöckel und Klokotsch die Errichtung einer exponirten Gehilfenstazion für nothwendig befunden – und da vermög Comissionsprotocoll dto. 24. Mai 1821 die Dotazion des Gehilfen mit 121 f. 15 kr.,
Překlad
… Třebušín a Vrbičany svému kmotřenci, mladému, asi třináctiletému svobodnému pánu Franzi Karlu z Puteani.
P. Franz Ignaz Eschler se zde proslavil již jako kaplan zavedením první školy normálního typu ve zdejším kraji a přípravou mnoha učitelů v okolních farnostech. Dále jako mechanik zanechal trvalý památník zřízením zdejších kostelních varhan. Byl 35 let farářem a osobním děkanem a 8. května 1818 se pro vysoký věk 78 let a pro chatrné zdraví – přičemž byl pro své malé příjmy posledních 14½ roku zcela bez kaplana – odebral na odpočinek do Kamenice, kde 6. června 1820 zemřel.
1818 Od 8. května 1818 do 6. června 1820 mezitím třebušínskou faru v duchovních i časných věcech spravoval Mathias Maschke ze Svinčic (?) u Bíliny, který byl po úplném uprázdnění fary 6. června 1820 a po prozatímní správě do 10. srpna 1820 na prezentaci urozeného pana Franze Karla svobodného pána z Puteani, pána na Třebušíně a Vrbičanech, nejdůstojnějším biskupským ordinariátem
1820 dne 10. srpna 1820 potvrzen jako skutečný farář. Téhož roku dal farář z vlastního zhotovit zcela nový zahradní plot, který stál přes 50 zl. víd. měny.
1822 Roku 1822 byla nově zřízena pomocná škola v Horním Týnci, poté co již mnoho let existovala jako pokoutní škola. Vysoký pokyn, který o tom došel duchovní správě, zní takto:
Třebušínské duchovní správě. Podepsanému byl 28. února / 23. března t. r. zaslán opis vysokého guberniálního nařízení ze 14. května 1818 č. 58492, podle něhož bylo shledáno nutným zřídit v Horním Týnci, s přiškolením obcí Dolní Týnec, Pöckel a Klokoč, exponovanou stanici pomocného učitele – a poněvadž podle komisionálního protokolu z 24. května 1821 je dotace pomocníka 121 zl. 15 kr.,
Sken 132 – str. 125: Lit. M – škola v Horním Týnci (1822), rozpočet opravy fary (1825)
Přepis
Lit. M.
worunter Naturalien und mäßige Geldanschläge begriffen sind, sicher gestellt ist, die Insassen auf eigene Kosten ein Schulgebäude erbauet haben, und das durch mehrjährige Erfahrung erprobte Beheizungsbedürfniß mit 5 N. Ö. Klaftern weichen Brennholzes durch verhältnißmäßige Beisteuer der Gemeindinsassen seine Bedeckung erhält, die Eröffnung der exponirten Schulstazion zu Obertenzel hiemit genehmiget worden ist. Wozu laut obiger Verordnung das k. k. Kreisamt das obgedachte Dotazionsprotokoll v. 24. May 1821 auf den Realbesitz der Schulinsassen bücherlich sicher zu stellen, und hiernach eine dreyfach gestellte, und mit einem authentischen Schulkinderverzeichnisse belegte Einkünftenfassion des Gehilfen, worin zugleich auch das aus dem Kirchenpatronate gesetzlich fließende Schulpatronat ersichtlich zu machen ist, an Ein k. k. Gubernium einzubringen hat."
Dieß Euer Hochwürden zur Kenntniß, und zugleich zur Darnachachtung des unter einem dem Gefertigten von einem Hochwürdigsten bischöfl. Consistorium N. 222/44 gegebenen Auftrag, demzufolge das gesetzl. Schuldistriktsaufseheramt den betreffenden Herrn Ortsseelsorger dahin anzuweisen hat, daß er den Religionsunterricht an der zu Obertenzel neu errichteten Schule gehörig u. vorschriftmäßig zweymal in der Woche ertheile.
Schuldistriktsaufseheramt des Generalbezirkes, Graßlowitz (?) den 25. März 1822. Franz Benedikt Fritsch (?), Schuldistriktsaufseher.
1825 Im Jahre 1825 wurde ein Uiberschlag zur Reparatur der Triebscher Pfarrgebäude an die hohe Landesstelle eingesendet, und die zurückgelangte Erledigung lautet, wie folgt:
Wrbitschaner Amt! Der mit allen Beilagen des Berichts vom 10. Okt. u. 14. Nov. v. J. im Anschlusse zurückfolgende Uiberschlag zur Reparatur der Triebscher Pfarrgebäude wurde an Materialien mit … 727 f. 27 kr.
den Professionisten-Arbeiten … 436 f. 45 kr.
den von Eingepfarrten unentgeltlich in natura zu leistenden Hand- u. Zugarbeiten mit … 237 f.
adjustirt. Zusammen mit 1402 f. W. W.
Zu den Material- u. Professionskosten pr. … 1164 f. W. W.
hat die hohe Landesstelle in Folge eines eingelangten hohen
Překlad
Příloha M.
… v čemž jsou zahrnuty naturálie a přiměřené peněžní částky, zajištěna, usedlíci postavili na vlastní náklady školní budovu a potřeba topiva, ověřená několikaletou zkušeností, 5 dolnorakouských sáhů měkkého palivového dříví, je kryta poměrným příspěvkem obyvatel obce, schvaluje se tímto otevření exponované školní stanice v Horním Týnci. K tomu má podle uvedeného nařízení c. k. krajský úřad zmíněný dotační protokol z 24. května 1821 knihovně zajistit na nemovitém majetku přiškolených usedlíků a poté předložit c. k. guberniu trojmo vyhotovené přiznání příjmů pomocníka, doložené hodnověrným seznamem školních dětí, v němž má být zároveň vyznačen školní patronát vyplývající ze zákona z patronátu kostelního."
To Vaší Důstojnosti na vědomí a zároveň k zachování příkazu nejdůstojnější biskupské konzistoře č. 222/44, podle něhož má školdozorský úřad uložit příslušnému panu místnímu duchovnímu správci, aby na nově zřízené škole v Horním Týnci řádně a podle předpisu vyučoval náboženství dvakrát týdně.
Školní okresní dozorství generálního okrsku, Graßlowitz (?), 25. března 1822. Franz Benedikt Fritsch (?), školní okresní dozorce.
1825 Roku 1825 byl vysokému zemskému úřadu zaslán rozpočet na opravu třebušínských farních budov; došlé vyřízení zní takto:
Vrbičanskému úřadu! Rozpočet na opravu třebušínských farních budov, který se vrací se všemi přílohami zprávy z 10. října a 14. listopadu min. r., byl upraven: materiál … 727 zl. 27 kr.
řemeslnické práce … 436 zl. 45 kr.
ruční a potažní práce, které mají přifaření vykonat bezplatně in natura … 237 zl.
úhrnem 1402 zl. víd. měny.
Na náklady za materiál a řemeslníky ve výši 1164 zl. víd. měny
vysoký zemský úřad na základě došlého vysokého …
Sken 133 – str. 126: paměti faráře Maschkeho 1825–1827 (oprava fary, kaplan, doplněk kongruy)
Přepis
Gubernialverordnung vom 10. März d. J. Zahl 10,533 aus der Kirchenkassebarschaft einen Beitrag pr. … 100 f. W. W. bewilligt, den Uiberrest von … 1064 f. 12 kr. W. W. wird aber die Wrbitschaner Obrigkeit als Patron in dem Falle allein herzugeben haben, wenn der Triebscher Pfarrer keinen nach dem Gubernialzirkular vom 23. May 1806 zu einem Baubeitrag geeigneten Kongruaüberschuß besitzt.
Sollte die dortige Obrigkeit das Daseyn eines solchen Congruaüberschusses geltend machen wollen, so ist zu dessen gesetzlicher Berechnung der Steuerregulirungsbogen von den Triebscher Pfarrgründen und ein verläßlicher Auszug der von dem Triebscher Pfarrer durch die Jahre 1818 bis einschlüßig 1823 gezahlten Steuern anher einzusenden. Hiernach hat das Amt das Erforderliche zu veranlassen. K. k. Kreisamt Leitmeritz den 29. März 1826. Klauenwen (?)
1826 Die Reparatur wurde nun 1826 vorgenommen, aber nicht nach dem an die hohe Landesstelle eingesendeten Uiberschlage; man baute, wie man wollte. Vieles, besonders jenes unterblieb ganz, was zur besseren Subsistenz des Pfarrers dienen konnte. Der Pfarrer mußte sich gleich in demselben und den darauf folgenden Jahren neue Schweinställe, ein neues Eingangsthor, eine neue Keller- und Schupfenthüre, ein neues Fenster samt dem dazu nöthigen eisernen Gitter und andere unumgänglich nothwendige Kleinigkeiten auf eigene nicht unbedeutende Kosten machen lassen. 1827 wurde nach vieler Mühe und großen Verdrießlichkeiten noch ein neuer Ofen und eine neue Thüre im Pfarrzimmer von der Obrigkeit beigeschafft.
Im Jahre 1826 ist auch Triebsch wieder mit einem Kaplan betheilt worden, welcher hier wegen dem äußerst geringen Pfarreinkommen durch 23 Jahre ganz fehlte.
1827 Da nun die Triebscher Pfarreinkünfte für zwey Geistliche zu gering sind: so hat sich der Pfarrer um einen wiederholten Kongruabeitrag an die hohe Landesstelle bittlich gewendet, und dadurch eine sogenannte Kongruaergänzung mit jährlichen 51 f. 44 kr. C. M. von der Hohen Hofkanzlei vom 1. November 1827 anzufangen, erzweckt. Die Verständigung hierüber vom Hochwürdigsten Bischöflichen Consistorium lautet:
Překlad
… guberniálního nařízení z 10. března t. r. č. 10 533 povolil z hotovosti kostelní pokladny příspěvek 100 zl. víd. měny; zbytek 1064 zl. 12 kr. víd. měny bude však muset zaplatit sama vrbičanská vrchnost jako patron, pokud třebušínský farář nemá přebytek kongruy, který by se podle guberniálního oběžníku z 23. května 1806 hodil na příspěvek na stavbu.
Kdyby tamní vrchnost chtěla uplatnit existenci takového přebytku kongruy, je třeba k jeho zákonnému výpočtu zaslat sem berní regulační arch třebušínských farních pozemků a spolehlivý výpis daní, které třebušínský farář zaplatil v letech 1818 až 1823 včetně. Podle toho má úřad zařídit potřebné. C. k. krajský úřad Litoměřice, 29. března 1826. Klauenwen (?)
1826 Oprava byla tedy roku 1826 provedena, ne však podle rozpočtu zaslaného vysokému zemskému úřadu; stavělo se, jak se komu chtělo. Mnohé, zvláště to, co mohlo sloužit lepšímu živobytí faráře, bylo zcela opomenuto. Farář si musel hned v témž roce a v letech následujících dát na vlastní, nemalé náklady zhotovit nové vepřové chlívky, nová vjezdová vrata, nové dveře do sklepa a do kůlny, nové okno i s potřebnou železnou mříží a jiné nevyhnutelně nutné drobnosti. Roku 1827 pořídila vrchnost po mnohém úsilí a velkých mrzutostech ještě nová kamna a nové dveře do farářova pokoje.
Roku 1826 dostal Třebušín také opět kaplana, který zde pro nadmíru nízký farní příjem 23 let zcela chyběl.
1827 Poněvadž jsou třebušínské farní příjmy pro dva duchovní příliš malé, obrátil se farář s opakovanou prosbou o příspěvek ke kongrue na vysoký zemský úřad a dosáhl tím takzvaného doplňku kongruy 51 zl. 44 kr. k. m. ročně od vysoké dvorské kanceláře, počínaje 1. listopadem 1827. Vyrozumění nejdůstojnější biskupské konzistoře o tom zní:
Sken 134 – str. 127: doplněk kongruy (1828) · roční statistiky farnosti 1828–1829
Přepis
An das bischöfliche Vikariatsamt des Generalbezirks. Gemäß eines Hohen Hofkanzleidekrets vom 20. März d. J. Z. 6021 wurde bewilligt, dem Pfarrer zu Trzebuschin P. Mathias Maschke, damit er durch die Haltung eines Kooperators an seinem Gehalte nicht verkürzt werde, insolange eine Kongruaergänzung mit jährlichen Fünfzig einen Gulden 44 kr. C. M. aus dem Religionsfonde anzuweisen, als die dermaligen ungünstigen Finanzverhältnisse dauern, nämlich die baaren Gebühren in W. W. statt in C. M. bezahlt werden. Demzufolge hat die Hohe Landesstelle mit Dekret vom 2./6. April l. J. Zahl 15650 dem Kameralzahlamte aufgetragen, dem gedachten Benefiziaten die bezeichnete Kongruaergänzung von dem Militärjahre 1828 angefangen aus dem Religionsfonde mittels der Leitmeritzer k. Kreiskasse bis auf weitere Weisung in den gewöhnlichen Raten gegen Quittung samt dem Zahlungsbogen zu erfolgen. Hievon hat das Bischöfliche Vikariatsamt obbesagten Trzebuschiner Pfarrer mit Rückstellung der hier anverwahrten Beilagen zu verständigen. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzlei den 15. April 828. Franz Faulhaber, Präses · Wenzel Kara, Domh., Kanzl. Direktor.
1828 Im Jahre 1828 sind im Trzebuschiner Pfarrbezirke 46 Kinder getauft worden, 38 Personen sind gestorben, alle drey Schulen haben 239, und die Christenlehren 146 besucht; außerdem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß statt gefunden.
1829 Hat der Pfarrer auf eigene Kosten einen neuen Backofen und einen neuen Sparofen herstellen lassen. Der Glockenthurm ist in diesem Jahre ganz gedeckt und das Kirchendach ausgebessert worden. Im ganzen Pfarrbezirke sind 55 Kinder getauft worden, 42 Personen sind gestorben, getraut wurden 12 Paar, alle drey Schulen haben 257, und die Christenlehren 142 besucht; außerdem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß statt gefunden.
1830 Im Jahre 1830 ist laut Hofkanzleidekret vom 11. Februar 1830 die angesuchte Ergänzung des Kaplangehalts aus dem k. k. Religionsfonde bewilligt worden, wovon der Pfarrer durch folgende Konsistorial-Note verständiget wurde:
Překlad
Biskupskému vikariátnímu úřadu generálního okrsku. Podle vysokého dekretu dvorské kanceláře z 20. března t. r. č. 6021 bylo povoleno poukazovat faráři v Třebušíně P. Mathiasi Maschkemu – aby držením kooperátora nebyl zkrácen na svém platu – doplněk kongruy padesát jeden zlatý 44 kr. k. m. ročně z náboženského fondu, a to tak dlouho, dokud potrvají nynější nepříznivé finanční poměry, totiž dokud budou hotové dávky placeny ve vídeňské měně místo v konvenční. V důsledku toho uložil vysoký zemský úřad dekretem z 2./6. dubna t. r. č. 15650 kamerální výplatní pokladně, aby jmenovanému beneficiátovi vyplácela uvedený doplněk kongruy počínaje vojenským rokem 1828 z náboženského fondu prostřednictvím litoměřické c. k. krajské pokladny až do dalšího pokynu v obvyklých splátkách proti kvitanci. O tom má biskupský vikariátní úřad zpravit řečeného třebušínského faráře. V Litoměřicích v biskupské kanceláři 15. dubna 1828. Franz Faulhaber, předseda · Wenzel Kara, kanovník, ředitel kanceláře.
1828 Roku 1828 bylo v třebušínské farnosti pokřtěno 46 dětí, zemřelo 38 osob; všechny tři školy navštěvovalo 239 dětí a křesťanská cvičení 146; jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
1829 Farář dal na vlastní náklady zřídit novou pekařskou pec a nová úsporná kamna. Zvonice byla letos celá pokryta a kostelní střecha opravena. V celé farnosti bylo pokřtěno 55 dětí, zemřelo 42 osob, oddáno bylo 12 párů; všechny tři školy navštěvovalo 257 dětí a křesťanská cvičení 142; jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
1830 Roku 1830 bylo dekretem dvorské kanceláře z 11. února 1830 povoleno žádané doplnění kaplanského platu z c. k. náboženského fondu, o čemž byl farář vyrozuměn touto konzistorní nótou:
Sken 135 – str. 128: doplněk kaplanského platu (1830) · statistiky 1830–1831, epidemie
Přepis
An das bischöfliche Vikariatsamt des Generalbezirks. Zufolge h. Hofkanzleidekrets vom 11. Febr. l. J. Z. 2741 wird dem Trzebuschiner Pfarrer Math. Maschke zur Ergänzung des Kaplangehalts, wozu ihm mit Hoher Hofkanzleiverordnung vom 20. März 828 Z. 6021 ein Betrag von 51 f. 44 kr. C. M. bewilligt wurde, ein weiterer Betrag von jährl. 15 f. 23 kr. C. M. aus dem Religionsfonde vom Tage der Bewilligung des ersten Ergänzungsbetrags /: 20. März 1828 :/ und mit der Beschränkung auf die Dauer der dermaligen ungünstigen Finanzverhältnisse, als nämlich die baaren Gebühren in W. W. statt in C. M. bezahlt werden, angewiesen. Demzufolge hat die h. Landesstelle unterm 9./23. März l. J. N. 4789 das k. Kameralzahlamt beauftragt, dem Pfarrer Maschke diesen Ergänzungsbetrag vom 20. März 828 anzufangen, aus genanntem Fonde mittels der Leitmeritzer k. Kreiskasse bis auf weitere Weisung in den gewöhnlichen Raten gegen Quittung zu erfolgen. Hievon hat das Bischöfl. Vikariatsamt den obgenannten Pfarrer Math. Maschke zu verständigen. Leitmeritz in der bischöfl. Kanzlei den 24. März 1830. Franz Faulhaber, Präses · Wenzel Kara, Domh., Kanzl. Direktor.
[1830] Im gegenwärtigen Jahre waren allhier 43 Taufen, gestorben sind 38 Personen, und zwar 9 Personen an einem ansteckenden Nervenfieber, an welchem zu Ende des Jahres im einzigen Pfarrorte Triebsch und Selz (?) 70 Personen darniederlagen. Kopulationen waren 14. Alle 3 Schulen haben 259, und die Christenlehren 143 /: freylich sehr unterbrochen :/ besucht; außerdem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß stattgefunden.
1831 Auf Zureden des gegenwärtigen Pfarrers hat Joseph Flügel, Richter in Tenzel, die grüne Fahne mit den Bildnissen des heiligen Joseph und der heiligen Anna machen lassen, die freylich nicht nach Wunsche und des Wohlthäters Vermögensumständen angemessen ausgefallen ist.
Ferner waren im Jahre 1831 allhier 53 Taufen, 56 Begräbnisse. Im einzigen Pfarrorte Triebsch u. Selz sind zu Ende des Jahres 1830 bis April 1831 wenigstens 135 Personen, die an einem ansteckenden nervösen Schleimfieber darniederlagen, ärztlich behandelt worden. Kopulationen waren 13. Alle 3 Schulen haben 268, und die Christenlehren 142 wieder sehr unterbrochen besucht. Außer dem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß stattgefunden.
Překlad
Biskupskému vikariátnímu úřadu generálního okrsku. Podle vysokého dekretu dvorské kanceláře z 11. února t. r. č. 2741 se třebušínskému faráři Math. Maschkemu k doplnění kaplanského platu – na což mu byla nařízením dvorské kanceláře z 20. března 1828 č. 6021 povolena částka 51 zl. 44 kr. k. m. – poukazuje další částka 15 zl. 23 kr. k. m. ročně z náboženského fondu, ode dne povolení prvního doplňku (20. března 1828) a s omezením na dobu trvání nynějších nepříznivých finančních poměrů, totiž dokud jsou hotové dávky placeny ve vídeňské měně místo v konvenční. Zemský úřad proto 9./23. března t. r. pod č. 4789 uložil kamerální výplatní pokladně, aby faráři Maschkemu tuto částku od 20. března 1828 vyplácela z řečeného fondu prostřednictvím litoměřické krajské pokladny v obvyklých splátkách proti kvitanci. V Litoměřicích v biskupské kanceláři 24. března 1830. Franz Faulhaber, předseda · Wenzel Kara, kanovník, ředitel kanceláře.
[1830] V letošním roce zde bylo 43 křtů, zemřelo 38 osob, z toho 9 na nakažlivou nervovou horečku, s níž koncem roku jen v samotné farní obci Třebušíně a Selz (?) leželo 70 osob. Sňatků bylo 14. Všechny 3 školy navštěvovalo 259 dětí a křesťanská cvičení 143 (ovšem s velkými přestávkami); jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
1831 Na domluvu nynějšího faráře dal Joseph Flügel, rychtář v Týnci, zhotovit zelenou korouhev s obrazy sv. Josefa a sv. Anny, která ovšem nedopadla podle přání a přiměřeně majetkovým poměrům dobrodince.
Dále zde bylo roku 1831 53 křtů a 56 pohřbů. Jen v samotné farní obci Třebušíně a Selz bylo od konce roku 1830 do dubna 1831 lékařsky ošetřováno nejméně 135 osob, které ležely s nakažlivou nervovou hlenovou horečkou. Sňatků bylo 13. Všechny 3 školy navštěvovalo 268 dětí a křesťanská cvičení 142, opět s velkými přestávkami. Jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
Sken 136 – str. 129: Lit. N – roční zápisy 1832–1836 (prasklý velký zvon, růst počtu obyvatel)
Přepis
Lit. N.
1832 Im Jahre 1832 waren allhier 17 Kopulationen, 62 Taufen und 40 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 270 und die Christenlehren 169 /: freylich sehr unterbrochen :/ besucht. Außerdem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß statt gefunden.
1833 Im Jahre 1833 waren allhier 12 Kopulationen, 65 Taufen und 35 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 264 und die Christenlehren 166 besucht. Auch hat sich der traurige Fall ereignet, daß unsere große Glocke am Feste der Verkündigung der seligsten Jungfrau beim Läuten unter der Wandlung einen Sprung bekommen hat, und dadurch ganz unbrauchbar geworden ist.
1834 Im Verlaufe des Jahres 1834 gab es allhier 17 Trauungen, 49 Taufen und 45 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 270 und die Christenlehren 171 besucht. Außer dem hat kein anderes der Aufzeichnung würdiges Ereigniß statt gefunden.
1835 Im Jahre 1835 waren 61 Taufen, 12 Trauungen, 45 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 273 und die Christenlehren 177 besucht. Die Bevölkerung des hiesigen Kirchspiels hat seit dem Jahre 1819 schon um 263 Seelen zugenommen. Denn im Jahre 1819 zählte man nur 1821, und im laufenden Jahre schon 2084 Seelen.
Der Pfarrer war im laufenden Jahre genöthiget, über 100 f. W. W. auf das alte Pfarrgebäude zu verwenden, indem in der Küche ein neuer Sparofen, eine neue Stallthüre, ein neues Stallfenster, 2 neue Fensterläden gebaut wurden; auch die Retirade erhöht, und ganz mit Ziegeln gepflastert, und endlich die Rohrdecke in der unteren Kammer neben dem Gesindzimmer, und die eingefallene Hofmauer neben dem Thore wieder hergestellt werden mußte.
Das Antipendium beim hohen Altare in der Kirche, welches 2 große Löcher hatte, und die Bildnisse des heil. Johannes von Nep. und der Freundschaft Christi, wurden ebenfalls wieder hergestellt, und dafür dem Maler Gruß in Leitmeritz 35 f. W. W. von dem Pfarrer aus Eigenem gezahlt.
1836 Im Jahre 1836 sind allhier 60 Taufen, 13 Trauungen und 44 Begräbnisse gewesen. Alle 3 Schulen haben 262 Kinder und die Christenlehren 171 besucht.
Auch in diesem Jahre hat der Pfarrer wieder viel auf Reparaturen verwendet: Auf den Heuboden u. die Scheuer sind 11 Schock Schindeln aufgedeckt worden; auch sind sowohl im Pferde- als Kuhstalle die sinkenden Mauern wieder hergestellt worden.
Wegen Entgang des dotationsmäßigen Deputatholzbezuges aus dem Kirchenwalde hat der Pfarrer schon den 22. Jänner 1834, den 13. Mai und 17. Nov. 1835
Překlad
Příloha N.
1832 Roku 1832 zde bylo 17 sňatků, 62 křtů a 40 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 270 dětí a křesťanská cvičení 169 (ovšem s velkými přestávkami). Jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
1833 Roku 1833 zde bylo 12 sňatků, 65 křtů a 35 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 264 dětí a křesťanská cvičení 166. Stala se také smutná příhoda: náš velký zvon na svátek Zvěstování Panny Marie [25. března] při zvonění během proměňování praskl a stal se tím zcela nepoužitelným.
1834 V průběhu roku 1834 zde bylo 17 sňatků, 49 křtů a 45 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 270 dětí a křesťanská cvičení 171. Jinak se nepřihodilo nic hodného záznamu.
1835 Roku 1835 bylo 61 křtů, 12 sňatků, 45 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 273 dětí a křesťanská cvičení 177. Počet obyvatel zdejší farnosti vzrostl od roku 1819 již o 263 duší: roku 1819 se napočítalo jen 1821, kdežto letos již 2084 duší.
Farář byl letos nucen vynaložit přes 100 zl. víd. měny na starou farní budovu: v kuchyni byla postavena nová úsporná kamna, zřízeny nové dveře a nové okno ve stáji a 2 nové okenice; také záchod byl zvýšen a celý vydlážděn cihlami a konečně musel být obnoven rákosový strop v dolní komoře vedle čeledníku a zřícená dvorní zeď vedle vrat.
Antependium u hlavního oltáře v kostele, které mělo 2 velké díry, a obrazy sv. Jana Nepomuckého a Příbuzenstva Kristova byly rovněž opraveny; malíři Grußovi v Litoměřicích za to farář zaplatil z vlastního 35 zl. víd. měny.
1836 Roku 1836 zde bylo 60 křtů, 13 sňatků a 44 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 262 dětí a křesťanská cvičení 171.
I v tomto roce farář opět mnoho vynaložil na opravy: na seník a stodolu bylo položeno 11 kop šindelů; také v konírně i v kravíně byly opraveny sesedající zdi.
Pro ušlý deputát dřeva z kostelního lesa, náležející mu podle dotace, podal farář již 22. ledna 1834, 13. května a 17. listopadu 1835
Sken 137 – str. 130: paměti faráře Maschkeho 1836–1838 (korunovace, biřmování 1837, rozdělení statků Třebušín a Vrbičany)
Přepis
beim Patronatsamte seine Vorstellung eingebracht. Die Bitte um Unterstützung an das Hochw. bischöfl. Consistorium geschah den 20. November 1835, worauf den 15. November 1836 vom k. Herrn Kreiskomissär von Eisenstein eine Comission abgehalten wurde.
Besonders verdient noch aufgezeichnet und in das Buch der Denkwürdigkeiten eingetragen zu werden die kirchliche Krönungsfeyer unseres allergnädigsten Kaisers Ferdinand, unseres guten, milden, gottesfürchtigen Landesvaters, u. Ihrer Majestät der Kaiserin und Königin, unserer frommen und geliebten Landesmutter Maria Anna Carolina, welche Böhmen mit wahrer Freude erfüllet hat. Nach allerhöchster Entschließung Seiner k. k. Majestät ist die Erbhuldigung am 3. September, Allerhöchstdero Krönung aber am 7. und jene Ihrer Majestät der Königin am 12. September 1836 vorgenommen worden.
1837 Im Jahre 1837 sind allhier nur 45 Taufen, aber 28 Trauungen und 57 Begräbnisse gewesen. Alle 3 Schulen haben 255 Kinder, und die Christenlehren 169 besucht.
Den 31. Mai haben Seine Bischöfliche Gnaden, der Hochwürdigste Hochgeborne Herr Herr Augustinus Bartholomæus Hille, von Gottes Gnaden Bischof zu Leitmeritz, wirkliches Mitglied des böhmischen Museums, des Kirchenmusikvereins und der Blindenversorgungsanstalt in Prag u. s. w., Herr der Herrschaften Drum und Trzebautitz etc. etc. die Triebscher Pfarrkirche, Schule etc. etc. kanonisch zu visitiren, und 132 Personen beiderlei Geschlechts das heilige Sakrament der Firmung zu ertheilen geruhet.
1838 Im Jahre 1838 hat der Freyherr Franz Karl von Puteani das Gut Wrbitschan an einen Müllermeister von Nimburg verkauft, und diesem nach sind die so lange Zeit vereinigt gewesenen Güter Triebsch und Wrbitschan von einander getrennt worden.
Vidi in Visitatione Canonica Trzebuschinae die 5ta Julii 1838. Franciscus Mika, Vicarius Eppalis Foraneus, Decanus Litomericensis.
Gesehen gelegenheitlich der Kreisbereisung am 29ten August 1838. Klezansky (?), k. Kreishauptmann.
Im Verlaufe des Jahres 1838 gab es allhier 13 Trauungen, 82 Taufen und 60 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 257 Kinder, und die Christenlehren 164 besucht. Außer dem verdient noch bemerkt zu werden, daß das Jahr 1838 in Beziehung auf die Oekonomie für die hiesige Gegend unter die
Překlad
… u patronátního úřadu své podání. Prosba o podporu k nejdůstojnější biskupské konzistoři byla podána 20. listopadu 1835, načež 15. listopadu 1836 konal c. k. krajský komisař pan z Eisensteinu komisi.
Zvláště si ještě zaslouží být zaznamenána a zapsána do knihy pamětihodností církevní korunovační slavnost našeho nejmilostivějšího císaře Ferdinanda, našeho dobrého, mírného a bohabojného zeměpána, a Jejího Veličenstva císařovny a královny, naší zbožné a milované zeměmatky Marie Anny Karolíny, která naplnila Čechy opravdovou radostí. Podle nejvyššího rozhodnutí Jeho c. k. Veličenstva se dědičný hold konal 3. září, jeho korunovace 7. září a korunovace Jejího Veličenstva královny 12. září 1836.
1837 Roku 1837 zde bylo jen 45 křtů, ale 28 sňatků a 57 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 255 dětí a křesťanská cvičení 169.
Dne 31. května ráčil Jeho biskupská Milost, nejdůstojnější urozený pán Augustin Bartoloměj Hille, z Boží milosti biskup litoměřický, skutečný člen Českého muzea, Jednoty pro církevní hudbu a Ústavu pro zaopatřování slepců v Praze atd., pán panství Stvolínky (Drum) a Třebutičky atd., kanonicky vizitovat třebušínský farní kostel, školu atd. a udělit svátost biřmování 132 osobám obojího pohlaví.
1838 Roku 1838 prodal svobodný pán Franz Karl z Puteani statek Vrbičany mlynářskému mistrovi z Nymburka, a tím byly statky Třebušín a Vrbičany, tak dlouho spojené, od sebe odděleny.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci v Třebušíně 5. července 1838. Franciscus Mika, biskupský okrskový vikář, děkan litoměřický.
Viděno při objížďce kraje 29. srpna 1838. Klezansky (?), c. k. krajský hejtman.
V průběhu roku 1838 zde bylo 13 sňatků, 82 křtů a 60 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 257 dětí a křesťanská cvičení 164. Mimo to si zaslouží poznámku, že rok 1838 patří, pokud jde o hospodářství, pro zdejší kraj mezi
Sken 138 – str. 131: 1838 neúroda a bezpečnostní oddíl · 1839 vyloupení kostela (22./23. prosince)
Přepis
ungünstigsten Jahre gehört. Hopfen ist gar keiner gefechset worden, so wie auch gar kein Obst, welches zu den bedeutendsten Einkünften gehört, gerathen ist. Die Erbsen, Linsen und Wicken sind ganz verdorben, und von dem übrigen Getreide wurde kaum aus der Mandel im Durchschnitte ein halber Strich ausgedroschen. Und da diesem so ungünstigen Jahre schon zwey andere ebenfalls nicht ganz mittelmäßige Jahre vorangiengen; so sind die Bewohner dieser Gegend zum Theil sehr verarmt.
Wegen verschiedenen Diebstählen und Mordversuchen, welche sich in der hiesigen Gegend ergaben, wurde auf hohe Anordnung im Monate Juli ein Sicherheits-Comando vom k. k. 2ten Jägerbataillon allhier aufgestellt, welches dann gegen Ende des Monates August durch das 4te k. k. Jägerbataillon wieder abgelöset worden ist.
Vidi in visitatione canonica Trzebuschinae die 10. Julii 1839. Franciscus Mika, Can. hon., Ep. Vic. For.
1839 Im Jahre 1839 sind hier nur 10 Trauungen, 56 Taufen, und 44 Begräbnisse gewesen. Alle 3 Schulen haben 256 Kinder, und die Christenlehren 165 besucht.
Das im verflossenen Jahre aufgestellte Sicherheits-Comando wurde dieses Jahr wieder ganz gehoben. Dagegen ist aber in der Nacht vom 22. auf den 23. Dezember eine Räuberbande durch die Sakristeythüre in unsere Pfarrkirche eingebrochen, und hat nebst dem verübten Kirchenraube zugleich das allerheiligste Altarsakrament auf die frevelhafteste Weise verunehrt. Bei diesem Kirchenraube ist wirklich mehr ruinirt, als gestohlen worden. Denn die guten priesterlichen Kleider und die bessere Wäsche haben die Räuber nicht gefunden. Entwendet sind folgende Sachen worden: ein vergoldeter Meßkelch und die Monstranz mit der h. Hostie, ein kupfernes vergoldetes Ciborium mit den h. Hostien, von welchen letzteren nicht eine einzige gefunden worden ist, die sämtlichen Altartücher, mit denen alle Altäre bedeckt waren, alle Handtüchel bei den Altären und bei dem Taufsteine, 2 Alben und Humeralien, ein Cingulum, 2 Rochete, 4 Ministrantenhemdeln, 2 Vela pro Sanctissimo, 2 Corporalien aus dem erbrochenen und zersprengten Tabernakel, und noch ungefähr 2 Corporalien aus den Kelchbekleidungen zurückbehalten. Einige ordinäre Meßgewänder und Pluvialia haben die Räuber in den herrschaftlichen Ziegelofen getragen, daselbst davon die Borten abgetrennt; sie müssen aber gestört worden seyn,
Překlad
… nejnepříznivější roky. Chmel se nesklidil vůbec žádný, stejně tak se vůbec neurodilo ovoce, které patří k nejvýznamnějším příjmům. Hrách, čočka a vikev se úplně zkazily a z ostatního obilí se z mandele vymlátilo v průměru sotva půl strychu. A protože tomuto tak nepříznivému roku předcházely již dva jiné, rovněž ani zcela průměrné, obyvatelé zdejšího kraje zčásti velmi zchudli.
Pro různé krádeže a pokusy o vraždu, k nimž ve zdejším kraji došlo, zde byl na vyšší nařízení v červenci rozmístěn bezpečnostní oddíl c. k. 2. praporu myslivců, který pak koncem srpna vystřídal 4. c. k. prapor myslivců.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci v Třebušíně 10. července 1839. Franciscus Mika, čestný kanovník, biskupský okrskový vikář.
1839 Roku 1839 zde bylo jen 10 sňatků, 56 křtů a 44 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 256 dětí a křesťanská cvičení 165.
Bezpečnostní oddíl rozmístěný v minulém roce byl letos opět zcela odvolán. Zato se však v noci z 22. na 23. prosince vloupala dveřmi sakristie do našeho farního kostela loupežná banda a vedle spáchané svatokrádeže zároveň nejrouhavějším způsobem zneuctila nejsvětější svátost oltářní. Při této loupeži bylo vlastně víc zničeno než ukradeno, neboť dobrá kněžská roucha a lepší prádlo lupiči nenašli. Odcizeny byly tyto věci: pozlacený mešní kalich a monstrance s Nejsvětější hostií, měděné pozlacené ciborium se svatými hostiemi, z nichž nebyla nalezena ani jediná, všechny oltářní plachty, jimiž byly pokryty všechny oltáře, všechny ručníky u oltářů a u křtitelnice, 2 alby a humerály, cingulum, 2 rochety, 4 ministrantské košilky, 2 vela pro Nejsvětější svátost, 2 korporály z vypáčeného a rozbitého svatostánku a ještě asi 2 korporály z kalichových souprav. Několik obyčejných mešních rouch a pluviálů odnesli lupiči do panské cihelny a tam z nich odpárali lemovky; museli však být vyrušeni,
Sken 139 – str. 132: 1839 smírná pobožnost · 1840 · 1841 úmrtí vikáře Miky
Přepis
1839. weil sie alles, sogar die abgetrennten Borten wieder liegen ließen, die dann auf die verstümmelten priesterlichen Kleider wieder aufgenähet wurden.
Die nach einer solchen frevelhaften Verunehrung des Hochheiligsten Altarsakramentes vorgeschriebene Bußfeyer wurde wegen Krankheit des Pfarrers auf den 2. Sonntag nach der Erscheinung, oder den 19. Jänner 1840 verschoben. Die guten Eindrücke, die diese kirchlich-religiöse Feyer hervorbrachte, waren sichtbar. Die Gläubigen hatten sich so zahlreich eingefunden, daß sie die Kirche kaum fassen konnte.
In Beziehung auf die Oekonomie ist das Jahr 1839 für die hiesige Gegend wieder unter die schlechtesten Jahre zu zählen.
Vidi in visitatione canonica Trzebuschinae die 14. Maji 1840. Franciscus Mika, Canon. honor., Epis. Vic. Foraneus.
1840. Im Jahre 1840 waren in Triebsch 12 Trauungen, 59 Taufen, und 43 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 251 Kinder, und die Christenlehren 160 besucht.
In Beziehung auf die Oekonomie gehört das Jahr 1840 für die hiesige Gegend unter die mittelmäßig guten Jahre; besonders aber brachte das Obst, obwohl der Preis desselben sehr niedrig war, dem Wirthschaftsbesitzer doch eine ziemlich gute Einnahme.
Eingesehen bei der canonischen Visitation am 14ten May 1841. Ant. Herzig, bischöfl. Vicariats-Verweser.
1841. Den 6. April starb der Hochwürdige Herr Franz Mika, Ehrendomherr und Dechant in der Kreisstadt Leitmeritz, und es wurde zum bischöflichen Vikär, Consistorialrath und Schuldistriktsaufseher im Generalbezirke ernannt der Hochwürdige Herr Anton Herzig, Dechant in Lobositz.
Im Jahre 1841 waren in Triebsch 13 Trauungen, 61 Taufen und 58 Begräbnisse. Alle 3 Schulen haben 269 Kinder, und die Christenlehren 158 besucht.
Auf den Feldern war die dießjährige Fechsung so bedeutend, daß das eingesammelte Getreide in den Scheuern kaum untergebracht werden konnte; weil aber die Schüttung beson-
Překlad
1839. … protože všechno, dokonce i odpárané lemovky, nechali ležet; ty pak byly na zohavená kněžská roucha opět přišity.
Smírná pobožnost, předepsaná po takovém rouhavém zneuctění nejsvětější svátosti oltářní, byla pro nemoc faráře odložena na 2. neděli po Zjevení Páně, tedy na 19. ledna 1840. Dobrý dojem, který tato církevní slavnost vyvolala, byl viditelný. Věřící se dostavili v tak hojném počtu, že je kostel sotva pojal.
Pokud jde o hospodářství, je rok 1839 pro zdejší kraj třeba opět počítat mezi nejhorší.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci v Třebušíně 14. května 1840. Franciscus Mika, čestný kanovník, biskupský okrskový vikář.
1840. Roku 1840 bylo v Třebušíně 12 sňatků, 59 křtů a 43 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 251 dětí a křesťanská cvičení 160.
Pokud jde o hospodářství, patří rok 1840 pro zdejší kraj mezi průměrně dobré; zvláště ovoce, třebaže jeho cena byla velmi nízká, přineslo hospodářům přece dosti dobrý příjem.
Nahlédnuto při kanonické vizitaci 14. května 1841. Ant. Herzig, správce biskupského vikariátu.
1841. Dne 6. dubna zemřel důstojný pán Franz Mika, čestný kanovník a děkan v krajském městě Litoměřicích, a biskupským vikářem, konzistorním radou a školním okresním dozorcem v generálním okrsku byl jmenován důstojný pán Anton Herzig, děkan v Lovosicích.
Roku 1841 bylo v Třebušíně 13 sňatků, 61 křtů a 58 pohřbů. Všechny 3 školy navštěvovalo 269 dětí a křesťanská cvičení 158.
Na polích byla letošní sklizeň tak velká, že se sklizené obilí sotva vešlo do stodol; poněvadž však výnos zrna, zvláš-
Sken 140 – str. 133: Lit. O – 1841–1842 (stěhování vrchnostenského úřadu, suchý rok 1842)
Přepis
Lit. O. 1841. ders im Korn, Weizen und Haber gar so gering war, indem die Mandel von Korn und Weizen nicht ganz einen halben Strich gab; so ist das Jahr 1841 in Beziehung auf die Oekonomie für die hiesige Gegend doch nur unter die mittelmäßigen Jahre zu rechnen.
Eingesehen bei der canon. Visitation am 13ten May 1842. Ant. Herzig, bischöfl. Bezirks-Vicär.
1842. Im Jahre 1842 sind in Triebsch 20 Trauungen, 67 Taufen, und 64 Begräbnisse gewesen. Die 3 Schulen des hiesigen Kirchspiels haben 257 Kinder, und die Christenlehren 161 besucht.
Das obrigkeitliche Amt, welches früher durch viele Jahre seinen Sitz in Pitschkowitz hatte, kam im Jahre 1819 nach Triebsch, im Jahre 1823 von Triebsch nach Wrbitschan, nach dem Verkaufe des Gutes Wrbitschan im Jahre 1838 nach Leitmeritz, wo das politische Amt mit dem Justizamte vereinigt ward; im Jahre 1842 ist es endlich wieder nach Triebsch verlegt worden.
Das Jahr 1842 war ein sehr trockenes Jahr; die hiesige Gegend wurde den ganzen Sommer und Herbst hindurch nie mit einem solchen Regen erquickt, der eine ganze Furche tief eingeweicht hätte. Es fehlte daher an Sommergetreide, an Grummet und anderem Herbstfutter, an Flachs, Kraut und Erdäpfeln. Aus Mangel des Futters mußte sehr viel Vieh abgeschafft werden, die Ställe wurden leer, und das Pfund Rindfleisch ist im Herbste um 10 kr. W. W. verkauft worden. Demungeachtet ist dasselbe Jahr kein schlechtes Jahr für den Wirthschaftsbesitzer, denn das Wintergetreide ist sehr gut gerathen, dabei wurde auch viel Obst und Hopfen, und alles hatte einen ziemlich hohen Preis.
Eingesehen bei der Canon. Visitation am 19ten Juni 1843. Ant. Herzig, bischöfl. Bezirks-Vicär.
Překlad
Příloha O. 1841. … tě u žita, pšenice a ovsa, byl velmi malý – mandel žita a pšenice nedal ani půl strychu –, lze rok 1841 po hospodářské stránce pro zdejší kraj počítat přece jen mezi průměrné.
Nahlédnuto při kanonické vizitaci 13. května 1842. Ant. Herzig, biskupský okrskový vikář.
1842. Roku 1842 bylo v Třebušíně 20 sňatků, 67 křtů a 64 pohřbů. Tři školy zdejší farnosti navštěvovalo 257 dětí a křesťanská cvičení 161.
Vrchnostenský úřad, který dříve po mnoho let sídlil v Býčkovicích, přešel roku 1819 do Třebušína, roku 1823 z Třebušína do Vrbičan, po prodeji statku Vrbičany roku 1838 do Litoměřic, kde byl politický úřad spojen s justičním; roku 1842 byl konečně opět přeložen do Třebušína.
Rok 1842 byl velmi suchý; zdejší kraj za celé léto a podzim ani jednou neosvěžil takový déšť, který by promočil půdu na hloubku celé brázdy. Chyběly proto jařiny, otava a jiná podzimní píce, len, zelí a brambory. Pro nedostatek píce muselo být odprodáno velmi mnoho dobytka, stáje se vyprázdnily a libra hovězího se na podzim prodávala za 10 kr. víd. měny. Přesto nebyl tento rok pro hospodáře špatný, neboť ozimy se urodily velmi dobře, bylo také mnoho ovoce a chmele a všechno mělo dosti vysokou cenu.
Nahlédnuto při kanonické vizitaci 19. června 1843. Ant. Herzig, biskupský okrskový vikář.
Sken 141 – str. 134: 1843 – úmrtí faráře Maschkeho, administrátor Eschler · výnos o škole v Horním Týnci
Přepis
1843. Am 22. November früh ½2 Uhr starb mit den hl. Sakramenten der Sterbenden versehen der hochwürdige Herr Pfarrer von Triebsch P. Mathias Maschke an Lungenlähmung, und wurde am 24. d. M. von dem hochwürdigsten Herrn Philipp Seyrl (?), infulirtem Domherrn und Kanzleidirektor, auf dem hiesigen Kirchhofe an der Außenseite der Josephi-Kapelle begraben. Er war nach dem Abgange des frühern Herrn Dechants von Triebsch P. Franz Eschler durch 2 Jahre und 1 Monat Administrator dieser Pfarre, und zwar vom 8. Mai 1818 bis zum 6. Juni 1820. Von dem Patron Freiherrn Franz Karl Putteani als Pfarrer von Triebsch präsentirt, trat er den 10. August 1820 die Pfarrey an, und leitete somit als Administrator durch 2 Jahre 3 Monate, und als Pfarrer durch 23 Jahre und 3 Monate die Seelsorge. Er erreichte ein Alter von 59 Jahren, 6 Monaten.
Als Administrator wurde von Sr. Bischöfl. Gnaden dem hochwürdigsten Herrn Herrn Augustin Bartholomäus ernannt Theodor Eschler, Kaplan zu Graber (?), gebürtig von Böhmisch-Kamnitz.
In Betreff der Ober-Tenzler Schule erhielt unterm 5. April 1843 der Pfarrer von Triebsch folgende Zustellung: An den hochwürdigen Herrn Mathias Maschke, Pfarrer in Triebsch. Die hohe Landesstelle hat unterm 9. März l. J. Z. 9164 in Betreff der Ober-Tenzler Aushilfsschule Folgendes erlassen: „Da die Schule in Ober-Tenzel nach der gepflogenen Erhebung keineswegs als direktivmäßig nothwendig erscheint, als die eingeschulten Gemeinden nicht im Stande sind, die Auslagen zur Herstellung eines Schulhauses zu bestreiten und für den Lehrer keine Dotation von 70 f. sicher zu stellen, übrigens aber die betreffenden Obrigkeiten jeden freiwilligen Beitrag abgelehnt haben, und gesetzlich zu nichts verhalten werden können, so hat man nach dem Antrage des königl. Kreisamtes und des Consistoriums beschlossen, die mit hierortiger Verordnung vom 14. Jänner 1822 Z. 52762 bewilligte Errichtung einer exponirten Aushilfsschule in Ober-Tenzel aufzuheben, und die betreffenden Gemeinden wieder nach Triebsch einzuschulen, in welcher Hinsicht bei der Verhandlung wegen Herstellung eines Schulhauses in Triebsch auf die Kinder dieser Gemeinden Rücksicht zu nehmen ist, und diese Letztern verpflichtet sein werden, die ihnen obliegende Concurrenz bei dem Triebscher Schulbau zu leisten; indessen, da der in
Překlad
1843. Dne 22. listopadu v půl druhé ráno zemřel, zaopatřen svátostmi umírajících, důstojný pan farář třebušínský P. Mathias Maschke na ochrnutí plic a byl 24. téhož měsíce pochován nejdůstojnějším panem Philippem Seyrlem (?), infulovaným kanovníkem a ředitelem kanceláře, na zdejším hřbitově u vnější strany kaple sv. Josefa. Po odchodu dřívějšího pana děkana třebušínského P. Franze Eschlera byl 2 roky a 1 měsíc administrátorem této fary, totiž od 8. května 1818 do 6. června 1820. Prezentován patronem svobodným pánem Franzem Karlem Puteanim za faráře, nastoupil faru 10. srpna 1820, a vedl tak duchovní správu jako administrátor 2 roky 3 měsíce a jako farář 23 let a 3 měsíce. Dožil se věku 59 let a 6 měsíců.
Administrátorem jmenoval Jeho biskupská Milost, nejdůstojnější pán Augustin Bartoloměj, Theodora Eschlera, kaplana v Kravařích (Graber?), rodáka z České Kamenice.
Ve věci hornotýnecké školy dostal třebušínský farář 5. dubna 1843 toto vyrozumění: Důstojnému panu Mathiasi Maschkemu, faráři v Třebušíně. Vysoký zemský úřad vydal 9. března t. r. pod č. 9164 ve věci pomocné školy v Horním Týnci toto: „Poněvadž se škola v Horním Týnci podle provedeného šetření nikterak nejeví jako nutná podle směrnic, přiškolené obce nejsou s to uhradit výlohy na zřízení školní budovy a zajistit učiteli dotaci 70 zl., a příslušné vrchnosti navíc odmítly jakýkoli dobrovolný příspěvek a podle zákona k ničemu nemohou být přidrženy, bylo na návrh královského krajského úřadu a konzistoře rozhodnuto zrušit zřízení exponované pomocné školy v Horním Týnci, povolené zdejším nařízením ze 14. ledna 1822 č. 52762, a příslušné obce opět přiškolit do Třebušína; v tom ohledu je třeba při jednání o zřízení školní budovy v Třebušíně vzít zřetel na děti těchto obcí, a ty budou povinny přispět na stavbu třebušínské školy; zatím však, poněvadž v
Sken 142 – str. 135: škola v Horním Týnci (závěr) · císařské rozhodnutí o vykácení kostelního lesa (1842/1843)
Přepis
Ober-Tenzel angestellte Schulgehilfe seines Dienstes nicht sogleich verlustigt werden kann, und die Herstellung eines neuen Schulhauses in Triebsch ohnehin längere Zeit erfordern wird, so ist der Unterricht in Ober-Tenzel durch den Aushilfs-Lehrer noch so lange zu ertheilen, bis der Schulbau in Triebsch vollendet sein wird, und die Kinder die neue Schule ohne Anstand besuchen werden können. Mittlerweile ist aber der gegebenen Zusicherung gemäß für die anderweitige Unterbringung dieses Aushilfs-Lehrers Sorge zu tragen, bis wohin die nach Ober-Tenzel eingeschulten Gemeinden auch ihren Verpflichtungen gegen diesen Aushilfslehrer nachzukommen haben." Von diesem hohen Gubernial-Erlasse werden Sie hiemit in Kenntniß gesetzt. Schulen-Aufsichts-Amt des General-Distrikts zu Lobositz am 5. April 1843. Ant. Herzig, bischöfl. Bezirks-Vicär u. Schuldistrikts-Aufseher.
Bezüglich des Kirchenwaldes und des daraus entfallenden Pfarrerholz-Deputates erschien folgender allerhöchster Erlaß: An den Pfarrer Mathias Maschke in Triebsch. No. 44947.
Se. Majestät haben mit a. h. Entschließung vom 25. Juli 1842 die Abtreibung und Emphiteutisirung des der Kirche Triebsch gehörigen Waldes im Flächenmaße von 9 Joch 342 □ Klaftern allergnädigst zu bewilligen geruhet. Wovon das k. Kreisamt in Erledigung seines Berichtes vom 28. Februar 1843 Z. 1250, dessen Beilagen hieneben rückfolgen, mit dem Beifügen in die Kenntniß gesetzt wird, daß dem Benefiziaten die Vergütung des ihm gebührenden Deputatholzbezuges nach den currenten Preisen, jedoch ohne Schlager- und Fuhrlohn aus dem nach der vorliegenden h. Bewilligung zu erzielenden Erträgnisse des Kirchenwaldes nach den landesüblichen Preisen zwar bewilligt, jedoch das königliche Kreisamt selbst in ernste Erwägung zu entscheiden habe, in welchem Quantitate dem Benefiziaten dieser Holzbezug zu verabfolgen sei, wobei jedoch von keiner anderweitigen Vergütung für das vergangene die Rede sein kann, indem der Kirche keine Haftung für die Ertragsfähigkeit des Kirchenwaldes zur Last liegt, dieselbe auch aus der Verkürzung zum Abbruch des laufenden Holzgebührs des Benefiziaten keinen Nutzen bezogen hat, und der Benefiziat sich jederzeit mit jenem, wenn gleich unzureichenden Holzquantum begnügen muß, welches der ihm dienstbare Kirchenwald abzuwerfen im Stande war. Der
Překlad
… Horním Týnci ustanovený školní pomocník nemůže být hned zbaven své služby a zřízení nové školní budovy v Třebušíně si beztak vyžádá delší čas, má pomocný učitel vyučovat v Horním Týnci ještě tak dlouho, dokud nebude stavba školy v Třebušíně dokončena a děti nebudou moci novou školu bez překážek navštěvovat. Mezitím je však podle daného příslibu třeba postarat se o jiné umístění tohoto pomocného učitele; do té doby mají obce přiškolené do Horního Týnce plnit i své závazky vůči němu." O tomto vysokém guberniálním výnosu jste tímto vyrozuměn. Úřad školního dozoru generálního okrsku v Lovosicích, 5. dubna 1843. Ant. Herzig, biskupský okrskový vikář a školní okresní dozorce.
Ohledně kostelního lesa a z něho plynoucího deputátu dřeva pro faráře vyšel tento nejvyšší výnos: Faráři Mathiasi Maschkemu v Třebušíně. Č. 44947.
Jeho Veličenstvo ráčilo nejvyšším rozhodnutím z 25. července 1842 nejmilostivěji povolit vykácení a emfyteutické rozprodání lesa patřícího třebušínskému kostelu o výměře 9 jiter 342 čtverečních sáhů. O tom se c. k. krajský úřad vyřízením jeho zprávy z 28. února 1843 č. 1250 uvědomuje s dodatkem, že beneficiátovi se sice povoluje náhrada náležejícího mu deputátního dřeva podle běžných cen, avšak bez mzdy za kácení a dovoz, z výnosu, jehož má být podle tohoto povolení z kostelního lesa dosaženo; krajský úřad však má sám po zralé úvaze rozhodnout, v jakém množství má být beneficiátovi tento odběr dřeva poskytován; o jiné náhradě za minulost přitom nemůže být řeč, protože kostel neručí za výnosnost kostelního lesa a ze zkrácení farářovy běžné dávky dřeva neměl žádný užitek, a beneficiát se vždy musí spokojit s tím, byť nedostatečným, množstvím dřeva, které mu kostelní les byl s to dát.
Sken 143 – str. 136: závěť faráře Maschkeho (20. listopadu 1843) · statistika 1843
Přepis
Erlaß mit den Lizitirungs-Bedingnissen wird dem k. Kreisamte nachträglich zukommen. Davon werden Sie zu Ihrer Darnachachtung verständigt. Lobositz am 21. September 1843. Antonius Herzig, bischöfl. Vikär.
Abschrift. Testament.
Nachdem ich schon laut vorhandener Sicherungsurkunde dem Herrn Karl Aloys Laube, Apotheker in Leitmeritz, mein ganzes Vermögen, wie es immer den Namen haben möge, bei Lebzeiten übergeben habe, so mache ich mit dem wenigen Vermögen, was hinfort nach meinem Tode an Deum-, Solutionen, Forderung aus dem k. k. Religionsfonde und Kirchenkassa, mit Ausnahme der früheren Forderung aus der Kirchenkassa, als pfarrliches Einkommen gebühret, folgende Bestimmungen:
1. Hat Herr Karl Laube, den ich als Universalerben des obenerwähnten Vermögens nenne, für eine anständige Beerdigung zu sorgen.
2. bestimme ich dem k. k. Normalschulfonde einen Betrag von 20 f. Conv. Mze.
3. Desgleichen ein Legat von 20 f. Con. Mze dem Leitmeritzer Seminärfonde.
4. Der Triebscher Pfarrkirche einen Betrag von 200 f. Conv. Mze mit dem Bemerken, daß hiemit eine Stiftung u. z. so erzielt wird, daß an dem Sterbetage ein von der Kanzel verkündetes Requiem abgehalten, und der Uiberrest von den abfallenden Zinsen auf hl. Messen mit Gesang verwendet werde.
5. Dem Triebscher Armenfonde ein Legat von 20 f. Con. Mze.
6. Für die Triebscher Schule zur Gründung einer Bibliothek 10 f. Conv. Mze.
Urkund dessen meine und der drei erbetenen Zeugen eigenhändige Namensunterschrift. Triebsch 20. November 1843. M. Maschke, Pfarrer. P. Johann Mann, Kaplan zu Triebsch, als Zeuge. Dr. Quickatz (?) als Zeuge. Jos. Ludek, Zeuge.
1843. In diesem Jahre gab es im Triebscher Kirchsprengel Taufen 60, Begräbnisse 46, Trauungen 15. In allen 3 Schulen: Wochenschüler 258, Wiederholungsschüler … [údaje jen tužkou, neúplné]
Překlad
Výnos s dražebními podmínkami dojde krajskému úřadu dodatečně. O tom jste vyrozuměn, abyste se podle toho řídil. V Lovosicích 21. září 1843. Antonius Herzig, biskupský vikář.
Opis. Závěť.
Poněvadž jsem již podle existující zajišťovací listiny odevzdal za svého života panu Karlu Aloysi Laubemu, lékárníkovi v Litoměřicích, celé své jmění, ať se jakkoli nazývá, činím o tom malém jmění, které mi po mé smrti ještě náleží jako farní příjem – na desátku, platech, pohledávce z c. k. náboženského fondu a kostelní pokladny, s výjimkou dřívější pohledávky z kostelní pokladny –, tato ustanovení:
1. Pan Karl Laube, kterého jmenuji univerzálním dědicem výše zmíněného jmění, se má postarat o slušný pohřeb.
2. Určuji c. k. fondu normálních škol částku 20 zl. konv. měny.
3. Rovněž odkaz 20 zl. konv. měny litoměřickému seminárnímu fondu.
4. Třebušínskému farnímu kostelu částku 200 zl. konv. měny s poznámkou, že se tím má zřídit nadace, a to tak, aby v den úmrtí bylo slouženo rekviem ohlášené z kazatelny a zbytek plynoucích úroků byl vynaložen na mše svaté se zpěvem.
5. Třebušínskému chudinskému fondu odkaz 20 zl. konv. měny.
6. Třebušínské škole na založení knihovny 10 zl. konv. měny.
Na doklad toho vlastnoruční podpis můj a tří požádaných svědků. V Třebušíně 20. listopadu 1843. M. Maschke, farář. P. Johann Mann, kaplan v Třebušíně, jako svědek. Dr. Quickatz (?) jako svědek. Jos. Ludek, svědek.
1843. V tomto roce bylo v třebušínské farnosti 60 křtů, 46 pohřbů, 15 sňatků. [Údaje o školách jsou jen načrtnuty tužkou.]
Sken 144 – str. 137: Lit. P – svěcení oltářních kamenů (portatilií) 1690–1730 · tabulka škol a matričních počtů 1844–1848
Přepis
Lit. P. Portatilia a sequentibus Reverendissimis pl. tit. D. D. Episcopis Litomericensibus Consecrata sunt.
Anno 1718 7ma Maji Hugo Franciscus Eppus Litomericensis consecravit Portatile ad S. Joannem Nepomucenum, et inclusit Reliquias SS. MM. Quirini et Pii.
Anno 1718 7ma Maji Hugo Franciscus Eppus Litomericensis consecravit Portatile ad S. Josephum existens, et inclusit Reliquias SS. MM. Quirini et Pii.
Portatile ad majus altare consecravit 1690 22. Xbris Jaroslaus Ignatius Comes de Sternberg, Dei et Apostolicae Sedis gratia Eppus Litomericensis, et in eo reliquias SS. Juliani, Decentii et Mansueti.
Ad SS. Trinitatem A° 1730 mense 7bris Illustrissimus ac Reverendissimus DD. Joannes Adamus Sac. Rom. Imperii Comes Wratislaw de Mitrowitz, Dei et Apostolicae Sedis gratia Eppus Litomericensis, Ecclesiae SS. Apost. Petri et Pauli in Wissehrad Praepositus, nec non S. Metropolitanae Ecclesiae ad S. Vitum Praelatus Scholasticus emeritus consecravit in Castro Pragensi hoc Portatile ……
[Tabulka – sloupce: Schulen · Christenlehrpfl. · Wiederholungssch. · Wochenschüler · I. Confess. · I. Comun. · Taufen · Copul. · Begräb.]
1844 – Triebsch 43 / 60 / 133 / 28 / 11 · Staňkow. 19 / 24 / 66 / 9 / 14 · Obertenzl 18 / 13 / 55 / 12 / 10 · Summa 80 / 97 / 254 / 49 / 35 · Taufen 56 · Cop. 14 · Begr. 47
1845 – Triebsch 50 / 71 / 139 / 18 / 28 · Stank. 16 / 21 / 65 / 12 / 10 · Tenzl 14 / 16 / 64 / 10 / 12 · Summa 80 / 108 / 268 / 40 / 50 · Taufen 68 · Cop. 10 · Begr. 41
1846 – Triebsch 50 / 74 / 162 / 18 / 19 · Stank. 23 / 31 / 59 / 8 / 12 · Tenzl 11 / 28 / 64 / 7 / 10 · Summa 84 / 133 / 285 / 33 / 41 · Taufen 72 · Cop. 9 · Begr. 57
1847 – Triebsch 52 / 49 / 154 / 17 / 20 · Stankow. 28 / 30 / 60 / 6 / 9 · Tenzl 12 / 26 / 69 / 5 / 7 · Summa 92 / 122 / 313 / 28 / 36 · Taufen 57 · Cop. 13 · Begr. 54
1848 – Triebsch 35 / 47 / 149 / 15 / 18 · Stank. 28 / 51 / 84 / 13 / 5 · Tenzl 26 / 19 / 75 / 5 / 7 · Summa 83 / 131 / 338 / 33 / 30 · Taufen 59 · Cop. 17 · Begr. 45 · Forts. s. S. 140
Překlad
Příloha P. Oltářní kameny (portatilia) byly posvěceny těmito nejdůstojnějšími pány biskupy litoměřickými:
Roku 1718, 7. května, posvětil Hugo František, biskup litoměřický, portatile u oltáře sv. Jana Nepomuckého a vložil do něj ostatky sv. mučedníků Quirina a Pia.
Roku 1718, 7. května, posvětil týž biskup portatile u oltáře sv. Josefa a vložil ostatky sv. mučedníků Quirina a Pia.
Portatile na hlavním oltáři posvětil 22. prosince 1690 Jaroslav Ignác hrabě ze Šternberka, biskup litoměřický, a jsou v něm ostatky sv. Juliána, Decentia a Mansueta.
U oltáře Nejsvětější Trojice roku 1730 v září posvětil toto portatile na Pražském hradě Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic, biskup litoměřický, probošt vyšehradský a emeritní scholastik metropolitního chrámu sv. Víta ……
[Tabulka podle škol: povinní křesťanským cvičením / žáci opakovací školy / žáci všední školy / první zpověď / první přijímání; za celou farnost křty, sňatky, pohřby.]
1844 – Třebušín 43 / 60 / 133 / 28 / 11 · Staňkovice 19 / 24 / 66 / 9 / 14 · Horní Týnec 18 / 13 / 55 / 12 / 10 · celkem 80 / 97 / 254 / 49 / 35 · křtů 56 · sňatků 14 · pohřbů 47
1845 – celkem 80 / 108 / 268 / 40 / 50 · křtů 68 · sňatků 10 · pohřbů 41
1846 – celkem 84 / 133 / 285 / 33 / 41 · křtů 72 · sňatků 9 · pohřbů 57
1847 – celkem 92 / 122 / 313 / 28 / 36 · křtů 57 · sňatků 13 · pohřbů 54
1848 – celkem 83 / 131 / 338 / 33 / 30 · křtů 59 · sňatků 17 · pohřbů 45 · pokračování na str. 140
Sken 145 – str. 138: svěcení ciboria (1843) · náhrada za dřevo z kostelního lesa (1844) · prodej kostelního lesa vrchnosti za 917 zl. (1845)
Přepis
Ciborium hoc a R. R. D. D. Augustino Bartholomaeo Episcopo Litomericensi die 7. Aprilis 1843 rite consecratum esse testor. Fr. Schwarz, Caerem. Eppalis.
L. Generalvikariatsamt! No. 4814. Dem Triebscher Pfarrer Jos. Seliger ist auf seine mit Vikariatsamtsbericht v. 2. Dezbr. l. J. anher vorgelegte Anfrage in Betreff des ihm gebührenden Holzbezuges aus dem dortigen Kirchenwalde zu bedeuten, daß man diesen Gegenstand unter Einem an das Leitm. k. k. Kreisamt leitet u. den Antrag stellt, daß die bereits bewilligte Abtreibung u. Emphiteutisirung des Kirchenwaldes wo möglich in diesem Winter angewendet, u. dem Pfarrbenefiziaten das ihm gebührende Holzquantum, welches in Gemäßheit der a. h. Entscheidung v. 25. Juli 1842 vom k. k. Kreisamte in erster Instanz zu bestimmen seyn wird, für das Jahr 1844 entweder in natura oder, wie der Pfarrer u. mit ihm das bischöfl. Vikariatsamt meint, eine nach den gegenwärtigen Holzpreisen zu berechnende Geldentschädigung aus den 24jährigen Interessen des im J. 1819 für 20 Stück Eichen (?) aus dem Kirchenwalde erzielten u. fruchtbringend anliegenden Kapitals von 610 f. W. W. verabreicht werde. Leitmeritz vom bischöfl. Consistorium am 12. Dezember 1844. Wenzl Kara, Cons. Präses · Phil. Seyrl, Cons. Rath u. Kzl. Direkt.
Eingesehen bei der canon. Visitation am 4ten Juni 1845. Ant. Herzig, bischöfl. Vicär.
An das bischöfl. Vikariatsamt des Generalbezirks! Die hohe Landesstelle hat mit Intimat v. 24. Mai l. J. nachstehenden Erlaß an das Leitm. k. Kreisamt anher intimirt: „Die v. dem Kreisamte angetragene emphiteutische Veräußerung des Triebscher Kirchenwaldes im Flächenmaße v. 9 Joch 342 □ Kl. an die Triebscher Obrigkeit gegen Erhöhung des mit 917 f. 18¾ kr. CM. erhobenen Schätzungswerthes, dann des jährl. Zinses v. 1 f. CM. pr. Strich (?) nebst dem 5proz. Laudemium u. unter Einhaltung der übrigen Bedingnisse des mit Bericht v. 9. Jänner 1845 Z. 20.278 vorgelegten Lizitationsprotokolles v. 12. Aug. 844 wird mit Beziehung auf das hohe Hofkanzleidekret v. 28. Juli 1842 Z. 24040 mit dem Beifügen ge-
Překlad
[latinsky:] Dosvědčuji, že toto ciborium bylo 7. dubna 1843 řádně posvěceno nejdůstojnějším panem Augustinem Bartolomějem, biskupem litoměřickým. Fr. Schwarz, biskupský ceremonář.
Generálnímu vikariátnímu úřadu! Č. 4814. Třebušínskému faráři Jos. Seligerovi budiž na jeho dotaz, předložený zprávou vikariátního úřadu z 2. prosince t. r., ohledně náležejícího mu odběru dřeva z tamního kostelního lesa sděleno, že se tato věc zároveň postupuje litoměřickému c. k. krajskému úřadu s návrhem, aby již povolené vykácení a emfyteutické rozprodání kostelního lesa bylo provedeno pokud možno této zimy a aby farnímu beneficiátovi bylo za rok 1844 poskytnuto náležející mu množství dřeva – které má podle nejvyššího rozhodnutí z 25. července 1842 určit v první instanci krajský úřad – buď in natura, nebo, jak míní farář a s ním biskupský vikariátní úřad, peněžitá náhrada vypočtená podle nynějších cen dřeva, a to z úroků za 24 let z kapitálu 610 zl. víd. měny, který byl roku 1819 získán z kostelního lesa za 20 dubů (?) a je výnosně uložen. V Litoměřicích, biskupská konzistoř, 12. prosince 1844. Wenzl Kara, předseda konzistoře · Phil. Seyrl, konzistorní rada a ředitel kanceláře.
Nahlédnuto při kanonické vizitaci 4. června 1845. Ant. Herzig, biskupský vikář.
Biskupskému vikariátnímu úřadu generálního okrsku! Vysoký zemský úřad sdělil intimátem z 24. května t. r. tento výnos litoměřickému krajskému úřadu: „Krajským úřadem navržený emfyteutický prodej třebušínského kostelního lesa o výměře 9 jiter 342 čtverečních sáhů třebušínské vrchnosti, se zvýšením odhadní ceny zjištěné na 917 zl. 18¾ kr. k. m., dále za roční plat 1 zl. k. m. ze strychu (?) spolu s 5% laudemiem a za dodržení ostatních podmínek dražebního protokolu z 12. srpna 1844, předloženého zprávou z 9. ledna 1845 č. 20.278, se s odvoláním na dekret dvorské kanceláře z 28. července 1842 č. 24040 schvaluje s dodatkem,
Sken 146 – str. 139: závěr výnosu o kostelním lese (1845) · konzistorní oběžník o úctě k Neposkvrněnému početí Panny Marie
Co se podařilo přečíst
nehmigt, daß das Kreisamt wegen der Ausfertigung des dießfälligen einverleibungsfähigen Kaufkontraktes das Nöthige ungesäumt einzuleiten … habe." Hievon wird das bischöfl. Vikariatsamt zur weitern Verständigung in Kenntniß gesetzt. Leitm. v. bischöfl. Cons. 12. Juni 845. Wzl. Kara, Cons. Präses · Phil. Seyrl, Cons. Rath u. Kanzldirekt.
An die sämtl. bischöfl. Vikariatsämter der Leitm. Diözese! Unsere heil. Kirche hat seit ihrem Entstehen zu allen Zeiten gegen die seligste Jungfrau u. Mutter Gottes – Maria – die größte Verehrung genähret … [dlouhý teologický výklad o úctě k Panně Marii a o víře, že byla počata bez poskvrny dědičného hříchu] … Demgemäß verordnen Se. Bischöfl. Gnaden aus apostol. Vollmacht, daß
1. von nun an, wenn die heil. Messe de Conceptione B. V. M. genommen wird, in der Präfation derselben statt wie bisher: „Et Te in Concept." gelesen o. gesungen werde: „Et Te in Conceptione immaculata"; daß
2. in der Lauretan. Litaney, so oft diese gebetet wird, nach dem Verse: „Du Königin aller Heiligen" noch der Vers beigefügt werde: „Du Königin ohne Makel der Erbsünde empfangen, bitt für uns"; daß endlich
Překlad
… schvaluje s tím, že krajský úřad má bez prodlení zařídit potřebné k vyhotovení příslušné kupní smlouvy schopné vkladu." O tom se biskupský vikariátní úřad uvědomuje k dalšímu vyrozumění. V Litoměřicích, biskupská konzistoř, 12. června 1845. Wzl. Kara, předseda · Phil. Seyrl, konzistorní rada a ředitel kanceláře.
Všem biskupským vikariátním úřadům litoměřické diecéze! Naše svatá církev od svého vzniku po všechny časy chovala největší úctu k blahoslavené Panně a Matce Boží Marii … [následuje výklad důvodů této úcty a víry, že Maria byla počata bez poskvrny dědičného hříchu; nepřeloženo doslova] … Proto Jeho biskupská Milost z apoštolské plné moci nařizuje, aby
1. od nynějška, kdykoli se slouží mše o Početí Panny Marie, se v její prefaci místo dosavadního „Et Te in Conceptione" četlo nebo zpívalo: „Et Te in Conceptione immaculata" (ve tvém neposkvrněném početí);
2. v Loretánské litanii, kdykoli se modlí, se po verši „Královno všech svatých" přidával ještě verš: „Královno bez poskvrny hříchu prvotního počatá, oroduj za nás"; a konečně
Sken 147 – str. 140: závěr mariánského oběžníku · svěcení nové školy 8. června 1845 · tabulka 1849–1851
Přepis
3. bei dem Umstande, als es sich hier um einen Glauben handelt, der so alt wie die Kirche selbst ist, u. um auch dem Scheine einer Neuerung o. anderweitigen Mißdeutung zu begegnen, Alles vermieden werden muß, was auffallen o. irgend ein Aufsehen erregen könnte, daher auch ein Vermelden v. der Kanzel ausdrücklich untersagt wird.
Seine Bischöfl. Gnaden geben sich dem wohlthuenden oberhirtl. Troste hin, dem geliebten Diözesanklerus u. den gesammten gläubigen Heerde mit diesem Dekrete eine heil. Seelenfreude bereitet zu haben … Von diesem Erlasse sind in jeder Seelsorgstation Abschriften zu nehmen … Auch ist dieser Erlaß überall in das Memorabilienbuch wörtlich einzutragen, wovon der bischöfl. Hr. Bezirksvikär seiner Zeit sich persönlich Uiberzeugung zu verschaffen hat. Leitmeritz vom bischöfl. Consistorium am Feste der Heimsuchung der seligsten Jungfrau Maria 1845. Wenzl Kara, Consist. Präses · Philipp Seyrl, Consist. Rath u. Kzl. Direkt.
Der 8te Juni 1845 war für die zur Triebscher Pfarrschule zugetheilten Gemeinden des Kirchsprengels ein festlicher u. zugleich erfreulicher Tag, indem laut einem bei der am 4. Juni abgehaltenen Schulprüfung öffentlich ertheilten mündlichen Auftrage des Hochw. Herrn Generalbezirksvicärs u. Personaldechants P. Antonius Herzig die Einweihung des neuerbauten Schulhauses dem Seelsorger für den heutigen Tag übertragen wurde. Dieselbe wurde also heute zwar nur in einfacher Art von der Ortsgeistlichkeit mit Beiziehung des P. Franz Andersch (?), Kapl. v. Proboscht, u. in Beiseyn der hochfreyherrl. Familie als Patronatsobrigkeit, aber gewiß mit herzlicher, auferbaulicher Theilnahme des zahlreich versammelten einheimischen u. fremden Kirchenvolkes so feyerlich als möglich vollzogen.
[Tabulka:] 1849 – Triebsch 63 / 67 / 213 / 20 / 16 · Stankowitz 35 / 36 / 72 / 7 / 13 · Summa 98 / 103 / 285 / 27 / 29 · Taufen 42 · Copul. 10 · Begräb. 62
1850 – Triebsch 53 / 76 / 167 / 28 / 23 · Stankowitz 28 / 50 / 66 / 4 / 7 · Summa 81 / 126 / 233 / 32 / 30 · Taufen 79 · Copul. 7 · Begräb. 44
1851 – Triebsch 70 / 78 / 204 / 28 / 26 · Stankowitz 26 / 34 / 74 / 6 / 6 · Summa 106 / 112 / 278 / 34 / 32 · Taufen 58 · Copul. 17 · Begräb. 40 · Forts. s. S. 148
Překlad
3. vzhledem k tomu, že zde jde o víru starou jako církev sama, a aby se předešlo i zdání novoty či jiného mylného výkladu, je třeba se vyhnout všemu, co by mohlo být nápadné nebo vzbudit rozruch; proto se výslovně zakazuje i ohlášení z kazatelny.
Jeho biskupská Milost se oddává blahé pastýřské útěše, že tímto dekretem připravil milovanému diecéznímu kléru i celému věřícímu stádci svatou duchovní radost … Z tohoto výnosu se v každé duchovní správě pořídí opisy … Také má být tento výnos všude doslova zapsán do pamětní knihy, o čemž se biskupský okrskový vikář má svého času osobně přesvědčit. V Litoměřicích, biskupská konzistoř, na svátek Navštívení Panny Marie [2. července] 1845. Wenzl Kara, předseda konzistoře · Philipp Seyrl, konzistorní rada a ředitel kanceláře.
8. červen 1845 byl pro obce farnosti přidělené k třebušínské farní škole dnem slavnostním a zároveň radostným: podle ústního pokynu, který veřejně udělil při školní zkoušce 4. června nejdůstojnější pan generální okrskový vikář a osobní děkan P. Antonius Herzig, bylo posvěcení nově postavené školní budovy svěřeno na dnešní den duchovnímu správci. Bylo tedy dnes vykonáno sice jen prostým způsobem místním duchovenstvem za přibrání P. Franze Andersche (?), kaplana z Proboštova, a za přítomnosti rodiny svobodných pánů jako patronátní vrchnosti, ale jistě se srdečnou a vzdělávající účastí hojně shromážděného domácího i cizího lidu tak slavnostně, jak jen bylo možné.
[Tabulka – povinní křesťanským cvičením / opakovací škola / všední škola / první zpověď / první přijímání; křty, sňatky, pohřby:]
1849 – celkem 98 / 103 / 285 / 27 / 29 · křtů 42 · sňatků 10 · pohřbů 62
1850 – celkem 81 / 126 / 233 / 32 / 30 · křtů 79 · sňatků 7 · pohřbů 44
1851 – celkem 106 / 112 / 278 / 34 / 32 · křtů 58 · sňatků 17 · pohřbů 40 · pokračování na str. 148
Sken 148 – str. 141: biskupský výnos k 300. výročí zahájení tridentského koncilu (13. prosince 1845)
Co se podařilo přečíst
Nachstehender oberhirtl. Erlaß über die 300jährige Gedächtnißfeyer des tridentinischen Concils ist in das Pfarr- Gedenkbuch wörtlich einzutragen.
Der dießjährige 13. Dezbr. (1845) ist ein für die kathol. Welt überhaupt, für die lehrende Kirche u. das Priesterthum insbesondere sehr wichtiger, bedeutungsvoller Tag. Er ist ein 300jähriger Jubiläumstag … Den 13ten Dezember 1545 war es, an welchem die hl. allgemeine Kirchenversammlung zu Trient ihren Anfang nahm. … [výklad o významu koncilu s biblickými odkazy: Matth. 16,18.19; Joh. 16,12; Apg. 15; Matth. 28,20; Joh. 14,16.17; 15,26; 16,13] …
… so habe ich für gut befunden, Nachstehendes zu verordnen:
1. Die beabsichtigte kirchl. Feyer soll am 3. Sont. im Advente, d. i. den 14. Dezbr. stattfinden.
2. Am genannten Sonntage soll eine angemessene Predigt nach beiliegendem Predigtentwurfe bearbeitet, vorgetragen, jedoch jede auffallende, verletzende Anspielung, jede die Kirchenspaltung berührende Beziehung, welche nicht zur Erbauung dient, mit sorgfältiger Umsicht vermieden u. das Beispiel der hl. Kirchenversammlung nachgeahmt werden, welche bei der Festsetzung der Dogmen nur die heil. Lehre im Auge hat, ohne je Personen o. Partheien zu nennen, ohne sich in eine direkte Polemik einzulassen.
3. Nach der Predigt soll statt eines andern Gebetes das tridentinische Glaubensbekenntniß langsam mit Andacht gelesen – gebetet – werden.
4. Bei dem Hochamte, während welchem Instrumentalmusik angewendet werden kann, soll die
Překlad
Následující pastýřský výnos o oslavě 300. výročí tridentského koncilu má být doslova zapsán do farní pamětní knihy.
Letošní 13. prosinec (1845) je dnem velmi důležitým a významným pro katolický svět vůbec a zvláště pro učící církev a kněžstvo. Je to třísté výročí … 13. prosince 1545 byl zahájen svatý všeobecný církevní sněm v Tridentu. … [biskupův výklad o významu koncilu jsem nepřečetl natolik, abych ho přeložil] …
… uznal jsem proto za dobré nařídit toto:
1. Zamýšlená církevní slavnost se má konat o 3. neděli adventní, tj. 14. prosince.
2. V uvedenou neděli má být předneseno přiměřené kázání, vypracované podle přiloženého návrhu; je však třeba se s pečlivou obezřetností vyhnout každé nápadné, urážlivé narážce a každé zmínce o církevním rozkolu, která neslouží ke vzdělání, a napodobit příklad svatého sněmu, který měl při stanovení dogmat na zřeteli jen svaté učení, aniž kdy jmenoval osoby či strany a pouštěl se do přímé polemiky.
3. Po kázání má být místo jiné modlitby pomalu a zbožně přečteno – pomodleno – tridentské vyznání víry.
4. Při slavné mši, při níž lze užít instrumentální hudby, má být
Skeny 149–150 – str. 142–143: biskupský výnos k výročí tridentského koncilu (pokračování a závěr, 18. listopadu 1845)
Co se podařilo přečíst
[str. 142] … Collecte pro gratiarum actione /: post missam votivam de SS. Trinit. :/ gebetet werden.
5. Bei der Nachmittagsandacht sollen nach den Gebeten … aus dem Diözesan-Verkündigungsbuche … gebetet werden …
Es liegt nicht in Meiner Absicht, u. ist durchaus nicht Mein Wille, daß diese kirchl. Feyer zuvor öffentlich von der Kanzel den Gläubigen verkündigt, sondern daß vielmehr Alles vermieden werde, was zu Mißdeutungen gegründete Veranlassung geben könnte.
Dieser kirchl. liturg. Anordnung finde Ich noch ein Wort zur rechten Zeit beizufügen. Unter den vielen sehr heilsamen Verfügungen, welche diese heil. allgemeine Kirchenversammlung … getroffen hat, behauptet einen vorzügl. Platz die Errichtung von geistl. Seminarien, in welchen Jünglinge … zum geistl. Stande herangebildet werden sollen … [delší výklad o významu kněžských a chlapeckých seminářů; odkaz na sess. 23 cap. 18 de Reformatione] … Es ist die dringende Aufforderung an die Bischöfe, in ihren Diözesen Knabenseminarien – Seminaria puerorum – zu errichten. … Es war u. ist ein heißer Wunsch Meines Herzens … ein so überaus heilsames Institut … auch in meiner geliebten Diözese verpflanzt zu sehen. Ich finde keinen schicklicheren Zeitpunkt, den Grund zu diesem Institute zu legen, als die kirchliche 300j. Jubelfeyer des heil. Concils. …
[str. 143] … [závěrečné povzbuzení duchovenstva s biblickými citáty: Ps. 126,1; Matth. 18,19.20; Phil. 2,13] … Die Gnade uns. Herrn J. Chr. sey mit Euch. Amen! Aus meiner bischöfl. Residenz zu Leitmeritz am 18ten November 1845. Augustin Bartholomäus, Bischof.
Eingesehen am 4ten May 1846. Ant. Herzig, bischöfl. Vicär.
Překlad (shrnutí)
[Dokončení liturgických pokynů:] po votivní mši o Nejsvětější Trojici se má modlit kolekta na poděkování; při odpolední pobožnosti určené modlitby z diecézní knihy.
„Není mým úmyslem a naprosto ne mou vůlí, aby tato církevní slavnost byla věřícím předem veřejně ohlášena z kazatelny; naopak má být vynecháno vše, co by mohlo dát oprávněný podnět k mylným výkladům."
Biskup pak připojuje „slovo v pravý čas": mezi mnoha spasitelnými ustanoveními tridentského sněmu má přední místo zřizování duchovních seminářů, v nichž mají být mladíci vychováváni ke kněžskému stavu; koncil vyzývá biskupy, aby ve svých diecézích zřizovali chlapecké semináře. „Bylo a je vroucím přáním mého srdce vidět tak nadmíru spasitelný ústav – po příkladu jiných diecézí, zčásti i v rakouské monarchii – přenesen i do mé milované diecéze. Nenacházím vhodnější chvíli položit k němu základ než právě třísté výročí svatého sněmu."
[Následuje delší povzbuzení kněží, aby dílo podpořili – nepřeloženo.] „Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž s vámi. Amen! Z mé biskupské rezidence v Litoměřicích 18. listopadu 1845. Augustin Bartoloměj, biskup."
Nahlédnuto 4. května 1846. Ant. Herzig, biskupský vikář.
Sken 151 – str. 144: výnos o cedulích při kolaudaci stavby (1851) · mše v kapli sv. Prokopa ve Staňkovicích (1864) · rozloučení faráře Schiffnera (1915)
Přepis
B[ischöfl.] Vikariatsamt! Das bischöfl. Konsistorium findet sich veranlaßt, das Verbot, bei Erhebung der Kirchengebäude (?) nichtsthuende Gebührenten (?) einzuheben, zu erneuern, indem solche Zahlungen eines Theils den Religionsfeinden Gelegenheit geben, die heil. Bußanstalt zu verdächtigen, andertheils geeignet sind, gegen dieselbe einen Widerwillen beim Volke hervorzubringen. Leitm. v. b. Cons. 851, 10. Febr. Wzl. Kara, Präses · Phil. Seyrl, Cons. Rath u. Kzld.
Vidi bei der kanonischen Visitation am 28. April 1852. E. Kant. Kutschera (?), bischöfl. Vicariatsverweser.
An das hochw. Pfarramt in Triebsch. Zu Folge der Kreisamtsintimation dto 9. Dezbr. l. J. N. E. 467 hat das hochw. bischöfl. Ordinariat die Bewilligung ertheilt, daß in der Kapelle Sti Procopii zu Stankowitz an Wochentagen – außer dem Gottesdienste am Feste des heil. Prokop und außer den daselbst zu lesenden Fundationsmessen – auch noch andere heil. Privatmessen auf Verlangen aufgeopfert werden dürfen, wodurch jedoch die tägliche Pfarrmesse in der Triebscher Pfarrkirche keine Beeinträchtigung erleiden darf. An Sonn- und Feyertagen aber darf in besagter Kapelle keine hl. Messe gelesen werden, laut b. Consistorialerlasse dto 29. Septbr. 1864 Z. 6484. Leitm. b. Vikariatsamt zu Zirkowitz den 2. Oktober 1864. Anton Kühn, b. Bezirksvikär.
Gesehen am 12. Juli 1869 – [podpis nečitelný], b. Vikär · dtto 12. Juli 1870 · dtto 9. Juli 1872, J. Kunißl, Vik.-Verw.
[ruka faráře Schiffnera:] Bei meinem Antritte 1886 war … [Schulwanderung?] … Ober-Tenzel u. Nieder-Tenzel im Zuge … Josef Schiffner, Dechant. Nun nach 29 Jahren im Kriegsjahre 1914/15 bin ich … gezwungen worden, in Pension zu gehen … Ich will noch einige Jahre in Leitmeritz … Die Seelsorge zu seiner Zufriedenheit … war bis 29 Jahre. … Von solchen Gläubigen zu wandern, deren ich so viele kennen gelernt, ist schmerzlich. … Der liebe Gott schenke mir noch einige Jahre …
Překlad
Vikariátnímu úřadu! Biskupská konzistoř pokládá za nutné obnovit zákaz vybírat jisté poplatky [přesný předmět jsem nepřečetl], protože takové platby jednak dávají nepřátelům náboženství příležitost podezírat svatou svátost pokání, jednak mohou proti ní vzbudit u lidu odpor. Litoměřice, biskupská konzistoř, 10. února 1851. Wzl. Kara, předseda · Phil. Seyrl, konzistorní rada a ředitel kanceláře.
Viděl jsem při kanonické vizitaci 28. dubna 1852. [podpis – správce biskupského vikariátu]
Důstojnému farnímu úřadu v Třebušíně. Biskupský ordinariát udělil svolení, aby v kapli sv. Prokopa ve Staňkovicích mohly být ve všední dny – vedle bohoslužby na svátek sv. Prokopa a vedle nadačních mší, které se tam mají sloužit – na požádání slouženy i jiné soukromé mše svaté; tím však nesmí být nijak zkrácena denní farní mše ve farním kostele v Třebušíně. O nedělích a svátcích se v řečené kapli žádná mše sloužit nesmí; podle konzistorního výnosu z 29. září 1864 č. 6484. Litoměřický biskupský vikariátní úřad v Církvici (Zirkowitz), 2. října 1864. Anton Kühn, biskupský okrskový vikář.
Viděno 12. července 1869, 12. července 1870 a 9. července 1872 [podpisy vikářů].
[Vpisek faráře Schiffnera, jen obsah:] Vzpomíná na svůj nástup roku 1886 a píše, že nyní, po 29 letech, ve válečném roce 1914/15, byl přinucen odejít do penze; chce ještě několik let žít v Litoměřicích; loučení s farníky je pro něj bolestné a prosí Boha ještě o několik let života.
Vpisek faráře Schiffnera – čtení v plném rozlišení
Bei meinem Antritte 1886 fand [ich] von meinem Vorgänger eine Altkatholikenbewegung u. Wolfstaaterbund (?) in Ober-Tenzel, Nieder-Tenzel im Zuge – durch mein geschontes (?) Vorgehen verliefen sie im Sande. Josef Schiffner, Dechant.
Und nach 29 Jahren – im Kriegsjahre 1914/15 bin ich durch eine — Clique einiger weniger moralisch [Minderwertiger?] gezwungen worden, in Pension zu gehen. Ich gehe gerne, zudem ich augenleidend bin. Das kam nur durch Staar … [dvě slova nečitelná]. Ich will noch einige Jahre in Leitmeritz in Ruhe und Frieden leben! Das Geschick, hier Seelsorger zu sein, vergönne ich jedem, außer er handelt nicht nach Pflicht u. Gewissen u. das geht kurze Zeit lang – nicht 29 Jahre. Ich habe nur Pflicht [u.] Seelsorge getragen (?). Von solchen Gläubigen zu weichen, denen ich Vertrauen schenkte, ist schmerzlich. Für immer hier zu bleiben, war nie in meinem Sinn. Was ich erbringen wollte, war eine nicht beschwerliche [Pension?]. Der liebe Gott schenke mir noch die Friedensjahre (?) … einige ruhige Jahre u. einst den Himmel.
Překlad
Při svém nástupu roku 1886 jsem po svém předchůdci zastihl v Horním a Dolním Týnci v běhu starokatolické hnutí [a ještě jeden spolek či hnutí, název nečtu] – díky mému šetrnému (?) postupu vyznělo do ztracena. Josef Schiffner, děkan.
A po 29 letech – ve válečném roce 1914/15 – jsem byl klikou několika málo mravně [pochybných lidí] přinucen odejít do penze. Jdu rád, tím spíše, že mám nemocné oči. [Zmínka o šedém zákalu – nečitelná.] Chci ještě několik let žít v Litoměřicích v klidu a pokoji! Úděl být zde duchovním správcem přeji každému, leda by nejednal podle povinnosti a svědomí – a to jde krátký čas, ne 29 let. … Odcházet od takových věřících, jimž jsem důvěřoval, je bolestné. Zůstat zde navždy jsem nikdy neměl v úmyslu. … Kéž mi milý Bůh daruje ještě několik klidných let a jednou nebe.
Sken 152 – str. 145: tabulka škol a matričních počtů 1852–1863
Přepis
[Sloupce: Schule · Christenlehrpflichtige · Wiederholungsschüler · Wochenschüler · 1. mal z. hl. Beichte · 1. mal z. hl. Kommun. · Taufen · Copulat. · Begräbnisse · Anmerkung]
[Souhrnné řádky „Summa" za obě školy (Triebsch + Stankowitz):]
1852 – 81 / 126 / 259 / 42 / 28 · Taufen 62 · Cop. 16 · Begr. 40
1853 – 104 / 104 / 276 / 38 / 39 · 47 · 13 · 61
1854 – 99 / 93 / 238 / 38 / 34 · 70 · 12 · 39
1855 – 103 / 93 / 222 / 45 / 42 · 54 · 6 · 60
1856 – 89 / 108 / 255 / 50 / 39 · 61 · 19 · 47
1857 – 101 / 106 / 254 / 25 / 37 · 62 · 23 · 50
1858 – 111 / 127 / 252 / 39 / 18 · 54 · 19 · 39
1859 – 109 / 121 / 273 / 38 / 18 · 61 · 10 · 54
1860 – 113 / 122 / 274 / 42 / 38 · 48 · 24 · 45
1861 – 121 / 124 / 275 / 39 / 37 · 61 · 15 · 53
1862 – 128 / 129 / 278 / 42 / 59 · 63 · 13 · 50
1863 – 110 / 116 / 284 / 29 / 31 · 68 · 14 · 44
Překlad
[Sloupce: škola · povinní křesťanským cvičením · žáci opakovací školy · žáci všední školy · poprvé u sv. zpovědi · poprvé u sv. přijímání · křty · sňatky · pohřby · poznámka]
| Rok | Žáci všední školy | Křty | Sňatky | Pohřby |
|---|---|---|---|---|
| 1852 | 259 | 62 | 16 | 40 |
| 1853 | 276 | 47 | 13 | 61 |
| 1854 | 238 | 70 | 12 | 39 |
| 1855 | 222 | 54 | 6 | 60 |
| 1856 | 255 | 61 | 19 | 47 |
| 1857 | 254 | 62 | 23 | 50 |
| 1858 | 252 | 54 | 19 | 39 |
| 1859 | 273 | 61 | 10 | 54 |
| 1860 | 274 | 48 | 24 | 45 |
| 1861 | 275 | 61 | 15 | 53 |
| 1862 | 278 | 63 | 13 | 50 |
| 1863 | 284 | 68 | 14 | 44 |
Sken 153 – str. 146: tabulka 1864–1865 · paměti faráře Schiffnera z války (1914–1915)
Přepis
1864 – Triebsch 95 / 98 / 195 / 22 / 33 · Stankowitz 25 / 39 / 99 / 13 / 9 · Summa 120 / 137 / 294 / 40 / 47 · Taufen 55 · Copul. 12 · Begräb. 61
1865 – Triebsch 76 / 95 · Stankowitz 24 · Summa 100 · Taufen 62 · Copul. 12 · Begräb. 48 [zbytek nevyplněn]
Fortsetzung v. pag. 106. [Rukopis faráře Schiffnera, asi 35 řádků. Rozeznávám jen jednotlivá slova: „Wenzel …", „denunciert", „Schulleiter", „Intriguen", „Patronatsherren", „Krieg überhaupt", „Am 26./7. 1914 … Kirche … 20jährigen …", „Mobilisierung", „Österreich u. Deutschland gegen Franzosen, Russland und Serben", „Bischof … Hirtenbrief … Gebet", „Papst Benedict XV … 1914", „Kriegsgebet", „700 K".] Fortsetzung pag. 120.
Překlad
1864 – celkem: 120 povinných křesťanským cvičením, 137 žáků opakovací školy, 294 žáků všední školy, 40 prvních zpovědí, 47 prvních přijímání · křtů 55 · sňatků 12 · pohřbů 61
1865 – křtů 62 · sňatků 12 · pohřbů 48 [tabulka dál nepokračuje]
[Vpisek faráře Schiffnera – jen obsah:] Pokračuje ve vzpomínkách na spory ve farnosti (píše o udání a intrikách) a přechází k válce: zmiňuje 26. červenec 1914, mobilizaci, Rakousko a Německo proti Francii, Rusku a Srbsku, biskupský pastýřský list, válečnou modlitbu a papeže Benedikta XV. Souvislý text jsem nepřečetl. Pokračování na str. 120.
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
Fortsetzung v. pag. 106. Der Kirchendiener Wenzel Grauerbach (?) wurde mir von meinem Vorgänger als … denunciert. Ich sollte acht geben. Mein Vorgänger hätte ihn entlassen sollen, wenn er so handelte. Ich habe ihm es einmal gesagt u. als er nicht gestehen wollte, mit der Gendarmerie gedroht. Da kroch [er] zu Kreuze u. bat, ihn zu schonen wegen d. Familie. Ich ließ mich erweichen. Was ich mit ihm zu leiden hatte, ist kaum [zu sagen]. … Genug!
Ich glaube, solche Sachen, wie sie hier in der hiesigen Seelsorge vorkommen, kommen nirgends vor. Die hiesige Seelsorge ist ein heißer Boden. Der † Dechant Mikl (?) aus Schüttenitz sagte einmal: „Wenn [ich] Triebsch ankommen sehe, … daß [man] bei guter Miene … müßte d. Seelsorger …" Intriguen über Intriguen von fast allen Seiten, in den letzten Jahren besonders, weil ich so warm für die Wahrung der Patronatslasten eintrat. … Geradsinn u. Offenheit wurde mir oft schlecht gelohnt.
Nun noch einiges vom Kriege. Zum Krieg überhaupt u. insbesondere diesem Weltkrieg. Am 26./7. 1914 sonntags in der Kirche Feier meines 40jährigen Priesterjubiläums (… u. der Lehrer nicht …). Die Gemeindevorsteher hatten … Am 30./7. marschierten die verbündeten Herrscher u. Heere (Österreich u. deutsches Reich) gegen die … Österreich gegen Rußland und Serbien, deutsches Reich gegen Rußland u. Frankreich durch Belgien, welches erobert wurde, da es den Durchzug nicht gestattete. In viele Familien kam Trauer.
Über Anordnung des hochwürdigsten Herrn Bischofes wurden jeden Sonn- u. Feiertag Kriegsbetstunden vor dem hochwürdigsten Gute gehalten u. nach der hl. Segenmesse das vorgeschriebene Gebet … für den Frieden u. einmal 3 V. U. gebetet. Um die Kirchkinder … zu interessieren u. zu trösten u. zu stärken … [Gebet] um den Frieden v. Papst Benedikt XV. … 5/9 1914, … Gebet eines Kindes …, des hl. Erzengel Michael beschütze uns …, … für die Soldaten, Trostgebet für die … Kriegsgefangenen … 700 K …
Fortsetzung pag. 120.
Překlad (jen čitelných částí)
Pokračování ze str. 106. Kostelníka Wenzela Grauerbacha (?) mi můj předchůdce označil za [nepoctivého?]. Můj předchůdce ho měl propustit, jestliže tak jednal. Jednou jsem mu to řekl, a když se nechtěl přiznat, pohrozil jsem četnictvem. Tu se pokořil a prosil, abych ho ušetřil kvůli rodině. Dal jsem se obměkčit. Co jsem s ním vytrpěl, lze sotva vypovědět. … Dost!
Myslím, že takové věci, jaké se dějí ve zdejší duchovní správě, se nedějí nikde. Zdejší duchovní správa je horká půda. [Výrok zemřelého děkana ze Žitenic o Třebušíně – nepřečteno.] Intriky za intrikami téměř ze všech stran, zvláště v posledních letech, protože jsem se tak vřele zasazoval o zachování patronátních břemen. Přímost a otevřenost mi byly často špatně odplaceny.
Nyní ještě něco o válce. Dne 26. července 1914 v neděli se v kostele slavilo mé čtyřicetileté kněžské jubileum … [Koncem července] vytáhli spojení panovníci a vojska (Rakousko a Německá říše): Rakousko proti Rusku a Srbsku, Německá říše proti Rusku a Francii přes Belgii, která byla dobyta, protože nedovolila průchod. Do mnoha rodin přišel smutek.
Na nařízení nejdůstojnějšího pana biskupa se každou neděli a svátek konaly válečné modlitební hodiny před Nejsvětější svátostí a po mši s požehnáním se modlila předepsaná modlitba za mír a jednou 3 Otčenáše. Abych farníky zaujal, potěšil a posílil, [rozšiřoval jsem modlitby]: modlitbu za mír papeže Benedikta XV. (5. 9. 1914), modlitbu dítěte, „Svatý archanděli Michaeli, ochraňuj nás", modlitbu za vojáky, modlitbu útěchy pro válečné zajatce … [částka] 700 K …
Pokračování na str. 120.
Třetí čtení v plném rozlišení
Fortsetzung v. pag. 106. Der Kirchendiener Wenzel Grauerbach wurde mir von meinem Vorgänger als · · · · · denunciert. Ich sollte achtgeben. Mein Vorgänger hätte ihn entlassen sollen, wenn er so handelte. Ich habe ihm es einmal gesagt u. als er nicht eingestehen wollte, mit der Gendarmerie gedroht. Da kroch [er] zu Kreuze u. bat ihn zu schonen wegen d. Familie. Ich ließ mich erweichen. Was ich mit ihm zu leiden hatte, ist kaum [zu] sagen. Ich erfuhr als wahr dringliche Dinge vor. Ich mußte dem Fachmanne Zusammenschauung (?). Er zeigt mit keiner Miene, wann [er] der Sachen – Angenehmlichkeit merkt, Worte verdreht er, wenn aber es nicht stimmt zu seinen Gunsten. Genug!
Ich glaube, solche Sachen, wie sie aber in der hiesigen Seelsorge vorkommen, kommen nirgends vor. Die hiesige Seelsorge ist ein heißer Boden. Der † Dechant Riedel aus Schüttenitz sagte einmal: „Wenn Triebsch ankommen sehe, ich daß ich so bei guter Miene sein übriges Christentugleiben muß, es kringelt [mich]." Intriguen über Intriguen von fast allen Seiten, in den letzten Jahren besonders, weil ich so warm für die Wahrung der Patronatslasten eintrat. – Meine Gerechtigkeits-sinn u. Offenheit wurde mir oft schlecht gelohnt.
Nun noch einiges vom Kriege. Zur Kriege überhaupt sollig u. insbesondere dieser Weltkrieg. Am 26./7. 1914 sonntags [in] der Kirche Feier meines 40jährigen Priesterjubiläums (früh Jubelnotung unter der Lehrer nicht an). Die Gemeindevorsteher hatten Eisenacher Anerkennung dienstl. Am 30. – 31. marschierten die verbündeten Herrscher u. Heere (Österreich u. deutsches Reich) gegen die Herren d. – Österreich gegen Rußland und Serbien, deutsches Reich gegen Rußland u. Franzosen durch Belgien, welches erobert wurde, da es den Durchzug nicht gestattete. In viele Familien kam Trauer.
Über Anordnung des hochwürdigsten Herrn Bischofs wurden jeden Sonn- u. Feiertag Kriegsbetstunden vor dem hochwürdigsten Gute gehalten u. nach der hl. Segensmesse das vorgeschriebene Gebet u. Vaterlied je in die Ehre dem Frieden u. so einmal 3 V. U. gebetet. Um die Kirchkinder für die Gebete zu interessieren u. zu trösten u. zu stärken, wurden zu seiner Zeit Briefe verfaßt: Gebet für den Frieden von Papst Benedikt XV (gewünscht 5/9 1914), das hl. Seelen-Gottes-Gebet, Gebet eines Kindes während des Krieges, des hl. Erzengel Michael beschütze uns, Mut von Trost reichend für Krieges-, um Herz für die Soldaten, Trostgebet für die Frau Verlassenen, Kriegsgebete, einst an 700 Scapuliere Medaillen (Stücklein in Karneol). — Fortsetzung p. 120.
Překlad
Pokračování ze str. 106. Kostelníka Wenzela Grauerbacha mi můj předchůdce označil za [slovo v originále vytečkováno]. Měl jsem dávat pozor. Můj předchůdce ho měl propustit, jestliže tak jednal. Jednou jsem mu to řekl, a když se nechtěl přiznat, pohrozil jsem četnictvem. Tu se pokořil a prosil, abych ho ušetřil kvůli rodině. Dal jsem se obměkčit. Co jsem s ním vytrpěl, lze sotva vypovědět. … Nedá na sobě nic znát; slova překrucuje, když mu něco nehraje do karet. Dost!
Myslím, že takové věci, jaké se dějí ve zdejší duchovní správě, se nedějí nikde. Zdejší duchovní správa je horká půda. † děkan Riedel ze Žitenic jednou řekl: „Když vidím přijíždět někoho z Třebušína … [zbytek výroku je nesrozumitelný]." Intriky za intrikami téměř ze všech stran, zvláště v posledních letech, protože jsem se tak vřele zasazoval o zachování patronátních břemen. Můj smysl pro spravedlnost a otevřenost mi byly často špatně odplaceny.
Nyní ještě něco o válce. … V neděli 26. července 1914 se v kostele slavilo mé čtyřicetileté kněžské jubileum (… učitelé se nezúčastnili). Starostové projevili … uznání. 30.–31. [července] vytáhli spojení panovníci a vojska (Rakousko a Německá říše): Rakousko proti Rusku a Srbsku, Německá říše proti Rusku a Francouzům přes Belgii, která byla dobyta, protože nedovolila průchod. Do mnoha rodin přišel smutek.
Na nařízení nejdůstojnějšího pana biskupa se každou neděli a svátek konaly válečné modlitební hodiny před Nejsvětější svátostí a po mši s požehnáním se modlila předepsaná modlitba a píseň za vlast, za mír a jednou 3 Otčenáše. Abych farníky pro modlitby získal, potěšil a posílil, byly rozšiřovány tištěné lístky: modlitba za mír papeže Benedikta XV. (z 5. 9. 1914), modlitba k duši Kristově, modlitba dítěte za války, „Svatý archanděli Michaeli, ochraňuj nás", modlitba o útěchu a odvahu, za vojáky, modlitba útěchy pro opuštěné ženy, válečné modlitby, a také na 700 škapulířových medailek (…). — Pokračování na str. 120.
Sken 154 – str. 147: paměti faráře Seligera 1862–1866 (dary kostelu, stavba silnice, obnova oltářů)
Přepis
Forts. von S. 118. 1862. Auch im heurigen Jahre wurde die Kirche wieder mit einigen mitunter werthvollen Sachen beschenkt, theils von der freyherrl. Familie, theils von andern frommen Kirchenwohlthätern. Besonders wurde einem augenscheinlichen Bedürfnisse durch die Verwendung der Freyfrau Henriette Tzschoch (?) beim Wiener Paramenten-Vereine (?) abgeholfen, daß der Kirche ein schöner Kelch im Werthe von 60 f. österr. W. übermittelt, derselbe von Sr. bischöfl. Gnaden in Leitmeritz consekrirt u. am Feste Christi Himmelfahrt das erstemal zum allerh. Opfer gebraucht wurde.
1863. Ein bedeutendes Geschenk wurde unserer Kirche wieder gemacht von der Wohlthäterin Freyin Mathilde v. Puteani, durch ein schönes weißes, silbergesticktes Meßgewand samt Zubehör, welches mit vikariatsamtl. Bewilligung hier benedizirt, u. am heil. Auferstehungstage das erstemal zur Verherrlichung des glorreichen Auferstehungsfestes benützt wurde.
1864. Nebstdem, daß überhaupt durch die freyherrl. Familie noch Manches für die Kirche beigeschafft wurde, wurde dieselbe auch wieder vom Wiener Verein mit einem schönen weißgeblümten Velum, mit einem Rochet u. einem Klingelbeutel bedacht.
So zufrieden ich laut Seite 118 mit Josef Kriegel bei Aufstellung eines Zaunes um sein an den Pfarrgarten gränzendes Ackergrund seyn konnte, so willkürlich verfuhr er mit einer beinahe senkrechten Abgrabung unterhalb des Gartens, so daß, wenn das vorsichtige Gestrüpp mittelst Wurzeln nicht so verwachsen wäre, leicht eine Abrutschung statt finden, u. dem Pfarrgarten dadurch Schaden herbeigeführt werden möchte. Die Sache ist einstweilen beim Gemeindeamte anhängig, so wie auch beim Patronatsamte.
1865. Bei Ausmittlung des Straßenzuges von Triebsch nach Niedertenzel längs den Pfarrgründen am Tannenbusch (?) wurden auch diese mit /: genau gemessen :/ 23 □ Kl. in Anspruch genommen. Da ich als bloßer Nutznießer in diesen Verlust nicht eigenmächtig ohne Zustimmung des Patronatsamtes einwilligen konnte, so wurde seitens des Leitm. k. k. Bezirksamtes dieser Entgang mit 11 f. 50 kr. österr. W. entschädigt, welcher Betrag in der Leitm. Sparkasse unterm 28. Jänner 1865 mit Büchel No. 569, fol. 707 angelegt u. dieses im Pfarrarchive deponirt wurde, behufs der halbjährigen Erhebung der entfallenden Interessen. – Obwohl nun diese Kleinigkeit keineswegs als Schadloshaltung betrachtet werden kann, besonders da während des Straßenbaues noch manche andere unvermeidliche Beschädigungen an Feldfrüchten u. Obstbäumen eintraten: so wiegt doch diese Nachtheile für die Zukunft der große Vortheil einer bequemen Zufahrt zu den Pfarrfeldern weit auf, welche letztere vor dem Bestande der Straße eine äußerst beschwerliche war. Jos. Seliger, P. Dech.
1866. Nachdem die Frau Baronin Mathilde v. Puteani in ihrer frommen Fürsorge für eine gefällige Ausstattung unseres schönen Gotteshauses vor kurzer Zeit 2 selbst gestickte Altarpölster übermittelte, wurde demselben auch eine herrliche Weihnachtsbescherung in einer herrlichen Festtagskasel von blauem Seidenstoff u. geblümtem Mitteltheil zu Theil.
Durch die Munifizenz Sr. Majestät des gütigen Kaisers Ferdinand, Höchstwelcher auf ein unterthänigstes Ansuchen zur Verschönerung unseres Gotteshauses 200 f. österr. W. gnädigst bewilligte, – durch die Opferwilligkeit der freiherrl. Familie u. einiger bessergesinnten Eingepfarrten nebst eigenem Beitrage gelang es, die Staffirung u. Vergoldung des Hochaltares, des Kreuzbildes, der Kanzel u. des Dreifaltigkeitsaltares einzuleiten, welche Hr. Joseph Mai aus Schluckenau um den Betrag von 668 f. österr. W. zur größten Zufriedenheit ausführte, da er nicht nur eine schöne Arbeit lieferte, sondern dieselbe auch seiner Zusage gemäß solid u. dauerhaft ausgeführt zu haben scheint. Bei dieser Gelegenheit wurden auch die 6 Heiligenstatuen renovirt, die Rahmen der Kreuzwegbilder vergoldet u. noch manches Andere zur Verschönerung veranlaßt.
Vidi in visit. can. die 20. Junii 1866. A. Kühn, ep. vic. for.
Překlad
Pokračování ze str. 118. 1862. I letos byl kostel opět obdarován několika, zčásti cennými věcmi, jednak od rodiny svobodných pánů, jednak od jiných zbožných dobrodinců. Zjevné potřebě bylo odpomoženo zvláště přičiněním svobodné paní Henrietty Tzschochové (?) u vídeňského paramentního spolku (?): kostel dostal krásný kalich v hodnotě 60 zl. r. m., který posvětil Jeho biskupská Milost v Litoměřicích a který byl poprvé užit k nejsvětější oběti na svátek Nanebevstoupení Páně.
1863. Významný dar dostal náš kostel opět od dobroditelky svobodné paní Mathildy z Puteani: krásné bílé, stříbrem vyšívané mešní roucho s příslušenstvím, které zde bylo s povolením vikariátního úřadu posvěceno a poprvé užito na Boží hod velikonoční.
1864. Kromě toho, že rodina svobodných pánů opatřila pro kostel ještě leccos jiného, obdaroval ho opět vídeňský spolek krásným bíle květovaným velem, rochetou a zvonečkem na vybírání.
Jak jsem mohl být podle strany 118 spokojen s Josefem Kriegelem při stavbě plotu kolem jeho pole hraničícího s farní zahradou, tak svévolně si počínal s téměř kolmým odkopáním pod zahradou; kdyby křoví nebylo tak prorostlé kořeny, mohlo by snadno dojít k sesuvu a farní zahradě by tím vznikla škoda. Věc je prozatím projednávána u obecního i u patronátního úřadu.
1865. Při vytyčování silnice z Třebušína do Dolního Týnce podél farních pozemků u „Tannenbusch" (?) byly zabrány i ty, a to (přesně změřeno) 23 čtvereční sáhy. Poněvadž jsem jako pouhý uživatel nemohl k této ztrátě svévolně přivolit bez souhlasu patronátního úřadu, nahradil litoměřický c. k. okresní úřad tuto újmu částkou 11 zl. 50 kr. r. m., která byla 28. ledna 1865 uložena v litoměřické spořitelně na knížku č. 569, fol. 707; knížka je uložena ve farním archivu, aby se mohly půlročně vybírat úroky. – Ačkoli tuto maličkost nelze nikterak pokládat za odškodnění, zvláště když při stavbě silnice došlo ještě k mnoha jiným nevyhnutelným škodám na polních plodinách a ovocných stromech, přece tyto nevýhody do budoucna daleko vyvažuje velká výhoda pohodlného příjezdu k farním polím, který byl před zřízením silnice nadmíru obtížný. Jos. Seliger, osobní děkan.
1866. Poté, co paní baronka Mathilda z Puteani ve své zbožné péči o pěkné vybavení našeho krásného chrámu nedávno poslala 2 vlastnoručně vyšívané oltářní polštáře, dostal chrám i nádhernou vánoční nadílku: nádherný sváteční ornát z modrého hedvábí s květovaným středním dílem.
Díky štědrosti Jeho Veličenstva dobrotivého císaře Ferdinanda, který na nejponíženější žádost ráčil milostivě povolit 200 zl. r. m. na zkrášlení našeho chrámu, díky obětavosti rodiny svobodných pánů a několika lépe smýšlejících farníků a s vlastním příspěvkem se podařilo zahájit polychromování a zlacení hlavního oltáře, kříže, kazatelny a oltáře Nejsvětější Trojice; pan Joseph Mai ze Šluknova je provedl za 668 zl. r. m. k největší spokojenosti, neboť nejenže odvedl krásnou práci, ale zdá se, že ji podle svého slibu provedl i solidně a trvanlivě. Při té příležitosti bylo také obnoveno 6 soch svatých, pozlaceny rámy obrazů křížové cesty a zařízeno ještě leccos jiného ke zkrášlení.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 20. června 1866. A. Kühn, biskupský okrskový vikář.
Sken 155 – str. 148: výkup peněžitých dávek obcí (1872) · farní zahrada a hřbitov · nástup faráře Schumanna (1879–1881)
Přepis
Weiters erhielt das auf vorhergehender Seite bezeichnete Sparkassabüchel im J. 1872 einen Zuwachs von 33 f. 70 kr. österr. W., welche als Ablösungskapital, welches die beiden Gemeinden Hlinay u. Taubenitz (?) nach der im J. 1870 vorgenommenen Ablösung der an das Triebscher Pfarrbenefizium zu leistenden Geldgiebigkeiten erlegt hatten (und zwar ohne Zinsen für die verflossenen 2 Jahre), vom Leitm. Steueramte an das Benefizium zur Fruktifizirung übermittelt wurden, u. zur Erhebung der alljährl. Zinsen fürs Benefizium. Eingelegt am 20. Dezbr. 1872.
Vidi in visit. can. d. 19. Julii 1876 A. Langer, V. S. · Vidi – die 6. Jun. 1877 F. Petrasch (?), V. F.
Dieser Ablösungsbetrag wurde aus dem Sparkassabüchel des Triebscher Pfarrbenefiziums erhoben u. in das der Hummler Pfarre eingelegt, weil die Zinsen von den abgelösten Geldgiebigkeiten der erwähnten Gemeinden dem Hummler Benefiziaten nach meinem Abtritte vom Triebscher Pfarrbenefizium gesetzlich zufallen. Jos. Seliger, Pfr. — Bereits Ende Juli 1879 dem Hummler Benefizium übergeben. J. S.
Gleich nach meinem Antritt des Benefiziums wurde von mir auf Antrag des damaligen Gutsverwalters Hr. Thausing zu dem fast ungangbaren Fußwege nach Selz noch ein Stück Obstgartel neben der Kirchhofmauer abgetreten, um für die Bequemlichkeit der Selzer Insassen eine Fahrung zu erzielen, unter der zugleichen Bedingung, denselben stets im guten Zustande zu erhalten, besonders hinter der Pfarrey, damit der Pfarrgarten bei schlechter Witterung nicht zu Schaden käme.
Später wurde bei Herstellung der Kirchhofmauer noch ein Stück vom Pfarrgarten bis zum alten Beinhause behufs der Erweiterung des Kirchhofes abgetreten. Für beide Zugeständnisse aber wurde bisher weder eine Vergütung noch ein Steuerabschlag ermittelt. Daher die Obstbäume auf diesem Theile des Gottesackers – was nicht ohne wichtige Ursache zur Kenntniß gebracht wird – eigentlich nur noch auf Pfarrgrunde stehen, und dieser Umstand mit der Angelegenheit der verweigerten pfarrl. Geldgiebigkeiten seitens der eingepfarrten u. excindirten Gemeinden in Beziehung steht.
Gesehen am 15. Juni 1880. F. Petrasch (?), Vik.
1879 – 1880 – 1881. Beim Antritte des Benefiziums fand der Pfarrer sowohl die Kirche, als auch den Kirchhof mit dem alten Beinhause o. Todtenkammer, sowie die Pfarrgebäude im schlechten Zustande. Die hohe Patronin Antonia Freiin v. Puteani versprach demselben, die dringendsten
Překlad
Dále přibylo na spořitelní knížce uvedené na předchozí straně roku 1872 33 zl. 70 kr. r. m.; je to výkupní kapitál, který složily obě obce Hlinná a Taubenitz (?) po výkupu peněžitých dávek náležejících třebušínskému farnímu obročí, provedeném roku 1870 (a to bez úroků za uplynulé 2 roky), a který litoměřický berní úřad předal obročí k zúročení a k vybírání ročních úroků. Uloženo 20. prosince 1872.
[Vizitační poznámky:] 19. července 1876 – A. Langer, sekretář vikariátu · 6. června 1877 – F. Petrasch (?), okrskový vikář.
Tato výkupní částka byla ze spořitelní knížky třebušínského obročí vyzvednuta a uložena na knížku fary v Homoli, protože úroky z vykoupených peněžitých dávek zmíněných obcí připadají po mém odchodu z třebušínského obročí podle zákona homolskému beneficiátovi. Jos. Seliger, farář. — Již koncem července 1879 předáno homolskému obročí. J. S.
Hned po svém nástupu na obročí jsem na návrh tehdejšího správce statku pana Thausinga odstoupil k téměř neschůdné pěšině do Selz ještě kus ovocné zahrádky vedle hřbitovní zdi, aby se pro pohodlí obyvatel Selz získala vozová cesta, zároveň pod podmínkou, že ji budou stále udržovat v dobrém stavu, zvláště za farou, aby farní zahrada za špatného počasí neutrpěla škodu.
Později byl při stavbě hřbitovní zdi odstoupen ještě kus farní zahrady až ke staré kostnici, aby se mohl rozšířit hřbitov. Za obě tato přiznání však dosud nebyla stanovena ani náhrada, ani sleva na dani. Ovocné stromy na této části hřbitova tedy – což se zde zaznamenává nikoli bez vážného důvodu – stojí vlastně stále ještě na farním pozemku, a tato okolnost souvisí se záležitostí odepřených farních peněžitých dávek ze strany přifařených a odfařených obcí.
Viděno 15. června 1880. F. Petrasch (?), vikář.
1879 – 1880 – 1881. Při nástupu na obročí nalezl farář [Schumann] jak kostel, tak hřbitov se starou kostnicí čili márnicí, i farní budovy ve špatném stavu. Vysoká patronka Antonia svobodná paní z Puteani mu slíbila, že nejnaléhavější
Sken 156 – str. 149: paměti faráře Schumanna 1879–1880 (úprava hřbitova, stará kostnice, úroda ovoce, úmrtí patronky Antonie z Puteani)
Přepis
Reparaturen an den Patronatsgebäuden, vorzüglich an der Kirche vornehmen zu lassen. – Auf dem Gottesacker befanden sich eine Menge Obstbäume, Hollundersträucher, ganze Haufen von aufgehäuften Ziegelstücken etc., welche der Kirche u. dem Gottesacker zu keiner besonderen Zierde gereichten. Die entfernten Bäume, gegen 20 an der Zahl, wurden verwendet auf Zaunsäulen im Pfarrhofe, theils auch als Brennholz. An Stelle derselben wurden Kastanien u. Eschen rings um den Gottesacker gepflanzt.
Besonders lag dem Pfarrer daran, die alte Todtenkammer (Beinhaus), welche dem Einsturze nahe war, zu entfernen, weil dieselbe den ganzen Friedhof entstellte. Sie war bereits auf Befehl des H. Bezirksarztes Dr. Brechler aus Leitmeritz geschlossen worden. Sie stand früher dort, wo jetzt die Todtenkapelle des H. Josef Böhmer, Mauermeisters v. Triebsch, steht. Oberhalb der Todtenkapelle u. unter der sich dort befindenden Böhmer'schen Gruft liegt massenhaft Todtengebeine aufgeschichtet u. vergraben.
1880. Das Jahr 1880 war seit undenklichen Zeiten eins der besten Obstjahre hiesiger Gegend, speziell für Triebsch. Das herrschaftliche Obst wurde mit 7413 f. – das Pfarrobst mit 445 f. verkauft. Die Ortsgemeinde Triebsch erhielt an einem einzigen Tage für verkauftes Obst allein gegen 19000 f.
Im Jahre 1880 den 23. Oktober starb in Prag im gräfl. Colloredo-schen Palais die hohe Frau Patronin der Pfarrkirche zu Triebsch u. Herrschaftsbesitzerin Antonia Freifrau v. Puteani geb. Reichsgräfin v. Morzin im hohen Alter von 81 Jahren. Ihre sterblichen Uiberreste wurden von Prag nach Triebsch überführt, wie sie es selbst gewünscht hatte, u. an der Seite ihres † hochseligen Gemahls des H. Baron Franz Karl Freiherrn v. Puteani in der Familiengruft beigesetzt. Den Conduct führte der hochwürdigste Herr Canonicus Jos. Seifert v. Leitmeritz. – Mit ihr erlosch der Adelsstamm v. Puteani auf Triebsch. Die Hochselige war seit 10 Jahren eine wahre Armenmutter. Der Herr lohne es Ihr reichlich im Lande der Lebendigen, was sie zur Linderung der Armut u. Noth gethan. Auf Ihrer Gruft steht ein Marmorkreuz (weiß) mit der Aufschrift: „Durch Nacht zum Licht!"
Překlad
… opravy patronátních budov, především kostela, dá provést. – Na hřbitově bylo množství ovocných stromů, bezových keřů, celé hromady navršených úlomků cihel atd., které kostelu ani hřbitovu nebyly ke zvláštní ozdobě. Odstraněné stromy, asi 20, byly použity na plotové sloupky na farním dvoře, zčásti i jako palivo. Místo nich byly kolem hřbitova vysázeny kaštany a jasany.
Faráři zvláště záleželo na odstranění staré márnice (kostnice), která byla blízko zřícení a hyzdila celý hřbitov. Již předtím byla uzavřena na příkaz okresního lékaře pana Dr. Brechlera z Litoměřic. Stávala tam, kde nyní stojí hřbitovní kaple pana Josefa Böhmera, zednického mistra z Třebušína. Nad hřbitovní kaplí a pod tamní Böhmerovou hrobkou leží navršeno a zakopáno množství lidských kostí.
1880. Rok 1880 byl od nepamětných časů jedním z nejlepších ovocných roků zdejšího kraje, zvláště pro Třebušín. Panské ovoce bylo prodáno za 7413 zl., farní ovoce za 445 zl. Obec Třebušín dostala v jediný den jen za prodané ovoce asi 19 000 zl.
Roku 1880, dne 23. října, zemřela v Praze v hraběcím Colloredovském paláci vysoká paní patronka farního kostela v Třebušíně a majitelka panství Antonia svobodná paní z Puteani, rozená říšská hraběnka z Morzinu, ve vysokém věku 81 let. Její tělesné ostatky byly, jak si sama přála, převezeny z Prahy do Třebušína a uloženy po boku jejího † zesnulého manžela, pana barona Franze Karla svobodného pána z Puteani, v rodinné hrobce. Pohřební průvod vedl nejdůstojnější pan kanovník Jos. Seifert z Litoměřic. – S ní vyhasl šlechtický rod Puteani na Třebušíně. Zesnulá byla posledních 10 let opravdovou matkou chudých. Pán jí hojně odplať v zemi živých, co učinila ke zmírnění chudoby a nouze. Na její hrobce stojí (bílý) mramorový kříž s nápisem: „Nocí ke světlu!"
Sken 157 – str. 150: nová patronka Adele ze Skalu · 1881 – nová márnice, opravy kostela
Přepis
Das Gut Triebsch sowie das Patronatsrecht des hiesigen Beneficiums u. der Pfarrkirche hierselbst ging laut Testament über auf eine Enkelin der hochseligen Frau u. zwar auf die allgemein beliebte, wohlthätige u. gottesfürchtige Frau Baronin Adele v. Puteani, verehlichte Baronin v. Skal u. Ellguth in Jungferndorf, öst. Schlesien. Ihr hoher Gemal Karl Baron v. Skal u. Ellguth sorgte dafür, daß mit Uibereinstimmung seiner hohen Gemalin bereits im Jahre 1881 alle nothwendigen Reparaturen an der Kirche, Pfarrei etc. hergestellt wurden. Die hohe Patronin sowie ihr Gemal haben an der Wiederherstellung der Kirche u. der Patronatsgebäude sehr viele u. große Verdienste. Die Herstellung derselben hat eine große Summe gekostet; der schlechte Bauzustand genannter Gebäude überstieg alle Begriffe.
1881. Im Jahre 1881 kam die Wiederherstellung der alten, dem Einfall drohenden Todtenkammer zur Vergebung. J. Böhmer erstand den Bau mit 173 f. 50 kr. Am 31. Juli 1881 wurde die neue Todtenkammer fertiggestellt u. übernommen.
Die Kirche wurde von außen ganz überstrichen; das Dach der Johanneskapelle, jetzt Sacristei, wurde neu überdeckt u. mit einer Cementdecke überzogen u. mit rother Farbe gestrichen. Die Kirche wurde mit Rinnen versehen u. dies geschah auf Befehl Ihrer Hochwohlgeboren Frau Baronin; sie glaubte, daß durch die neuen Rinnen der Feuchtigkeit in der Kirche u. besonders an den nördlichen Mauern derselben am besten gesteuert würde. Waren die Rinnen von großem Vortheil – so muß leider constatirt werden, daß die Feuchtigkeit noch nicht ganz überwältigt ist. Der Pfarrer trug sich daher seit dieser Zeit mit dem Gedanken, einen Graben um die Nordseite der Kirche ziehen u. denselben mit Steinen ausfüllen zu lassen, um so die Feuchtigkeit abzuleiten.
Překlad
Statek Třebušín i patronátní právo zdejšího obročí a farního kostela přešly podle závěti na vnučku zesnulé paní, totiž na všeobecně oblíbenou, dobročinnou a bohabojnou paní baronku Adele z Puteani, provdanou baronku ze Skalu a Ellguthu v Jungferndorfu v rakouském Slezsku. Její vznešený manžel Karl baron ze Skalu a Ellguthu se postaral o to, aby ve shodě s jeho chotí byly již roku 1881 provedeny všechny nutné opravy kostela, fary atd. Vysoká patronka i její manžel mají o obnovu kostela a patronátních budov velmi mnoho a velkých zásluh. Jejich oprava stála velkou částku; špatný stavební stav jmenovaných budov přesahoval všechny představy.
1881. Roku 1881 byla zadána obnova staré márnice, která hrozila zřícením. Stavbu vydražil J. Böhmer za 173 zl. 50 kr. Dne 31. července 1881 byla nová márnice dokončena a převzata.
Kostel byl zvenčí celý natřen; střecha kaple sv. Jana, nynější sakristie, byla nově pokryta, potažena cementovou vrstvou a natřena červenou barvou. Kostel byl opatřen okapy, a to na příkaz urozené paní baronky; domnívala se, že nové okapy nejlépe zamezí vlhkosti v kostele, zvláště na jeho severních zdech. Byly sice velmi prospěšné, bohužel je však třeba konstatovat, že vlhkost ještě není zcela přemožena. Farář se proto od té doby zabývá myšlenkou dát kolem severní strany kostela vykopat příkop a vyplnit ho kameny, aby se vlhkost odvedla.
Sken 158 – str. 151: 1881 – sanktusník, úmrtí správce Waltera, krupobití, výmalba kostela, rozšíření kůru
Přepis
Das Sanctusthürmchen der Kirche wurde, da dasselbe halb verfault war u. dem Einsturze drohte, reparirt u. neu gestrichen. Das Kreuz ließ H. Böhmer neu vergolden um den Betrag von 18 f. u. es wurde am 9. Oktober 1881 aufgesetzt. Im Knopf des Thürmchens liegt eine Blechkapsel mit allerhand Münzen u. 2 Schriften.
Am 10. Jäner 1881 starb der hiesige Gutsverwalter H. Franz Walter im Alter von 62 Jahren an Lungenlähmung. Derselbe diente 32 Jahre seiner Herrschaft treu u. hat sich ein gutes Andenken bewahrt. Die beiden hohen Herrschaften ließen ihm ein Denkmal setzen für die der Herrschaft geleisteten treuen Dienste u. zwar ist dasselbe ein Kreuz von weißem u. der Sockel von schwarzem schlesischen Marmor. Requiescat in pace!
Am 28. Mai dieses Jahres 1881 wurde ein Theil der hiesigen Pfarrgemeinde u. zwar Obertenzl u. zum Theil auch Triebsch mit einem Hagelschlage heimgesucht, der am Getreide, am Hopfen u. an den Obstbäumen einen beträchtlichen Schaden anrichtete.
Auf Anordnung Ihrer Hochwohlgeboren der Frau Patronin wurde in diesem Jahre die Kirche ausgemalt. Die Malerei besorgte J. Blažek senior u. junior aus Leitmeritz u. kostete mit Aufstellung des Gerüstes gegen 300 f.
In diesem Jahre wurde das Musikchor erweitert; dasselbe war so eng, daß die nöthigen Musiker fast keinen Platz hatten. Der Pfarrer besprach sich diesbezüglich mit dem H. Baumeister Böhmer, u. da dieser konstatirte, daß die Symetrie der Kirche keineswegs leiden werde, wurden 2 Bogen auf der Nord- u. Südseite am Chor gegen die ersten Hauptpfeiler der Kirche gespannt, so daß der Platz bedeutend vergrößert wurde. Die Erlaubniß hiezu holte sich der Pfarrer telegrafisch von der hohen Patronin ein u. trug mit H. Böhmer selbst die Kosten dieses Neubaues u. der Erweiterung. Die Ziegeln schenkte die hohe Patronin.
Překlad
Sanktusník kostela byl, protože byl napůl shnilý a hrozil zřícením, opraven a nově natřen. Kříž dal pan Böhmer nově pozlatit za 18 zl. a byl osazen 9. října 1881. V báni věžičky leží plechové pouzdro s rozmanitými mincemi a 2 písemnostmi.
Dne 10. ledna 1881 zemřel zdejší správce statku pan Franz Walter ve věku 62 let na ochrnutí plic. Sloužil 32 let věrně své vrchnosti a zanechal po sobě dobrou památku. Oba vznešení páni mu dali postavit pomník za věrné služby prokázané panství: kříž z bílého a podstavec z černého slezského mramoru. Ať odpočívá v pokoji!
Dne 28. května tohoto roku 1881 postihlo část zdejší farnosti, totiž Horní Týnec a zčásti i Třebušín, krupobití, které způsobilo značnou škodu na obilí, chmelu a ovocných stromech.
Na nařízení urozené paní patronky byl letos kostel vymalován. Malbu provedli J. Blažek starší a mladší z Litoměřic a stála i s postavením lešení asi 300 zl.
V tomto roce byl rozšířen hudební kůr; byl tak těsný, že potřební hudebníci neměli téměř místo. Farář se o tom poradil se stavitelem panem Böhmerem, a když ten zjistil, že symetrie kostela nikterak neutrpí, byly na severní a jižní straně kůru sklenuty 2 oblouky k prvním hlavním pilířům kostela, takže se místo značně zvětšilo. Svolení k tomu si farář vyžádal telegraficky od vysoké patronky a náklady této novostavby a rozšíření nesl sám s panem Böhmerem. Cihly darovala vysoká patronka.
Sken 159 – str. 152: úmrtí biskupa Frinda (28. října 1881) · růženec a májové pobožnosti
Přepis
Am 28. Oktober 1881 starb in Leitmeritz unser hochverehrter, allgeliebter hochwürdigster Herr Bischof Antonius Ludovicus Dr. Frind, nachdem er nur 2 Jahre u. einige Monate die Diözese Leitmeritz mit apostolischem Eifer regiert hatte. Er starb an einer Hirtenmüde im wahrsten Sinne des Wortes, an Lungentuberkulose, die er sich durch seine Uiberanstrengung bei seiner letzten Visitationsreise durch seinen unermüdlichen Eifer auf der Kanzel zugezogen hatte. „Nur noch dieses Jahr" sprach er, „laßt mich arbeiten, nächstes Jahr will ich mich schonen" – als er aufmerksam gemacht wurde von seiner Umgebung auf seine Gesundheit. Leider war es das letzte Jahr! Unter des hochseligen Oberhirten Regierung wurde speziell in Leitmeritz das Consistorialgebäude um ein Stockwerk erhöht. Der hochselige Bischof richtete sein Augenmerk besonders auf die Vollendung des Domthurmes, zu welchem bereits der hochselige Bischof von Leitmeritz Graf v. Sternberg den Grund gelegt hatte im Jahre 1681. Sein Hirtenwort machte am Neujahrstage 1881 bezüglich des Domthurmes einen solchen Eindruck, daß allüberall Sammlungen eingeleitet wurden u. gegen 40000 f. zum Aufbau des Thurmes der Domkirche dem hochseligen Bischof übersendet wurden. Sein Wort im Hirtenbriefe: „Soll denn auch ich ins Grab steigen, ohne daß der Herr sein Haus vollendet sieht?" ist leider wahr geworden. Möge der Herr unserm allgeliebten Oberhirten für seine Hirtenliebe u. Hirtentreue dort drüben im Jenseits reichlich lohnen u. ihn aufnehmen in den Chor der hl. Bischöfe u. unserer verwaisten Diözese einen frommen, seeleneifrigen Oberhirten wiedergeben!
In diesem Jahre wurde auf Wunsch vieler frommer Kirchenkinder in der hl. Fastenzeit der schmerzhafte Rosenkranz am Abend in der Kirche öffentlich gebetet u. zugleich im Monate Mai die erste Maiandacht abgehalten, zu welcher jeden Tag eine überaus große Menschenmenge sich einfand u. welche sehr gut besucht wird auch jetzt noch in jedem folgenden Jahre.
Překlad
Dne 28. října 1881 zemřel v Litoměřicích náš vysoce ctěný a všemi milovaný nejdůstojnější pan biskup Dr. Anton Ludwig Frind, poté co jen 2 roky a několik měsíců spravoval litoměřickou diecézi s apoštolskou horlivostí. Zemřel na pastýřské vyčerpání v nejvlastnějším smyslu slova, na plicní tuberkulózu, kterou si přivodil přepínáním sil při své poslední vizitační cestě a neúnavnou horlivostí na kazatelně. „Jen ještě tento rok," říkal, „mě nechte pracovat, příští rok se budu šetřit" – když ho jeho okolí upozorňovalo na jeho zdraví. Bohužel to byl rok poslední! Za vlády zesnulého vrchního pastýře byla v Litoměřicích zvýšena o patro budova konzistoře. Zesnulý biskup upíral pozornost zvláště k dokončení věže katedrály, k níž položil základ již zesnulý litoměřický biskup hrabě ze Šternberka roku 1681. Jeho pastýřské slovo na Nový rok 1881 o věži katedrály učinilo takový dojem, že všude byly zahájeny sbírky a zesnulému biskupovi bylo na stavbu věže dómu zasláno asi 40 000 zl. Jeho slova z pastýřského listu: „Mám snad i já sestoupit do hrobu, aniž uvidím dům Páně dokončený?" se bohužel naplnila. Kéž Pán našemu milovanému vrchnímu pastýři hojně odplatí tam na věčnosti jeho pastýřskou lásku a věrnost, přijme ho do sboru svatých biskupů a naší osiřelé diecézi dá opět zbožného a o duše horlivého pastýře!
V tomto roce se na přání mnoha zbožných farníků ve svatopostní době večer v kostele veřejně modlil bolestný růženec a v měsíci květnu se konala první májová pobožnost, na niž se každý den scházelo nadmíru mnoho lidí a která je velmi hojně navštěvována i nyní v každém dalším roce.
Sken 160 – str. 153: 1882 – oprava varhan, nové zvony v Řepčicích a v „Sababsch", úprava mřížky
Přepis
1882. Im Jahre 1882 wurde die Orgel reparirt; es wurde ein Spieltisch angebracht, die Mauerbrüstung durchbrochen u. der Spieltisch eingeschoben. Alles dieses lieferte Franz Müller, Orgelbauer aus Johannesdorf bei Bürgstein, um den Betrag von 133 f. Die Bretter hiezu lieferten Wohlthäter aus Rübendörfel, Sebabsch u. Triebsch. Leider wird die alte Orgel, welche schon gegen 100 Jahre alt ist u. ein Werk des † Pfarrers Franz Ig. Eschler ist (vide Seite 123 u. 124), auf die Dauer nicht mehr brauchbar sein, da dieselbe zu niedrig gestimmt ist u. in ihrem ganzen Mechanismus sehr schadhaft ist. Der Pfarrer hat, um den Betrag für die Reparatur herauszubringen, im Jahre 1882 am 10. Jäner eine großartige musikalische, deklamatorische Produktion veranstaltet, welche gegen 70 f. abwarf; gegen 50 f. wurden gesammelt – u. den Rest mußte der Pfarrer aus Eigenem decken.
Am 4. Juni 1882 ließ die Gemeinde Rübendörfel an Stelle ihrer gesprungenen Ave-Glocke eine neue gießen u. feierlich einweihen. Dieselbe wurde von G. A. Jauck, Glockengießer in Leipzig, gegossen u. ist im Werthe von 130 Mark. Dieselbe wurde am 4. Juni 1882 feierlich eingeweiht vom Triebscher Pfarrer laut Vollmacht vom hochw. bischöfl. Consistorium zu Leitmeritz vom 2. Juni 1882 Z. 3449 auf den Namen u. zu Ehren der allerheiligsten Dreifaltigkeit u. der hl. Anna. Zur Weihe waren auch die Feuerwehrvereine von Hummel, Triebsch eingeladen u. ausgerückt.
In demselben Jahre schaffte auch die Gemeinde Sababsch eine Ave-Glocke; einige Wohlthäter, besonders Franz Seidl, Anton Seidel brachten das Geld auf u. kauften dieselbe bei J. Herold, Glockengießer in Leitmeritz. Selbe ist vom hochw. H. Bischof Antonius Ludov. Frind zu Ehren der hl. Herzen Jesu u. Mariae geweiht.
Im selben Jahre wurde die Speisebank vor dem Hochaltare in der Kirche durchbrochen u. zwar zu beiden Seiten, damit die Leute bei Begräbnissen zum Opfer bequemer gehen können, u. die Communionbank nicht in der Mitte geöffnet werden muß.
Překlad
1882. Roku 1882 byly opraveny varhany; byl pořízen hrací stůl, probourána zděná poprsnice a hrací stůl do ní zasunut. To vše dodal Franz Müller, varhanář z Janova (Johannesdorf) u Sloupu, za 133 zl. Prkna k tomu dodali dobrodinci z Řepčic, Sebabsche a Třebušína. Bohužel staré varhany, které jsou již asi 100 let staré a jsou dílem † faráře Franze Ig. Eschlera (viz str. 123 a 124), nebudou natrvalo použitelné, protože jsou naladěny příliš nízko a celý jejich mechanismus je velmi poškozený. Aby získal částku na opravu, uspořádal farář 10. ledna 1882 velkolepou hudební a deklamační produkci, která vynesla asi 70 zl.; asi 50 zl. se vybralo sbírkou a zbytek musel farář uhradit z vlastního.
Dne 4. června 1882 dala obec Řepčice místo svého prasklého zvonu ulít nový zvon „Ave" a slavnostně jej posvětit. Ulil jej G. A. Jauck, zvonař v Lipsku, a má hodnotu 130 marek. Slavnostně jej 4. června 1882 posvětil třebušínský farář na základě zmocnění biskupské konzistoře v Litoměřicích z 2. června 1882 č. 3449 na jméno a ke cti Nejsvětější Trojice a sv. Anny. Ke svěcení byly pozvány a dostavily se i hasičské spolky z Homole a Třebušína.
V témže roce si pořídila zvon „Ave" i obec Sababsch; několik dobrodinců, zvláště Franz Seidl a Anton Seidel, sehnalo peníze a koupilo jej u J. Herolda, zvonaře v Litoměřicích. Posvětil jej nejdůstojnější pan biskup Anton Ludwig Frind ke cti Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie.
V témže roce byla v kostele mřížka před hlavním oltářem probourána, a to po obou stranách, aby lidé při pohřbech mohli pohodlněji chodit k ofěře a mřížka se nemusela otevírat uprostřed.
Sken 161 – str. 154: 1882 – úpravy kolem kostela, nový biskup Schöbel · 1883 – socha Panny Marie Lurdské, taneční zábavy
Přepis
Die Altarstufen zu allen 3 Altären in der Kirche wurden staffiert. Der Weg um die Kirche wurde hergerichtet, mit Sand bestreut, ein neues Thor beim südlichen Seitenaufstieg zum Friedhof verfertiget, das alte Thor zum Haupteingange reparirt. Die Kosten hievon trugen Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin.
Am 5. August 1882 wurde der verwaisten Diöcese Leitmeritz wieder ein Bischof gegeben in der Person des hochwürdigsten Herrn Emanuel Johann Bapt. Schöbel, Großmeister des ritterlichen Kreuzherrenordens, Ordens-General etc. etc. in Prag. Er wurde am 30. April 1882 ernannt, am 3. Juli 1882 praekonisirt u. am 5. August 1882 in Prag konsekrirt, u. feierte seine Inthronisation in Leitmeritz am 15. August 1882. Sit ejus regimen nostrae Dioeceseos gloriosum et sub tutela B. Mariae S. Virginis in coelos assumptae valde diuturnum et felicissimum.
1883. Im heurigen Jahre wurde am 1. Mai eine besondere Feierlichkeit zu Ehren der Maikönigin begangen. Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin schenkten der Triebscher Pfarrkirche eine wunderschöne Statue der Mutter Gottes, vorstellend die „unbefleckte Empfängnis", wie sie dem Hirtenmädchen „Bernadette" erschien in der Grotte von Lourdes im südlichen Frankreich. Sie wurde am ersten Mai feierlich eingeweiht u. für immer auf dem Hochaltare aufgestellt. Dieselbe wurde aufgestellt, um zu sühnen die gräuliche Entheiligung der Sonn- u. Feiertage, die Sünden der Unsittlichkeit, die frevelhafte Entweihung heiliger Zeiten. Denn in diesen Beziehungen ist das Triebscher Kirchspiel wahrhaft groß. Seit dem Jahre 1872 ist hier in Triebsch der Unfug eingerissen, daß am Feste des hl. Kirchenpatrons Nicolaus, also in der hl. Adventszeit, jedesmal bald im obern oder im untern Gasthause jedesmal Tanzmusiken abgehalten werden. Dieser Unfug ist hier in Triebsch eingerissen durch einen gewissen Martin Sieke, der das Gasthaus, welches früher dem Braut Vinzenz gehörte u. durch Verkauf wurde, erkaufte. Dieser
Překlad
Oltářní stupně u všech 3 oltářů v kostele byly natřeny. Cesta kolem kostela byla upravena a posypána pískem, u jižního bočního výstupu na hřbitov byla zhotovena nová vrata a stará vrata u hlavního vchodu byla opravena. Náklady nesla urozená paní baronka.
Dne 5. srpna 1882 dostala osiřelá litoměřická diecéze opět biskupa v osobě nejdůstojnějšího pana Emanuela Jana Křtitele Schöbela, velmistra rytířského řádu křižovníků, generála řádu atd. v Praze. Byl jmenován 30. dubna 1882, prekonizován 3. července 1882 a 5. srpna 1882 v Praze konsekrován; intronizaci v Litoměřicích slavil 15. srpna 1882. [latinsky:] Kéž je jeho vláda nad naší diecézí slavná a pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté velmi dlouhá a přešťastná.
1883. V letošním roce se 1. května konala zvláštní slavnost ke cti Královny máje. Urozená paní baronka darovala třebušínskému farnímu kostelu překrásnou sochu Matky Boží představující „Neposkvrněné početí", jak se zjevila pastýřce „Bernadettě" v jeskyni v Lurdech v jižní Francii. Byla 1. května slavnostně posvěcena a natrvalo postavena na hlavní oltář. Byla postavena na usmíření hrozného znesvěcování nedělí a svátků, hříchů nemravnosti a rouhavého znesvěcování svatých dob. Neboť v těchto ohledech je třebušínská farnost vskutku „veliká". Od roku 1872 se zde v Třebušíně rozmohl nešvar, že se na svátek svatého patrona kostela Mikuláše, tedy ve svaté době adventní, pokaždé buď v horním, nebo v dolním hostinci pořádají taneční zábavy. Tento nešvar zde zavedl jistý Martin Sieke, který koupil hostinec dříve patřící Vinzenzi Brautovi. Tento …
Sken 162 – str. 155: 1883 – spor o taneční zábavy o Mikuláši, úpadek zbožnosti
Přepis
zugleich Gemeindevorsteher von Triebsch, bekannt durch seinen schmutzigen Eigennutz, war der erste Gastwirth, welcher da am Feste des hl. Nicolaus in der Adventszeit Tanzmusik abhielt. Weder der frühere Gastwirth, sein Vorgänger, Vinz. Braut, noch der Gastwirth des untern Gasthauses, der † Franz Laube, that dieses – zur Ehre sei ihnen dieses nachgesagt – das that nur ein Eingewanderter. Seit dieser Zeit werden fast alle 14 Tage Tanzmusiken hier abgehalten – eine wahre Pest für die Jugend u. das stärkste Beförderungsmittel der Unsittlichkeit. Uibrigens sollen am Feste des hl. Nicolaus jahraus jahrein jedesmal in dem einen o. andern Gasthause Schlägereien vorgekommen sein. Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin bot dem Nachfolger des untern Gastwirthes [des † Franz Laube] mit Namen Anton Philipp am Feste des hl. Nicolaus den Betrag von 100 f. als Ersatz, wenn er am benannten Tage keine Tanzmusik abhalten würde. Der Pfarrer war persönlich bei ihm – allein es war umsonst. H. Gutsverwalter Wilh. Wilhelm mußte aus dem Munde des genannten Gastwirthes hören: „Das Concordat ist aufgehoben. Niemand kann mich hindern; ich muß Steuer zahlen u. muß sehen, daß ich etwas hereinbringe!" Wahrlich eine traurige Antwort!! Ich ging zugleich mit H. Gutsverwalter unverrichteter Dinge wieder ab – u. diese 100 f. schenkten Ihre Hochwohlgeboren der Kirche zum Ankauf genannter Marienstatue u. den Uiberschuß hievon zur Anschaffung neuer Kirchenbänke.
Es ist eine sehr traurige Thatsache, daß die Religiosität u. der Glaube u. mit ihm alle Sittlichkeit immer mehr u. mehr abnimmt; an die Stelle derselben tritt das alte Heidenthum mit seinen Finsternissen, Verkehrtheiten u. Thorheiten u. Lastern. „Religio depopulata" – die Erfüllung dieser Prophezeiung steht in kürzester Zeit bevor.
In diesem Jahre erhielt der Pfarrer wegen seiner stark angegriffenen Gesundheit die Erlaubnis, sich in ein Bad
Překlad
… zároveň starosta Třebušína, známý svou špinavou zištností, byl prvním hostinským, který zde na svátek sv. Mikuláše v době adventní pořádal taneční zábavu. Ani dřívější hostinský, jeho předchůdce Vinz. Braut, ani hostinský dolního hostince, † Franz Laube, to nedělali – budiž jim to řečeno ke cti –, to udělal až přistěhovalec. Od té doby se zde taneční zábavy pořádají téměř každých 14 dní – pravý mor pro mládež a nejsilnější prostředek šíření nemravnosti. Ostatně prý na svátek sv. Mikuláše rok co rok dochází v tom či onom hostinci ke rvačkám. Urozená paní baronka nabídla nástupci dolního hostinského [† Franze Laubeho] jménem Anton Philipp na svátek sv. Mikuláše 100 zl. jako náhradu, nebude-li v ten den pořádat taneční zábavu. Farář byl u něho osobně – ale nadarmo. Pan správce statku Wilh. Wilhelm musel z úst řečeného hostinského slyšet: „Konkordát je zrušen. Nikdo mi nemůže bránit; musím platit daně a hledět, abych něco vydělal!" Vskutku smutná odpověď!! Odešel jsem spolu s panem správcem s nepořízenou – a těchto 100 zl. darovala paní baronka kostelu na zakoupení zmíněné mariánské sochy a přebytek na pořízení nových kostelních lavic.
Je velmi smutnou skutečností, že zbožnost a víra, a s ní veškerá mravnost, stále více upadá; na její místo nastupuje staré pohanství se svými temnotami, zvrácenostmi, pošetilostmi a neřestmi. „Religio depopulata" (zpustošené náboženství) – naplnění tohoto proroctví nastane v nejbližší době.
V tomto roce dostal farář pro své silně podlomené zdraví svolení odebrat se do lázní
Sken 163 – str. 156: 1882–1884 – nemoc faráře, nedostatek kněží, „nová škola", zastupující kněží
Přepis
zu begeben; da ihm die Ärzte eine längere Schonung als dringend nothwendig vorstellten, erhielt er durch wiederholtes Bitten die Erlaubnis von Rom, sich auf einige Monate in die Ruhe zurückzuziehen. Ihre Hochwohlgeboren Herr u. Frau Baronin boten ihm diese u. zugleich eine Luftveränderung auf Dero Gütern in Schlesien u. zwar in Jungferndorf; nach einer Ruhe von etwa 8 Monaten trat der Pfarrer im Jahre 1884 wieder in die Seelsorge ein, ohne jedoch seine Gesundheit vollständig erlangt zu haben. In dieser Zeit versah P. Karl Stolle, Administrator zuletzt in Proboscht u. gewesener Kaplan in Pitschkowitz, die hiesige beschwerliche Seelsorge.
Der seit mehreren Jahren äußerst fühlbare Priestermangel reißt immer noch mehr Lücken in den Reihen der Seelsorger. Die Last der Seelsorge, welche sonst auf 2 o. 3 Schultern ruhte, ruht jetzt nur auf der Schulter eines einzigen Priesters u. Seelsorgers u. wird noch vermehrt u. erschwert durch Errichtung von Schulen. Die Neuschule ist eines der schwersten Pastoralkreuze, welche der Seelsorger zu tragen hat, u. ein leider sehr undankbares, unfruchtbares Feld. So lange die Neuschule confessionslos ist, wird's Ackerfeld auch nicht besser!
Im Jahre 1882 vom 15. Oktober angefangen übernahm der Pfarrer den Unterricht der beiden freiherrlichen Knaben Ferdinand u. Karl in den literärischen Fächern nebst der hl. Religion u. die gänzliche Erziehung derselben. Außerdem versah er das Kirchspiel in seelsorgerlicher Beziehung ganz allein bis zum 17. November. Es meldete sich aus der Laibacher Diöcese ein Priester mit Namen Sušnik, der alsogleich in die hiesige Seelsorge mit ertheilter Jurisdiction vom hochwürd. bischöfl. Consistorium zu Leitmeritz eintrat u. zwar ad interim als Aushilfspriester. Mit diesem theilte sich der Pfarrer in die Seelsorgsgeschäfte – bis zum 2. Feber 1883. P. Sušnik erhielt die Jurisdiction als Kaplan nach Zwickau – u. hieher nach Triebsch kam P. Karl Stolle als Kaplan, der bis zum Jahre 1884 den 19. Juni allhier verweilte u. fast ganz allein die Seelsorge von Triebsch versah, weil der Pfarrer im Jahre 1883 im Frühjahre krank wurde, den Unterricht u. die Erziehung der beiden Kinder aufgeben u. sich schonen mußte.
Překlad
… do lázní; poněvadž mu lékaři líčili delší šetření jako naléhavě nutné, dostal po opakovaných prosbách svolení z Říma odejít na několik měsíců na odpočinek. Urozený pan baron a paní baronka mu nabídli odpočinek a zároveň změnu vzduchu na svých statcích ve Slezsku, v Jungferndorfu; po asi osmiměsíčním odpočinku nastoupil farář roku 1884 opět do duchovní správy, aniž však zcela nabyl zdraví. V té době obstarával zdejší namáhavou duchovní správu P. Karl Stolle, naposledy administrátor v Proboštově a bývalý kaplan v Býčkovicích.
Již několik let nadmíru citelný nedostatek kněží působí stále větší mezery v řadách duchovních správců. Břemeno duchovní správy, které jindy spočívalo na 2 nebo 3 bedrech, spočívá nyní na bedrech jediného kněze a je ještě zvětšováno a ztěžováno zřizováním škol. Nová škola je jedním z nejtěžších pastoračních křížů, které musí duchovní správce nést, a bohužel velmi nevděčným a neplodným polem. Dokud bude nová škola bezkonfesijní, nebude to pole lepší!
Od 15. října 1882 převzal farář vyučování obou baronských chlapců Ferdinanda a Karla v literních předmětech i ve svatém náboženství a jejich úplnou výchovu. Kromě toho spravoval farnost zcela sám až do 17. listopadu. Přihlásil se kněz z lublaňské diecéze jménem Sušnik, který ihned nastoupil do zdejší duchovní správy s jurisdikcí udělenou biskupskou konzistoří v Litoměřicích, a to prozatímně jako výpomocný kněz. S ním se farář dělil o duchovní správu do 2. února 1883. P. Sušnik dostal jurisdikci jako kaplan do Cvikova (Zwickau) – a sem do Třebušína přišel jako kaplan P. Karl Stolle, který zde zůstal do 19. června 1884 a téměř sám obstarával duchovní správu Třebušína, protože farář na jaře 1883 onemocněl a musel se vzdát vyučování a výchovy obou dětí a šetřit se.
Sken 164 – str. 157: 1883–1884 – zámecká kaple v Třebušíně, nové kostelní lavice
Přepis
Nachdem der Pfarrer nach einer 8monatlichen Schonung die Seelsorge Triebsch im Mai 1884 wieder übernahm, wurde der hochw. Herr P. Karl Stolle als Kaplan nach Sobitz (?) übersetzt.
Im Jahre 1883 erhielten Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin auf ihr Bitten mittelst Breve von Rom die Erlaubnis, im Schloß zu Triebsch eine Kapelle haben zu dürfen. Der hochwürdigste Herr Bischof überbrachte in eigener Person das Breve v. Rom, welches in der Kapelle selbst aufgehängt ist. Nach diesem Breve darf in dieser Kapelle jeden Tag, mit Ausnahme des hohen Osterfestes, die hl. Messe gelesen u. die hl. Kommunion gespendet werden. In der Kapelle befindet sich ein altare portatile aus der Schloßkapelle von Stetkowitz, welches einst der hochwohlgeborne Gemal der Frau Baronin besaß, später aber verkaufte u. die Güter Jungferndorf (nebst Reisendorf u. Klein-Karlowitz) nach seinem † hochseligen Vater übernahm.
Im Jahre 1883 wurden die alten, morschen Kirchenbänke aus der Pfarrkirche entfernt u. durch neue ersetzt. Hegenbart, Staffierer von Mariaschein, stellte dieselben her um den Preis von 240 f. u. zwar 24 Kirchenbänke. Als Wohlthäter für die Herstellung derselben verdienen genannt zu werden Theresia Werner, eine alte Auszüglerin, welche der Pfarrer nach dem Abgange seines Vorgängers als alte Hausreliquie übernahm u. sie gerne duldete, weil sie eben durch ihr Gebet u. Uibungen der Gottseligkeit viel Nutzen stiftete. Dieselbe schenkte dem Pfarrer als Eigenthum 100 f., – welche aber zu den Kirchenbänken verwendet wurden. Desgleichen schenkte der Pfarrer nebstdem aus Eigenem einen Betrag von etwa 20 f., der aus einer Wiesenverpachtung mehr erzielt u. von Sr. Hochwohlgeboren H. Baron retour gezahlt wurde. Desgleichen schenkten auf ein Bittgesuch von Seiten des Pfarrers Se. k. k. apost. Majestät Kaiser u. König Franz Josef I v. Oesterreich in
Překlad
Poté, co farář po osmiměsíčním šetření v květnu 1884 opět převzal třebušínskou duchovní správu, byl důstojný pán P. Karl Stolle přeložen jako kaplan do Sobitz (?).
Roku 1883 dostala urozená paní baronka na svou prosbu papežským breve z Říma svolení mít v zámku v Třebušíně kapli. Nejdůstojnější pan biskup přivezl breve z Říma osobně; je zavěšeno v samotné kapli. Podle tohoto breve se v této kapli smí každý den, s výjimkou Božího hodu velikonočního, sloužit mše svatá a podávat svaté přijímání. V kapli je přenosný oltář (altare portatile) ze zámecké kaple ve Stetkovicích, které kdysi vlastnil urozený manžel paní baronky, později je však prodal a po svém † otci převzal statky Jungferndorf (spolu s Reisendorfem a Malými Karlovicemi).
Roku 1883 byly z farního kostela odstraněny staré, zpuchřelé lavice a nahrazeny novými. Hegenbart, štafír z Bohosudova (Mariaschein), je zhotovil za 240 zl., a to 24 kostelních lavic. Jako dobroditelka si zaslouží být jmenována Theresia Werner, stará výměnkářka, kterou farář po odchodu svého předchůdce převzal jako „starou domácí relikvii" a rád ji u sebe trpěl, protože svou modlitbou a zbožnými cvičeními přinášela mnoho užitku. Darovala faráři do vlastnictví 100 zl. – které však byly použity na kostelní lavice. Rovněž farář přispěl z vlastního asi 20 zl., které získal navíc z pronájmu louky a které mu pan baron vrátil. Rovněž daroval na farářovu prosebnou žádost Jeho c. k. apoštolské Veličenstvo císař a král František Josef I. …
Sken 165 – str. 158: nové lavice (závěr) · 1884 – stav zbožnosti, záměr zavést bratrstvo Srdce Ježíšova
Přepis
allerhöchster Huld u. Güte den Betrag von 60 f. Den Restbetrag gaben Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin. Bei dieser Gelegenheit wurden auch die Orgel, die Beichtstühle, eine Bank im Presbyterium in derselben Farbe gestrichen, wie sie die neuen Kirchenbänke hatten. Der Betrag wurde durch allerhand Ersparnisse u. Sammlungen gedeckt.
Hochwohlgeboren H. Baron schenkte der Pfarrkirche ein schönes Meßpult im Werthe v. 5 f.
1884. In diesem Jahre besserte sich zu meiner Freude der Empfang der hl. Sakramente zur Osterzeit. Leider gibt es besonders unter den Männern so wenige, welche die hl. Sakramente empfangen. Das indifferente Männervolk will seinen Glauben nicht bekennen, schämt sich, das Bekenntnis des Glaubens öffentlich abzulegen u. verabsäumt so den Empfang der hl. Sakramente. Gott scheint auch in dieser Beziehung die Lauen zu strafen, da viele ohne den Empfang der hl. Sakramente plötzlich abgerufen werden, die sie im Leben so oft verabsäumt haben.
Schon längst ging nach so vielen traurigen Erfahrungen, die der Seelsorger in diesem seinem anvertrauten Kirchspiel machte, mit dem Gedanken um, eine Mission abhalten zu lassen. Bevor er jedoch zu diesem letzten Mittel schritt, um eine durchgreifende Besserung unter seinen Kirchenkindern zu erzielen, faßte er in diesem Jahre den Entschluß, die Kirchkinder an das liebevolle, gnadenreiche u. göttliche Herz des göttlichen Heilandes zu legen u. die Herz-Jesu-Bruderschaft sammt dem Gebetsapostolate hier einzuführen. Hat ja das erbarmende Herz des Gottmenschen die Sünder so sehr geliebt, daß er sogar den Namen eines „Sünderfreundes" erhielt; hat er ja durch seine Bruderschaft, die zur Verehrung seines hl. hl. Herzens vorzüglich geeignet ist, oft Wunder der Bekehrungen unter den Menschen gewirkt.
Překlad
… z nejvyšší milosti a dobroty částku 60 zl. Zbytek dala urozená paní baronka. Při této příležitosti byly také varhany, zpovědnice a lavice v presbytáři natřeny stejnou barvou, jakou měly nové kostelní lavice. Částka byla kryta různými úsporami a sbírkami.
Urozený pan baron daroval farnímu kostelu pěkný mešní pultík v hodnotě 5 zl.
1884. V tomto roce se k mé radosti zlepšilo přijímání svátostí ve velikonoční době. Bohužel je zvláště mezi muži tak málo těch, kdo svátosti přijímají. Lhostejné mužské pokolení nechce vyznávat svou víru, stydí se veřejně ji vyznat, a tak přijímání svátostí zanedbává. Zdá se, že Bůh i v tomto ohledu vlažné trestá, neboť mnozí jsou náhle odvoláni bez přijetí svátostí, které v životě tak často zanedbávali.
Po tolika smutných zkušenostech, které duchovní správce v této jemu svěřené farnosti učinil, se již dávno zabýval myšlenkou dát zde konat misii. Než však přikročil k tomuto poslednímu prostředku, aby mezi svými farníky dosáhl pronikavého zlepšení, pojal v tomto roce rozhodnutí svěřit farníky láskyplnému, milostiplnému a božskému Srdci božského Spasitele a zavést zde bratrstvo Srdce Ježíšova spolu s Apoštolátem modlitby. Vždyť slitovné Srdce Bohočlověka tolik milovalo hříšníky, že dostal dokonce jméno „přítel hříšníků"; vždyť svým bratrstvem, které je k uctívání jeho nejsvětějšího Srdce zvláště vhodné, často působil mezi lidmi zázraky obrácení.
Sken 166 – str. 159: 1884 – zřízení bratrstva Srdce Ježíšova · přelití velkého zvonu prasklého roku 1833
Přepis
Die Bruderschaft des allerhl. Herzens Jesu wurde zugleich mit dem Gebetsapostolate in diesem Jahre errichtet, nachdem der Seelsorger die bezüglichen Erectionsinstrumente empfangen hatte. Am 8. August 1884 wurde die Bruderschaft zum hl. Herzen Jesu der Erzbruderschaft in Rom einverleibt – u. die Akten vom 10. August desselben Jahres nach Leitmeritz gesendet. Das Gebetsapostolat war schon am 22. Juli 1884 ins Leben gerufen u. dem Pfarrer das Erectionsinstrument zugesendet worden. – Wie jede gute Sache Kampf kostet, so auch die Einführung der Herz-Jesu-Bruderschaft. Es gab u. gibt heute noch Kirchkinder, welche gegen die Bruderschaft agitiren u. diejenigen verlachen, welche in dieselbe sich einschreiben lassen; es melden sich nur wenige – Da das Fest des hl. hl. Herzens Jesu für dieses Jahr 1884 schon vorüber war, so wurde die erste Feier dieses Festes auf besonders solemne Weise aufs Jahr 1885 verschoben.
Im Jahre 1884 entschloß sich Herr Baron, der Pfarrkirche Triebsch das frühere schöne, volle Glockengeläute wiederzugeben. Er ließ die schon seit dem Jahre 1833 zersprungene große Glocke bei dem Glockengießer A. Vogel in Leitmeritz übergießen. Dieselbe trägt das Bild 1) der unbefleckten Empfängnis Mariens, 2) das Kreuzesbild, 3) das Bild des hl. Florian u. 4) des hl. Leonard? u. die Inschrift: „Zersprungen 1833. Baron Karl v. Skal ließ diese Glocke umgießen durch A. Vogel in Leitmeritz 1884." Ein halbes Saeculum hatte diese Glocke geschwiegen. Daß sie jetzt wieder ihren ehernen Mund erhebt, um die Gläubigen zur Andacht zu rufen, speziell an den Freitagen um 3 Uhr zur Scheidung Christi das Christenherz an den gnadenreichen Opfertod zu erinnern, haben wir der Munifizenz genannten hohen Wohlthäters zu danken. Sie ist eine Marienglocke. Mit Erlaubnis des hochwürdigsten bischöflichen Consistoriums durfte der Pfarrer die Glocke weihen.
Překlad
Bratrstvo Nejsvětějšího Srdce Ježíšova bylo spolu s Apoštolátem modlitby zřízeno v tomto roce, jakmile duchovní správce obdržel příslušné zřizovací listiny. Dne 8. srpna 1884 bylo bratrstvo Srdce Ježíšova přivtěleno k arcibratrstvu v Římě a spisy byly 10. srpna téhož roku zaslány do Litoměřic. Apoštolát modlitby byl založen již 22. července 1884 a faráři byla zaslána zřizovací listina. – Jako každá dobrá věc stojí boj, tak i zavedení bratrstva Srdce Ježíšova. Byli a dodnes jsou farníci, kteří proti bratrstvu agitují a vysmívají se těm, kdo se do něj dávají zapsat; hlásí se jen málokdo. – Poněvadž svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byl pro tento rok 1884 již minulý, byla první oslava tohoto svátku zvlášť slavnostním způsobem odložena na rok 1885.
Roku 1884 se pan baron rozhodl vrátit třebušínskému farnímu kostelu dřívější krásné, plné zvonění. Dal velký zvon, prasklý již od roku 1833, přelít u zvonaře A. Vogela v Litoměřicích. Nese obraz 1) Neposkvrněného početí Panny Marie, 2) kříže, 3) sv. Floriána a 4) sv. Leonarda (?) a nápis: „Praskl 1833. Baron Karl ze Skalu dal tento zvon přelít A. Vogelem v Litoměřicích 1884." Půl století tento zvon mlčel. Za to, že nyní opět pozvedá svá kovová ústa, aby svolával věřící k pobožnosti, zvláště v pátek ve 3 hodiny, aby křesťanskému srdci připomínal milostiplnou obětní smrt Kristovu, vděčíme štědrosti jmenovaného vznešeného dobrodince. Je to zvon mariánský. Se svolením nejdůstojnější biskupské konzistoře směl zvon posvětit farář.
Sken 167 – str. 160: 1884 – svěcení zvonu (14. září), úroda, úmrtí řídícího učitele Franze Lampela
Přepis
Er that dieses am Feste des Namens der seligsten Jungfrau u. Gottesmutter Mariae am 14. September 1884 unter großer Feierlichkeit u. im Beisein einer großen Menschenmenge u. aller Vereine des hiesigen Kirchspieles. Am selben Tage noch wurde sie zum Mittag das erstemal wieder geläutet. Das Umgießen betrug die Summe von circa 300 f. – u. hat sich der obgenannte hohe Wohlthäter für alle Zukunft ein besonderes Denkmal gestiftet. Der Herr sei ihm hiefür Vergelter!
Dieses Jahr war ein recht gesegnetes Obstjahr; es waren so viel Zwetschken, daß die Bäume zerbrachen – dagegen sehr wenig Äpfel u. Birnen. Das Obst wurde deshalb um billige Preise verkauft.
Am 22. September dieses Jahres starb der hiesige Oberlehrer Franz Lampel an Lungenlähmung. Er hatte gegen 18 Jahre hier an der Schule sehr eifrig u. fleißig gewirkt – war ein besonderer Beförderer der Kirchenmusik u. unterstützte in dieser Beziehung den Seelsorger. Er hielt auf strenge Zucht u. Ordnung, stand mit dem H. Decan J. Seliger sowie mit dem jetzigen Pfarrer in den freundschaftlichsten Beziehungen. Er that viel für Anschaffung von Kirchen-Instrumenten u. zur Herrichtung der alten, im schlechtesten Zustande sich befindenden Orgel; er hat aus Eigenem für die Kirche Manches gethan. Sein Leichenbegängnis war ein imposantes; gegen 40 Lehrer gaben ihm das Geleite zur letzten Ruhestätte, sowie eine ungeheure Menschenmenge; mehrere Priester u. Nachbarseelsorger führten den Conduct. Requiescat in pace!
Als Oberlehrer wurde nach dem Tode des genannten angestellt Anton Grund, Lehrer zu Aussig, nachdem derselbe bereits fast ein volles Jahr während der Krankheit des † Oberlehrers den Unterricht der 2. Classe provis. versehen hatte.
In ökonom. Beziehung war das Jahr 1884 ein recht gutes; es war das Getreide gerathen – leider hatte dasselbe einen sehr niedrigen Preis; – der Hopfen war ebenfalls gut gerathen; der höchste Preis war
Překlad
Učinil tak na svátek Jména Panny Marie, 14. září 1884, s velkou slavností a za přítomnosti velkého množství lidí a všech spolků zdejší farnosti. Ještě téhož dne se jím v poledne poprvé opět zvonilo. Přelití stálo asi 300 zl. – a jmenovaný vznešený dobrodinec si tím pro všechnu budoucnost postavil zvláštní pomník. Pán mu to odplať!
Tento rok byl velmi požehnaným ovocným rokem; švestek bylo tolik, že se stromy lámaly – naproti tomu velmi málo jablek a hrušek. Ovoce se proto prodávalo lacino.
Dne 22. září tohoto roku zemřel zdejší řídící učitel Franz Lampel na ochrnutí plic. Působil zde na škole asi 18 let velmi horlivě a pilně, byl zvláštním podporovatelem chrámové hudby a v tom ohledu podporoval duchovního správce. Dbal na přísnou kázeň a pořádek a s panem děkanem J. Seligerem i s nynějším farářem byl v nejpřátelštějších vztazích. Udělal mnoho pro pořízení chrámových nástrojů a pro opravu starých varhan, které byly v nejhorším stavu; z vlastního udělal pro kostel leccos. Jeho pohřeb byl impozantní; k poslednímu odpočinku ho doprovodilo asi 40 učitelů a nesmírné množství lidí; průvod vedlo několik kněží a sousedních duchovních správců. Ať odpočívá v pokoji!
Řídícím učitelem byl po jeho smrti ustanoven Anton Grund, učitel z Ústí, poté co již téměř celý rok během nemoci † řídícího učitele prozatímně vyučoval 2. třídu.
Po hospodářské stránce byl rok 1884 velmi dobrý; obilí se urodilo – bohužel mělo velmi nízkou cenu; chmel se rovněž urodil dobře; nejvyšší cena byla
Sken 168 – str. 161: 1884 – ceny chmele, pozlacení monstrance · 1885 – nový Boží hrob
Přepis
85 f. per Centner; doch glaubten sehr viele Produzenten, er müsse 100 f. gelten – u. so geschah es, daß sehr viele Produzenten ihren Hopfen nicht verkauften u. denselben behielten; später galt derselbe 25–30 f. per Centner.
Im heurigen Jahre wurde zum Feste des hl. Nicolaus die Monstranz, welche Wenzl Ringel aus Ritschen der Pfarrkirche geschenkt hatte, neu vergoldet u. am Feste des hl. Kirchenpatrons zum erstenmal wieder gebraucht. Die Vergoldung u. Herrichtung besorgte A. Gebrecht, Goldarbeiter in Leitmeritz. Zugleich wurde eine neue lunula von Silber mit Steinen von Bergkrystall besetzt für dieselbe hergestellt. Die Kosten trugen die edle u. großmüthige Spenderin, hochwohlgeborne Frau Baronin.
1885. Im heurigen Jahre wurde endlich das alte hl. Grab in der Nische unter dem herrschaftlichen Oratorium, welches keineswegs auf den Beter einen günstigen Eindruck machte, cassiert. Dasselbe bestand aus Holz u. theilweise aus Pappendeckel; unten lag anstatt des Corpus Christi in Ermangelung eines solchen die in Holz geschnitzte Figur des hl. Johannes! Diese Figur stammt von dem alten Johannesaltar aus der Johanneskapelle, der jetzigen Sacristei. Der Pfarrer machte die Neuanschaffung eines hl. Grabes öffentlich in der Kirche kund u. bat um Unterstützung. Es wurde am Palmsonntag des Jahres 1885 eine Collecte während der Absingung der Passion angeordnet, welche einen bedeutenden Betrag abwarf. Das neue hl. Grab wurde nur durch Wohlthäter angeschafft. Es ist ein Kunstwerk, hervorgegangen aus den Händen des Balthasar Kraft in Pfaffenhofen (Oberbayern). Obwohl ich vom Grundsatze ausgehe, die heimische Industrie u. Kunst zu unterstützen, so war dies nicht möglich, weil überall, wo hl. Gräber verfertigt werden, dieselben zu hoch zu stehen kommen; auf obige Firma wurde ich aufmerksam gemacht durch eine Annonce im Correspondenzblatt für den kathol. Clerus.
Překlad
… 85 zl. za centnýř; velmi mnoho pěstitelů se však domnívalo, že musí stát 100 zl. – a tak se stalo, že velmi mnoho pěstitelů svůj chmel neprodalo a ponechalo si jej; později stál 25–30 zl. za centnýř.
V letošním roce byla ke svátku sv. Mikuláše nově pozlacena monstrance, kterou farnímu kostelu daroval Wenzl Ringel z Rýdče (Ritschen), a na svátek svatého patrona kostela poprvé opět použita. Pozlacení a úpravu provedl A. Gebrecht, zlatník v Litoměřicích. Zároveň pro ni byla zhotovena nová stříbrná lunula osázená kameny z horského křišťálu. Náklady nesla ušlechtilá a velkomyslná dárkyně, urozená paní baronka.
1885. V letošním roce byl konečně zrušen starý Boží hrob ve výklenku pod vrchnostenskou oratoří, který na modlícího se nikterak nepůsobil příznivým dojmem. Byl ze dřeva a zčásti z lepenky; dole ležela místo Těla Kristova, protože žádné nebylo, ze dřeva vyřezaná postava sv. Jana! Tato postava pochází ze starého oltáře sv. Jana z kaple sv. Jana, nynější sakristie. Farář oznámil pořízení nového Božího hrobu veřejně v kostele a prosil o podporu. Na Květnou neděli roku 1885 byla během zpívání pašijí nařízena sbírka, která vynesla značnou částku. Nový Boží hrob byl pořízen jen díky dobrodincům. Je to umělecké dílo z rukou Balthasara Krafta v Pfaffenhofenu (Horní Bavorsko). Ačkoli vycházím ze zásady podporovat domácí průmysl a umění, nebylo to možné, protože všude, kde se Boží hroby zhotovují, vycházejí příliš draho; na uvedenou firmu mě upozornil inzerát v „Correspondenzblatt für den katholischen Clerus".
Sken 169 – str. 162: 1885 – nový Boží hrob (závěr), křížová cesta v zámecké kapli, úmrtí kardinála Schwarzenberga
Přepis
Ich bin mit dem bestellten hl. Grabe ganz zufriedengestellt u. muß es gestehen, daß die Kirchkinder auch einen bedeutenden Betrag beisteuerten. Das neue Grab gefiel allgemein u. alle Figuren, die ganze Dekoration, machen einen sehr guten Eindruck. Dasselbe kostete 400 Mark. Unter denen, welche einen bedeutenden Betrag beisteuerten, sind vorzüglich zu nennen Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin – Josef Böhmer, Mauermeister v. Triebsch – Jos. Palletschka aus Niedertenzl. Natürlich unterlag die Einführung dieses hl. Grabes aus dem Auslande nach Österreich einem bedeutenden Zoll – jedenfalls gegen 30–40 f.; allein durch 2 Bittgesuche, welche der Pfarrer an die k. k. Finanz-Landes-Direction in Prag u. an die k. k. Zoll-Direction in Eger richtete, worin er um Nachlaß der Verzollung bat, wurde ihm die Verzollung in besonderer Güte von Seiten der k. k. Behörden nachgesehen. Gott der Herr vergelte es allen Wohlthätern, welche zum hl. Grabe beisteuerten, reichlich! – Möge einst auch über ihrem Grab die Friedenspalme wehen, mögen sie einst alle glorreich auferstehen!
Am 5ten Februar 1885 wurde vom hochw. H. P. Franc. Sales. Leonard Weichmann, Quardian des Kapuzinerklosters in Leitmeritz, unter Assistenz des P. Ant. Cajetan Dittrich u. meiner Person die Einweihung des in der herrschaftl. Schloßkapelle errichteten hl. Kreuzweges statt.
Am 28. März dieses Jahres hat das große, edle Herz eines um die hl. Kirche u. um Österreich hochverdienten Mannes seinen letzten Schlag gethan. Se. Eminenz Friedrich Fürst zu Schwarzenberg, Cardinal der hl. röm. Kirche, Erzbischof v. Prag etc. entschlief in Wien, wohin er sich zu einer Konferenz des öst. Episcopates behufs Regulirung der Congrua des niederen Clerus begeben hatte. Er war eine Zierde der Kirche, als Erzbischof von Prag ein Musterbild eines wahren, eifrigen Oberhirten.
[na okraji:] Vide Ordinariatsblatt n. 32. 1885. — Fortsetzung vide Seite 167. 168.
Překlad
S objednaným Božím hrobem jsem zcela spokojen a musím přiznat, že i farníci přispěli značnou částkou. Nový hrob se obecně líbil a všechny postavy i celá výzdoba působí velmi dobrým dojmem. Stál 400 marek. Mezi těmi, kdo přispěli značnou částkou, je třeba jmenovat především urozenou paní baronku, Josefa Böhmera, zednického mistra z Třebušína, a Jos. Palletschku z Dolního Týnce. Dovoz tohoto Božího hrobu z ciziny do Rakouska ovšem podléhal značnému clu – určitě kolem 30–40 zl.; na základě dvou prosebných žádostí, které farář poslal c. k. zemskému finančnímu ředitelství v Praze a c. k. celnímu ředitelství v Chebu a v nichž prosil o prominutí cla, mu však c. k. úřady clo ze zvláštní dobroty prominuly. Pán Bůh odplať hojně všem dobrodincům, kteří na Boží hrob přispěli! – Kéž jednou i nad jejich hrobem vlaje palma pokoje a kéž všichni jednou slavně vstanou z mrtvých!
Dne 5. února 1885 vykonal důstojný pán P. Franc. Sales. Leonard Weichmann, kvardián kapucínského kláštera v Litoměřicích, za asistence P. Ant. Cajetana Dittricha a mé osoby posvěcení křížové cesty zřízené ve vrchnostenské zámecké kapli.
Dne 28. března tohoto roku dotlouklo velké, ušlechtilé srdce muže vysoce zasloužilého o svatou církev i o Rakousko. Jeho Eminence Bedřich kníže ze Schwarzenbergu, kardinál svaté římské církve, arcibiskup pražský atd., zesnul ve Vídni, kam se odebral na konferenci rakouského episkopátu o úpravě kongruy nižšího kléru. Byl ozdobou církve, jako arcibiskup pražský vzorem pravého, horlivého vrchního pastýře.
[Na okraji:] Viz Ordinariátní list č. 32 z roku 1885. — Pokračování viz str. 167 a 168.
Sken 170 – str. 163: Seznam dobrodinců kostela (1880–1881)
Přepis
Verzeichnis der Kirchenwohlthäter.
1881. Ihre Hochwohlgeboren schenkten im Jahre 1881 der Pfarrkirche ein neues violettes Meßkleid im Werthe von 40 f.
Zur Auferstehungsfeier schenkten Hochdieselben einen Baldachin im Werthe von 70 f.
Ein Kelch wurde auf Anordnung der hohen Patronin mit silberner Kuppa versehen u. eine silberne Patene dazu verfertigt; die Arbeit lieferte die christliche Akademie.
Die hochselige Frau Patronin † Antonia v. Puteani schenkte im Jahre 1880 eine neue Lampe zum ewigen Licht im Werthe von 50 f. u. 2 neue Meßkleider, ein schönes weißes – u. ein schönes schwarzes; beide hatte sie mit eigener Hand gestickt.
Durch eine vom Pfarrer arrangierte Sammlung im Kirchspiel wurden neu angeschafft 6 Leuchter zu den 6 Statuen der Heiligen in der Kirche; selbe kosteten à 5 f. 50 kr. = 33 f. öst. Währ. u. sind bezogen von Albert Samassa in Laibach.
Maria Lampel, Tochter des hiesigen H. Oberlehrers u. Industriallehrerin in Triebsch, schenkte der Kirche 2 Antipendien; das eine mit dem Kelche u. 2 Blumenbouquett, u. das 2te mit der Inschrift „Ave Maria" für die Maiandacht.
Mauermeister Jos. Böhmer schenkte der Kirche ein neues Pfarrkreuz, welches in der Sacristei hängt u. 12 f. kostete.
In diesem Jahre wurde auch ein neuer Vespermantel (weißer) angeschafft, welcher vom H. Pfarrer in Zebus Jos. Pietsch bezogen wurde u. 51 f. kostete; desgleichen ein kleines Ciboriummäntelchen aus derselben Quelle, welches 6 f. kostete.
4 neue Ministrantenröcke wurden angeschafft, welche sammt Macherlohn kosteten 19 f. 12 kr.
Die Tabernakelthür wurde v. J. Dlouhy in Leitmeritz neu vergoldet, was 12 f. kostete; desgleichen auch 3 Canontafeln um den Betrag [von] 5 f.
Překlad
Seznam dobrodinců kostela.
1881. Urozená paní [baronka] darovala roku 1881 farnímu kostelu nové fialové mešní roucho v hodnotě 40 zl.
K slavnosti Vzkříšení darovala baldachýn v hodnotě 70 zl.
Kalich byl na nařízení vysoké patronky opatřen stříbrnou kupou a k němu zhotovena stříbrná paténa; práci dodala Křesťanská akademie.
Zesnulá paní patronka † Antonia z Puteani darovala roku 1880 novou lampu k věčnému světlu v hodnotě 50 zl. a 2 nová mešní roucha, krásné bílé a krásné černé; obě vlastnoručně vyšila.
Ze sbírky, kterou farář uspořádal ve farnosti, bylo nově pořízeno 6 svícnů k 6 sochám svatých v kostele; stály po 5 zl. 50 kr. = 33 zl. r. m. a byly objednány u Alberta Samassy v Lublani.
Maria Lampelová, dcera zdejšího pana řídícího učitele a industriální učitelka v Třebušíně, darovala kostelu 2 antependia; jedno s kalichem a 2 kyticemi a druhé s nápisem „Ave Maria" pro májovou pobožnost.
Zednický mistr Jos. Böhmer daroval kostelu nový farní kříž, který visí v sakristii a stál 12 zl.
V tomto roce byl také pořízen nový (bílý) pluviál, objednaný u pana faráře v Chcebuzi (Zebus) Jos. Pietsche, který stál 51 zl.; rovněž malý pláštík na ciborium z téhož zdroje za 6 zl.
Byly pořízeny 4 nové ministrantské sukně, které stály i s ušitím 19 zl. 12 kr.
Dvířka svatostánku nově pozlatil J. Dlouhý v Litoměřicích, což stálo 12 zl.; rovněž 3 kánonové tabulky za 5 zl.
Sken 171 – str. 164: Seznam dobrodinců kostela (1881–1883)
Přepis
Sodann ließ Frau Franc. Kaschte, Auszüglerin in Rübendörfel, den Tabernakel des Hauptaltares herrichten, mit Seide ausschlagen u. Steine einsetzen; hiefür wurde dem Leitmeritzer Kirchendiener der Stadtkirche der Betrag von etwa 5–7 f. gezahlt.
Im selben Jahre schenkte am 8. November eine Sommerfrischlerin Frau [jméno vynecháno] Ruprecht, Frau des Procuraführers der Firma [vynecháno] Juweliergeschäftes in Prag (sie ist eine geborne Baumann, Goldarbeiterstochter aus Leitmeritz), ein Ciborium; selbes ist nicht von Silber u. repraesentirt einen Werth von 50 f.
1882. Im Jahre 1882 ließen Ihre Hochwohlg. Frau Patronin die Kirchenwäsche herrichten u. schenkten eine Menge leinener Altartücher, eine Alba aus Leinwand u. Lavabotüchel, Kelchtüchel etc. Die alten kammertuchenen Alben etc. wurden kassiert. Desgleichen schenkte sie der Kirche einen Laufteppich zum Hochaltar in Kreuzesform; desgleichen 1 leinenes Tuch für den Kommuniontisch.
1883. In diesem Jahre erhielt die Kirche von der hohen Patronin ein Ciboriummäntelchen, von der christlichen Akademie verfertigt, im Werthe von 20 f.; eine sehr schöne Arbeit! In diesem Jahre wurden die neuen Kirchenbänke hergestellt, welche 240 f. kosteten, wozu nebst der † Theresia Werner mit 100 f. die hohe Patronin u. der Pfarrer ein Bedeutendes beitrugen. Se. k. k. apostol. Majestät spendete in besonderer Huld u. Güte 60 f. Desgleichen wurde die Orgel staffiert, die Thüren in der Kirche gestrichen, die Communionbank staffiert, was H. Hegenbart um den Preis von 40 f. hergestellt hat.
Překlad
Poté dala paní Franc. Kaschte, výměnkářka v Řepčicích, upravit svatostánek hlavního oltáře, vyložit jej hedvábím a osadit kameny; za to bylo zaplaceno kostelníkovi litoměřického městského kostela asi 5–7 zl.
V témže roce darovala 8. listopadu jedna letní hostka, paní Ruprechtová, manželka prokuristy klenotnické firmy v Praze (je rozená Baumannová, dcera zlatníka z Litoměřic), ciborium; není ze stříbra a představuje hodnotu 50 zl.
1882. Roku 1882 dala urozená paní patronka upravit kostelní prádlo a darovala množství plátěných oltářních plachet, plátěnou albu, lavabové a kalichové ručníčky atd. Staré alby z kamrtuchu atd. byly vyřazeny. Rovněž darovala kostelu běhoun k hlavnímu oltáři ve tvaru kříže a 1 plátěnou plachtu na stůl pro přijímání.
1883. V tomto roce dostal kostel od vysoké patronky pláštík na ciborium, zhotovený Křesťanskou akademií, v hodnotě 20 zl.; velmi krásná práce! V tomto roce byly zhotoveny nové kostelní lavice, které stály 240 zl., na což vedle † Theresie Wernerové se 100 zl. značně přispěli vysoká patronka a farář. Jeho c. k. apoštolské Veličenstvo darovalo ze zvláštní milosti a dobroty 60 zl. Rovněž byly natřeny varhany, dveře v kostele a mřížka pro přijímání, což provedl pan Hegenbart za 40 zl.
Sken 172 – str. 165: Seznam dobrodinců kostela (1884–1885) – dary a výdaje faráře
Přepis
Der Pfarrer zahlte hievon 21 f. 50 kr.
1884. In dem Jahre schenkten Sr. Hochwohlgeboren Herr Baron Karl v. Skal der Triebscher Pfarrkirche eine Glocke – welche zersprungen war u. neu übergossen wurde; es kostete über 300 f.
Der Pfarrer schenkte 2 harmonische Glocken v. Terletzki im Werthe von 18 f. zum Altare.
Ferner ließ er das Rauchfaß versilbern um 8 f. 60 kr.
Der Pfarrer schenkte für die Uhr 3 Glocken – 1 f. 95
ferner für 3 Stränge zu den Uhrgewichten – 3 f. 60
für einen neuen Klöpelriemen – 2 f. u.
Schrauben zu den 3 Bändern – 2 f. 50 kr.
Derselbe zahlte alle Reparaturen an den Glocken aus Eigenem, ließ 3 neue Riemen verfertigen u. gab aus Eigenem aus hiefür 13 f. 96 kr.
Nicht minder mußte derselbe den Brunnen herstellen lassen, was ihm gleichfalls einen Betrag von 8 f. kostete.
Desgleichen ließ er den Schrank in der Sacristei, den Beichtstuhl u. den Paramentenkasten neu herrichten u. ausbessern u. streichen; die Tischlerarbeit kostete ihn 22 f. 26 kr. Die Kost ließ ihm, d. h. dem Tischler, Ihre Hochwohlg. geben. Desgleichen ließ der Pfarrer die sämtlichen Paramente ausbessern u. färben; die Arbeit besorgte ein gewisser Kiegelmaier aus Tirol um den Betrag von 25 f., welche der Pfarrer aus Eigenem bestritt; die hohe Patronin schenkte dem betreffenden Färber das Essen durch mehrere Wochen.
Für eine Reparatur der Dalmatiken zum Feste des hl. Nicolaus, an welchem der hochwürdigste Herr Praelat u. Domsenior aus Leitmeritz, Herr Canonicus Demel, das Hochamt hielt, zahlte der Pfarrer der christl. Akademie 10 f.
1885. Für das Herrichten der Chorpauken zahlte der Pfarrer aus Eigenem 2 f. 4 kr.
Překlad
Farář z toho zaplatil 21 zl. 50 kr.
1884. V tomto roce daroval urozený pan baron Karl ze Skalu třebušínskému farnímu kostelu zvon – který byl prasklý a byl nově přelit; stálo to přes 300 zl.
Farář daroval k oltáři 2 harmonické zvonky od Terletzkého v hodnotě 18 zl.
Dále dal postříbřit kadidelnici za 8 zl. 60 kr.
Pro hodiny daroval 3 zvonky – 1 zl. 95 kr.,
dále 3 provazy k hodinovým závažím – 3 zl. 60 kr.,
nový řemen na srdce zvonu – 2 zl.
a šrouby ke 3 pásům – 2 zl. 50 kr.
Zaplatil také z vlastního všechny opravy zvonů, dal zhotovit 3 nové řemeny a vydal za to z vlastního 13 zl. 96 kr.
Rovněž musel dát opravit studnu, což ho stálo 8 zl.
Dále dal nově upravit, opravit a natřít skříň v sakristii, zpovědnici a skříň na paramenta; truhlářská práce ho stála 22 zl. 26 kr. Stravu truhláři dala urozená paní [baronka]. Rovněž dal farář opravit a obarvit všechna paramenta; práci provedl jistý Kiegelmaier z Tyrol za 25 zl., které farář uhradil z vlastního; vysoká patronka dávala barvíři po několik týdnů jídlo.
Za opravu dalmatik ke svátku sv. Mikuláše, při němž slavnou mši sloužil nejdůstojnější pan prelát a senior kapituly z Litoměřic, pan kanovník Demel, zaplatil farář Křesťanské akademii 10 zl.
1885. Za opravu kůrových tympánů zaplatil farář z vlastního 2 zl. 4 kr.
Sken 173 – str. 166: Seznam dobrodinců a výdajů (1884–1885) – postní obraz, nové ciborium
Přepis
Im Vorjahre wurde der Kirchenboden vom Schutt gesäubert, 2 neue Rohre zum Brunnen verwendet u. 5 Stück Bretter vom Tischler verwendet; hiefür zahlte der Pfarrer wieder aus Eigenem den Betrag von 26 f. 42 kr.
Vom Wzl. Jokl wurde eine Posaune gekauft, die alte umgetauscht; für die alte erhielt ich den Betrag von 3 f., 2 f. erhielt ich als Geschenk von einer Wohlthäterin u. 4 f. mußte ich noch nachzahlen, um den Betrag von 9 f. zu erzielen; soviel kostet nämlich die neue Posaune.
Der Taufkessel wurde heuer neu verzinnt. König in Leitmeritz verlangte hiefür 2 f.; desgleichen wurden auch 3 Weihwasserkessel verzinnt u. hergerichtet; dieses bestritt der Pfarrer aus Eigenem um den Betrag von 4 f. 85 kr.
In diesem Jahre wurde das alte, ganz zerrissene Fastenbild für den Hochaltar kassiert. Herr Maler Gruß aus Leitmeritz lieferte einen auf Holz sehr schön gemalten gekreuzigten Heiland um den Betrag von 25 f. Diesen Betrag schenkte Frau Baronin, die allzeit mildthätige Patronin der Triebscher Pfarrkirche. Bonorum omnium distributor Deus sit benefactrici propitius et clemens!
Desgleichen wurde im Vorjahre schon die Monstranz neu vergoldet u. mit einer lunula aus Silber mit Bergkrystall versehen.
Auch wurde ein neues echtes Ciborium, die Cuppa u. der Deckel aus Silber, für die Pfarrkirche zu Triebsch geschenkt, weil das alte, geschenkte Ciborium nicht ächt war. Das neue Ciborium trägt als Deckel eine schöne Krone; dasselbe hat die christliche Akademie hergestellt u. wurde von Ihrer Hochwohlgeboren Frau Baronin bestritten u. angeordnet, damit das Heiligste nach Vorschrift der Kirche in ächtem Metall u. gut vergoldet eine würdige Wohnstätte habe.
Překlad
V loňském roce byla kostelní půda vyčištěna od suti, na studnu byly použity 2 nové roury a truhlář spotřeboval 5 prken; za to farář opět zaplatil z vlastního 26 zl. 42 kr.
Od Wzl. Jokla byl koupen pozoun a starý vyměněn; za starý jsem dostal 3 zl., 2 zl. jsem dostal darem od jedné dobroditelky a 4 zl. jsem musel doplatit, aby se dosáhlo částky 9 zl. – tolik totiž nový pozoun stojí.
Křticí kotlík byl letos nově pocínován; König v Litoměřicích za to žádal 2 zl.; rovněž byly pocínovány a upraveny 3 kotlíky na svěcenou vodu; to uhradil farář z vlastního částkou 4 zl. 85 kr.
V tomto roce byl vyřazen starý, zcela roztrhaný postní obraz pro hlavní oltář. Pan malíř Gruß z Litoměřic dodal velmi krásně na dřevě malovaného ukřižovaného Spasitele za 25 zl. Tuto částku darovala paní baronka, vždy štědrá patronka třebušínského farního kostela. [latinsky:] Bůh, dárce všeho dobrého, buď dobroditelce milostiv a laskav!
Rovněž byla již loni nově pozlacena monstrance a opatřena stříbrnou lunulou s horským křišťálem.
Farnímu kostelu v Třebušíně bylo také darováno nové pravé ciborium s kupou a víkem ze stříbra, protože staré darované ciborium nebylo pravé. Nové ciborium má jako víko krásnou korunu; zhotovila je Křesťanská akademie a zaplatila a objednala je urozená paní baronka, aby Nejsvětější svátost měla podle předpisu církve důstojný příbytek z pravého kovu a dobře pozlacený.
Sken 174 – str. 167: výdaje 1885 (závěr) · vizitace 18. května 1885 · spolek pro klanění Nejsvětější svátosti
Přepis
Im Vorjahre ließ der Pfarrer das Dach der Sacristey mit Ölfarbe nochmals streichen um den Betrag von 10 f. öst. Währ., damit das Cementdach desto haltbarer werde.
Verschiedene Reparaturen an der Kirche von außen u. von innen, an der Pfarrei etc. wurden von dem Pfarrer aus Eigenem bestritten; besonders wurde die Sacristei, die Kirche in ihrer Malerei wieder ausgebessert, wo selbe wegen allzugroßer Feuchtigkeit schadhaft geworden war. Dieses Alles kostete einen Betrag von 40 f. 50 kr., welcher theils von Ihrer Hochwohlgeboren, theils von dem Pfarrer bestritten wurde.
Vidi in visitat. canon. episc. 18. Maji 1885. Fr. Demel, Canonicus senior.
Seit dem Jahre 1882 besteht in Triebsch der Verein zur Anbetung des allerheiligsten Altarssakramentes zur Ausstattung armer Kirchen; er zählt 10 Mitglieder: Frau Baronin Adele v. Skal, W. Schumann, Pfarrer, Herr Wil. Wilhelm, Gutsverwalter, Frau Kaschte aus Rübendörfel (senior) u. 5 Frauen aus Stankowitz.
Im Jahre 1883 erhielt die Pfarrkirche von Triebsch aus dem Paramentenverein 1 Vespermantel col. nig.; im Jahre 1885 ein schönes rothes Meßkleid.
Překlad
V loňském roce dal farář střechu sakristie ještě jednou natřít olejovou barvou za 10 zl. r. m., aby cementová střecha byla tím trvanlivější.
Různé opravy kostela zvenčí i uvnitř, fary atd. hradil farář z vlastního; zvláště byla opravena výmalba sakristie a kostela tam, kde se pro přílišnou vlhkost poškodila. To vše stálo 40 zl. 50 kr., které uhradila zčásti urozená paní [baronka], zčásti farář.
[latinsky:] Viděl jsem při biskupské kanonické vizitaci 18. května 1885. Fr. Demel, kanovník senior.
Od roku 1882 existuje v Třebušíně Spolek pro klanění Nejsvětější svátosti oltářní a pro vybavování chudých kostelů; má 10 členů: paní baronku Adele ze Skalu, faráře W. Schumanna, pana Wil. Wilhelma, správce statku, paní Kaschte z Řepčic (starší) a 5 žen ze Staňkovic.
Roku 1883 dostal třebušínský farní kostel od paramentního spolku 1 pluviál černé barvy; roku 1885 krásné červené mešní roucho.
Sken 175 – str. 168: 1885 – biskupská vizitace a biřmování 18. května
Přepis
1885. Im Jahre 1885 am 18. Mai war in Triebsch seit vieljähriger Unterbrechung bischöfliche Visitation. Obwohl der deutsch-politische Verein an sämtliche Gemeindevorsteher die Aufforderung erlassen hatte, sie sollten den hochwürdigsten Oberhirten nicht empfangen, so kamen nur einige dieser kirchen- u. religionsfeindlichen Weisung nach u. glänzten durch ihre Abwesenheit; es waren dies die Gemeindevorsteher von Rübendörfel – Sebabsch, von Ritschen, von Niedertenzel, Winnai und auch von Stankowitz – obwohl die gesamte Stankowitzer Gemeindevertretung in Stankowitz selbst ausgerückt war, als der hochwürdigste Oberhirt die Kapelle zu Stankowitz besuchte. In Triebsch selbst war die vollständige Gemeinderepräsentanz zum Empfange erschienen. Der hochwürdigste Oberhirt wohnte 3 Nächte im Schloß; Frau Baronin hatte Hochdenselben eingeladen. Er war sehr erfreut über die Reinlichkeit u. Sauberkeit des Gotteshauses, über die mitunter schönen Meßkleider u. Paramente etc. etc. u. empfing der damalige Pfarrer vom hochwürdigsten Herrn Bischof eine Ordinariatsbelobung. Hochderselbe hielt am Abende bei der Maiandacht 3mal wunderlieblich Ansprachen zur Verherrlichung der Gottesmutter, welche auf das fromme Gemüt so tiefen Eindruck machten. Die Kirche war an allen 3 Tagen übervoll. Alles Herzen hingen an unserem vielgeliebten Oberhirten, der so freundlich u. herablassend im Umgange, in seinem großen, weiten Herzen Alle einschließen, allen Alles sein möchte. Er besuchte 2 Kranke, beschenkte dieselben u. zwar die kranke u. schon † Tochter des Wenzel Handsche u. die kranke John.
Trotz vielseitiger Hetzerei, besonders von Seiten des Niedertenzler Vorstehers Schwarz, der zur bischöflichen Katechese nicht einmal seine Kinder schicken wollte, waren die Kinder mit ihren Lehrern vollzählig erschienen /: mit Ausnahme der Niedertenzler Schüler, weil unter ihnen einige Blatternkranke sich befanden :/ u. freute sich der hochwürdigste Oberhirt über die treffenden Antworten, die er von den Kindern erhielt. Der hochwürdigste Bischof ertheilte [počet nevyplněn] Firmlingen das hl. Sakrament der Firmung. Am Abend nach der hl. Maiandacht
Překlad
1885. Roku 1885, dne 18. května, byla v Třebušíně po mnohaleté přestávce biskupská vizitace. Ačkoli německý politický spolek vydal všem obecním starostům výzvu, aby nejdůstojnějšího vrchního pastýře nevítali, řídili se tímto pokynem, nepřátelským církvi i náboženství, jen někteří a „skvěli se svou nepřítomností": byli to starostové z Řepčic – Sebabsche, z Rýdče, z Dolního Týnce, Vinného a také ze Staňkovic – ačkoli v samotných Staňkovicích nastoupilo celé obecní zastupitelstvo, když vrchní pastýř navštívil staňkovickou kapli. V samotném Třebušíně se k přivítání dostavilo úplné obecní zastupitelstvo. Nejdůstojnější vrchní pastýř bydlel 3 noci v zámku; pozvala ho paní baronka. Byl velmi potěšen čistotou a úhledností chrámu, namnoze krásnými mešními rouchy a paramenty atd., a tehdejší farář obdržel od pana biskupa ordinariátní pochvalu. Biskup měl večer při májové pobožnosti třikrát překrásnou promluvu k oslavě Matky Boží, která na zbožnou mysl hluboce zapůsobila. Kostel byl po všechny 3 dny přeplněn. Srdce všech lnula k našemu velmi milovanému vrchnímu pastýři, který je v jednání tak přívětivý a laskavý a ve svém velkém, širokém srdci by chtěl obejmout všechny a být všem vším. Navštívil 2 nemocné a obdaroval je, totiž nemocnou a již † dceru Wenzela Handscheho a nemocnou Johnovou.
Přes mnohostranné štvaní, zvláště ze strany dolnotýneckého starosty Schwarze, který nechtěl na biskupskou katechezi poslat ani vlastní děti, se děti se svými učiteli dostavily v plném počtu (s výjimkou žáků z Dolního Týnce, protože mezi nimi bylo několik nemocných neštovicemi) a nejdůstojnější vrchní pastýř se těšil z výstižných odpovědí, které od dětí dostával. Pan biskup udělil svátost biřmování [počet nevyplněn] biřmovancům. Večer po svaté májové pobožnosti
Sken 176 – str. 169: 1885 – závěr vizitace · úder blesku do domu Wenzela Müllera (6. června)
Přepis
war die Pfarrei u. das Schloß festlich illuminirt u. die Veteranen waren ausgerückt; die Triebscher Musikbande bereitete dem vielgeliebten Oberhirten ein schönes Abendständchen – u. vollführten mit der Veteranentruppe einen Rundgang durch den Park mit Windlichtern. Illustrissimus war sichtlich erfreut u. dankte herzlich für die Beweise der Liebe u. Verehrung. Von Triebsch aus visitirte Illustrissimus die Stationen Proboscht, Hummel u. Tauchersch… u. kehrte Donnerstag von der Feuerwehr, der Schuljugend, von der Gemeindevertretung u. dem Veteranenverein bis an die Grenze von Triebsch begleitet wieder nach Leitmeritz zurück. Der Herr segne u. erhalte unsern hochwürdigsten Oberhirten u. lasse ihn kämpfen einen guten Kampf in dieser Zeit, wo Lucifer u. sein Anhang der Kirche Gottes soviele Wunden schlägt.
Am 6. Juni schlug der Blitz in das Wohnhaus des Wenzel Müller in Triebsch ein u. zündete; es brannte das Gebäude ab – die Familie aber, welche in der Stube saß, wurde gerettet u. zwar durch einen Rosenkranz. Der Blitz schlug an der untern Giebelseite ein u. fuhr herab ins Zimmer, wo die Familie beisammen war; die Frau lehnte an der Wand u. ober ihr fuhr der Blitz herein – änderte seinen Lauf u. erfaßte einen Rosenkranz, der mit Kupferdrähten gekettelt war, schleuderte die Körner herum u. fuhr seitwärts durchs Gewölbe in den Stall u. tödtete eine Kuh. Die Frau war betäubt – erholte sich jedoch wieder; sie wäre gewiß ein Kind des Todes gewesen, wenn nicht der Rosenkranz neben ihr den Lauf des Blitzes abgelenkt hätte. Der damalige Pfarrer nahm die obdachlose Familie in sein Haus auf u. Frau Baronin Adele v. Skal machte derselben ein ansehnliches Geschenk, indem sie zum Aufbau des Hauses das ganze Bauholz schenkte. An der Frontseite ließ die Familie zum Danke für ihre Rettung durch Maria u. ihren Rosenkranz eine Nische anbringen; in dieselbe schenkte Baronin Adele v. Skal
Překlad
… byly fara a zámek slavnostně osvětleny a veteráni nastoupili; třebušínská hudba připravila milovanému vrchnímu pastýři pěkné večerní zastaveníčko a spolu s veterány prošla s pochodněmi parkem. Jeho Milost byl viditelně potěšen a srdečně děkoval za projevy lásky a úcty. Z Třebušína vizitoval biskup stanice Proboštov, Homoli a Touchořiny (?) a ve čtvrtek se vrátil do Litoměřic, doprovázen hasiči, školní mládeží, obecním zastupitelstvem a spolkem veteránů až na hranici Třebušína. Pán žehnej a zachovej našeho nejdůstojnějšího vrchního pastýře a dej mu bojovat dobrý boj v této době, kdy Lucifer a jeho přívrženci zasazují církvi Boží tolik ran.
Dne 6. června uhodil blesk do obytného domu Wenzela Müllera v Třebušíně a zapálil jej; budova shořela – rodina, která seděla ve světnici, však byla zachráněna, a to díky růženci. Blesk uhodil do dolního štítu a sjel dolů do světnice, kde byla rodina pohromadě; žena se opírala o zeď a nad ní blesk vjel dovnitř – změnil směr, zachytil růženec navlečený na měděných drátcích, rozmetal jeho zrnka a projel stranou klenbou do chléva, kde zabil krávu. Žena byla omráčena, ale zase se vzpamatovala; byla by jistě propadla smrti, kdyby růženec vedle ní neodklonil dráhu blesku. Tehdejší farář přijal rodinu bez přístřeší do svého domu a paní baronka Adele ze Skalu jí dala značný dar – darovala na stavbu domu všechno stavební dříví. Na průčelí dala rodina z vděčnosti za záchranu skrze Marii a její růženec zřídit výklenek; do něj darovala baronka Adele ze Skalu
Sken 177 – str. 170: 1885 – socha v Müllerově výklenku, suchý rok, aféra řídícího učitele Antona Grunda
Přepis
eine Statue der Mutter Gottes v. Lourdes, welche um die Hand jenen wunderbaren Rosenkranz trägt, der am Unglückstage an einem Nagel im Zimmer hing, zum immerwährenden Andenken an die hilfreiche, gnadenvolle, gütige Mutter Maria!
1885. Das Jahr 1885 war ein sehr trockenes Jahr; in vielen Gegenden Böhmens trat eine große Futternoth ein, daß vieles Vieh verkauft werden mußte – trotzdem aber stieg das Getreide nicht im Preise u. blieben die Lebensmittel verhältnismäßig billig. Das Obst wurde ebenfalls billig verkauft. Die Herrschaft wirthschaftete das Obst selbst ein, weil in diesem Jahre nur das Pflückobst gerathen war, u. erzielte einen Betrag von etwa 1200 f. Der Pfarrer erhielt in diesem Jahre für sein Obst circa 10 f. öst. Währ.
1885. In diesem Jahre kam leider in der Schulgemeinde Triebsch der traurige Fall vor, daß der im Feber dieses Jahres definitiv als Oberlehrer zu Triebsch angestellte Ant. Grund von seinem Amte suspendirt wurde. Er hatte nämlich unsittliche Attentate auf eine Schülerin mit Namen Hübsch Maria aus Alttenzel ausgeführt, wenn auch wohl das Ärgste noch nicht vorgekommen sein mochte. Desgleichen hatte er sie abgehalten von der hl. Beicht, indem er sagte: „In derselben wollen die Pfarrer nur erfahren, was in den Häusern der Leute vorgehe. Du hast Recht, wenn du nicht gehst." In Folge dessen hatte der damalige Pfarrer eine Rücksprache mit dem H. Bezirkshauptmann Hummer in Leitmeritz, welcher befahl, der Pfarrer möchte mit der betreffenden Schülerin ein Protokoll aufnehmen u. dasselbe weiter leiten, was auch geschah. Mittlerweile jedoch hatte einer o. mehrere seiner Kollegen die ganze Affaire an die Staatsanwaltschaft geleitet; diese trat, ohne ein Urtheil zu fällen, die ganze Affaire wieder ab an die k. k. Be-
Překlad
… sochu Panny Marie Lurdské, která má kolem ruky onen podivuhodný růženec, jenž v den neštěstí visel ve světnici na hřebíku – na věčnou památku pomocné, milostiplné a dobrotivé Matky Marie!
1885. Rok 1885 byl velmi suchý; v mnoha krajích Čech nastala velká nouze o píci, takže muselo být prodáno mnoho dobytka – přesto však cena obilí nestoupla a potraviny zůstaly poměrně laciné. Ovoce se rovněž prodávalo lacino. Panství sklidilo ovoce samo, protože se letos urodilo jen ovoce česané, a utržilo asi 1200 zl. Farář dostal v tomto roce za své ovoce asi 10 zl. r. m.
1885. V tomto roce se bohužel ve školní obci Třebušín přihodil smutný případ: Ant. Grund, v únoru tohoto roku definitivně ustanovený řídícím učitelem v Třebušíně, byl suspendován ze svého úřadu. Dopustil se totiž nemravných útoků na žákyni jménem Maria Hübschová z Týnce, třebaže k nejhoršímu snad ještě nedošlo. Rovněž ji zrazoval od svaté zpovědi slovy: „Při ní chtějí faráři jen zvědět, co se děje v domech lidí. Máš pravdu, když nejdeš." V důsledku toho měl tehdejší farář rozmluvu s okresním hejtmanem panem Hummerem v Litoměřicích, který nařídil, aby farář s dotyčnou žákyní sepsal protokol a postoupil jej dál, což se také stalo. Mezitím však jeden nebo několik jeho kolegů předali celou aféru státnímu zastupitelství; to ji, aniž vyneslo rozsudek, opět postoupilo c. k. okres-
Sken 178 – str. 171: 1885 – přeložení učitele Grunda · starokatolická agitace v Dolním Týnci (4. října)
Přepis
zirkshauptmannschaft resp. Bezirksschulrath zur Disziplinarverhandlung. Der benannte Lehrer Anton Grund wurde hierauf vom k. k. Landesschulrathe seiner Stelle als Oberlehrer in Triebsch enthoben u. versetzt in der Eigenschaft als Lehrer. Der genannte Lehrer wurde jedoch von einer gewissen Parthei in Triebsch u. Rübendörfel aufgefordert, den Recurs dagegen zu ergreifen, was er auch that. Dagegen legte jedoch der damalige Pfarrer im Namen der Eltern u. Kinder eine energische Verwahrung ein, welche dem Recurse des genannten Lehrers beigelegt worden sein soll, wie der P. T. H. Statthaltereirath dem hiesigen Gutsverwalter versicherte.
[na okraji:] Grund um Belassung in Triebsch eingekommen.
1885. Am 4. Oktober dieses Jahres, gerade am Feste des hl. Rosenkranzes, wagte es der abgefallene Priester Anton Nittel aus Warnsdorf, auch meine Kirchkinder u. zwar in Niedertenzel, gerufen von dem deutschpolitischen Verein in Leitmeritz, über die neue Religion des Altkatholizismus zu belehren u. wo möglich für letztere Propaganda zu machen. Obgenannter Sektierer kam hieher gerufen von einem gewissen Jos. Schwarz, Gemeindevorsteher in Niedertenzel, der sonst ein Trottel von einem Manne, doch von den deutschnationalen Hetzern, Pickert, Rupert als Werkzeug gebraucht wird, um für ihren Humbug Propaganda zu machen. Natürlich, wie vorauszusehen, ging auch nicht eine einzige Seele auf den Leim. Der große Indifferentismus einerseits u. der Geldpunkt andererseits, sowie das unmoralische Vorleben des Warnsdorfer Maulhelden hielt die Leute vom Abfalle ab. Diese neuprotestantische Sekte bringt es zu keinem Credo.
Překlad
… nímu hejtmanství, respektive okresní školní radě k disciplinárnímu řízení. Jmenovaný učitel Anton Grund byl poté c. k. zemskou školní radou zbaven místa řídícího učitele v Třebušíně a přeložen jako učitel. Jistá strana v Třebušíně a Řepčicích ho však vyzvala, aby proti tomu podal rekurz, což také učinil. Proti tomu však tehdejší farář podal jménem rodičů a dětí důrazné ohrazení, které prý bylo přiloženo k rekurzu jmenovaného učitele, jak ujistil zdejšího správce statku pan místodržitelský rada.
[Na okraji:] Grund požádal o ponechání v Třebušíně.
1885. Dne 4. října tohoto roku, právě na svátek Panny Marie Růžencové, se odpadlý kněz Anton Nittel z Varnsdorfu odvážil poučovat i mé farníky, a to v Dolním Týnci, povolán německým politickým spolkem v Litoměřicích, o novém náboženství starokatolictví a pokud možno pro ně agitovat. Řečený sektář sem přišel na pozvání jistého Jos. Schwarze, starosty v Dolním Týnci, jinak hlupáka, kterého však německonacionální štváči Pickert a Rupert používají jako nástroj, aby dělali propagandu pro svůj humbuk. Přirozeně, jak se dalo předvídat, se nenachytala ani jediná duše. Velká lhostejnost na jedné straně a otázka peněz na druhé, jakož i nemravná minulost varnsdorfského tlučhuby zdržely lidi od odpadu. Tato novoprotestantská sekta to nedotáhne k žádnému krédu.
Sken 179 – str. 172: 1885 – starokatolické schůze v Dolním Týnci a v Boreči, farářova obrana
Přepis
Das Vorleben des Anton Nittel wurde auf entsprechende Weise im Warnsdorfer Volksblatt geschildert – u. den Leuten zum Lesen gegeben, ja von einem gewissen Günther öffentlich auch in Gegenwart des Jos. Schwarz vorgelesen; dieser meinte: „Wegen Abfall ist's doch nicht gewesen – nur wegen der Hetze; es war etwas Neues" – nämlich die Altkatholikenversammlung. Also Hetze – deutschnationale Marktschreierei! Damit ist die Sache gerichtet u. ins klare Licht gestellt. Uibrigens verliert die katholische Kirche durch den Abfall von solchen Leuten gar nichts. – Denn Katholiken sind selbe sonst nicht mehr – höchstens stehen ihre Namen noch im Taufbuche; sie sind nichts anderes als Spreu, faule Glieder an dem großen mystischen Leibe der Kirche.
Dieselbe Hetze wie in Niedertenzel war in Bodenbach, wohin sich Anton Nittel ebenfalls begab, um für seine Sekte Propaganda zu machen. Frech genug wagte er sich in jene Gegend, welche einst der Schauplatz seines liederlichen u. eines katholischen Priesters unwürdigen Treibens war. Er zog los über die hl. Beichtanstalt, über die Stolagebühren, natürlich über die Infallibilität, über die Schule; als er über die Neuschule sprechen wollte, wurde ihm vom politischen Comissär das Wort entzogen; als er über die hl. Beichtanstalt etc. sprach, geschah dieses nicht!! Ganz denselben Sermon ließ er in Niedertenzel los u. spickte selben mit den bekannten Floskeln von „Deutschthum" – deutsch, nichts als deutsch. Und seine Behauptung erst, die er dort zum Besten gab: „daß der Pfarrer einer Gemeinde Familienvater sein müsse" hat seinem Schwindel die Krone aufgesetzt. Will er hiemit vielleicht seine „Beweibung" beschönigen o. entschuldigen?
Doch will ich mich mit dieser Sekte nicht weiter mehr befassen; ich habe dieselbe gänzlich ignorirt. Dadurch habe ich dem ganzen Treiben die Spitze abgebrochen. Durch die Zeitungen, speziell das „Warnsdorfer Volksblatt", habe ich die Kirchkinder aufgeklärt, habe Broschüren unter sie vertheilt, welche Nittels Leben speziell in Niedertenzel u. Bodenbach beleuchteten u. ent-
Překlad
Minulost Antona Nittela byla příslušným způsobem vylíčena ve „Warnsdorfer Volksblatt" – a dána lidem ke čtení, dokonce ji jistý Günther veřejně předčítal i v přítomnosti Jos. Schwarze; ten mínil: „O odpad přece nešlo – jen o tu švandu; bylo to něco nového" – totiž shromáždění starokatolíků. Tedy švanda – německonacionální jarmareční vyvolávání! Tím je věc odsouzena a postavena do jasného světla. Ostatně katolická církev odpadem takových lidí nic neztrácí. – Vždyť katolíky už stejně nejsou – nanejvýš jejich jména ještě stojí v křestní matrice; nejsou nic jiného než plevy, shnilé údy velkého mystického těla církve.
Stejné štvaní jako v Dolním Týnci bylo v Podmoklech (Bodenbach), kam se Anton Nittel rovněž odebral, aby dělal propagandu své sektě. Dost drze se odvážil do kraje, který byl kdysi dějištěm jeho nevázaného počínání, nedůstojného katolického kněze. Pustil se do svaté zpovědi, do štolových poplatků, přirozeně do neomylnosti, do školy; když chtěl mluvit o nové škole, odňal mu politický komisař slovo; když mluvil o svaté zpovědi atd., nestalo se tak!! Zcela stejnou řeč spustil v Dolním Týnci a prošpikoval ji známými frázemi o „němectví" – německé, nic než německé. A teprve jeho tvrzení, které tam dal k lepšímu: „že farář obce musí být otcem rodiny", nasadilo jeho podvodu korunu. Chce tím snad omlouvat nebo přikrášlovat svou ženitbu?
Nechci se však touto sektou dále zabývat; zcela jsem ji ignoroval. Tím jsem celému tomu počínání ulomil hrot. Prostřednictvím novin, zvláště „Warnsdorfer Volksblatt", jsem farníky poučil, rozdal jsem mezi ně brožury, které osvětlovaly Nittelův život, zvláště v Dolním Týnci a Podmoklech, a od-
Sken 180 – str. 173: 1886 – penzionování faráře Schumanna a jeho rozloučení
Přepis
sprechende Aufklärung über diese Sekte gaben; ich hielt entsprechend dogmatische Predigten, speziell über den hl. kathol. Glauben – u. ich hoffe zu Gott – daß Nittel im hiesigen Kirchspiel keine o. nur sehr wenige Seelen fangen wird. – Dies ad perpetuam rei memoriam.
1886. Der Pfarrer hatte bereits im verflossenen Jahre um seine Pensionirung eingereicht. Derselbe sah sich zu diesem Schritte veranlaßt durch seine angegriffene Gesundheit, welche durch Uiberbürdung mit Seelsorgsgeschäften u. durch seine Uiberanstrengung in der Pastoration des Kirchspiels stark gelitten hatte. Wohl hoffte er immer, daß ihm das Glück werde zu Theil werden, einen Kaplan zu erhalten; allein bei dem großen Priestermangel u. der geringen Anzahl der Priesteramtskandidaten mußte seine Hoffnung immer mehr schwinden – bis er endlich nur mit schwerem Herzen um seine Pensionirung bittlich wurde. Selbe wurde ihm gewährt. Ausnahmsweise erhielt er eine Pension von 460 f. Ihre Hochwohlgeboren Frau Baronin hatte bereits in den früheren Jahren den Wunsch geäußert, daß sich der Pfarrer pensioniren lasse, u. bereitwillig u. in besonderer Huld u. Güte hatte sie ihm die Pflege u. Kost in Ihrem Schlosse mit Erlaubnis des hochwürdigsten Herrn Bischofes angedeihen lassen. Der Pfarrer akzeptierte das Anerbieten Ihrer Hochwohlgeboren sowohl als auch des Herrn Barons: der Pfarrer möge in ihrer Familie für die Zukunft leben u. seine Pension verzehren. Es wurde somit das Beneficium Triebsch mit dem 1. April 1886 zur Neubesetzung ausgeschrieben. Am 2. Sonntag in der Fasten hielt der Pfarrer seine Abschiedspredigt. Er sprach von den Freuden u. Leiden eines Seelsorgers – beides hatte derselbe durch seine 6jährige Pastoration in Hülle u. Fülle erfahren. Am Feste Mariä Verkündigung hielt er noch eine Schlußpredigt, bei welcher die Kirche übervoll war, aber auch viele Thränen der Rührung flossen. Uiberhaupt gaben die Triebscher Kirchkinder
Překlad
… povídající poučení o této sektě; měl jsem příslušná dogmatická kázání, zvláště o svaté katolické víře – a doufám v Boha, že Nittel ve zdejší farnosti neuloví žádnou, nebo jen velmi málo duší. – To na věčnou paměť věci.
1886. Farář požádal o penzionování již v minulém roce. K tomuto kroku ho přimělo jeho podlomené zdraví, které velmi utrpělo přetížením duchovní správou a přepínáním sil v pastoraci farnosti. Stále sice doufal, že se mu dostane štěstí a obdrží kaplana; při velkém nedostatku kněží a malém počtu kandidátů kněžství však jeho naděje musela stále více mizet – až konečně s těžkým srdcem poprosil o penzionování. Bylo mu vyhověno. Výjimečně dostal penzi 460 zl. Urozená paní baronka již v dřívějších letech vyslovila přání, aby se farář dal penzionovat, a ochotně a ze zvláštní milosti a dobroty mu se svolením nejdůstojnějšího pana biskupa poskytla ošetřování a stravu ve svém zámku. Farář přijal nabídku jak paní baronky, tak pana barona, aby napříště žil v jejich rodině a tam trávil svou penzi. Obročí Třebušín tak bylo k 1. dubnu 1886 vypsáno k novému obsazení. O 2. neděli postní měl farář kázání na rozloučenou. Mluvil o radostech a strastech duchovního správce – obojího zakusil za své šestileté pastorace vrchovatou měrou. Na svátek Zvěstování Panny Marie měl ještě závěrečné kázání, při němž byl kostel přeplněn a teklo i mnoho slz dojetí. Vůbec třebušínští farníci dávali
Sken 181 – str. 174: 1886 – rozloučení faráře Schumanna · nástup faráře Josefa Schiffnera (říjen 1886)
Přepis
ihrem scheidenden Seelsorger viele Beweise der Anhänglichkeit u. Liebe. – Hätten sie dieses früher gethan! Am schwersten trennte sich der Pfarrer von den Schulkindern; wie viele Thränen die lieben Kinder in Stankowitz u. Niedertenzel vergossen haben, als er die Abschiedsmahnung an sie richtete, weiß nur der liebe Gott. Gott segne alle Guten u. Frommen – gebe die Gnade der Bekehrung den Lasterhaften – u. führe alle, die ihm anvertraut waren seiner Leitung u. Führung, in die Freuden des Himmels!
An einem Muttergottesfeste hatte er die Führung der Seelsorge in Triebsch übernommen – am Feste Mariä Lichtmesse – u. am Feste Mariä Verkündigung dieselbe auf kräftigere Schultern übertragen u. übergeben.
[na okraji: Bahrtuch] Zum Schlusse hat Frau Baronin, die immer milde u. wohlthätige Patronin, der Triebscher Pfarrkirche ein neues Bahrtuch geschenkt, welches einen Werth von 35 f. repraesentirt. Dasselbe ist entnommen worden dem früher angekauften schwarzen Teppich; es war derselbe zu groß – u. deshalb wurde ein Theil des schwarzen Stoffes für das Bahrtuch verwendet, der andere Theil aber, mit einem Stück Tuch completirt, dient noch immer als Teppich.
Vidi in visitatione canon. die 5. Julii 1888. J. Bernat, Ep. vic. for.
1886. [ruka faráře Schiffnera:] Josef Schlosser (?), Administrator der Pfarre bis 23/10 1886. Josef Schiffner, Bürgerschulkatechet in Rumburg, geb. 6/6 1849 in Habstein, ordiniert 25/7 1874 in Leitmeritz, am 23/10 1886 für die Pfarre Triebsch confirmiert, am 25/10 1886 abends feierlich und freudig von den Kirchkindern empfangen und […am folgenden Tage … in der Kirche …] vom Herrn Canonicus Josef Böhm in Leitmeritz feierlich installiert. [tři další řádky – o slavnostním dni, hostech a patronce, paní baronce – nepřečteny]
Překlad
… svému odcházejícímu duchovnímu správci mnoho důkazů oddanosti a lásky. – Kéž by to byli činili dříve! Nejtíže se farář loučil se školními dětmi; kolik slz prolily milé děti ve Staňkovicích a v Dolním Týnci, když k nim pronesl napomenutí na rozloučenou, ví jen milý Bůh. Bůh žehnej všem dobrým a zbožným, dej milost obrácení neřestným a doveď všechny, kdo byli svěřeni jeho vedení, do radostí nebe!
Na mariánský svátek převzal vedení duchovní správy v Třebušíně – na Hromnice – a na svátek Zvěstování Panny Marie je přenesl a předal na silnější bedra.
Na závěr darovala paní baronka, vždy laskavá a dobročinná patronka, třebušínskému farnímu kostelu nové příkrovní sukno (na máry) v hodnotě 35 zl. Bylo pořízeno z dříve zakoupeného černého koberce; byl příliš velký – a proto byla část černé látky použita na příkrov, druhá část, doplněná kusem sukna, slouží stále jako koberec.
[latinsky:] Viděl jsem při kanonické vizitaci 5. července 1888. J. Bernat, biskupský okrskový vikář.
1886. Josef Schlosser (?), administrátor fary do 23. 10. 1886. Josef Schiffner, katecheta měšťanské školy v Rumburku, nar. 6. 6. 1849 v Jestřebí (Habstein), vysvěcen 25. 7. 1874 v Litoměřicích, potvrzen pro faru Třebušín 23. 10. 1886, večer 25. 10. 1886 slavnostně a radostně přivítán farníky a [následujícího dne] slavnostně instalován panem kanovníkem Josefem Böhmem z Litoměřic. [Další tři řádky jsem nepřečetl.]
Schiffnerův zápis – čtení v plném rozlišení
1886. Josef Schlosser, Administrator der Pfarre bis 23/10 1886.
Josef Schiffner, Bürgerschulkatechet in Rumburg, geb. 6/6 1849 in Habstein, ordiniert 25/7 1874 in Leitmeritz, am 23/10 1886 für die Pfarre Triebsch confirmiert, am 25/10 1886 abends feierlich und freudig von den Kirchkindern empfangen und am Donnerstage u. dann Allerheiligen, den ersten Tag in der Kirche ganz in … [Erntedankfest?], vom Herrn Canonicus Josef Böhm in Leitmeritz feierlich installiert. Ein freudiger Tag. Aber das Kirchspiel war arm, … gar trostlos. … herrschte. Die hochwohlgeb. Frau Patronin Adele Baronin Skal … mir getreu. Bekräftigte aber die Schwäche (?): „Da müßte ich d. Herrschaft verkaufen …"
Překlad
1886. Josef Schlosser, administrátor fary do 23. 10. 1886.
Josef Schiffner, katecheta měšťanské školy v Rumburku, nar. 6. 6. 1849 v Jestřebí, vysvěcen 25. 7. 1874 v Litoměřicích, potvrzen pro faru Třebušín 23. 10. 1886, večer 25. 10. 1886 slavnostně a radostně přivítán farníky a [o několik dní později, kolem Všech svatých] slavnostně instalován panem kanovníkem Josefem Böhmem z Litoměřic. „Radostný den." Farnost však byla chudá a ve stavu dost neutěšeném. Urozená paní patronka Adele baronka Skalová mi byla nakloněna, na mé požadavky však odpověděla: „To bych musela panství prodat …"
Sken 182 – str. 175: závěrečný zápis faráře Josefa Schiffnera (kolem 1915)
Co se podařilo přečíst
[Celá strana, asi 50 řádků hustého rukopisu. Rozeznávám jen jednotlivá místa:]
… Glocken … neue Friedhof … Altar … Lampe … St. Antonius v. Padua …
… 1887 u. 1888 … 1895, 1905, 1912 bischöfl. Visitation … 2mal Missionen …
… die neue Orgel v. […] aus […] …
… Am 25/7 1914 feierte ich mein 40j. Priesterjubiläum … am 26/7 … Mobilmachung – Krieg erklärt …
… Am 1/4 1913 ging die Herrschaft … für 450 000 Kr. an Herrn Hans Hantschka (?) … in Leitmeritz über … 70 000 K …
… Adele Baronin Skal … Patronin …
Josef Schiffner, Dechant. — Fortsetzung pag. 90.
Překlad
[Souvislý text jsem nepřečetl, proto ho nepřekládám. Podle rozeznatelných útržků farář Schiffner shrnuje svých 29 let v Třebušíně: zmiňuje zvony, nový hřbitov, oltář a sochu či oltář sv. Antonína Paduánského; biskupské vizitace v letech 1895, 1905 a 1912 a dvě misie; nové varhany; své čtyřicetileté kněžské jubileum 25. července 1914, po němž hned následující den přišla mobilizace a vyhlášení války; a prodej panství k 1. dubnu 1913 – zřejmě za 450 000 korun novému majiteli z Litoměřic, jehož jméno čtu jen odhadem.]
Podpis: Josef Schiffner, děkan. Pokračování na str. 90.
Druhé čtení ve zvětšení – přepis (s mezerami)
… wenn ich Alles bauen sollte, was Pfarrer Schiffner will, … – Der Bau einer neuen Pfarrei … – Der neue Friedhof … die Straße zu demselben … Abtragung des hohen Thürmels bei den Glocken, … Bau des neuen Thürmels. … Mutter Gottes v. Grotte im Josefi Altar, ewige Licht Lampe … St. Antonius v. Padua … Marienaltar …
… Grundstreite mit Nachbar Böhmer … Ebenso mit der Herrschaft … wegen Parzelle 215/2. Obstbäume habe ich schon 1887 u. 1888 angelegt u. gepflanzt. 1895, 1905 u. 1912 bischöfl. Visitation waren. 2mal Missionen habe ich abhalten lassen. Die neue Orgel v. Kolb u. Sohn aus Beckersdorf (?) … die Fundations-Messen … reduciert. …
[asi 10 řádků nepřečteno – zmiňuje se „Wagner", „christlichsoziale Zeitung", „Wahlen", „Kaplan", „Caecilia"]
Am 25/7 1914 feierte ich mein 40j. Priesterjubiläum … Gratulation … am 26/7 … in allen Gemeinden … nachts … Mobilmachung – Krieg erklärt. Eine Musterung ist … angeordnet … Möchte doch d. liebe Gott uns bald Frieden schenken.
Am 1/4 1913 ging die Herrschaft durch den Kaufpreis per 450 000 K an Herrn Hans Hantschka, k. k. … Ingenieur (?) in Leitmeritz über. Derselbe verkaufte … an die Leute … den Wald (?) … um 70 000 K. Damit seine Patronatslasten frei seien, hat er in den Patronatsfond … K gelegt, wozu ich die Anregung gab. Den größten Teil der Wiesen mit dem Wasserrechte hat er 1913 an die Aussiger Wassergenossenschaft verkauft. Ein Prozeß ist darüber entstanden.
Um das Patronat hat sich der neue Besitzer nicht besonders gekümmert; denn sonst wären über meine Anregung 2 … an den Friedhof stoßende … nicht verkauft oder wenigstens Friedhofsgrund gekauft worden für den Fall, daß der Friedhof zu klein wird. Ich weiß aus Erfahrung, wie schwierig derartige Verhandlungen sind. … 500 K … zur Anschaffung von Kirchenfenstern … Bedingung … angesetzt, daß sich die bisherige Frau Patronin Adele Baronin Skal verpflichtete, … die Concurrenz des Friedhofes aus Eigenem … zu tragen. …
Josef Schiffner, Dechant. — Fortsetzung pag. 90.
Překlad (jen čitelných částí)
[Úvod – zřejmě cituje výrok vrchnosti či správce:] „… kdybych měl postavit všechno, co chce farář Schiffner …" – [Výčet toho, co se za něj udělalo nebo o co usiloval:] stavba nové fary (?), nový hřbitov a cesta k němu, stržení vysoké věžičky u zvonů a stavba nové, lurdská jeskyně s Pannou Marií u oltáře sv. Josefa, lampa věčného světla, sv. Antonín Paduánský, mariánský oltář …
… spory o pozemek se sousedem Böhmerem … a také s vrchností o parcelu 215/2. Ovocné stromy jsem vysadil už v letech 1887 a 1888. V letech 1895, 1905 a 1912 byly biskupské vizitace. Dvakrát jsem dal konat misie. Nové varhany od firmy Kolb a syn z Beckersdorfu (?) … nadační mše byly redukovány …
[Asi 10 řádků nepřečteno.]
Dne 25. července 1914 jsem slavil své čtyřicetileté kněžské jubileum …; 26. července … ve všech obcích … v noci … mobilizace – vyhlášena válka. Byl nařízen odvod … Kéž by nám milý Bůh brzy daroval mír.
Dne 1. dubna 1913 přešlo panství za kupní cenu 450 000 korun na pana Hanse Hantschku, c. k. … inženýra (?) v Litoměřicích. Ten prodal … lidem … les (?) … za 70 000 K. Aby byl zproštěn patronátních břemen, složil do patronátního fondu … korun, k čemuž jsem dal podnět já. Největší část luk s vodním právem prodal roku 1913 ústeckému vodnímu družstvu. Vznikl o to soudní spor.
O patronát se nový majitel zvlášť nestaral; jinak by na můj podnět dva pozemky sousedící se hřbitovem nebyly prodány, nebo by byl alespoň koupen pozemek pro hřbitov pro případ, že hřbitov bude příliš malý. Vím ze zkušenosti, jak obtížná jsou taková jednání. … 500 K … na pořízení kostelních oken … byla stanovena podmínka, že se dosavadní patronka Adele baronka Skalová zavázala nést … náklady na hřbitov z vlastního …
Josef Schiffner, děkan. — Pokračování na str. 90.
Střední část strany – čtení v plném rozlišení
… [die Verhältnisse zwischen Kirchenvorstehern, Triebsch u. Pfarrkirche] in Ordnung gebracht. Die Fundations-Messen von 1880 reduciert. – Gegen den Verwalter Wagner hatte ich nachteilig betreffs Sittlichkeit brieflich geschrieben, als er Patronatskommissär werden sollte. Ich gab kurz u. — … Er dachte aber … sein Recht im Prozesse … [dva řádky nečitelné]
Als das allgemeine Wahlrecht kam, mischte ich mich in d. Politik u. trat für d. christlichsoziale Bewegung bei den 2 ersten Wahlen ein. Schwierig … ich hatte eine [kräftige] Stütze an dem Kaplan … [7] Bauern hielten, der bei der Wahl … Christentum hingegen … [da] auch d. † Kutscher erklärter christl. sozialer Candidat war, trat ich für Karl Müller, Landwirt aus Triebsch N. 39 ein, obwohl ich ihn für nicht kirchenfreundlich hielt.
Překlad
… [poměry] uvedeny do pořádku. Nadační mše (z doby do roku 1880) byly redukovány. – O správci Wagnerovi jsem písemně podal nepříznivé vyjádření stran mravnosti, když se měl stát patronátním komisařem. … [následek nečtu]
Když přišlo všeobecné volební právo, vmísil jsem se do politiky a při prvních dvou volbách jsem se zasazoval o křesťanskosociální hnutí. Bylo to obtížné; oporu jsem měl v kaplanovi … Když pak [při dalších volbách] nebyl křesťanskosociální kandidát, postavil jsem se za Karla Müllera, rolníka z Třebušína čp. 39, ačkoli jsem ho nepokládal za nakloněného církvi.
Sken 183 – zadní strana obalu
Souhrn: co je přeloženo a co ne
Přeloženo celé (s vyznačenými nejistými místy): kniha nadací č. 1–51 z let 1738–1886 (skeny 3–93); zřizovací listina fary z roku 1711; řada farářů 1618–1886 latinsky i německy; paměti farářů Eschlera (1790), Maschkeho (1825–1843), Seligera (1844–1866, 1872–1879) a Schumanna (1879–1886); fasse z roku 1782, sazebník štoly z roku 1789, vizitace 1797.
Přeloženo jen zčásti nebo shrnuto: tabulky desátků a farních pozemků (jen vsi, čísla domů, výměry a součty – skeny 103, 104, 113, 114); statistické tabulky 1844–1865 (jen souhrnné řádky – skeny 144, 147, 152, 153); opisy biskupských oběžníků z roku 1845 (skeny 146–150); úřední výnosy psané administrátorem Eschlerem (skeny 141, 142, 145).
Přečteno jen zčásti (druhé čtení ve zvětšení): paměti faráře Josefa Schiffnera z let 1915–1916, psané velmi zběžnou osobní rukou – skeny 182 (str. 175), 94 (str. 90), 115 (str. 111), 110 (str. 106), 153 (str. 146), 124/125 (str. 120) a 96 (str. 92). U každé z nich je oddíl „Druhé čtení ve zvětšení": souvisle čtu zhruba polovinu až dvě třetiny textu, na str. 92 méně. Nežlutá místa pokládám za dost spolehlivá, žlutá za odhad, vynechaná jsem nepřečetl.
Třetí čtení v plném rozlišení (výřezy bez zmenšení) výrazně pomohlo u těchto míst: vpisek na skenu 151 (str. 144 – starokatolické hnutí 1886, vynucený odchod do penze 1915), zápis o nástupu na skenu 181 (administrátor Josef Schlosser, kanovník Josef Böhm), střední část skenu 182 (křesťanskosociální hnutí, volby), spor s kaplanem na skenu 94, dolní polovina skenu 96 (hospodyně Eleonora Tischnerová) a podpisy rychtářů z roku 1789 na skenu 109. Ve druhém kole byly v plném rozlišení dočteny i zbylé Schiffnerovy texty: skeny 110 (lípa a socha sv. Jana Nepomuckého, spor se sousedem), 115 (spolky, štolový řád po roce 1895), 153 (kostelník, začátek války, 700 škapulířových medailek), 124/125 (upřesnění zvonů), horní polovina skenu 96 a vpisky na skenech 112 a 113 (rukopisný koncept loučícího lístku). U každé strany je oddíl „Třetí čtení v plném rozlišení".
Co zůstává nepřečteno i po třetím čtení: jednotlivá slova a několik řádků v každém Schiffnerově vpisku (v přepisech vyznačeno žlutě nebo vynecháno), výrok zemřelého děkana ze Žitenic na skenu 153, poslední dva řádky skenu 125 a větší část úvah na skenu 96. Další zvětšování už nepomůže – jde o samotnou čitelnost rukopisu.
Dodatečné opravy čtení (promítnuty i do textu dřívějších stran; původní čtení je vždy zmíněno v poznámce): farář nadace č. 1 je J. H. Benesch (ne Rausch); farář z let 1783–1818 je F. I. Eschler (ne Tischler); farář 1820–1843 je Maschke; nadace č. 24 a 30 – Strappe; č. 32, 37 – Kockert; č. 38 – Franz Kaschte nejspíš z Řepčic; ves „Litschen" = Ritschen (Rýdeč); „Säckel/Päckel" = Pöckel; „Hababsch" = Sababsch; farář Sommer † 1764.